Bitva o Sokolovo

Před 82 lety vyvrcholila snaha Čechoslováků zapojit se do vojenského protinacistického odboje v SSSR. Po takřka ročním utváření a secvičování 1. československého samostatného polního praporu vyrazil 30. ledna 1943 z Buzuluku vlakový transport č. 22.904. Ve stanici Valjuki museli 19. února 1943 Čechoslováci vystoupit a pěším pochodem až v 30° mrazech ušli 350 km. Do Charkova dorazili 1. března 1943 ve večerních hodinách s vidinou odpočinku, ale již následující noc je vyhlášen bojový poplach a ve 02.30 hodin 3. března 1943 se příslušníci praporu vydali na čtyřicetikilometrový pochod do určeného obranného úseku na břehu řeky Mža. 

Sovětský rozkaz – udržet postavení na linii budované obrany na řece Mža a nedovolit nepříteli postup na Charkov z jihu. Jednalo se o úsek široký přes deset kilometrů s hloubkou téměř tři kilometry. Naproti československým pozicím, přes zamrzlou řeku, ležela v nepatrném údolí ves Sokolovo. Československé velení ji i přes nevýhodnou polohu vybralo za předsunutý obranný bod, obcí procházela silnice, která vedla k mostu ve Zmijivu, a již 4. března 1943 byla do vsi přesunuta zesílená 1. rota, pod velením nadporučíka Otakara Jaroše. Čechoslováci okamžitě začali budovat obranu na svazích nad obcí a v samotné obci. Velitelství obrany umístil npor. Jaroš do místního kostela. Od 6. března došlo k drobným střetům československých průzkumných hlídek s nepřítelem a následující den se podařilo útočícím německým jednotkám prolomit sovětskou obranu v předpolí československých pozic. Československý prapor první německý útok úspěšně odrazil a pokračoval v plnění bojového úkolu podle dříve vydaných dispozic. Dopoledne 8. března došlo k opětovnému střetu průzkumných hlídek.

Hlavní německý útok byl zahájen 8. března 1943 v 13:15 hodin tankovou skupinou Oppeln na severozápadní cíp obce. První úder se československým obráncům Sokolova podařilo odrazit. Na poli zůstala zničená a domněle zničená nepřátelská technika… a němečtí dělostřelečtí pozorovatelé. Čechoslováci až na výjimky nezměnili postavení těžkých zbraní. V 15:00 následovaly přesné německé dělostřelecké údery. Mezi prvními padlými byl kulometčík četař Karel Kománek pocházející z Nové Lhoty u Hodonína. V 15:10 se podařilo asi 20 nepřátelským „automatčíkům“ dostat do obce z jihu. Byli vyhnáni. Na krátko. V 15:30 následoval útoku skupiny Unrein ze severozápadu silami 1. praporu tankových granátníku 4 a motocyklového praporu 6 za podpory samohybných děl, plamenometných tanků. V 15:45 Němci rozvrátili přední okraj obrany, způsobily československým obráncům citelné ztráty a pronikli do obce. Otakar Jaroš vyslal zálohu ppor. Sochora. V tuto dobu z jihu vyrazila tanková skupina Oppeln a prorvala se obranou obce na jihu. Většina 1. československého samostatného praporu sledovala boj zpoza řeky. Se svou četou se k podpoře obrany v Sokolovo dobrovolně přihlásil rotný Hynek Voráč z Bohuslavic u Zábřehu. Byla to jediná posila, které se podařilo k první Jarošově rotě přes řeku Mžu dostat. Rozhořel se chaotický boj v osadě. V 16:00 hlásila skupina Oppeln „stanoviště kostel Sokolovo“.  Sokolovo se udržet nepodařilo a českoslovenští vojáci v nočních hodinách začali ustupovat k hlavním silám praporu za řeku Mžu. Následujícího dne, 9. března 1943, odpoledne československý prapor v součinnosti se sovětskými jednotkami přešel do protiútoku, ale v nočních hodinách byl útok přerušen a československé jednotky se opět stáhly za řeku Mžu. Dne 14. března museli Čechoslováci začít ustupovat. Němci prorazili obranu na západním úseku fronty a dosáhli Charkova. 

V bojích o Sokolovo utrpěl československý prapor značné ztráty. Samotného 8. března padlo 67 či 68 mužů a během protiútoku 9. března dalších 12 mužů. Celkem tak pro boj o Sokolovo evidujeme 80 padlých, případně po zranění zavražděných vojáků, včetně dvou velitelů rot (nadporučíci Otakar Jaroš a Jaroslav Löhrer – Lom), čtyř velitelů čet (mezi nimi i zmíněný Hynek Voráč) a dvanácti velitelů družstev. Čtrnáct vojáků zemřelo při převozu do vojenské nemocnice, většinou v důsledku leteckého bombardování. Jedenáct raněných bylo zavražděno v Charkově poté, co ho nacisti obsadili. Většina z nich byla upálena v charkovské nemocnici 14. března 1943. V evidenci vedeme i devět zajatých a nezvěstných z bojů od Sokolova. Většina z těchto zajatých byla zavražděna v zajateckém táboře u Dněpropetrovska (Dnipro). Některým československým zajatcům se z tohoto lágru podařilo uprchnout.

Do ukončení bojových operací 22. března padlo celkem 119 mužů. Podle národnosti šlo o  69 Čechů (včetně volyňských Čechů či Čechů z Interhelpa a jiných komun v Rusku), 24 Rusínů a Ukrajinců, 11 Slováků, 11 Židů, 3 Maďary a 1 Němce. Ačkoliv se bojující ženy dostaly několikrát do přímého ohrožení života, byla jen jedna – Marie Pišlová od 2. roty – lehce raněna střepinou do nohy.

Vlastimil Křišťan

Odkaz na Památník padlým v Sokolově – válečný hrob s ostatky 80 padlých v Evidenci válečných hrobů zde:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-1395

V uplynulém roce jsme přinesli články k 13 hrdinům od Sokolovo:

Kurt Finkelstein (21. června 1915 – 31. prosince 1943) a Arnošt Schudmak (17. června 1913 – 14. března 1943): 
https://valecnehroby.mo.gov.cz/aktuality/kalendarium-kurt-finkelstein-arnost-schudmak

Erich Hoffmann (14. července 1919 – 12. října 1943):
https://valecnehroby.mo.gov.cz/aktuality/kalendarium-erich-hoffmann

Vladimír Blažek (24. července 1913 – 31. prosince 1943): 
https://valecnehroby.mo.gov.cz/aktuality/kalendarium-vladimir-blazek

Otakar Jaroš (1. srpna 1912 – 8. března 1943): 
https://valecnehroby.mo.gov.cz/aktuality/kalendarium-otakar-jaros-0

Josef Švéd (16. srpna 1916 – 9. března 1943): 
https://valecnehroby.mo.gov.cz/aktuality/kalendarium-josef-sved-16-srpna-1916

Václav Haizler (5. září 1907 – 8. března 1943): 
https://valecnehroby.mo.gov.cz/aktuality/kalendarium-vaclav-haizler-havlicek

Ivan Ivanovič Petrišče (18. září 1921 – 24. ledna 1944): 
https://valecnehroby.mo.gov.cz/aktuality/kalendarium-ivan-ivanovic-petrisce

Dimitrij Roško (7. října 1920 – 20. září 1944): 
https://valecnehroby.mo.gov.cz/aktuality/kalendarium-dimitrij-rosko

Arnošt Falter (23. listopadu 1902 – 31. prosince 1943): 
https://valecnehroby.mo.gov.cz/aktuality/kalendarium-arnost-falter

Ignác Bleiweiss (15. prosince 1915 – 15. září 1944) a Arnošt Bleiweiss (8. srpna 1914 – 8. března 1943): 
https://valecnehroby.mo.gov.cz/aktuality/kalendarium-ignac-arnost-bleiweissovi

František Král (29. ledna 1914 – 17. ledna 1944): 
https://valecnehroby.mo.gov.cz/aktuality/frantisek-kral-boje-u-zaskova-17-27-ledna-1944

Summary
Eighty-two years ago, Czechoslovak efforts to join the anti-Nazi resistance in the USSR culminated. After a year of training, the 1st Czechoslovak Independent Field Battalion departed from Buzuluk on January 30, 1943, reaching the Mža River on March 3, 1943. The village of Sokolovo was chosen as a forward defensive point. On March 8, German forces launched a major attack. Despite fierce resistance, the 1st company was forced to retreat across the river. A counterattack on 9 March failed to reclaim the village. The battle resulted in 80 Czechoslovak casualties, including 1st Company commander Otakar Jaroš. Later the Nazis executed wounded soldiers in Charkiv Hospital, and prisoners were killed in a POW camp. The battle marked the first Czechoslovak engagement against the Wehrmacht on the Eastern Front and symbolised the determination of Czechoslovak troops fighting alongside the Red Army.

Zdroje:

KOPECKÝ, Milan, MOJŽÍŠ, Milan, KACHEL, Filip a kol. Sokolovo 1943. Svazek Sokolovo – první boj: 1. čs. samostatný prapor v bitvě o Charkov. Praha: ČsOL, 2023.

Sokolovo 1943, on-line: https://valecnehroby.mo.gov.cz/aktuality/sokolovo-1943