I. sočská bitva
I. sočská bitva
Dne 23. května 1915 vyhlásila Itálie válku svému bývalému spojenci, viz článek: Itálie vyhlašuje válku Rakousko-Uhersku. Itálie zahájila okamžitý nástup po celé délce fronty, která měřila vzdušnou čarou 600 km, avšak její skutečný průběh po horských hřbetech a údolích lze odhadnout až na 3 500 km. Pro hlavní armádní velení Rakouska-Uherska (AOK) tak vyvstala otázka, čím tuto hraniční frontu obsadit, když většina sil byla vázána na východní a balkánské frontě, a jak eliminovat početní převahu italské armády.
Byla proto vytvořena nová tzv. jihovýchodní fronta, jejímž velitelem se stal arcivévoda Evžen. Sem byly soustředěny všechny postradatelné síly, z nichž byla utvořena 5. armáda pod velením generála Svetozara Boroeviće von Bojna. Jeho armáda byla určena k obraně nejkritičtější části hranice monarchie s Itálií – povodí řeky Soči (italsky Isonzo), kam směřovalo hlavní úsilí italské armády.
Opevňovací práce na horním toku Soči byly zahájeny již koncem dubna 1915, tedy ještě před vypuknutím války s Itálií. Stovky tisíc lidí, jak na rakouské, tak i na italské straně hranice, byly evakuovány do vnitrozemí.
První sočská bitva probíhala v období 23. června – 7. července 1915. Šlo o útočnou operaci italské 3. armády, která soustředila své hlavní úsilí na jižním křídle fronty.
Již tento první italský útok, zahájený bezprostředně po vyhlášení války, byl předznamenán mohutnou dělostřeleckou přípravou. Italské dělostřelectvo se soustředilo na ostřelování výšin Doberdo u obce Doberdò del Lago a rakousko-uherského předmostí u Gorice. Poté se pěchota pokusila využít výsledků dělostřelecké palby k dílčím útokům a k proniknutí do mezer v dosud řídké obraně protivníka.
Dne 24. června udeřila italská 21. pěší divize na úpatí výšin mezi Sagradem a Polazzem. Její severní soused, 22. pěší divize, postoupila k Vipavě a Lucinicu. K pokusu o zdolání gorického předmostí nastoupily tři divize italského VI. sboru, severněji od nich dvě divize italského II. armádního sboru se pokusily prorazit na Monte Santo (Sveta Gora, 681 m).
Postupně se rozvinuly prudké boje, v nichž se síly rakousko-uherské 5. armády ocitly v nepřetržité, téměř sedmidenní italské dělostřelecké palbě. Přes dvojnásobnou převahu v dělostřelectvu a pěchotě svedly rakousko-uherské jednotky (především XVI. sbor) s útočníky houževnatý boj a způsobili jim těžké ztráty. Územní zisk, kterého Itálie dosáhla, byl nepatrný a rakousko-uherskou obranu se nepodařilo prorazit.
Malé italské síly se uchytily pouze na západních okrajích Krasu mezi Sagradem a úpatím výšin u Redipuglie, Vermegliana a Selze.
Díky úspěchu v první sočské bitvě se rakousko-uherské velení definitivně rozhodlo soustředit na italské frontě veškeré dostupné prostředky, aby posílilo obranu právě na řece Soči.
Ztráty v této první, čtrnáctidenní sočské bitvě činily na italské straně přibližně 15 000 příslušníků důstojnického sboru a mužstva (údaje se v různých pramenech liší). Na straně obránců – tedy rakousko-uherské armády se ztráty odhadují na 10 000 mužů. U obou stran jsou ve ztrátách zahrnuti padlí, nezvěstní i ranění.
Na úspěchu statečných obránců se významně podílely pluky z českých zemí. Přesný počet českých vojáků asi nikdy nezjistíme, ale je jisté, že desetitisíce mužů z Čech, Moravy a Slezska nesly těžký úděl pěšáků během všech jedenácti sočských bitev. O přežití na Krasu a v Julských Alpách tak zápasili vojáci z následujících regionů a pluků:
IR 3 Kroměříž,
IR 98 Vysoké Mýto,
IR 18 Hradec Králové,
IR 74 Jičín,
IR 21 Čáslav,
IR 94 Turnov,
IR 102 Benešov,
IR 42 Terezín,
IR 28 Praha,
IR 92 Chomutov,
IR 73 Cheb,
IR 11 Písek,
IR 91 České Budějovice,
IR 35 Plzeň,
IR 8 Brno,
IR 81 Jihlava,
IR 1 Opava.
Dále zde působily jednotky polních myslivců, dragounské pluky, dělostřelecké jednotky a zeměbranecké pluky (zkratka LIR – Landwehr Infanterieregiment) – později přejmenované na střelecké pluky.
V letech 1915–1917 se do sočských bitev postupně zapojily čtvrtiny všech pěších pluků (zkratka IR – Infanterieregiment) společné armády pocházející z českých zemí.
Především ve Slovinsku se dodnes nachází řada vojenských hřbitovů, kde jsou pochováni vojáci z výše uvedených pluků. Nejvíce hrobů vojáků z českých zemí lze nalézt:
U obce Brje při Komnu na Krasu, kde se nacházejí čtyři rakousko-uherské vojenské hřbitovy.
Přibližně 2 km severně od Brje leží Gorjansko, kde se nachází největší rakousko-uherský vojenský hřbitov ve Slovinsku, s více než 10 000 pochovanými.
Dalších několik set vojáků je pochováno u vesničky Sveto (u Komna), kde během bojů působila polní nemocnice.
Za obcí Dutovlje se nachází další hřbitov – symbolické místo uctění památky všech obětí bojů na Sočské frontě, zvláště pro Českou republiku.
Petr Hažmuka
Odkaz do Centrální evidence válečných hrobů připomínající památku padlých na sočském bojišti:
Brje pri Komnu, rakousko-uherský válečný hřbitov
Gorjansko, největší rakousko-uherský hřbitov
https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=SVN-1527
Sveto (u Komenu), Válečný hřbitov u kostela, kde se nachází hrob minometníka Jana Vaníčka z Českobudějovického IR 91
https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=SVN-1528
Dutovlje, rakousko-uherský válečný hřbitov
https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=SVN-1520
Summary:
On May 23, 1915, Italy declared war on Austria-Hungary and launched an offensive along a 600-kilometre-long front (as the crow flies). The Austro-Hungarian High Command, short on troops due to commitments elsewhere, formed the 5th Army under General Boroević to defend the Soča (Isonzo) river valley. The First Battle of the Isonzo lasted from June 23 to July 7, 1915, with Italy’s 3rd Army focusing attacks on the southern sector, especially near Gorizia and Doberdò. Despite heavy artillery and numerical superiority, Italian gains were minimal. Austro-Hungarian forces, including Czech regiments, held firm. Italy lost around 15,000 men; Austria-Hungary suffered about 10,000 casualties. Many Czech soldiers fought and died here, and several war cemeteries in Slovenia, such as those near Brje, Gorjansko, and Dutovlje, now serve as memorials to the fallen of the Soča Front.
Mapa sočského povodí s průběhem fronty 1915-1917
Rakousko-uherský pěšák v polní výstroji na počátku války. Později mu do výstroje přibyla plynová maska a ocelová přilba.
Rakousko-uherští vojáci před jedním z vybudovaných úkrytů
Polní maršál R-U armády Svetozar Borojević von Bojna během portrétování po povýšení do hodnosti polního maršála začátkem roku 1918. Svetozar Borojević von Bojna (*1856 – †1920) patřil k nejschopnějším generálům R-U armády.
Dopisnice polní pošty odeslaná v první den I. sočské bitvy (23.6.1915) českým důstojníkem sanitních oddílů 1. pěší divize.
Přístřešek trojice vojáků od kroměřížského pěšího pluku č. 3, postavený na terase v jedné z tzv. dolinek, nezapře touhu po troše domácího pohodlí.
V R-U, ale i v italské propagandě hrál významnou úlohu habsburský orel, který zde útočí na bránícího se alpína. Ve skutečnosti v 11 sočských bitvách orel urputně vzdoroval na místě a neměl příliš síly vzlétnout.
Polní mše v osadě Volčji Grad
EX LIBRIS malíře a dřevorytce Josefa Váchala s motivy válečných hrůz
V blízkosti obce Brje pri Komnu se nacházejí čtyři rakousko-uherské vojenské hřbitovy.
Válečný hřbitov Brje pri Komnu II.
Válečný hřbitov Brje pri Komnu III.
Gorjansko – největší rakousko-uherský vojenský hřbitov ve Slovinsku.
Pomník na vojenském hřbitově u vísky Gorjansko, upomíná na smrt dělostřelce Vladislava Oškery. Citáty z české hymny a díla Karla Hynka Máchy jsou dokladem národnostního cítění i osobního vztahu dvou bratří, z nichž jeden se už konce války nedočkal.
Čepicový pamětní odznak Sočské armády, vydávaný všem účastníkům sočských bitev, bez rozdílu hodnosti či stavu. Nosil jej i císař Karel.
Zdroje:
FUČÍK, Josef a PAVLÍK, Marek. Sočská fronta 1915–1917: průvodce po místech bojů vojáků z českých zemí: (Julské Alpy – Banjšice – Kras – Přímoří). Praha: Mladá fronta, 2017. 190 s.
FUČÍK, Josef a KAŠE, Jiří. Soča (Isonzo) 1917: Josef Váchal a další čeští umělci v soukolí Velké války. Praha: Naše vojsko, 2017.
WESTWELL, Ian. První světová válka den po dni. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 2006. 192 s. ISBN 80-206-0731-5
KUNC, Lubor. Sočská fronta 1915–18. Filatelie, 2016, roč. 7, č. 7, s. 28-32
BURIAN, Jan a FUCHS, Antonín. Dva kamarádi: sočská fronta očima dvou přátel - Dva prijatelja: soška fronta skozi oči dveh prijateljev. Připravil Jaroslav Čada. Překlad Markéta Vaňková, Nejc Ribič, Nina Stanković. 1. vyd. Letohrad: Golempress, 2017. 169 s.
