Kalendárium Ignác a Arnošt Bleiweissovi

Ignác Bleiweiss (též Bleiweis) se narodil 15. prosince 1915 v zemské porodnici v Brně, ale jeho židovská rodina byla usazená v Lomnici. V Lomnici se do rodiny Bleiweissových o rok dříve, 8. srpna 1914, narodil také Arnošt (Ernst). Oba rodiče pocházeli z carského Ruska. Otec Heinrich (později jako Jindřich či Henrik) (*1879) pracoval v Lomnici jako tkadlec a narodil se v Belsku, nejspíše v tom nacházejícím se v dnešním Polsku. Matka Bella (později zapisována jako Berta či Bera), roz. Kuschnerov, se narodila v Jelizavetgradu (dnes Kropyvnyckyj, Ukrajina). Jejich svatba proběhla v roce 1904 u ukrajinské Oděsy v obci zapsané v brněnské matrice jako Irosvedgrod. Kromě Ignáce a Arnošta měli Bleiweissovi ještě starší dceru Gustu (Augustu) (*1907) a Karla (*1910). Všechny děti se měly narodit již v Lomnici.

Starší Arnošt údajně již v 7 letech zešedivěl, když se 12. července 1922 několik hodin spolu s kamarádem zachraňoval na větvích stromu před přívalovou záplavou. Arnošt absolvoval čtyři třídy obecné školy a v letech 1928-1932 pracoval jako krejčí, další čtyři roky jako pomocný dělník na stavbách lomnického architekta Buriana. V roce 1936 nastoupil službu v československé armádě jako vojín dragounského pluku 7, kde měl být zařazen až do roku 1939. Během výslechu v červenci 1940 uvedl rovněž službu u dělostřelectva, bez konkretizace jednotky. Po zřízení tzv. protektorátu přesídlil do Moravské Ostravy. 

Mladší Ignác minimálně jednou uvedl, že vystudoval střední školu, následně ale měl pracovat jako soustružník dřeva. Během jednoho z budoucích výslechů uvedl jako svoji profesi tiskař. V letech 1937 až 1939 sloužil jako vojín v československé armádě u pěšího pluku 44. V srpnu 1939 uprchl do Polska, kde se 17. srpna přihlásil v Malých Bronowicích u čs. vojenské skupiny, pozdějších Legií Čechů a Slováků v Polsku. Odtud na vlastní žádost odešel a vrátil se do Československa. Snad do Moravské Ostravy za bratrem Arnoštem, kde se, dle pozdějších výpovědí, oba stali 27. října 1939 obětmi druhého transportu židovského obyvatelstva do budovaného koncentračního tábora v Nisku nad Sanem. Po vystoupení v Nisku 3. října 1939 byli okradeni o všechny vezené věci a vyhnání do příhraničního pásma s pokynem odejít z „německého“ území. Bratři přešli 7. listopadu 1939 hranice do sovětské okupační zóny a zamířili do Syňavy, kde je sovětské orgány údajně zaregistrovaly a bez dokladů propustily dál. O několik dnů později se usadili ve Lvově, kde žili v ulici L. Sapeš č. 10 až do 27. června 1940, kdy byli zatčeni lvovskou NKVD za nedovolené překročení hranic SSSR. Vyšetřovací spisy NKVD bratry několikrát zaměňují, především Ignác je na několika listech zapsán nejdříve jako Arnošt, a některé dokumenty byly ve spisech v minulosti vyloženě prohozeny. Arnošt byl bez soudu odeslán buď do tábora Uglič, součásti Volgolagu v Jaroslavské oblasti. Ignác byl 14. července 1940 odeslán na 5 let do pracovně-nápravního tábora Mologsk, pobočky Volgolagu. V lednu 1941 byl opět vyslýchán kvůli záměně jmen ve spisech. 

Ignác Beliweiss byl na začátku února 1942 amnestován a propuštěn, aby mohl vstoupit do československé vojenské jednotky v Buzuluku, kde byl 25. února 1942 prezentován s kmenovým číslem 437/M a jako vojín zařazen k minometné rotě. Bratr Arnošt byl amnestován již 3. ledna 1942 a dorazil do Buzuluku 16. února. Obdržel kmenové číslo 274/M a v Buzuluku absolvoval kurz pro telefonisty. Jako vojín telefonista byl přiřazen k protitankové rotě. Zajímavostí je, že čs. vojenské úřady uvádí pro Arnošta národnost židovskou a u jeho bratra Ignáce národnost českou, pro oba pak židovskou konfesi.

Ve stejnou dobu protižidovská nacistická kampaň v protektorátu sílila a jejich matka, otec a sestra byli 4. dubna 1942 spolu s dalšími osobami, které nacisté označili za Židy, zařazeni do transportu „Ah“ mířícího do Terezína. Odtud byl 18. dubna 1942 vypraven transport „Ap“, tvořený především 986 obětmi brněnských transportů, a tedy také Jindřichem, Bertou a Gustou Bleiweissovými, do tábora Rejowiec. Zde jejich stopa končí. Rejowiec sloužil jako přestupní stanice především pro vyhlazovací tábor Sobibór, ale také Majdanek a Osvětim. Z transportu „Ap“ válku přežili 3 lidé. Nikdo z Bleiweissových mezi přeživšími nebyl. Arnošt a Ignác se o osudu svých příbuzných pravděpodobně nikdy nedozvěděli. Osud posledního z bratrů, Karla, který se měl přestěhovat do Brna, je neznámý.

Ignác a Arnošt se 8. března 1943 účastnili bitvy o Sokolovo. Arnošt jako telefonista protitankové roty a Ignác jako vojín minometné roty. V průběhu boje o obec Arnošt Bleiweiss padl, údajně pod pásy německého tanku, a je pochován v ukrajinském Sokolovo. Byl in memoriam vyznamenán Čs. válečným křížem 1939, Sokolovskou pamětní medailí a Čs. vojenskou pamětní medailí se štítkem SSSR. Ignác obranou bitvu a následný československý protiútok ve zdraví přežil a nadále sloužil v čs. vojenské jednotce v SSSR. V hodnosti svobodníka, jako příslušník 1. pěšího praporu 1. čs. brigády, padl 15. září 1944 v bojích na Dukle. Je pohřben na čestném pohřebišti v Dukelském průsmyku. Byl in memoriam vyznamenán Čs. válečným křížem 1939, Dukelskou pamětní medailí a Čs. vojenskou pamětní medailí se štítkem SSSR. Ignác Bleiweiss byl, za nelegální překročení hranic SSSR, rehabilitován 31. března 1998. Jeho starší bratr Arnošt dokonce až 16. června 1999. 

Pamětní deska Arnošta Bleiweisse byla na lomnické radnici odhalena 8. května 1949 a dnes je součástí pomníku na náměstí Palackého. Od 14. září 2013 je spolu s matkou, otcem a sestrou připomenut  na „Kamenech zmizelých“ před domem jejich posledního pobytu, dnes v ulici Josefa Uhra 198.  Jeho bratr Ignác není v Lomnici nikde připomenut a není vzpomenut ani v textech o lomnických obětech 2. světové války.

Vlastimil Křišťan

Hrob s ostatky Arnošta Bleiweisse v ukrajinském Sokolovo: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-1395

Hrob s ostatky Ignáce Bleiweisse na čestném pohřebišti v Dukelském průsmyku: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=SVK-39556

Pomník obětem světových válek v Lomnici: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6217-17957

Summary:

Ignác and Arnošt (Ernst) Bleiweiss (Bleiweis) were brothers, who were born in December 15, 1915 in Brno and August 8, 1914 in Lomnice, South Moravia. They lived in Lomnice with their brother Karel and sister Gusta (Augusta) and their parents Henrich (Jindřich) and Bella (Berta), Jewish emigrants from the Russian Empire. In late October 1939, both brothers were deported by the Gestapo to the Nisko nad Sanem concentration camp in Poland, from where they escaped to the Soviet Union on November 7, 1939 to the Soviet Union. After their arrest by the Soviet authorities in Lvov on June 27, 1940, they were sent to the Volgolag, labour camp. In early 1942 they were pardoned and in February 1942 they joined the Czechoslovak Army Unit in USSR. Their parents and sister were deported to the Terezin concentration camp on April 4, 1942 and later to Rejowiec, a satellite of the Sobibór death camp, on April 18. They were murdered. 

Brothers Ignác and Arnošt fought in the Battle of Sokolovo, Ukraine, on March 8, 1943. Arnošt was killed in action and is burried in Sokolovo. Ignác survived and later took part in the Battle of Dukla, Poland, where he was also killed in action on September 14, 1944. He is buried in the honorary burial ground in Dukla Pass, Slovakia. Both brothers were awarded the 1939 Czechoslovak War Cross in memoriam. A memorial plaque for Arnošt was unveiled in Lomnice on May 8, 1949 and since September 14, 2013 he is commemorated together with his sister, father and mother on "Stumbling Stones" in Lomnice. Ignác’s story is forgotten in Lomnice.

Zdroje:

BROŽ, Miroslav, KOPECKÝ, Milan a kol. Sokolovo 1943. Svazek Sokolovo - nezapomenutí hrdinové: Příslušníci 1. čs. samostatného praporu v SSSR. Praha: ČsOL, 2023, s. 40.

Arnošt Bleiweiss, Databáze padlých ve 2. světové válce VÚA, on-line: https://www.vuapraha.cz/padli-2-svetova/71

Arnošt Bleiweiss, Databáze příslušníků čs. vojenských jednotek v zahraničí VÚA, on-line: https://www.vuapraha.cz/cechoslovaci-v-zahranici/5846

Ignác Bleiweiss, Databáze padlých ve 2. světové válce VÚA, on-line: https://www.vuapraha.cz/padli-2-svetova/2081

Ignác Bleiweiss, Databáze příslušníků čs. vojenských jednotek v zahraničí VÚA, on-line: https://www.vuapraha.cz/cechoslovaci-v-zahranici/5844

Národní archiv, Matriky židovských náboženských obcí v českých krajích inv. č. 126, Brno 1914-1925, on-line: https://vademecum.nacr.cz/vademecum/permalink?xid=c8b8a4ea-6ac1-45ca-bae7-57f865754a7b&scan=6cee5e52ec92f7b92ff6bad9627ddb19

Ústav pro studium totalitních režimů. Digitalizované materiály HDA SBU Lvov, spis 4972, Bleiweiss Ignác, on-line: https://archivkgb.zcu.cz/hda_sbu_lvov/5R/hda_sbu_lvov_f__r_4972

Ústav pro studium totalitních režimů. Digitalizované materiály HDA SBU Lvov, spis 4607, Bleiweiss Arnošt, on-line: https://archivkgb.zcu.cz/hda_sbu_lvov/5R/hda_sbu_lvov_f__r_4607

Arnošt Bleiweiss (1914-1943), Čechoslováci v gulagu, on-line: https://cechoslovacivgulagu.cz/historie_represi_obeti_druha_svetova_nisko_arnost_bleiweiss.html

Židé na Tišnovsku ve 40. letech, on-line: http://www.eitinger.cz/holocaust-na-tisnovsku/zide-na-tisnovsku-ve-40-letech

KONEČNÝ, Michal, ANTONOVÁ, Barbora. Zpráva o zapomenutých sousedstvích: prameny k romskému a židovskému holocaustu v politickém okrese Tišnov 1939-1945. Lomnice: Okrašlovací spolek pro Lomnici a okolí, 2013.

KONEČNÝ, Michal, CENKOVÁ, Pavla. Lomnice: příroda, historie, osobnosti, památky. Lomnice: Městys Lomnice, 2007.

Kameny zmizelých - rodina Bleiweisova, Spolek pro vojenská pietní místa, on-line: https://www.vets.cz/vpm/43656-kameny-zmizelych-rodina-bleiweisova/#43656-kameny-zmizelych-rodina-bleiweisova

Databáze obětí, on-line: https://www.holocaust.cz/hledani/43/?fulltext-phrase=bleiweis&cntnt01lang=cs_CZ

KLEMENTOVÁ, Táňa. Poslední nástupiště Brněnské transporty židů v letech 1941-1945. [Diplomová práce] Brno: FF MU, 2010, on-line: https://is.muni.cz/th/109786/ff_m_b1/Brnenske_transporty_zidu_1941-1945.pdf

KÁRNÝ, Miroslav. Terezínská pamětní kniha: židovské oběti nacistických deportací z Čech a Moravy 1941-1945. Svazek 1. Praha: Melantrich, 1995, s. 450.

Kopyvnyckyj, Wikpedie, on-line: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kropyvnyckyj

Volgolag, on-line: https://bystrov.ustrcr.cz/tabory/3067