Výsadek S/1-N

Po německém útoku na Sovětský svaz 22. června 1941 a následném podepsání dohody o spolupráci a obnovení diplomatických styků 18. července v Londýně získala československá vojenská mise v Moskvě vedená plukovníkem Heliodorem Píkou významnou úlohu při spolupráci se sovětskými orgány. Českoslovenští důstojníci pod sovětským tlakem na zvýšení aktivity vojenské mise a v reakci na vznik výsadkových skupin organizovaných sovětskými orgány pro území Československa, usilovali o vytvoření vlastních zpravodajských a sabotážních skupin, které by bylo možné vysazovat do okupované vlasti.

Tato činnost však závisela na sovětském výcviku, letadlech a organizaci výsadků. Na přípravě se podíleli mj. podplukovník František Hieke, krycím jménem Stoj, a major generálního štábu Jaroslav Kašpar, krycím jménem Pátý. V létě 1941 vznikl československý zpravodajsko-sabotážní program S/1. Bylo vybráno 15 dobrovolníků a 7 z nich bylo vybráno do prvních výsadků. Skupina S/1-N byla určena pro Slovensko a S/1-R pro české země. Muži prodělali třítýdenní intenzivní zpravodajský a sabotážní kurz v sovětských zařízeních a 24. srpna 1941 proběhlo v moskevském hotelu Metropol rozloučení s první trojicí určenou pro Slovensko. Jejich úkolem bylo organizovat vojenské a politické zpravodajství, sabotáže a připravovat vzpouru proti Slovenskému štátu.

Skupinu S/1-N tvořili:

Velitel a radista četař Ludvík Kratochvíl (* 1. srpna 1914 do české rodiny v Alexandrovce v carském Rusku, rolník příslušný do Biskupic u Dunaje, okr. Bratislava) měl s doklady na vlastní jméno (volací znak Zdence) působit v oblasti Bratislava – Trnava – Nové Zámky. Byl vybaven vysílačkou pro spojení s československou misí v Moskvě.

Četař Štefan Andraščík (*18. května 1909 do slovenské rodiny v Kamenici, okr. Sabinov, truhlář a autodopravce, naposledy betonář v Užhorodě), krycím jménem Jan Drobnák (volací znak Erži), měl plnit úkoly na východním Slovensku. Měl udržovat spojení a předávat zprávy četaři Kratochvílovi.

Desátník Josef Krejčiřík (*2. září 1914 do české rodiny v Lovčicích, okr. Kyjov), krycím jménem Josef Macháček (volací znak Aranka), měl plnit úkoly v oblasti Leopoldov – Trenčín – Povážská Bystrica. Měl udržovat spojení a předávat zprávy četaři Kratochvílovi.

Podle dohody měl být parašutistický výcvik dokončen Sověty, ale samotný odlet měl být konzultován s Jaroslavem Kašparem-Pátým. Sovětské orgány, kvůli zhoršující se situaci na frontě urychleně československý výsadek vyslali, aniž by čs. vojenskou misi v Moskvě dopředu informovali. Letoun s parašutisty startoval z kyjevského letiště Brovary či již z evakuovaného letiště v Prilukách o 110 km východněji. Těsně před odletem byl do výsadku Sověty přidělen ještě „hvězdář“ Oldřich Komberec (*7. listopadu 1899 v Čáslavi, krycím jménem Oldřich Kosina), který se pro přetížení nevešel k výsadkům Aroš III a Aroš IV. Pravděpodobně měl doplnit sovětské výsadky Aroš I a II na Slovensku nebo byl pověřen předávat Sovětům informace o československé skupině S/1-N. Ostatním výsadkářům sdělil, že „Já se s vámi jenom kus cesty svezu“. Skupina byla vysazena 1. září 1941 kolem 2:00. Sovětské orgány plukovníku Píkovi tvrdily, že k výsadku došlo nad místem určení a že parašutisté ze země baterkou signalizovali úspěšné přistání. Skutečnost však byla zcela jiná. 

Na poslední chvíli připojenému Oldřichu Kombercovi se neotevřel padák. Dopadl na dlažbu maďarského Miškolce, nad kterým byla skupina omylem vysazena. Podle jiné verze byl vysazen s časovým odstupem již nad Užhorodem. Desátník Krejčiřík přistál na střechu nádražní budovy v Miškolci, odkud ale pravděpodobně vzápětí sklouzl a zřítil se na ulici či se podle jiné verze uškrtil ve šňůrách padáku. Byl nalezen již bez známek života. Podle výpovědi Štefana Andraščíka mohl za jejich úmrtí sovětský výsadkový průvodce, který je násilím vyhodil z letounu. Štefan Andraščík přistál na ulici, ale dopad na tvrdý podklad jej ochromil a na místě dopadu byl zatčen maďarským četnictvem. Podařilo se uniknout jen četaři Kratochvílovi. Podle jedné verze unikal jen několik hodin, než jej rovněž zatklo miškolské četnictvo, podle druhé urazil za tři dny 80 km a až následně byl dopaden. 

V Budapešti či ještě v Miškolci oba dopadení výsadkáři identifikovali své zemřelé druhy. Následně byli Kratochvíl a Andraščík předáni gestapu ve Vídni a následně do Prahy a Brna. Oba při výsleších vypovídali. Kratochvíl měl z Budapeště dokonce vysílat zprávy do Moskvy v rámci zpravodajské hry. Ludvík Kratochvíl byl držen do konce války v KT Mauthausen. Po válce se léčil v Zemské léčebně pro duševně choré v Brně a 1. července 1948 byl uvolněn ze služby. Zemřel v roce 1978. Štefanu Andraščíkovi se podařilo 22. srpna 1944 uprchnout z věznění a 1. září 1944 byl zařazen k československé armádě v SSSR. Během následných bojů byl dvakrát raněn. Válku přežil. 

Osud pozůstatků Oldřicha Komberce a ani Josefa Krejčiříka není znám a nejsou připomenuti žádným pomníkem v Centrální evidenci válečných hrobů. Přestože existovali svědci úmrtí obou mužů, byl Oldřich Komberec v roce 1947 prohlášen za mrtva okresním soudem v Čáslavi a Josef Krejčiřík v roce 1950 okresním soudem v Kyjově.

Vlastimil Křišťan

Summary:

Following Germany’s invasion of the Soviet Union in June 1941, the Czechoslovak military mission in Moscow, led by Colonel Heliodor Píka, intensified its cooperation with Soviet authorities. At the same time, Czechoslovak officers sought to establish their own intelligence and sabotage groups for deployment into occupied Czechoslovakia. This led to the S/1 programme, divided into S/1-N for Slovakia and S/1-R for the Czech lands. The first S/1-N team consisted of Sergeants Ludvík Kratochvíl and Štefan Andraščík and Corporal Josef Krejčiřík. Shortly before departure, Oldřich Komberec was added to the group. Their mission was to gather military and political intelligence, maintain contact with the resistance and prepare sabotage. On 1 September 1941, however, the team was mistakenly dropped over Miskolc in Hungary instead of Slovakia. Komberec and Krejčiřík died, Andraščík was captured and Kratochvíl eventually arrested. Both survivors endured imprisonment and lived to see the end of the war.

Zdroje:

ŠOLC, Jiří. Za frontou na východě: českoslovenští parašutisté ve zvláštních operacích na východní frontě za druhé světové války (1941-1945). Cheb: Svět křídel, 2003.

ŠOLC, Jiří. Padáky nad Slovenskem: 2. československá samostatná paradesantní brigáda v SSSR. Praha: Ares, 1997, s. 64–65, 180.

KOKOŠKA, Jaroslav, KOKOŠKA, Stanislav. Spor o agenta A-54: kapitoly z dějin československé zpravodajské služby. Praha: Naše vojsko, 1994, s. 266–267.

BENČÍK, Antonín, RICHTER, Karel. Tragický osud generála Heliodora Píky: portrét československého vojáka a diplomata. Praha: Ministerstvo obrany ČR - AVIS, 2001, s. 116–117.

Úřední list Československé republiky, 3. 4. 1947, on-line: https://digitalnistudovna.mo.gov.cz/uuid/uuid:619c956e-8064-11ed-8a30-001b63bd97ba

Úřední list Československé republiky, 11. 5. 1949, on-line:
https://digitalnistudovna.mo.gov.cz/uuid/uuid:be52bba6-8116-11ed-83e4-001b63bd97ba

Ludvík Kratochvíl
https://www.vuapraha.cz/cechoslovaci-v-zahranici/39237
https://www.volynaci.cz/volynsti-cesi/20212/

Štefan Andraščík
https://www.vuapraha.cz/cechoslovaci-v-zahranici/1068
https://www.vuapraha.cz/cechoslovaci-v-zahranici/1076

Josef Krejčiřík
https://www.vuapraha.cz/cechoslovaci-v-zahranici/39620
https://www.vuapraha.cz/padli-2-svetova/1660

Oldřich Komberec
https://www.vuapraha.cz/padli-2-svetova/1657
https://www.vuapraha.cz/cechoslovaci-v-zahranici/36210