František Král a boje u Žaškova 17. -. 27. ledna 1944

Po krvavých ofenzivních bojích u Rudy a Bílé Cerkve na konci prosince 1943 a počátku ledna 1944 byla 3. ledna 1944 1. čs. samostatná brigáda přesunut na žádost generála Ludvíka Svobody do zálohy 40. armády. V následujících dnech zajišťovala obranu v druhém sledu na pravém křídle 40. armády na styku s 38. armádou v oblasti jižně obce Nenadycha. Sovětské jednotky mezitím postoupily až na 8 km severně od Umaně. Německý protiútok překvapil sovětské útočící jednotky, 11. ledna 1944 byla čs. brigáda podřízena sov. 50. střeleckému sboru a 16. ledna odpoledne a večer se začal nejdříve motoskupina a následně celá brigáda začala přesouvat na linii Adamovskije-Pugačivka-Žitinki-Litvinovka. Tankový prapor vyrazil k Buzovce na říčce Horní Tikič. Brigáda byla nově podřízena 51. střeleckému sboru. Dne 17. ledna 1944 v 16:45 hod. vydal generál-major G. I. Kulik rozkaz k obraně „na čáře Buzovka – Chutor Adamovskije, s úkolem nedopustit proniknutí nepřítele na severní břeh potoka Gornyj Tikič a palbou zabránit nepříteli v ústupu z Ostrožan na Zelenyj Rog.“ Brigáda zaujala pozice ve 23:00 hod. Začala hlavní fáze bojů u Žaškova. Součást korsuň-ševčenkovské obkličovací operace.

Hlavním úkolem Čechoslováků se stalo dobytí německého předmostí na severním břehu Horního Tikiče a následně ovládnutí mostu a jižněji ležících Ostrožan. Čechoslováky sužovalo nedostatečné zásobování dělostřeleckou municí a neustálé minometné, dělostřelecké a letecké bombardování. Právě minometný přepad hned první den boje u Žaškova, 17. ledna 1944, se stal osudným jednomu z veteránů a oblíbených velitelů – Františku Královi, veliteli 4. baterie 2. dělostřeleckého oddílu brigády. František Král se narodil 29. ledna 1914 ve Slavíkovicích na Vyškovsku. Prezenční službu v čs. armádě absolvoval u dělostřeleckého pluku 302 v Olomouci a následně sloužil u Finanční stráže. V červnu 1937 se zapojil do bojů ve Španělsku jako velitel kulometné roty Jana Žižky z Trocnova, pak jako zástupce velitele baterie Karla Liebknechta a či ve štábu 129. internacionální brigády. V červnu 1938 se vrátil do ohroženého Československa a účastnil se mobilizace. V srpnu 1939 se připojil k čs. skupině v Polsku. Přešel nelegálně hranice SSSR a 3. listopadu 1939 byl zatčen a uvězněn v Uchto-Užemském nápravně-pracovním táboře. V lednu 1942 přibyl do Buzuluku a byl zařazen jako velitel 2. čety. U Sokolova velel 2. četě protitankových pušek a byl raněn do nohy. Byl vyznamenán Čs. válečným křížem 1939 a Řádem Rudého praporu. V Charkově unikl vyvraždění nemocnice a probíjel se s jednotkou zformovanou z raněných až do 20. března z města. Za boje v Kyjevě v listopadu 1943 byl vyznamenán druhým Čs. válečným křížem. Za boje u Rudy a Bílé cerkve byl navržen na Hrdinu Sovětského svazu. I v nejprudší palbě neukazoval strach a nevyhledával úkryt. Neudělal to ani při minometném přepadu 17. ledna 1944 v Buzovce. Byl na místě mrtev. Zahynul také poručík tankového praporu Ladislav Ječmének, který stál vedle. Jejich ostatky dnes leží na pohřebišti v ukrajinské Sadaguře. Ty nejtvrdší boje měly ale teprve přijít.

Za dobu působení čs. brigády v prostoru Ostrožan proběhlo na předmostí šest útoků. První útok 18. ledna dopoledne vedly dva sovětské pěší prapory s podporou československého dělostřelectva. Byl odražen. Celý den čs. dělostřelci ostřelovali německé pozice a zničili 2 tanky, 1 samohybné dělo, 10 automobilů a do 60 nepřátelských vojáků. V noci z 18. na 19. ledna 1944 zaútočili českoslovenští automatčíci pod velením poručíka Antonína Sochora. Po čtyřech hodinách boje se v 3:00 vrátili neúspěšně do Buzovky. Za dvě hodiny byl vydán rozkaz k vzetí Ostrožan. Útok započal v 8:45 hod. a „v 09:30 hod 2. p[ěší] prapor zmocnil se vých. části Ostrožany (kostel vto). Několikrát pokoušel se vzíti most, však vždy byl odražen… praporu se podařilo několikráte vyjíti na záp. okraj Ostrožany, byl však protiútoky Němců za podpory tanků a Ferdinandů odražen do prostoru kostela.“ K večeru Němcům dorazila od západu podpora 16. pancéřové divize. Za tmy Čechoslováci a Sověti ustoupili za říčku a v noci bylo rozhodnuto, že hlavním cílem čs. brigády je nově zničení ostrožanského mostu.

Čtvrtý útok v noci z 20. na 21. ledna vedly roty automatčíků od 1.,2. a tankového praporu a sovětský 794. pěší pluk za podpory dělostřelectva. Pravděpodobně při tomto boji se dostaly tanky až 50 m od mostu… oproti plánu… a když se je pokusil velící Arnošt Steiner korigovat, byl tank zasažen protitankovým dělem a všichni měli za to že jeden z nejstatečnějších velitelů v brigádě zahynul. Na německý protiútok reagovali šokovaní vojáci ústupem. Steiner byl však jen omráčen a ještě v noci se se svými otřesenými muži opět shledal. O den později naopak zkoušeli Němci dobýt Buzovku. Dle československého hlášení při tom údajně nasadili divizi pěchoty s asi 120 tanky a za podpory letectva. Nepřítele se podařilo odrazit. Ačkoliv se traduje pověst, že 23. ledna československý radiotelegrafista za pomoci lsti navedl nepřátelské bombardéry na německé pozice v Ostrožanech a přitom byl zničen i most, následoval následující den poslední čs. pokus o útok na most. 

Útok se odehrál v brzkých ranních hodinách 24. ledna 1944. Skupina automatčíků a ženistů se k mostu přibližovala od severozápadu. Vydatná dělostřelecká podpora ostřelovala Ostrožany za mostem. Obec během několika dnů bojů prakticky zanikla. Válečný deník 1. oddělení štábu 1. čs. brigády popsal závěr útoku takto: „V 07:00 hod., kdy již naše úderná skupina s[e] přiblížila k mostu, nedopatřením oddíl [salvových raketometů] (Andruš) M31 zahájil palbu, která šla do prostoru mostu a tím znemožnila vl.[astním] jednotkám provedení úkolu. VI. úderná skupina byla touto palbou zasažena, měla značné ztráty a byla nucena se vrátiti.“ V noci na 26. ledna následoval pokus o zničení mostu silami sovětské 232. pěší divize. Opět bezúspěšně. Němci zahájili 26. ledna 1944 útok na Cibuliv a Ivachny a 1. čs. samostatná brigáda byla v reakci převedena k obraně postupně na několik dalších úseků fronty. Mezitím byli obklíčené německé síly v korsuňské kapse 17. února 1944 poraženy. Do zajetí padlo 18 000 německých vojáků a  30 až 75 000 jich padlo v samotném obklíčení a na přístupech k němu. Čechoslováci byli konečně 7. března 1944 vystřídáni a staženi. Od 9. ledna do 19. března 1944 padli 2 důstojníci a 44 příslušníků mužstva (dle některých dokumentů až 78 mužů), byli zraněni 3 důstojníci a 101 vojáků a 10 mužů se stalo nezvěstnými. Část padlých je pochována v samotných Ostrožanech, část byla přepohřbena na čestné pohřebiště v Sadaguře. František Král je jako jediná oběť bojů u Žaškova připomenut v ČR. Mramorovou pamětní desku, doplněnou v omítce rytinou růže a samopalu PPŠ-41, nalezneme na budově mateřské školy v rodných Slavíkovicích. Na ulici Nadpor. Krále.

Vlastimil Křišťan

Společný hrob padlých v Ostrožanech na Ukrajině: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-855

Čestné pohřebiště na hřbitově Sadagura v ukrajinském Černivci:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-35113

Pamětní deska Františka Krále ve Slavíkovicích:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6219-17677

Summary:

On January 3, 1944, the 1st Czechoslovak Independent Brigade was moved to the reserve of the 40th Soviet Army after intense fighting at Ruda and Bílá Cerkva. But the German offensive trying to relieve the besieged Korsun pocket called them to defend the Buzivka area on the Gornyj Tikych River and to liquidate the German garrison in Ostrozhany. On the very first day, January 17, 1944, František Král, a veteran of the Spanish Civil War and a respected artillery officer, was killed in a mortar ambush. Despite multiple Czechoslovak and Soviet attacks on the bridgehead and bridge at Ostrožany, the brigade was unsuccessful. A major German counter-attack followed, and by January 27 the Czechoslovaks had been moved to other sections of the front, but by February 17 the German forces in the Korsun pocket were surrounded and defeated. During the fighting in January and February, the brigade suffered heavy casualties: 46 killed, 104 wounded and 10 missing. The men are buried at memorial sites in Ostrozhany and Chernivtsi. František Král is also commemorated in Slavíkovice with a memorial plaque on the street of "Ndpor. Král".

Zdroje:

BROŽ, Miroslav, KOPECKÝ, Milan a kol. Sokolovo - nezapomenutí hrdinové. Příslušníci 1. čs. samostatného praporu v SSSR. Praha: ČsOL a Epocha, 2023, s. 218.

Vojenský ústřední archiv v Praze, f. Velitelství 1. československého armádního sboru v SSSR, k. 13
Inv. č.: 115, sign.: B/8/2, Mapa bojů v prostoru Ostrožany–Žaškov.

VALIŠ, Zdeněk. Boje pod Žaškovem. In: Historie a vojenství. Roč. 63, č. 2, s. 46–56. On-line: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:6a9ef125-72c0-11ea-a736-001b63bd97ba

KROUPA, Karel. Hrdina s básnicky lyrickou duší. In: Obrana lidu, 27. 4. 1974.

MARŠÁLEK, Zdenko, VORÁČEK, Emil. Interbrigadisté, Československo a španělská občanská válka: neznámé kapitoly z historie československé účasti v občanské válce ve Španělsku 1936-1939. Praha: Historický ústav AV ČR, v.v.i., 2017, s. 215.