Želechovice

Želechovice

Želechovice

Prvního říjnového dne roku 1938 vstoupily oddíly Wehrmachtu za jásotu místního německého obyvatelstva do prvního pásma odstupovaného československého území. Do 10. října 1938 bylo obsazení československého pohraničí dokončeno, přesto i poté docházelo k zabírání dalších částí území. Týkalo se to tzv. pátého pásma, které bylo dodatečně stanoveno na základě sčítání obyvatelstva z roku 1910 (!), ačkoli šlo o oblasti s převahou českého obyvatelstva. Německo si zde nové hranice určovalo již výhradně podle svých strategických zájmů.

Po přijetí Mnichovské dohody a odstoupení pohraničí se všichni členové uniformované Stráže bezpečnosti stáhli na demarkační linii, v našem případě do Úpohlav, kde vykonávali strážní službu. Dne 19. října 1938 se pozdě odpoledne skupina příslušníků SOS vedená poručíkem v záloze Ladislavem Martínkem vypravila přes nově vytyčenou demarkační linii do blízkých Želechovic. Dozvěděli se totiž, že se německé jednotky z obce stáhly již téhož dne ráno.

K této události existuje několik vyjádření pamětníků i oficiální hlášení a písemnosti z poválečného soudu s tamními Němci, které se v určitých detailech rozcházejí. Není proto jisté, zda Martínka k cestě do Želechovic vyzval místní starosta Oldřich Novotný, či zda šlo o podnět štábního strážmistra Rosenkranze, který se tam chtěl vypravit na průzkum. Jisté však je, že do Želechovic neměli chodit, neboť v této vypjaté době vyvolali zcela zbytečný konflikt s mnohem silnějším nepřítelem, který měl za následek největší lidské ztráty v řadách litoměřického 4. praporu Stráže obrany státu (SOS).

S odchodem německých jednotek zavládlo v Želechovicích přesvědčení, že jako převážně česká obec, kde žilo jen několik Němců, nebudou součástí německého záboru. Toto přesvědčení posílil i příchod československé jednotky vedené poručíkem Martínkem. Místní Češi proto začali strhávat vyvěšené prapory s hákovým křížem a další nacistické symboly. Místní Němci si to však nenechali líbit a ihned se vydali do nedalekých Čížkovic, zalarmovat německou posádku.

Výsledkem incidentu byla tragická smrt čtyř příslušníků SOS – třech strážmistrů státní policie Františka Hořejše, Karla Johna a Vladimíra Skotáka a svobodníka československé armády Jana Jungwirtha, kteří neměli šanci proti mnohonásobné německé přesile a měli být bez milosti zastřeleni. Mimo ně byl zavražděn také starosta Novotný. Došlo rovněž k zatčení českého obyvatelstva Želechovic a Čížkovic, z nichž mnozí byli ztýráni.

Strážmistr státní policie Karel John se narodil 9. října 1910 v Jičíně. K tehdejší státní uniformované policii byl přijat 31. ledna 1938 a ustanoven pomocným zřízencem strážní služby uniformovaného sboru u policejního ředitelství v Praze. Po absolvování potřebného výcviku byl 22. srpna 1938 přeložen ke státnímu policejnímu úřadu v Litoměřicích. Příslušníkem SOS byl jmenován 13. září 1938. Pohřben byl za široké účasti veřejnosti v rodinné hrobce v Jičíně, nacházející se za vchodem na hřbitov z Raisovy ulice.

Svobodník v záloze Jan Jungwirth se narodil 16. května 1908 v Dolním Prysku na Českolipsku, ale jeho domovskou obcí byla Pozorka (dnes součást Dubí) u Teplic. Jako svobodník pěšího pluku č. 9 „K. H. Borovského“ byl přidělen k pěšímu pluku č. 46. Byl ženatý a otcem jedné dcery. Rodina žila v Radovesicích u Libochovic č. p. 120.

Strážmistr státní policie Vladimír Skoták se narodil 1. září 1911 v Blansku. K policii byl přijat 15. února 1937 jako pomocný zřízenec strážní služby. Ještě během výcviku byl určen za příslušníka SOS a prodělal příslušný výcvik v Moravské Ostravě. Dne 1. ledna 1938 byl přeložen ke státnímu policejnímu úřadu v Litoměřicích, kde nastoupil službu jako příslušník SOS.

O strážmistru státní policie Františku Hořejšovi se ví pouze to, že byl zařazen u 4. praporu SOS se sídlem v Litoměřicích.

Jiří Řezníček

Číslo válečného hrobu: CZE5207-22143, CZE4213-709, CZE6201-21444

Odkaz do Evidence válečných hrobů zde:

Karel John

https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE5207-22143

Jan Jungwirth

https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE4213-709

Vladimír Skoták

https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6201-21444

 

Summary:

The text describes the tragic events of October 1938 in the Litoměřice region, following the Munich Agreement and the occupation of the Czechoslovak borderlands by Nazi Germany. It focuses on an incident in the village of Želechovice, where a group of Czechoslovak State Defence Guard (SOS) members, led by Lieutenant Ladislav Martínek, crossed the newly established demarcation line. Believing the German troops had withdrawn, they entered the village, provoking a deadly clash with a much stronger German force. Four SOS members — police sergeants František Hořejš, Karel John, Vladimír Skoták, and army corporal Jan Jungwirth — as well as local mayor Oldřich Novotný, were killed. The text also outlines the soldiers’ personal backgrounds and highlights the broader atmosphere of uncertainty and hostility during the disintegration of the Czechoslovak state.

Zeď stodoly v Želechovicích, kde byli v roce 1938 zastřeleni strážmistři státní policie František Hořejš, Karel John a Vladimír Skoták.

Zeď stodoly v Želechovicích, kde byli v roce 1938 zastřeleni strážmistři státní policie František Hořejš, Karel John a Vladimír Skoták.
Foto: deník.cz

Strážmistr státní policie Karel John (1910–1938).

Strážmistr státní policie Karel John (1910–1938).
Foto: Policie ČR

Německá pohlednice vydaná jako poděkování za „osvobození Sudet“.

Německá pohlednice vydaná jako poděkování za „osvobození Sudet“.
Zdroj: Wikipedie

Pomník v Blansku na Hybešově ulici připomínající, mimo jiné, blanenského rodáka Vladimíra Skotáka (1911–1938).

Pomník v Blansku na Hybešově ulici připomínající, mimo jiné, blanenského rodáka Vladimíra Skotáka (1911–1938).
Foto: Lucie Mikulášková

Pomník obětem světových válek v Dubí na ulici Sadová připomínající, mimo jiné, Jana Jungwirtha (1908–1938).

Pomník obětem světových válek v Dubí na ulici Sadová připomínající, mimo jiné, Jana Jungwirtha (1908–1938).
Foto: Ladislav Černý

Pamětní deska obětem druhé světové války umístěná na zdi Masarykova divadla v Jičíně připomínající, mimo jiné, Karla Johna (1910–1938).

Pamětní deska obětem druhé světové války umístěná na zdi Masarykova divadla v Jičíně připomínající, mimo jiné, Karla Johna (1910–1938).
Foto: Petr Vaněček

Hranice mezi Německou říší a okleštěným Česko-Slovenskem na Lovosicku.

Hranice mezi Německou říší a okleštěným Česko-Slovenskem na Lovosicku.
Foto: mapy.com

Rosice

Asi dva kilometry východně od Rosic na Chrudimsku stojí v místě zvaném „U Mrtvých“ pomník obětem napoleonských válek. Byl postaven v roce 1911 na místě masového hrobu vojáků, kteří zemřeli po bitvě u Lipska roku 1813. Po letech zanedbání prošel pomník v roce 2024 kompletní renovací díky finanční podpoře Ministerstva obrany ČR a znovu důstojně připomíná oběti napoleonských válek.

Běleč

Pomník obětem světových válek v Běleči na Křivoklátsku nechala v roce 1924 vybudovat místní Dělnická tělocvičná jednota. Původně připomínal padlé z první světové války, po roce 1945 byl doplněn o desku s oběťmi druhé války. V roce 2024 prošel pomník kompletní renovací – byl očištěn, opraven a doplněn o nové prvky. Obnovu finančně podpořilo Ministerstvo obrany ČR z programu ISPROFIN „Zachování a obnova historických hodnot I“.

První pomník obětem první světové války v Evropě

Pomník obětem první světové války v Bílovicích nad Svitavou, odhalený 10. října 1915, patří k vůbec prvním svého druhu v Evropě. Vznikl původně z iniciativy Rudolfa Těsnohlídka, který chtěl v obci zřídit pomník Mistru Janu Husovi. Z politických důvodů však byl nakonec vybudován památník padlým spoluobčanům – symbol nadějí i smutku válečných let.