VI. sočská bitva

V pořadí šestá bitva o řeku Soču (Isonzo) se odehrála 6. až 17. srpna 1916. Předcházel jí odchod části rakousko-uherských sil, které bylo potřeba na jiných bojištích (zejména z důvodu Brusilovy ofenzívy na východní frontě). Itálie tak na své straně měla více než dvojnásobnou převahu. Její bojové plány předpokládaly nasazení výrazně posílených hlavních sil proti městu Gorice, s klamným útokem v oblasti Doberdobské plošiny. Právě bombardování této plošiny pak o dva dny předcházelo hlavnímu útoku. Ten v ranních hodinách 6. srpna zahájilo v rámci palebné přípravy více než tisícovka italských děl. Následně sedm tisíc Italů vyrazilo vstříc Monte Sabotino, které se podařilo přes nemalé ztráty dobýt.  Za obsazení Sabotinu byl plukovník Pietro Badoglio povýšen hned na generálmajora. 

Badoglio měl i po válce poměrně barvitou kariéru, když se stal jedním ze strůjců genocidy Arabů v „Italské Libyi“. V letech 1935 až 1936 vedl italskou armádu v okupačních bojích v Etiopii (za což získal šlechtický titul), přičemž povolil i užití bojových plynů. Následně vstoupil do italské Národní fašistické strany. Naopak během druhé světové války se po zatčení Mussoliniho stal italským premiérem. Byl jedním z organizátorů příměří se Spojenci a v říjnu 1943 italská vláda pod jeho vedením vyhlásila válku Německu.

Nicméně zpět k šesté bitvě o Soču. Italové také v jižní části bojiště postupně dobyli vrcholy kolem Gorice. Gorici následně generálové Borojević a Erwin Zeidler nařídili opustit a stáhnout se za řeku Soču. Italský vrchní velitel generál Cadorna, který byl jinak ke svým vojákům poměrně nemilosrdný, svým váháním umožnil rakousko-uherské armádě zaujmout nová obranná postavení za řekou. Obnovené italské útoky 14. srpna 1916 tak již nepřinášely výsledky. O tři dny později byla ofenzíva ukončena. Ztráty činily na obou stranách činily přibližně 40–50 000 mužů, na italské straně byly pravděpodobně o něco vyšší. Italové sice obsadili nemalé území od Sabotina přes Gorici (byť z té už zbývaly v podstatě jen ruiny) až po Doberdo, definitivně zlomit rakousko-uherskou obranu se jim však nepodařilo. Celkové územní zisky ale byly v poměru ke ztrátám, přes dalších téměř sto tisíc mrtvých na obou stranách, nevalné. 

Padlé v šesté bitvě o řeku Soču můžeme najít zejména na hřbitovech v San Michele al Tagliamento a v Prosecco. Do záznamů hřbitova v Prosecco v Centrální evidenci válečných hrobů jsme v nedávné době doplnili stovky padlých z dnešního území České republiky. V San Michele spočinul, z pravděpodobně padlých v průběhu VI. Sočské bitvy, například Eduard Neuber, příslušník c. k. praporu polních myslivců č. 2 z Borgo a Hradce Králové či Franz Trillsam, příslušník c. k. pěšího pluku č. 91 z Českých Budějovic.

V Prosecco pak jde zejména o příslušníky c. k. zeměbraneckého pěšího pluku č. 11 Jičín a opětovně c. k. pěšího pluku č. 91 České Budějovice. Z prvního jmenovaného například Petr Petrů, Jan Fiala, Josef Bednář. Z českobudějovického pluku pak František Müller, Jan Zeman, Johann Klement či Richard Durďák. 

Boje kolem řeky Soči připomíná i řada osobních vzpomínek sepsaných pamětníky bojů. Nezmiňovali jsme ještě dvoudílný román Josefa Müldnera „Zvířata a lidé ve válce 1914-1918“, který je dostupný on-line na Digitální studovně Ministerstva obrany zde: https://digitalnistudovna.mo.gov.cz/uuid/uuid:f00f10c5-f8be-45bf-a510-2856b6efd7ee

Naopak jsme v předchozích článcích již zmiňovali autobiografické romány Jaroslava Medka „Třetí Batalion“ a „Zvony padlých“, dostupné v DSMO zde: https://kramerius.army.cz/search?authors=Medek,%20Jaroslav .

Lukáš Havel

Lokalita hřbitova San Michele v centrální evidenci válečných hrobů:
http://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-lokality?id=2d70b428-ff8c-4ea2-b4b0-9b9ac957d27c

Rakousko-uherský vojenský hřbitov Prosecco v Centrální evidenci válečných hrobů:
http://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-lokality?id=2499b5ef-8367-420b-85fa-6c2bf5a2be15

Odkazy na další vojenské hřbitovy, na nichž spočinuli padlí z bojů o Soču, pak najdete v předchozích článcích:

https://valecnehroby.mo.gov.cz/aktuality/i-socska-bitva

https://valecnehroby.mo.gov.cz/aktuality/ii-socska-bitva

https://valecnehroby.mo.gov.cz/aktuality/iv-bitva-na-soci

Summary
During the Sixth Battle of the Isonzo (Soča) (August 6–17, 1916), the Italians achieved first major success on the Isonzo Front during the First World War. Following the transfer of Austro-Hungarian troops to counter the Brusilov Offensive on the Eastern Front, Italy gained a significant numerical advantage. After a heavy artillery bombardment, Italian forces captured the strategic height of Monte Sabotino and entered Gorizia, forcing the Austro-Hungarian Army to withdraw across the Isonzo River. However, General Luigi Cadorna failed to exploit the breakthrough, allowing the defenders to establish a new defensive line. Renewed Italian attacks achieved little, and the offensive ended on 17 August. Both sides suffered approximately 40,000–50,000 casualties. The article also highlights soldiers from today's Czech Republic buried at the military cemeteries of Prosecco and San Michele al Tagliamento, whose records have recently been expanded in the Czech Central Register of War Graves.

Zdroje: 

FUČÍK, J., PAVLÍK, M. Sočská fronta 1915-1917. Průvodce po místech bojů vojáků z českých zemí. 1. vyd. Praha: Elka Press, 2008. 190 s. ISBN 978-80-87057-04-9.