Před 110 lety začaly boje v Dobrudži. Stovky Čechů bojovaly v řadách srbské dobrovolnické divize
Před 110 lety začaly boje v Dobrudži. Stovky Čechů bojovaly v řadách srbské dobrovolnické divize
Dobrudža (rumunsky Dobrogea, bulharsky Добруджа) je historické území mezi dolním tokem Dunaje a Černým mořem, jehož součástí je i delta Dunaje a část černomořského pobřeží. Dnes je rozdělena mezi Rumunsko a Bulharsko na Severní a Jižní Dobrudžu.
Po staletích osmanské nadvlády byla Dobrudža v roce 1878 rozdělena. Na základě Berlínské smlouvy připadla její severní část Rumunsku, zatímco jižní část se stala součástí nově vzniklého Bulharského knížectví. Území se však záhy stalo předmětem sporů mezi oběma státy. Po druhé balkánské válce v roce 1913 muselo poražené Bulharsko Bukurešťskou smlouvou postoupit Jižní Dobrudžu Rumunsku. V předvečer první světové války tak Rumunsko ovládalo prakticky celou Dobrudžu.
Hned po vstupu Rumunska do první světové války na straně Dohody 27. srpna 1916, viz článek [https://valecnehroby.mo.gov.cz/aktuality/pred-110-lety-rumunsko-vyhlasilo-valku-rakousku-uhersku-vpadlo-do-sedmihradska] se však Dobrudža stala jedním z hlavních bojišť rumunského tažení. Zatímco hlavní rumunské síly překročily Karpaty a vpadly do Sedmihradska, otevřela se zároveň nová fronta na jihu země. Německo vyhlásilo Rumunsku válku 28. srpna a 1. září tak učinilo také Bulharsko, které usilovalo o znovuzískání Jižní Dobrudže ztracené v roce 1913.
Proti Rumunsku zde stála především bulharská 3. armáda pod velením generála Stefana Toševa, posílená německými a později také osmanskými jednotkami. Síly Ústředních mocností operující proti Rumunsku z jihu byly podřízeny vrchnímu velení německého polního maršála Augusta von Mackensena.
Rumunským jednotkám byl na pomoc vyslán z Ruska 47. expediční sbor, jehož součástí byla také 1. srbská dobrovolnická divize.
Hlavním cílem prvního úderu se stalo silně opevněné předmostí Turtucaia (bulharsky Tutrakan) na pravém břehu Dunaje. Boje zde začaly 2. září a po pěti dnech, 6. září 1916, bylo předmostí dobyto. Do zajetí padlo více než 28 000 rumunských vojáků. Porážka u Turtucaie představovala pro Rumunsko pouhých několik dnů po vstupu do války těžký vojenský i psychologický úder.
Ve stejné době, kdy padala Turtucaia, probíhaly těžké boje také dále na východě u Dobriče (tehdy Bazargiku), který obsadila bulharská vojska. Právě do tohoto prostoru postupovala 1. srbská dobrovolnická divize, vyslaná spolu s ruskými jednotkami na pomoc ustupujícím Rumunům. Dne 7. září zde svedla svůj první boj v Dobrudži.
Srbská divize a stovky českých dobrovolníků
1. srbská dobrovolnická divize vznikla v roce 1916 v Oděse. Její jádro tvořili především jihoslovanští příslušníci rakousko-uherské armády, kteří padli na východní frontě do ruského zajetí a následně se rozhodli bojovat na straně Srbska a Dohody. Vedle Srbů, Chorvatů a Slovinců vstoupili do jejích řad také příslušníci dalších národností Rakouska-Uherska, mezi nimi několik stovek Čechů.
Během února 1916 byly sestaveny první dva pěší pluky, v březnu třetí a koncem dubna čtvrtý. Vznikající jednotce chyběli zkušení důstojníci. Čeští dobrovolníci, kteří byli důstojníky již v rakousko-uherské armádě, tak představovali vítanou posilu a byly jim ponechány jejich hodnosti. Velitelem divize se stal srbský plukovník Stevan Hadžić. Čtyři dobrovolnické pluky vytvořily 1. srbskou dobrovolnickou divizi, která se řídila srbskými vojenskými řády a jejíž příslušníci složili přísahu srbskému králi Petrovi I.
Dne 21. května 1916 vykonala I. srbská dobrovolnická divize slavnostní přehlídku před ruským carem Mikulášem II. V následných dnech navštívil divizi i generál Alexej Brusilov.
Divize měla být původně nasazena v rámci ruské armády na východní frontě. Situace se však změnila po vstupu Rumunska do války na straně Dohody. Bylo rozhodnuto vyslat ji v rámci ruského 47. expedičního sboru generála Andreje Zajončkovského do Dobrudže na pomoc rumunské armádě.
Před odchodem na frontu měla divize přibližně 18 000 mužů. V jejích řadách sloužilo téměř 600 českých dobrovolníků, z nichž 128 bylo důstojníky. Řada z nich měla za sebou službu v rakousko-uherské armádě a ruské zajetí, nyní však nastupovala do boje proti vojskům Ústředních mocností.
Koncem srpna se jednotlivé pluky začaly přepravovat po Dunaji do rumunské Cernavodă, Odkud nastoupili pěší pochod do tábora u města Medgidia, kde bylo shromaždiště 47. armádního sboru.
První boje českých dobrovolníků
Po třech dnech vysilujícího pochodu byly jednotky divize nasazeny do bojů v prostoru Dobriče. Prakticky bez odpočinku přešly odvážně do útoku proti bulharským jednotkám v prostoru vesnic Kuru-Nasredin (dnes Bozhurovo), Kara-Sinan (dnes Rosenovo) a Osman-Faki (dnes Kozloduytsi). Pro srbskou divizi, a tedy i české dobrovolníky v jejích řadách, tím začaly krvavé boje v Dobrudži. Střetnutí postupně získalo mimořádně tvrdý charakter a na některých místech docházelo i k boji zblízka na bodáky a nože. Srbským jednotkám se nakonec podařilo přinutit protivníka k ústupu směrem k Dobriči.
Již při prvním střetnutí utrpěli ztráty také čeští dobrovolníci. Padl poručík Jaroslav Řehák z 1. pluku, který se stal prvním českým padlým v bojích divize v Dobrudži.
Po prvních bojích následovalo jen krátké uklidnění situace. Dne 16. září zahájila bulharská vojska, posílená německými jednotkami, další ofenzívu. O den později se bojovalo jižně od vesnice Mahmut-Kujusi a 19. září došlo k jednomu z nejtěžších střetnutí celé dobrudžské anabáze srbské divize, k bojům na linii Kokardža–Cobadin.
Krvavé boje u Kokardže
Zvláště těžké boje svedl 19. září 4. pluk u Kokardže (Cocargea, dnes Pietreni). Po silné dělostřelecké přípravě přešly jednotky Ústředních mocností do útoku. Situaci srbských dobrovolníků komplikoval ústup sousedních rumunských jednotek, přesto se 4. pluku podařilo přejít do protiútoku a zatlačit protivníka zpět do výchozích postavení.
Boje pokračovaly až do noci a vyžádaly si vysoké ztráty. Mezi českými důstojníky padli poručík Josef Varta a podporučík František Zeis. Přesto se nepodařilo dosáhnout zamýšleného cíle a zajistit linii Kokardža–Cobadin. Dne 22. září byla proto vyčerpaná divize stažena k Mahmut-Kujusi, kde dostala možnost alespoň krátce odpočívat, doplnit zásoby a nahradit část utrpěných ztrát.
Posily přicházely z doplňovacího praporu v Oděse a byli mezi nimi opět také Češi. Nově příchozí mužstvo však přicházelo bez zbraní, a muselo proto být vyzbrojováno mimo jiné puškami po padlých a raněných či ukořistěnými zbraněmi.
Amzač a Topraisar
Odpočinek netrval dlouho. Již 1. října dostala divize rozkaz k návratu na frontu a následujícího dne vyrazila za silného deště směrem k Amzače (dnes Amzacea), přibližně 25 kilometrů západně od pobřeží Černého moře. Severně od města, v prostoru vesnice Endže-Mahala (dnes Mereni), zaujali její příslušníci obranná postavení.
Dne 3. října přešla divize do útoku na Amzaču. Proti jejím jednotkám zde vedle Bulharů stáli již také příslušníci osmanské armády. Srbským dobrovolníkům se podařilo proniknout do města, nedokázali však ovládnout okolní výšiny, a proto se museli stáhnout zpět do postavení severně od Amzače.
Další těžké boje následovaly 6. října. Bulharské a osmanské jednotky zaútočily především směrem na Topraisar, kde sousední rumunská obrana pod silnou dělostřeleckou palbou nevydržela. Po prolomení rumunských pozic zůstal odkrytý bok 2. pluku srbské divize a další udržení linie nebylo možné. Jednotky proto musely ustoupit.
Po dalších dnech bojů zahájila vojska Ústředních mocností 19. října novou mohutnou ofenzívu. Útoku předcházela silná dělostřelecká příprava a nad postavení obránců byly shazovány letáky vyzývající vojáky ke kapitulaci, některé také v češtině. Do útoku následně přešly bulharské, německé a osmanské jednotky.
Hlavní nápor směřoval mimo jiné proti rumunským pozicím u Topraisaru. Když sousední jednotky začaly pod tlakem ustupovat, hrozilo srbské divizi obklíčení a také ona musela opustit svá postavení. Začal vyčerpávající ústup na sever.
Konec bojů divize v Dobrudži
Během následujících osmi dnů ustoupili příslušníci 1. srbské dobrovolnické divize přibližně 150 kilometrů a zároveň odráželi postupující jednotky protivníka. Vyčerpaná a boji značně oslabená divize se nakonec dostala až k Dunaji, kde ji vystřídaly ruské jednotky.
Její bojové nasazení v Dobrudži tím skončilo. Jednotky pokračovaly do Isaccei a 27. října 1916 překročily po pontonovém mostě Dunaj. Následně byly staženy zpět na ruské území. Jednotky I. brigády byly soustředěny v Berezovce u Oděsy, zatímco II. brigáda zamířila do Vozněsensku.
Rumunská fronta se během dalších bojů téměř zhroutila. Po sérii těžkých porážek ztratilo Rumunsko značnou část svého území včetně hlavního města Bukurešti, které vojska Ústředních mocností obsadila 6. prosince 1916.
Za necelé dva měsíce bojů prošla 1. srbská dobrovolnická divize jedním z nejtěžších období své existence. Bojovala u Dobriče, Kokardže, Cobadinu, Amzače a Topraisaru a opakovaně musela ustupovat v důsledku prolomení sousedních úseků fronty. Za své bojové nasazení však zaplatila mimořádně vysokou cenu. Z původního stavu přibližně 18 000 mužů měla utrpět ztráty dosahující až 60 procent, zahrnující padlé, raněné a nezvěstné. Přesné počty padlých a raněných nejsou známy. Z více než 40 padlých důstojníků divize bylo kolem deseti Čechů. Mezi mužstvem mohlo padnout dalších přibližně 50 dobrovolníků české či slovenské národnosti. Zhruba osm desítek Čechů bylo za svou službu vyznamenáno srbskými, ruskými a rumunskými vyznamenáními.
Padlé z bojů v Dobrudži připomíná v rumunském městě Medžidija Mauzoleum padlých Srbů, Chorvatů a Slovinců ve tvaru pyramidy, vybudované v roce 1926. Jsou v něm uloženy ostatky 224 vojáků 1. srbské dobrovolnické divize, mezi nimi také několika českých dobrovolníků. Ti však na pamětní desce mauzolea nebyli samostatně připomenuti. Po několikaletém úsilí Ministerstva obrany ČR a Československé obce legionářské byl proto 11. listopadu 2019 v těsném sousedství mauzolea slavnostně odhalen pomník českým dobrovolníkům padlým v roce 1916 v Dobrudži. Jsou na něm uvedena jména 16 známých padlých českých dobrovolníků.
Petr Hažmuka
Odkaz na Mauzoleum a pomník českým dobrovolníkům ve Veřejném portálu Centrální evidence válečných hrobů:
https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/ForeignGraves/Detail/3f2e6842-14d7-4d24-9360-2ef11830d03f
Summary
In 1916, Dobruja became one of the main battlefields following Romania’s entry into the First World War on the side of the Entente. The 1st Serbian Volunteer Division, which included almost 600 Czech volunteers, was sent to the region as part of the Russian forces supporting the Romanian army. Over nearly two months, the division fought a series of fierce battles against Bulgarian, German and Ottoman troops at Dobrich, Kokardzha, Amzacea and Topraisar. The fighting resulted in heavy losses, including dozens of Czech volunteers who were killed. Their sacrifice is commemorated today in the Romanian town of Medgidia, where the remains of several Czech volunteers are interred in a mausoleum built in 1926. In 2019, a separate memorial bearing the names of 16 known Czech volunteers who fell in Dobruja in 1916 was unveiled next to the mausoleum.
Mapa Rumunska s oranžově zvýrazněnou Severní Dobrudžou, a Bulharska se žlutě zvýrazněnou Jižní Dobrudžou.
Generál Andrej Medardovič Zajončkovskij (* 1862 – † 1926), velitel ruského 47. expedičního sboru, jehož součástí byla během bojů v Dobrudži také 1. srbská dobrovolnická divize.
Polní maršál August von Mackensen (* 1849 – † 1945), vrchní velitel vojsk Ústředních mocností operujících proti Rumunsku z jihu. Po kapitulaci Rumunska působil až do konce války jako vojenský guvernér Rumunska a vrchní velitel okupační armády.
Plukovník Stevan Hadžić (* 1868 – † 1931), velitel 1. srbské dobrovolnické divize. V letech 1917 až 1919 vykonával v Rumunsku funkci vojenského přidělence.
Situace na frontě do října 1916. V pravém dolním rohu mapky je zachycen časově paralelní postup. Centrálních mocností proti Rumunsku z Bulharska Čerchovaná čára znázorňuje předválečné hranice mezi Rumunskem a R-U.
Dárnice u Kyjeva, jeden z největších zajateckých táborů v Rusku, kterým prošla také většina pozdějších československých dobrovolníků.
Útvary 1. srbské dobrovolnické divize se ve městě Reni na Dunaji nalodily na ruské nákladní lodě, tzv. barže, které je dopravily do rumunského přístavu Cernavodă v Dobrudži.
Výcvik příslušníků 1. srbské dobrovolnické divize před jejich nasazením v Dobrudži, srpen 1916.
Boje v Dobrudži na ilustraci výtvarníka Zdeňka Buriana
Unavený štáb 1. srbské dobrovolnické divize plukovníka Stevana Hadžiće během bojů v Dobrudži.
Na snímku turecké polní dělostřelectvo během bojů v Dobrudži. V bitvě u Amzače stály proti jihoslovanským oddílům také turecké jednotky.
Dobrudžské bojiště po skončení bojů.
Podporučík Jaroslav Řehák (* 1895–† 1916), příslušník 1. pluku 1. srbské dobrovolnické divize. Padl 7. září 1916 u Kuru-Nasredinu a stal se prvním českým dobrovolníkem padlým v bojích divize v Dobrudži.
Jan Sergěj Ingr (* 1894 – † 1956), pozdější armádní generál a ministr národní obrany československé exilové vlády v Londýně. V řadách 1. srbské dobrovolnické divize absolvoval celé její bojové nasazení v Dobrudži.
Čeští důstojníci 1. srbské dobrovolnické divize. Vlevo kapitán Radola Gajda, vpravo podporučík MUDr. Bedřich Opletal. Za bojů v Dobrudži působili jako lékaři, pouze Opletal měl skutečné lékařské vzdělání.
Podporučík František Zeis (* 1892–† 1916), jeden z českých důstojníků 1. srbské dobrovolnické divize padlých během těžkých bojů u Kokardže v září 1916.
Podporučík Václav Ždimera (* 1892–† 1916), jeden z českých důstojníků 1. srbské dobrovolnické divize, který padl během bojů v Dobrudži v září 1916.
Pohřeb podporučíka Václava Ždimery, který padl během bojů v Dobrudži v září 1916. Nad hlavou padlého stojí kapitán Radola Gajda.
Podporučík Josef Varta (* 1892 - † 1916), rodák z Vyškova, padl 19. září 1916 během bitvy u Kokardže.
Hrob generála Stevana Hadžiće a jeho rodiny na Bělehradském novém hřbitově.
Medgidija – Mauzoleum padlých Srbů, Chorvatů a Slovinců, vybudované v roce 1926. Jsou v něm uloženy ostatky 224 vojáků 1. srbské dobrovolnické divize, mezi nimi i několika českých dobrovolníků.
Medgidija – Pomník českým dobrovolníkům padlým v Dobrudži.
Deska s 16 známými jmény padlých českých dobrovolníků v bojích v Dobrudži.
Zdroje:
MICIĆ, Milan. Zapomenutý boj: Srbští dobrovolníci v Rusku 1914–1918. 1. české vydání. Praha: Československá obec legionářská a Epocha, 2020. ISBN 978-80-87919-74-3; 978-80-7557-978-2.
TOLAR, Petr. Čeští dobrovolníci v bojích v Dobrudži. Online. Československá obec legionářská. 3. 1. 2017. Dostupné z: Čeští dobrovolníci v bojích v Dobrudži. [cit. 2026-09-03].
KUTHAN, Pavel J. Čeští dobrovolníci v srbské armádě v bojích I. světové války. Online. Karel Vašátko – historie československých legií. Dostupné z: Čeští dobrovolníci v srbské armádě v bojích I. světové války. [cit. 2026-09-03].
