Itálie vyhlašuje válku Rakousko-Uhersku

Itálie vyhlašuje válku Rakousko-Uhersku

Dne 23. května 1915 se Itálie rozhodla vstoupit do první světové války na straně Dohody a vyhlásila válku Rakousko-Uhersku, svému dlouholetému spojenci z Trojspolku. Rakousko-uherské námořnictvo okamžitě odpovědělo ostřelováním italských přístavů. Toto italské rozhodnutí zásadně změnilo celou geopolitickou šachovnici a upravilo rozložení sil ve prospěch dohodových států (Velká Británie, Francie, Rusko).

Rakousko-uherská diplomacie si byla vzhledem k protichůdným geopolitickým zájmům vědoma nespolehlivosti italského spojence. Náčelník generálního štábu Franz Conrad von Hötzendorf dokonce navrhoval vést proti Itálii preventivní válku. Vedení Rakouska-Uherska však doufalo, že se Itálii podaří v případě války udržet alespoň neutrální.

Vypuknutím první světové války začalo devítiměsíční vyjednávání a lavírování mezi dosavadními spojenci z Trojspolku i mocnostmi Dohody o to, zda Itálie zůstane v konfliktu neutrální, nebo zda a na jaké straně do něj vstoupí. Nakonec se do války zapojila pod vlivem diplomatického úsilí Dohody na jaře 1915, poté co jí byl přislíben velkorysý zisk všech území požadovaných na Rakousko-Uhersku, ale i dalších území v Albánii, ve Středomoří a v Africe.

Následné boje se soustředily do dvou horských oblastí v severní Itálii – Trentina a okolí řeky Soči (Isonzo). Hlavní úsilí Itálie směřovalo přes Soču k rakousko-uherskému přístavu Terst.  Italové rovněž doufali, že se jim podaří postoupit dále a přispět na pomoc těžce tísněnému Srbsku.

Rakousko-Uhersko se rázem ocitlo ve velmi nebezpečné situaci války na třech frontách. Hranici s Itálií, táhnoucí se převážně vysokohorským terénem, tehdy kryly mimo opevnění jen slabé jednotky. Hrozba průlomu donutila rakousko-uherské vrchní velení nejen k přesunu jednotek ze srbského bojiště, ale i k oslabení východní fronty. Rozhodující pro posílení obrany byla měsíční prodleva, která nastala od vyhlášení války do první italské ofenzivy.

Tato prodleva přispěla k tomu, že původní italské plány na rychlý průnik do nitra rakousko-uherského území naprosto selhaly. Italové nedokázali využít své početní převahy a zapletli se do zákopové války, která přinesla oběma stranám obrovské ztráty.

V náročném vysokohorském terénu na tyrolské a korutanské frontě se odehrávaly boje menšího rozsahu, se střídavými, spíše podružnými úspěchy. Hlavní střety se však konaly na přibližně padesátikilometrovém úseku od moře podél řeky Soči až k městu Tolmin. Zde podnikla italská armáda od 23. června 1915 do konce roku čtyři ze svých celkem jedenácti ofenziv. Navzdory pokaždé alespoň dvojnásobné převaze v pěchotě i dělostřelectvu se rakousko-uherským silám dařilo s pouze malými územními ztrátami zabránit zásadnímu průlomu.

Půlrok bojových operací na vápencovém krasu i na hřebenech Julských Alp přinesl děsivou bilanci – obě znepřátelené strany přišly dohromady o více než 300 000 padlých, raněných, nezvěstných a zajatých vojáků.

Přestože se italské armádě nedařilo podle představ, jejím vstupem do války v době úspěšného postupu armád Ústředních mocností na východní frontě (po průlomu u Gorlice a Tarnówa) se podařilo dlouhodobě poutat významné vojenské síly Rakouska-Uherska a zabránit jejich nasazení na jiných bojištích. Z dlouhodobého hlediska měl vstup Itálie do války dalekosáhlý strategický význam.

Na italském bojišti bojovalo mnoho pluků z českých zemí. V Itálii a Slovinsku se nachází řada válečných hřbitovů s hroby vojáků pocházejících z českých zemí. Tomuto tématu se budeme podrobněji věnovat v dalších článcích připravených k aktuálním výročím. Prostřednictvím odkazu na Centrální evidenci válečných hrobů si můžete prohlédnout část z nich.

Petr Hažmuka

Odkaz do Centrální evidence válečných hrobů připomínající památku padlých na italském bojišti:

Alpské bojiště:

Itálie, válečný hřbitov vojáků rakousko-uherské armády, Dobiaco-Cimitero di guerra Monte Piana

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-lokality?id=965dc696-f06f-4bcd-8628-f7d528d54ea5

Itálie, San Candido

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=ITA-58023

Sočské bojiště:

Slovinsko, Tolminske Mostiště, Mrzli vrh

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=SVN-41446

Summary:

On 23 May 1915, Italy entered World War I on the side of the Entente and declared war on its former ally, Austria-Hungary. This decision reshaped the geopolitical landscape and forced Austria-Hungary into a three-front war. Despite initial hopes of Italian neutrality, diplomatic efforts by the Entente and promises of territorial gains led Italy to join the conflict. Fighting concentrated in the Alps and along the Soča (Isonzo) River, where Italy launched multiple offensives but failed to break through. The mountainous terrain and trench warfare resulted in over 300,000 casualties. Italian involvement tied down significant Austro-Hungarian forces, preventing their deployment elsewhere. Many Czech soldiers fought on this front, and numerous war cemeteries in Italy and Slovenia bear witness to their sacrifice.

Zdroje:

WESTWELL, Ian. První světová válka den po dni. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 2006. 192 s. ISBN 80-206-0731-5

Vojenský historický ústav Praha, on line:

https://www.vhu.cz/exhibit/100-let-od-vypuknuti-boju-mezi-rakusany-a-italy/

Wikipedia, on line: https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Josef_I.#/media/Soubor:Emperor_Francis_Joseph.jpg