Bitva u Moháče – 29. srpna 1526

Osmanská říše ohrožovala Balkánský poloostrov již od poloviny 14. století a postupně se dostávala do konfliktů také s Uherskem, které na obranu před osmanskými vpády vybudovalo pevnostní pásmo, na které vynakládalo až polovinu ročního příjmu. Po omezení výdajů na udržování pevností a armády po roce 1490, kdy začal vládnout král Vladislav II. Jagellonský, a krátce po nástupu sultána Suleymana I. se boje v roce 1521 rozhořely naplno. Padly, a osmanskou osádkou byly obsazeny, pevnosti Bělehrad, Šabac a Zimony. Následovalo ale stažení většiny osmanského vojska, které v následujících letech bojovalo v Sýrii, na Rhodu či v Egyptě. Obnovení osmanského útoku na Uhry se začalo plánovat v prosinci 1525.

Od podzimu 1525 docházely zprávy o osmanských přípravách na dvůr teprve dvacetiletého Ludvíka Jagellonského. Český a uherský král začal chystat válečné tažení a sháněl spojence.  Zahraniční podporu získal ale pouze u Papežského stolce, v podobě 25 000 dukátů na najmutí asi 1 300 žoldnéřů, a teprve 27. srpna 1526 se vyslovil k podpoře také říšský sněm, spočívající v najmutí 10 000 žoldnéřů. Vnitřními spory byly oslabeny i české a uherské země. Města a šlechtici vysílali síly jen velmi liknavě v obavě z oslabení před domácími soupeři. Osmané ale v květnu zahájili pochod. K Bělehradu dorazili 30. června 1526 a 28. července obsadili důležitou dunajskou pevnost Petrovaradín. Ludvík Jagellonský nemohl již čekat.

Ludvíkovo vojsko

Král se z Budína vypravil s 4 000 jezdci a 3 000 pěšáky. V samotném královském voji tvořilo předvoj asi 600 mužů najatých z českých zemí „v hradbách vozových, podle řádu válečné někdy školy táborské“. Král počítal, že v Tolně seskupí vojsko o síle 50 000 mužů z Uher a do 16 000 mužů z Čech a Moravy. Dorazil tam 9. srpna 1526.

Rozhádanost českých královských měst vyústila ve svolání dvou výprav. Královský podkomoří Jakub Kyšperský z Vřesovic svolal hotovost měst „kolínské strany“ k moravskému Žďáru na 10. července 1526. Pod jeho vedením pak asi 750 pěšáků a 200 jezdců z Tábora, Loun, Žatce, Kadaně, Mostu, vyrazili 13. července 1526 na pochod k uherským hranicím a do Tolny dorazili 6. srpna. Na pochod se vydali a ke králi dorazili také čeští šlechtici s vlastními voji z poddanských měst. Jmenovitě je znám Štěpán I. Šlik, Jan Bezdružický z Kolovrat, mistr královské komory, Burián V. Sličný z Gutštejna, Jindřich Kutnauer z Kutnova a na Pecce, purkrabí hradeckého kraje a Karlštejna, Jindřich Hložek ze Žampachu a na Březně. Jejich síly se pravděpodobně přidaly k výpravě „kolínské strany“. Jindřich z Rožmberka vyslal 600 pěších žoldnéřů a 200 jízdních těžkooděnců, ale sám z důvodu nemoci vyhledal ošetření v rakouském klášteře Zwettl (Světlá), kde v noci na 18. srpna 1526 zemřel. Zda se jeho kontingent nakonec připojil ke královské armádě není jasné. 

Městská výprava „pražské strany“ vedená pražským nejvyšším purkrabím Zdeňkem Lvem z Rožmitálu, s až 1 600 pěšáky a 400 jezdci z Prahy, Plzně, Berouna, Slaného, Litoměřic, Mělníka či Ústí, vyrazila z Prahy teprve 28. července. Podle některých zpráv šla tato druhá výprava cíleně tak, aby se nemusela setkat s královským vojskem, což se jí skutečně podařilo. V době bitvy čekala na instrukce u Földváru. Nebyla jediná. Obdobně se k Tolně „přibližovalo“, vyčkáváním v táboře u Tisy a odvoláváním se na zmatečné rozkazy, asi 15 000 mužů Jana Zápolského, budoucího uherského krále. 

Do bitvy se tak pod praporem krále Ludvíka Jagellonského shromáždilo jen asi 10 000 pěšáků a 15 000 jezdců s 50-85 děly. Z Českého království šlo  odhadem o 4 000 mužů. Velení vojska se ujmul 29letý Jiří Zápolský ze Sedmihradska, mladší bratr Jana Zápolského, a arcibiskup Pavel Tomory. Katolické vojsko k Moháči dorazilo 19. srpna 1526, vyčkávalo a budovalo obranné pozice. Osmanská armáda o 55 000 mužích překročila 22. srpna Drávu a přiblížila se k Moháči.

Bitva u Moháče a její oběti

Odpoledne 29. srpna 1526 se osmanské síly pokusily o obchvat katolického pravého křídla a byly odraženy. Jízdní záloha vedená arcibiskupem Tomorym je začala pronásledovat, až se dostal na dostřel děl a mušket hlavních sil sultána Süleymana. V následném masakru arcibiskup Tomory padl a jeho jezdci začali prchat. Strhli s sebou k útěku také druhý jízdní sled vedený králem Ludvíkem. Bitva se po hodině a půl změnila v panický útěk katolické armády. 

Král Ludvík prchal z bitevního pole rovněž. Doprovázen jen dvěma dvořany, Slezanem Oldřichem Cetrysem z Lorenzdorfu a hejtmanem prešpurského hradu Štěpánem Acilem (Aczelem), se pokusil při útěku překonat drobnou říčku Csele, označovanou za „močálovitou zátoku“. Oldřich Cetrys vodou projel v pořádku jako první. Král Ludvík byl také skoro již na břehu, ale během pokusu vyjet z vody se pod ním splašil, či vysílením padl, kůň. Štěpán Acil, který vodou projížděl poslední, se jej pokusil zachránit. Oba zmizeli pod hladinou. Cetrys z Lorenzdorfu bezmocně přihlížel z břehu a následně pokračoval v úprku. 

Podle dobových zpráv byl pěší únik z bitvy takřka nemožný. Pravděpodobně se tedy nepodařilo uniknout ani žádnému muži z hotovosti českých měst. Jejich velitel Jakub Kyšperský z Vřesovic podle Starých letopisů „ten lid pěší z královských měst vedl, a při nich v pavézách zavřev se, od Turků zabit s jinými“. Hned po bitvě se ale rovněž šířila v dopisech šlechty zpráva, že utonul rovněž při útěku. Z českých šlechticů vyvázl jen Jindřich Hložek ze Žampachu, kterému zachránil život krejčí Asman z Mladé Boleslavi, který sesedl a dal mu svého koně. Další muži se v bezvýchodné situaci vzdali. Zajatci, podle osmanských záznamů až 2 000 šlechticů i prostých bojovníků, byli 31. srpna 1526 předvedeni před sultána a v osmanském táboře popraveni useknutím hlavy.

Osmanské armádě nestálo nic v cestě. Přesto se po 17. září začala stahovat zpět na Bospor. V patách jí následovala výprava vedená Oldřichem Cetrysem. Královna Marie Habsburská mu nakázala nalézt na bojišti tělo jejího manžela. Pozůstatky českého a uherského krále byly na bojišti nalezeny až počátkem listopadu a urychleně převezeny do Stoličného Bělehradu (Székesfehérvár) a zde pochovány 9. listopadu 1526 v královské hrobce. 

V roce 1543 Stoličný Bělehrad podlehl osmanskému útoku a hrobka byla vypleněna. Osud ostatků posledního českého krále padlého v bitvě je dodnes neznámý.

Národní památník Mohács a masové hroby obětí

Během budování obranných pozic Maďarské armády v 50. letech 20. století se podařilo objevit 2 masové hroby s padlými z armády Ludvíka Jagellonského. V 60. a 70. letech se archeologům podařilo v okolí lokalizovat další tři hromadné hroby. Celkem zde odpočívá asi 1 500 až 2 000 mužů, z nichž byla prozkoumána pouze malá část. Podstatná část těl má oddělené hlavy a původně bylo předpokládáno, že jde o zajatce popravené stětím po bitvě. Současný výzkum (PAP, Norbert a kol., 2025) ukazuje, že masové hroby vznikly z vyhloubených obranných pozic Ludvíkových dělostřelců a střelců z palných zbraní a že jde pravděpodobněji o ostatky padlých z bojiště. Jak uváděl již dopis neznámého českého šlechtice adresovaného abatyši kláštera klarisek v listopadu 1526: „Kapitán Albrecht řekl, že v životě neviděl takovou bídu a tolik useknutých hlav. Z dvaceti mrtvých, ani jeden neměl hlavu, protože Turci usekávali hlavy i těm, kteří byli již mrtví“. Ačkoliv byla většina mincí nalezených u ostatků bavorského původu, nelze podle výzkumu Norberta Papa a kolektivu vyloučit, že jde také o těla padlých střelců z ručních palných zbraní, tedy mužů z Českého království, území Slovenska či Polska. Výzkum ostatků nadále pokračuje. 

V roce 1976 byla oblast bojiště prohlášena za chráněnou a vznikl zde Národní památník Mohács od autora György Vadásze. Na bojišti jsou rozmístěny dřevěné skulptury připomínající anonymní padlé bojovníky, krále Ludvíka Jagellonského, arcibiskupa Tomoryho, ale také přeživšího sultána Sulejmana či šlechtičnu Dorottyu Kanizsai, která měla údajně zajistit pochování velkého množství obětí při snaze nalézt tělo nevlastního syna Ference Perényiho. V srpnu 2011 bylo otevřeno nové návštěvnické centrum v podobě svatoštěpánské koruny. Od září 2025 probíhá přestavba návštěvnického centra a celková revitalizace areálu.

Vlastimil Křišťan

Národní památník Moháč v Centrální evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=HUN-59644 

Summary

The Battle of Mohács, fought in southern Hungary on 29 August 1526, was a devastating defeat for the forces of King Louis II of Hungary and Bohemia. The Ottoman army of Sultan Suleiman I greatly outnumbered the Christian army, which included an estimated 4,000 men from the Kingdom of Bohemia. Czech contingents came from royal towns including Tábor, Louny, Žatec, Kadaň and Most, alongside troops raised by Czech noblemen. The battle ended in a rout, with thousands of soldiers killed. King Louis II was drowned while attempting to escape across the Csele stream. Many Czech soldiers probably perished on the battlefield. Five mass graves discovered near Mohács contain the remains of an estimated 1,500–2,000 men. Recent archaeological research suggests that they were probably soldiers killed during the battle rather than prisoners executed afterwards.

Zdroje

Zd. L. z Rožmitála Oplovi z Fictum: o počtu padlých v bitvě u Mohače, o smrti krále Ludvíka i některých pánův českých, aby řád byl zachován a řádné, aby bylo volení, chtěli by kdo bezděky králem býti; o sjezdech krajských, o budoucím sněmu. In: Sněmy české od léta 1526 až po naši dobu. Praha, 1877, s. 5-6. On-line: https://ndk.cz/uuid/uuid:a1e77518-2805-44b2-b007-5b8ab66b066a

ŠIMÁK, J. Václav. Prameny dějin českých, díl VI: Kronika Pražská Bartoše písaře; Paměti o bouři pražské roku 1524; Listy a kronika Mistra Jiřího Píseckého;. Praha: Histor. spolek, 1907. On-line: https://ndk.cz/uuid/uuid:448dcf30-8c32-11dc-b810-000d606f5dc6

Bartoš Písař – Kronika o bouři pražské roku 1524, Smrt krále Ludvíka Jagellonského u Moháče 1526, 29. srpna In: MAREČKOVÁ, Marie. Materiály k českým národním a státním dějinám do poloviny 19. století. Brno: Masarykova univerzita, 2003, s. 188–192.

BOUKAL, Jan. „Ten lid pěší z královských měst vedl a při nich v pavézách zavřev se, od Turkův zabit s jinými.“ Podkomoří Jakub Kyšperský z Vřesovic na Valči († 1526). In: Sborník Muzea Karlovarského kraje 2016, s. 45–58. On-line: https://www.academia.edu/29617485/_Ten_lid_p%C4%9B%C5%A1%C3%AD_z_kr%C3%A1lovsk%C3%BDch_m%C4%9Bst_vedl_a_p%C5%99i_nich_v_pav%C3%A9z%C3%A1ch_zav%C5%99ev_se_od_Turk%C5%AFv_zabit_s_jin%C3%BDmi_Podkomo%C5%99%C3%AD_Jakub_Ky%C5%A1persk%C3%BD_z_V%C5%99esovic_na_Val%C4%8Di_1526_in_Sborn%C3%ADk_muzea_Karlovarsk%C3%A9ho_kraje_24_2016_s_45_58

ĎURČANSKÝ, Marek. A Mohácsi csata és a cseh városok a 16. század második évtizedében. In: Századok Mohács-Tanulmányok. Első kötet. Budapest: Magyar Történelmi Társulat, 2024, s. 263-276. On-line. https://hdl.handle.net/20.500.14178/3047

ZÍBRT, Čeněk. Dvě písně o bitvě u Moháče 1526. In: Časopis Musea království Českého 1905, č. 3. s. 370–374. On-line: https://ndk.cz/uuid/uuid:8ebab8ba-f10f-4eec-a1c6-70595df3a643

SEBÖK, Ferenc. The Outline of the Turkisch-Hungarian War between 1520 and 1526. In: Chronica 2002, s. 57–63. On-line: https://ojs.bibl.u-szeged.hu/index.php/chronica/issue/view/812

KUBÍKOVÁ, Anna. Rožmberské kroniky: krátký a summovní výtah od Václava Březan. České Budějovice: Veduta, 2005, s. 167–168.

JANÁČEK, Josef. Nástup Habsburků na český trůn. Praha: Melantrich, 1986, s. 7.

VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. Brno: Julius Zirkus, 2000, s. 759.

ČORNEJ, Petr, Michal HOUBA, Andrej ROMAŇÁK a Pavel BĚLINA. Slavné bitvy naší historie. Praha: Marsyas, 1995, s. 117.

PERNES, Jiří. Pod císařským praporem: historie habsburské armády 1526-1918. Praha: Elka Press, 2003, s. 10-11.

Battle of Mohács. Wikipedia, on-line: https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Moh%C3%A1cs#cite_note-66

Nagyboldogasszony-bazilika (Székesfehérvár). Wikipedia, on-line: https://hu.wikipedia.org/wiki/Nagyboldogasszony-bazilika_(Sz%C3%A9kesfeh%C3%A9rv%C3%A1r)

MUNZAR, Zdeněk. Bitva u Moháče 1526 – půl tisíciletí od konce středověku. VHÚ, on-line: https://www.vhu.cz/bitva-u-mohace-1526-pul-tisicileti-od-konce-stredoveku/

PALACKÝ, František. Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Svazek 5. Praha, 1938, s. 567. On-line: https://ndk.cz/uuid/uuid:a1ae2cf0-38b6-11e8-8142-005056827e51

PAP, Norbert, FODOR, Pál, GYENIZSE, Péter, HANCZ, Erika a KITANICS, Máté. Who Lies in the Five Mass Graves of the 1526 Battle of Mohács? In: International Journal of Historical Archaeology, 3. 12. 2025. On-line: https://link.springer.com/article/10.1007/s10761-025-00808-3#Abs1

SZABÓ, Máté. A mohácsi tömegsír feltárásáról dióhéjban: mit? – miért? – hogyan? Mohács blog, on-line: https://mohacs.blog.hu/2020/10/27/a_mohacsi_tomegsir_feltarasarol_diohejban_mit_miert_hogyan 

HERUCOVÁ, Marta. Moháčska tragédia na obrazoch z 19. storočia. In: Umenie na Slovensku v historických a kultúrnych súvislostiach 2006, s. 39–54.

The Mohács National Memorial is renovated for the 500th anniversary of the battle. Building Connections, on-line:  https://buildingconnections.eu/en/mi-epul/2024/02/12/megujul-a-mohacsi-nemzeti-emlekhely-a-csata-500-evfordulojara/