První pomník obětem první světové války v Evropě

První pomník obětem první světové války v Evropě

První pomník obětem první světové války v Evropě

Pomník připomínající padlé občany z I. světové války z Bílovic nad Svitavou byl předán veřejnosti již 10. října 1915, tedy ještě během války, kdy nikdo nemohl tušit, kdy tento krvavý konflikt skončí a kolik obětí přinese. Pomníky připomínající padlé vojáky jsou přitom budovány zpravidla až po válce (nepočítáme-li k nim válečné hroby). V případě prvoválečného konfliktu se tak dělo nejčastěji během 20. let, případně až 30. let 20. století. Setkáváme se dokonce i s případy, kdy jsou pomníky obětem I. světové války budovány více než sto let po jejím skončení, jako například v rovněž jihomoravské obci Žďár u Petrovic na Blanensku, kde byl pomník vztyčen teprve v roce 2023.

Pomník v Bílovicích nad Svitavou má tvar kamenného jehlanu vystupujícího z kvádrového podstavce, který je v každém rohu ozdoben plastikami připomínajícími vázy nebo poháry na víno.  Pomník přitom vznikl zcela náhodou. Původně chtěli obyvatelé Bílovic nad Svitavou na podnět spisovatele Rudolfa Těsnohlídka (1882–1928), který zde tou dobou žil a tvořil, zřídit pomník Mistru Janu Husovi k tehdejšímu 500. výročí jeho upálení. Shromáždili stavební materiál a ve veřejné sbírce získali potřebné peníze. Myšlenka zřídit Husův pomník se ovšem v tehdejší vypjaté době nezamlouvala rakouským úřadům, proto aktéři přišli s plánem vybudovat pomník připomínající padlé občany v právě probíhajícím konfliktu.

Zbudování pomníku proběhlo velice rychle a jeho předání veřejnosti proběhlo „v neděli 10. října [...]. Rudolf Těsnohlídek si tehdy zaznamenal: „Nebylo asi a sotva kdy bude tak smutné slavnosti v naší obci. Vytrvalý, studený déšť a prudký vichr na chvíli ustal, když jsme se shromáždili kol pomníku, který jsme považovali za náhrobní pomník svých nadějí a trvání. Když bratr Tepera zahajoval slavnost vzpomínkou na padlé, přerušil ho hlasitý pláč a vzlyky a konečně neodolal ani on sám a nikdo z nás. Zazněl hymnus k sv. Václavu a při prosbě ‚nedej zahynouti nám, ni budoucím‘ – štkali i zpívající, nejotrlejší“

Dlouho byl na pomníku pouze nápis „Na paměť padlých bratří a spoluobčanů. Sokol 1915“. Nápisová deska se jmény 49 padlých občanů obce byla na pomník umístěna až při desátém výročí vzniku samostatného státu – 28. října 1928.

Jiří Řezníček

 

Číslo válečného hrobu: CZE6216-17421

Odkaz na pomník v Evidenci válečných hrobů zde:

https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6216-17421

 

Summary:

The war memorial in Bílovice nad Svitavou, unveiled on October 10, 1915, is considered the first monument in Europe dedicated to the victims of World War I. It was originally intended, on the initiative of writer Rudolf Těsnohlídek, to commemorate Jan Hus on the 500th anniversary of his death. However, due to political restrictions imposed by Austrian authorities, the plan was changed, and the community decided to build a monument honoring local men who had fallen in the ongoing war. The stone obelisk, completed remarkably quickly, became a poignant symbol of grief and lost hopes during the devastating conflict. A plaque with the names of 49 fallen citizens was added only in 1928, marking the tenth anniversary of the establishment of Czechoslovakia.

Celkový pohled na pomník padlým občanům v první světové válce v Bílovicích nad Svitavou.

Celkový pohled na pomník padlým občanům v první světové válce v Bílovicích nad Svitavou.
Foto: Tomáš Adamec

Pohled na Mlýnský ostrov s pomníkem padlým občanům v první světové válce.

Foto: Jaroslav Houfek

Detail nápisové desky na pomníku.

Detail nápisové desky na pomníku.
Foto: Dobromil Retych

Detail prvního textu na pomníku.

Detail prvního textu na pomníku.
Foto: Jan Formánek

Před 110 lety začaly boje v Dobrudži. Stovky Čechů bojovaly v řadách srbské dobrovolnické divize

Před 110 lety se Dobrudža stala jedním z hlavních bojišť po vstupu Rumunska do první světové války. Do bojů proti vojskům Ústředních mocností zde zasáhla také 1. srbská dobrovolnická divize, v jejíchž řadách sloužilo téměř 600 českých dobrovolníků. Během necelých dvou měsíců prošli těžkými boji u Dobriče, Kokardže, Amzače či Topraisaru a mnozí z nich zde padli. Jejich památku dnes připomíná také mauzoleum a pomník v rumunské Medžidiji, na němž jsou uvedena jména 16 padlých Čechů.

Pomník Františka de Paula z Valdštejna-Vartenberka

Anotace:
V zámeckém parku v Litomyšli se nachází pomník věnovaný Františku de Paulovi z Valdštejna-Vartenberka. Roku 1808 jej nechal zhotovit tehdejší majitel panství hrabě Jiří Josef z Valdštejna-Vartenberka jako památku na svého mladšího bratra, důstojníka císařské armády, který dne 2. září 1796 podlehl zraněním utrpěným během bojů proti revoluční Francii u severoitalského města Salò. Pomník s plastikou ležícího lva, symbolizujícího statečnost i zármutek, je významnou součástí zámeckého parku a zároveň patří k nemnohým památkám v České republice připomínajícím oběti francouzských revolučních válek.

Výsadek Aroš V

Skupina Aroš V měla působit na Moravě v prostoru Holešov–Kroměříž–Slavkov–Brno–Kunovice. Tři muži – Karel Hovůrka, Rudolf Koloničný a Josef Procházka – však byli v noci 2. září 1941 vysazeni u Kazanówa v okupovaném Polsku. Přes obtížnou cestu dorazili dva z nich na Moravu a připravovali zpravodajskou a sabotážní činnost. Po zradě Ferdinanda Čihánka (Aroš III) padl Hovůrka při zásahu gestapa a Koloničný a Procházka byli vězněni brněnským gestapem a 7. května 1942 popraveni v Mauthausenu.