Sokolovo 1943

Ve dnech od 3. do 6. března 1943 československý samostatný polní prapor pod velením plukovníka Ludvíka Svobody zaujímal a budoval obranná postavení na řece Mža s předsunutým opěrným bodem v obci Sokolovo. Jednalo se o úsek široký přes deset kilometrů s hloubkou téměř tři kilometry. Dne 7. března se podařilo  útočícím německým jednotkám prolomit sovětskou obranu na obou úsecích fronty sousedících s československými pozicemi. Československý prapor německý útok úspěšně odrazil a pokračoval v plnění bojového úkolu podle dříve vydaných dispozic.
Další německý útok byl zahájen 8. března v odpoledních hodinách. První fázi se opět československým obráncům Sokolova podařilo odrazit. Po přeskupení sil německé jednotky za efektivní podpory dělostřelectva a tanků opět soustředěně zaútočily na přední okraj obrany a způsobily obráncům citelné ztráty. Mezi prvními padlými byl kulometčík četař Karel Kománek pocházející z Nové Lhoty u Hodonína. K posílení obrany Sokolova se se svou četou dobrovolně přihlásil rotný Hynek Voráč z Bohuslavic u Zábřehu. Byla to jediná posila, které se podařilo k první Jarošově rotě přes řeku Mžu dostat. Nicméně Sokolovo se udržet nepodařilo a českoslovenští vojáci v nočních hodinách začali ustupovat k hlavním silám praporu za řeku Mžu. Dne 9. března odpoledne československý prapor v součinnosti se sovětskými jednotkami přešel do protiútoku, ale v nočních hodinách byl útok přerušen a československé jednotky se opět stáhly za řeku Mžu.
V bojích o Sokolovo utrpěl československý prapor značné ztráty – celkem evidujeme 80 padlých případně po zranění zavražděných vojáků, včetně dvou velitelů rot (nadporučíci Otakar Jaroš a Jaroslav Löhrer – Lom), čtyř velitelů čet (mezi nimi i zmíněný Hynek Voráč) a dvanácti velitelů družstev. Nejvíce padlých - 22 - pocházelo z Podkarpatské Rusi. Až na dvě výjimky všichni tito hrdinové prošli po útěku ze své rodné země před maďarskými okupanty stalinskými GULAGy pro nedovolené překročení sovětské hranice.
Čtrnáct vojáků zemřelo při převozu do vojenské nemocnice, většinou v důsledku leteckého bombardování. Jedenáct raněných bylo zavražděno v Charkově poté, co ho nacisti obsadili. Většina z nich byla upálena v charkovské nemocnici 14. března. 
V evidenci vedeme i devět zajatých a nezvěstných z bojů od Sokolova. Většina z těchto zajatých byla zavražděna v zajateckém táboře u Dněpropetrovska (Dnipro). Některým československým zajatcům se z tohoto lágru podařilo uprchnout.

Odkaz na Památník padlým v Sokolově - válečný hrob s ostatky 80 padlých v Evidenci válečných hrobů zde:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-1395