Výsadek Aroš III a Aroš IV

Výsadek Aroš III a Aroš IV

Sovětské výsadky do Československa plánovala rovněž sovětská rozvědka NKVD. Mělo se celkově jednat o 23 mužů v sedmi zpravodajských a sabotážních skupinách na středním Slovensku a severovýchodní Moravě. Všichni za sebou měli službu v Legii Čechů a Slováků v Polsku, ale po internaci v Sovětském svazu se odmítli podřídit odeslání na Střední východ a chtěli zůstat v SSSR. Demonstrativně na oděvech nosili rudé hvězdy a dostali proto název “hvězdáři”. Někteří, jako Rudolf Mišutka, Ferdinand Čihánek, Josef Vodička či Josef Lejsek v březnu a dubnu 1941 zběhli. Nakonec Ludvík Svoboda rozkazem č. 133 ze dne 9. června 1941 vyloučil 53 hvězdářů z Východní skupiny čs. armády v Suzdalu. NKVD vybrané z nich naverbovala pro operace v Československu.

Od července do srpna 1941 prodělali zrychlený výcvik ve středisku Schodnja u Moskvy. Jejich výsadky pronásledovala obdobná navigační chyba jako skupinu Kaboš. Skupina Aroš I (Rudolf Mišutka a Peter Jágrik) a Aroš II (Ján Segač a Vojtech Horváth), které byly vysazeny v noci na 19. a 20. srpna byly určeny pro Slovensko. Devět mužů určených pro území tzv. protektorátu přeletělo 28. srpna z Moskvy na kyjevské letiště Brovary. Odtud skupiny Aroš III a Aroš IV odstartovaly 30. srpna 1941 ve 20:00. Při přeletu fronty je zasáhla protiletecká palba. Letoun byl lehce poškozen. První skákala skupina Aroš III, následovala skupina Aroš IV.

Skupina Aroš IV 
parašutisté: 
Vilém Janota (*16. dubna 1918 Vídeň, krycím jménem Vilém Javůrek) 
Josef Lejsek (*8. března 1920 Bartovice, okr. Frýdek-Místek, krycím jménem Josef Laris) 

Vilém Janota měl předat dopisy českým odbojářům, usadit se ve Zlíně a odesílat zprávy do Moskvy, Lejsek měl na Moravě provádět sabotáže v dopravě a válečné výrobě a vybrat doskokové plochy pro budoucí výsadky. O půlnoci se Janota s Lejskem snesli k zemi u polské obce Wielgie, 30 km jihovýchodně od Radomu, zakopali padáky a výbušniny a po zorientování se se vypravili pěšky k hranicím. Následující den se dostali do obce Roski a odtud odjeli vlakem do Krakova a následně Těšína. Pokusili se 2. září ve stanici Trzebinia nasednout do spěšného vlaku Krakov-Katovice, ale při pokusu vyhnout se celní kontrole upoutali pozornost a v 6:32 byli zatčeni a následně předáni katovickému gestapu. V Katovicích obsáhle vypovídali o výcviku i poslání. Vyšetřovatele dovedli na doskočiště a byla vyzvednuta část zakopané výstroje. Dne 15. září 1941 byli byli předáni řídící úřadovně gestapa v Praze a následně odesláni do Brna, kde byli odsouzeni v prosince 1941 spolu s dalšími dopadenými parašutisty.

Skupina Aroš III 
parašutisté: 
Jan Restel, velitel výsadku (*4. května 1905 Zábřeh nad Odrou, krycím jménem Jan Růžička)
Ferdinand Čihánek (*3. března 1920 Střílky, okr. Kroměříž, krycím jménem Ferdinand Čermák)
Eduard Janošec (*13. března 1911 Ostravice, okr. Frýdek-Místek, krycím jménem Eduard Jarolím)
Josef Vodička (*7. března 1918 Senice na Hané, krycím jménem Alois Vyskočil) 

Skupina měla původně seskočit u slovenské Rožňavy s cílem sabotážních útoků na jižní Moravě. Skupina ale dopadla u neidentifikované polské obce Sepjaly či Sepjalov, 75 km jižně od Varšavy, tedy zhruba v oblasti Krakova. Jan Restel byl při seskoku oddělen od skupiny. Za svítání se setkali jen Čihánek, Janošec a Vodička. Všichni se ale vydali k původnímu cíli. Restel šel na vlastní pěst a hranice přešel 8. září 1941 u Bartovic. Čihánek a Vodička cestovali společně a již 4. září dorazili do pohraniční obce Hnojník a o dva dny později přešli hranice. Janošec se oddělil a strávil několik dnů v Krakově u známé z dob působení u legionu, paní Tarnovské a hranice přešel 14. září u obce Gutuv. Muži po přechodu hranic nejčastěji zamířili za svými rodinami a přáteli.

Restel, Vodička a Čihánek se sešli 14. září 1941 před hotelem Merkur v Olomouci, na místě dohodnutém ještě před vysazením. Prvním úkolem bylo nalézt ztraceného Janošce. Ten zatím navštívil svoji manželku v Brušperku. Ferdinand Čihánek pomohl skupině navázat kontakt na ilegální KSČ a získat prostřednictvím Jana Beneše (*3. prosince 1916 Vídeň) pro sabotážní činnost trhaviny a zápalnice ze stavby dálnice od Jana Adámka (*28. února 1894 Ratiboř) ze Zdounek. Skupina Aroš III připravovala několik sabotážních útoků, například ve spolupráci s četníkem Janem Procházkou (*9. května 1914 Lhota, okr. Kroměříž) zapálení či vypuštění skladů oleje a benzínu v Horních Moštěnicích či pumový útok na trafostanici v Dluhonicích. Výsadkáři spolupracovali s celou řadou místních odbojářů a zajišťovali převážení vysílaček. Situace skupiny se razantně změnila příchodem zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha do tzv. protektorátu a následným vyhlášením 1. stanného práva 28. září 1941. 

Ferdinand Čihánek se o dva dny později, 30. září 1941, dostavil na služebnu gestapa Olomouc. Odevzdal falešnou legitimaci a pistoli. Uvedl podrobnosti výcviku výsadkářů, jejich jména, popisy, případně další údaje a jejich rozdělení do skupin. Stal se konfidentem. Byli zatčeni zbylí členové skupiny Aroš III, další východní výsadkáři a také jejich spolupracovníci.

Josefa Vodičku gestapo srazilo při zatýkání autem 1. října 1941 asi 6 km před Hodonínem. Zrovna na kole převážel do Lužce vysílačku pro odbojáře Antonína Kosa. Následující den, 2. října, byl po krátkém boji na nádraží v Přerově zatčen velitel výsadku Jan Restel a Eduard Janošec. Právě převáželi jednu z vysílaček Antonína Kose k opravě. Muže-podporovatele z přerovské části skupiny odsoudil brněnský stanný soud k smrti 25. října 1941 a rozsudek byl toho dne vykonán na dvoře Kounicových kolejí. Zemřeli akademický malíř František Mádle, Ing. Jan Polach, Jan Hovůrka, vrchní četnický strážmistr Jan Procházka a Antonín Michálek.

Hlavní soud s parašutisty se konal v Brně 22. prosince 1941. Rozsudek trestu smrti byl vynesen nad  9 parašutisty (ze skupiny Aroš III Jan Restel, Eduard Janošec a Josef Vodička a ze skupiny Aroš IV Josef Lejsek a Vilém Janota, další 4 muži byli z výsadků Aroš V a S1/R) a 25 jejich spolupracovníky. O datu jejich popravy mělo být rozhodnuto teprve na Heydrichův příkaz. Janu Benešovi se podařilo 6. ledna 1942 uprchnout z brněnské věznice gestapa Pod kaštany a trestu uniknout. Dne 13. ledna 1942 byli všichni ostatní odvezeni do KT Mauthausen a tam drženi v samovazbě. Teprve 7. května 1942 byli popraveni ve skupině 72 československých odbojářů. Zrádce Ferdinand Čihánek na konci války uprchl do Německa a ve francouzské Marseille zemřel v roce 2005. Nebyl nikdy potrestán.

Vlastimil Křišťan

Josef Lejsek je připomenut na pomníku v Ostravě – Bartovicích:
https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE8119-7908 

Eduarda Janošce připomíná v Brušperku pomník: 
https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE8106-7856 

A fotografické tablo na Městském úřadu Brušperk:
https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE8106-37812 

Eduard Janošec a Jan Restel jsou pravděpodobně připomenuti pamětní deskou v budově Památkového ústavu v Ostravě:
https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE8119-31363 

Josef Vodička je pravděpodobně uveden jako politický vězeň na obecním pomníku v rodné Senici na Hané:
https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE7105-27722 

Josef Vodička a Eduard Janošec jsou připomenuti také v národním památníku Hrabyně.

Vídeňský Čech Vilém Janota není nikde připomenut.

 

Summary

The Aroš III and Aroš IV parachute groups were Soviet NKVD intelligence and sabotage units deployed in 1941 to operate in German-occupied Czechoslovakia. Their members were former volunteers of the Czechoslovak Legion in Poland who had undergone accelerated training near Moscow. On 30 August 1941, the two groups flew from Brovary near Kyiv and were dropped in German-occupied Poland, rather than at their intended destinations in Slovakia and the Protectorate of Bohemia and Moravia.

Aroš IV landed near Wielgie, south-east of Radom, but Vilém Janota and Josef Lejsek were arrested after attempting to travel towards Moravia. Aroš III was dropped south of Warsaw. Despite being separated during the jump, its members reached Moravia, established contacts with the domestic resistance and prepared acts of sabotage and communications operations. The situation changed after Ferdinand Čihánek betrayed the group to the Gestapo. Most of the captured parachutists and their collaborators were deported to Mauthausen concentration camp and executed on 7 May 1942.

Jan Restel, velitel výsadku Aroš III (*4. 5. 1905 Zábřeh –†7. 5. 1942 KT mauthausen)

Jan Restel, velitel výsadku Aroš III (*4. 5. 1905 Zábřeh –†7. 5. 1942 KT mauthausen)
Zdroj: Popraven před 40 lety. In: Hlas revoluce, 1. 5. 1982, s. 4.

Josef Vodička (*7. 3. 1918 Senice na Hané – †7. 5. 1942 KT mauthausen)

Josef Vodička (*7. 3. 1918 Senice na Hané – †7. 5. 1942 KT mauthausen)
Zdroj: Wikipedia

Tablo s fotografiemi hrdinů odboje v Brušperku. Eduard Janošec (*13. 3. 1911 Ostravice – †7. 5. 1942 KT mauthausen) je v druhé řádku, druhý zprava.

Tablo s fotografiemi hrdinů odboje v Brušperku. Eduard Janošec (*13. 3. 1911 Ostravice – †7. 5. 1942 KT mauthausen) je v druhé řádku druhý zprava.
Zdroj: VETS.cz

Pomník v Ostravě – Bartovicích připomíná Josefa Lejska.

Pomník v Ostravě – Bartovicích připomíná Josefa Lejska.
Zdroj: CEVH

Pomník v Senici na Hané uvádí jméno Josefa Vodičky.

Pomník v Senici na Hané uvádí jméno Josefa Vodičky.
Zdroj. CEVH

Pamětní deska v budově Památkového ústavu (bývalé úřadovny gestapa) v Ostravě uvádí jména Jana Restela a Eduarda Janošce.

Pamětní deska v budově Památkového ústavu (bývalé úřadovny gestapa) v Ostravě uvádí jména Jana Restela a Eduarda Janošce.
Zdroj: CEVH

Zdroje:

ŠOLC, Jiří. Padáky nad Slovenskem: 2. československá samostatná paradesantní brigáda v SSSR. Praha: Ares, 1997, s. 63–65.

HALAMA, Václav. Chronologie zrady (Osudy výsadku Karla Hovůrky a podpůrné odbojové sítě na Moravě). In: Morava v boji proti fašismu II.: II. sborník statí, vzpomínek a dokumentů. Brno: MZM, 1990, s. 37–68. 

SVOBODA, Ludvík. Cestami života. Praha: Prospektrum, 1992. sv. 2, s. 200–201

ŠOLC, Jiří. Za frontou na východě: českoslovenští parašutisté ve zvláštních operacích na východní frontě za druhé světové války (1941-1945). Cheb: Svět křídel, 2003. 

Archiv bezpečnostních složek, Fondy tzv. Studijního ústavu MV, Stíhání nacistických válečných zločinců Státní bezpečností, Pamětní spisy a nástiny pamětních spisů Československé vládní komise pro stíhání nacistických válečných zločinců z let 1966–1978 a závěrečné zprávy k vyšetřovaným případům zpracované v letech 1970–1979, sign. 325-165-5 

Vilém Janota
https://www.pamatnik-terezin.cz/prisoner/ma-janota-vilem 
https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil-osobnosti&load=4346 

Josef Lejsek
https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil-osobnosti&load=4350 
https://www.vuapraha.cz/cechoslovaci-v-zahranici/43790 
https://www.pamatnik-terezin.cz/prisoner/ma-lejsek-josef

Jan Restel
https://www.vuapraha.cz/cechoslovaci-v-zahranici/64475 
https://encyklopedie.ostrava.cz/home-mmo/?acc=profil-osobnosti&load=2328 
https://www.pamatnik-terezin.cz/prisoner/ma-restel-jan
Popraven před 40 lety. In: Hlas revoluce, 1. 5. 1982, s. 4, on-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:dd1e6d3f-b47a-11ea-9d73-001b63bd97ba 

Eduard Janošec
https://www.vuapraha.cz/cechoslovaci-v-zahranici/29818 
https://www.pamatnik-terezin.cz/prisoner/ma-janosec-eduard

Josef Vodička
https://www.vuapraha.cz/cechoslovaci-v-zahranici/84436 
https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Vodi%C4%8Dka 
https://www.pamatnik-terezin.cz/vezen/ma-vodicka-josef 
https://encyklopedie.olomouce.cz/cs/josef-vodicka 

Jan Adámek
https://www.pamatnik-terezin.cz/vezen/ma-adamek-jan

Bitva u Moháče – 29. srpna 1526

Bitva u Moháče 29. srpna 1526 znamenala katastrofu pro vojsko českého a uherského krále Ludvíka Jagellonského. Z českých zemí dorazilo asi 4 000 mužů, z nichž většina pravděpodobně padla v bitvě. Zahynul také král Ludvík, který při útěku utonul v říčce Csele. Šlo o posledního českého krále, který padl v bitvě.

Před 110 lety Rumunsko vyhlásilo válku Rakousku-Uhersku a vpadlo do Sedmihradska

Rumunsko vstoupilo v srpnu 1916 do první světové války na straně Dohody a jeho armády překročily Karpaty s cílem obsadit Sedmihradsko. Po počátečních úspěších a obsazení rozsáhlého území však narazily na sílící odpor německých a rakousko-uherských vojsk. Porážky u Sibiu a Brašova nakonec přinutily Rumuny k ústupu. Boje na rumunském bojišti, kterých se účastnili také vojáci z českých zemí, dodnes připomínají četné válečné hroby a vojenské hřbitovy na území Rumunska.

Výroční zpráva Oddělení pro válečné hroby a pietní místa za rok 2025

Rok 2025 přinesl v oblasti péče o válečné hroby řadu významných událostí. Výroční zpráva přibližuje naši činnost v České republice i v zahraničí, návrat ostatků devíti československých hrdinů do vlasti, kampaň #80let k výročí konce druhé světové války, pokračující digitalizaci Evidence válečných hrobů i modernizaci CEVH. Nechybí ani informace o dotační podpoře, mezinárodní spolupráci a naplňování Koncepce péče o válečné hroby a pietní místa 2025–2029.