KALENDÁRIUM Václav Haizler-Havlíček

Pomník Václava Haizlera-Havlíčka v Podbřežicích, před domem č. p. 25.

Václav Haizler (v dokumentech psán také jako Hajzler či Haisler) se narodil 5. září 1907 v Podbřežicích č. 25, okres Vyškov, do rodiny štukatéra Tomáše Haizlera a jeho manželky Marie roz. Cupákové. Po dokončení školní docházky se Václav Haizler vyučil kolářem a později se živil jako zedník. V roce 1929 nastoupil prezenční službu v československé armádě, kterou zakončil v poddůstojnické hodnosti. V roce 1938 se účastnil mobilizace. Jako vojín čs. armády v záloze uprchl 23. srpna 1939 do Polska a o dva dny později byl prezentován v Malých Bronowicích u čs. vojenské skupiny v Polsku, kde získal evidenční číslo 1690. S dalšími byl 30. srpna 1939 přesunut do tábora  Leśna na východě Polska a od 11. září byl účastníkem evakuace do Rumunska. Ve dnech 18.–23. září 1939 byl se skupinou z Leśna zajat Rudou armádou a přesunut do internace v Kamenci Podolském. Později se přesouval s internovanými do Suzdalu a Oranek. Během internace v Suzdalu požádal o změnu německého příjmení Haizler na příjmení význačného českého spisovatele Karla Havlíčka Borovského. Bylo mu vyhověno v rozkaze skupiny č. 41 s podmínkou, že změnu musí po válce potvrdit civilní úřady a v oficiální komunikaci musí používat příjmení ve tvaru Haizler-Havlíček. V běžném styku používal již jen příjmení Havlíček. Rozkazem ministra národní obrany div. gen. Sergeje Ingra z 14. dubna 1941 byl určen jako jeden z 93 příslušníků Oranské skupiny, která byla v SSSR ponechána jako velitelský a instruktorský kádr pro budoucí čs. vojenskou jednotku v SSSR.

Do 1. čs. samostatného praporu v SSSR byl Václav Haizler-Havlíček zařazen 7. března 1942 v Buzuluku jako svobodník ve funkci zástupce velitele čety. Obdržel kmenové číslo 50/M. Během výcviku absolvoval instruktorský kurz pro poddůstojníky a kurz výkonných rotmistrů. Měl působit jako instruktor v důstojnické škole. Odjel s 1. čs. samostatným praporem na frontu a zúčastnil se bojů o Sokolovo jako rotný, zástupce velitele jedné z čet 2. pěší roty. Padl v den bitvy, 8. března 1943, během obrany Sokolova. Je pochován v bratrské mohyle v ukrajinském Sokolově a připomenut před rodným domem a na centrálním pomníku padlých z 1. a 2. světové války v Podbřežicích. Za boj o Sokolovo byl dekorován Čs. válečným křížem 1939 in memoriam. V roce 1946 byl ministrem národní obrany Ludvíkem Svobodou in memoriam povýšen do hodnosti rotmistra pěchoty v záloze s účinností od 1. září 1942 a vzápětí na praporčíka pěchoty v záloze s účinností od 1. března 1943. V roce 1948 mu byla in memoriam udělena Sokolovská pamětní medaile č. 532.

Vlastimil Křišťan

Bratrská mohyla v ukrajinském Sokolovu, kde je Václav Haizler-Havlíček pochován: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-1395

Pomník Václava Haizlera-Havlíčka před jeho rodným domem v Podbřežicích: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6219-17665

Centrální pomník občanů Podbřežic padlých v 1. a 2. světové válce, kde je rovněž Václav Haizler-Havlíček připomenut:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6219-17708

 

Summary:

Václav Haizler was born on 5 September 1907 in Podbřežice, Vyškov District. In 1929 he was conscripted in the Czechoslovak army and attained the rank of non-commissioned officer in the reserves. In 1938 he took part in the mobilisation. In August 1939 he fled to Poland, where he joined the forming "Czechoslovak Legion". In September 1939 his group was captured by the Red Army and interned in the Soviet Union. During his internment he changed his surname to Havlíček. In April 1941, General Ingr ordered him to be one of 93 cadre instructors and officers of the future Czechoslovak unit in the USSR. From March 1942 he participated in the building of the 1st Czechoslovak Independent Battalion in Buzuluk. He fought in the Battle of Sokolov as a platoon sergeant, deputy platoon commander. He was killed on 8 March 1943.

Václav Haizler-Havlíček.

Václav Haizler-Havlíček.
Zdroj: BROŽ, Miroslav, KOPECKÝ, Milan a kol. Sokolovo - nezapomenutí hrdinové. Příslušníci 1. čs. samostatného praporu v SSSR. Praha: ČsOL a Epocha, 2023.

Václav Haizler-Havlíček, jak jej zachytil Vladimír Blažek, 10. září 1940 v Suzdalu.

Václav Haizler-Havlíček, jak jej zachytil Vladimír Blažek, 10. září 1940 v Suzdalu.
Zdroj: STRYJOVÁ, Dagmar. Od okupace k vítězství: Vyškovsko 1939-1945. Ve Vyškově: Okresní výbor Českého svazu bojovníků za svobodu, 2005.

Pěchotní výcvik v Buzuluku v červenci 1942.

Pěchotní výcvik v Buzuluku v červenci 1942.
Zdroj: VHÚ

Mohyla padlých v ukrajinském Sokolovu.

Mohyla padlých v ukrajinském Sokolovu.
Zdroj: CEVH

Pomník Václava Haizlera-Havlíčka v Podbřežicích, před domem č. p. 25.

Pomník Václava Haizlera-Havlíčka v Podbřežicích, před domem č. p. 25.
Zdroj: CEVH

Žulový pomník před rodným domem rotného Haizlera-Havlíčka zhotovil v roce 1946 Jan Gryc z Rousínova.

Žulový pomník před rodným domem rotného Haizlera-Havlíčka zhotovil v roce 1946 Jan Gryc z Rousínova.
Zdroj: CEVH

Centrální pomník padlých a zemřelých obyvatel Podbřežic, který rovněž připomíná oběť Václava Haizlera-Havlíčka.

Centrální pomník padlých a zemřelých obyvatel Podbřežic, který rovněž připomíná oběť Václava Haizlera-Havlíčka.
Zdroj: CEVH

Zdroje:

BROŽ, Miroslav, KOPECKÝ, Milan a kol. Sokolovo - nezapomenutí hrdinové. Příslušníci 1. čs. samostatného praporu v SSSR. Praha: ČsOL a Epocha, 2023.

STRYJOVÁ, Dagmar. Od okupace k vítězství: Vyškovsko 1939-1945. Ve Vyškově: Okresní výbor Českého svazu bojovníků za svobodu, 2005, s. 250-251.

Matrika narozených Dražovice 1841-1922. On-line: https://www.mza.cz/actapublica/matrika/detail/12080?image=216000010-000253-003378-000000-012533-000000-00-B11932-01300.jp2

Osobní věstník čs. ministerstva národní obrany č. 115 ze dne 7. 12. 1946. On-line: https://www.digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:727ef167-7a6c-11ea-a940-001b63bd97ba

Zformování 311. stíhací perutě a nejvýznačnější hrobová místa

„Teď jsme zatím v boji sami. Stíhači si svoje udělali, ve Francii i předloni v Anglii, a naše armáda tu šanci nemá, s invazí se jistě spěchat nebude. Jen třistajedenáctka může teď Němcům vracet za všechny, za celý náš národ jim můžeme splácet. Jen třistajedenáctka, pane, zatím nikdo jiný.“ (úryvek z knihy Nebeští jezdci). Dne 29. července uplynulo od založení legendární 311. československé bombardovací perutě 85 let.

Rozhodnutí konference velvyslanců o rozdělení Těšínska, 28. července 1920

Před 105 lety určilo rozhodnutí konference velvyslanců z 28. července 1920 hranici mezi Československem a Polskem po sporech o Těšínsko. Sedmidenní válka v lednu 1919 skončila obsazením části území československými jednotkami. Konflikt si vyžádal přes 140 obětí. Ústřední pomník československým padlým vznikl v Orlové v roce 1928. Hroby polských obětí zůstaly rozptýleny na obou stranách hranice.

Vzpoura na Lesonickém panství v roce 1775

V roce 1775 vypuklo v českých zemích poslední velké nevolnické povstání jako reakce na bídu, hladomor a rostoucí feudální povinnosti po sedmileté válce. Jedno z nejvýznamnějších se odehrálo 25.–26. července na lesonickém panství. Sedláci požadovali zrušení ruční roboty, ale byli vojensky potlačeni. Šest z nich přišlo o život, vůdci byli potrestáni. Událost připomíná pamětní deska na zdi lesonického zámku, odhalená v roce 1935.