Pomník Františka de Paula z Valdštejna-Vartenberka

Pomník Františka de Paula z Valdštejna-Vartenberka

V zámeckém parku v Litomyšli stojí pomník věnovaný Františku de Paulovi z Valdštejna-Vartenberka, šlechtici a důstojníkovi císařské armády, který roku 1796 podlehl zranění utrpěnému během bojů proti revoluční Francii v severní Itálii. Nechal jej roku 1808 postavit tehdejší majitel litomyšlského panství hrabě Jiří Josef z Valdštejna-Vartenberka jako památku na svého mladšího bratra. 

Pomník byl od počátku koncipován jako součást přírodně krajinářského parku, vznikajícího od konce 18. století s pozdějšími doplňky v 19. století na místě starší kompozice stanovené v době renesance a pozměněné v období baroka. Nově založený park vytvářel iluzi přirozené krajiny, doplněné romantickými architektonickými prvky, mezi něž patřily umělý vodopád se sochou bohyně Diany, antický chrámek, voliéra či grotta. Do této promyšlené kompozice byl citlivě začleněn také pomník věnovaný Františku de Paulovi z Valdštejna-Vartenberka, jenž dodnes představuje jednu z dominant severní části parku. 

Pomník tvoří hranolový pískovcový podstavec nesoucí plastiku ležícího lva. Zvíře má hlavu položenou na předních tlapách, zadní končetiny skrčené pod tělem a ocas volně splývající podél boku. Lev tradičně symbolizuje statečnost, odvahu a urozenost, jeho nehybná, sklíčená poloha však zároveň vyjadřuje zármutek nad předčasnou smrtí mladého šlechtice a bolest ze ztráty bratra. 

Na čelní straně podstavce je vytesán stručný latinský nápis Frater. Fratri. Ao. MDCCCVIII, tedy „Bratr bratrovi. Roku 1808“. Zadní stěnu zdobí rozsáhlý latinský epitaf připomínající život Františka de Paula z Valdštejna-Vartenberka, jeho vojenskou službu i okolnosti jeho smrti. Vytesaná písmena byla původně vykládána mosazí. 

František de Paul hrabě z Valdštejna-Vartenberka pocházel z významného šlechtického rodu, který držel litomyšlské panství od poloviny 18. století. Narodil se roku 1776 jako sedmé z devíti dětí hraběte Jiřího Kristiána z Valdštejna-Vartenberka (1743–1791) a hraběnky Anny Marie Alžběty z Ulfeldtu (1747–1791). Již v mládí vstoupil do císařské armády a stal se důstojníkem 34. pěšího pluku. Současně byl rytířem Řádu svatého Jana Jeruzalémského. Podle údajů uvedených na pomníku se dne 2. srpna 1796 vyznamenal během bojů u severoitalského města Salò na západním břehu Gardského jezera. V průběhu střetnutí utrpěl těžké střelné zranění, jemuž po několika týdnech podlehl. Zemřel 2. září 1796 ve věku pouhých devatenácti let. Jeho ostatky byly uloženy v rodové hrobce hrabat z Tracagni v Salò.

Smrt Františka de Paula z Valdštejna-Vartenberka spadá do období francouzských revolučních válek (1792–1802), rozsáhlého evropského konfliktu, který vypukl v důsledku Velké francouzské revoluce. Roku 1792 vytvořily evropské monarchie první protifrancouzskou koalici, v níž významnou úlohu sehrály především Rakousko, Prusko a Velká Británie. Jejím cílem bylo omezit vliv revoluční Francie, zachovat tradiční monarchistické uspořádání v Evropě a hájit vlastní politické a územní zájmy. 

Jedním z hlavních bojišť tohoto konfliktu se stala severní Itálie, kde habsburská monarchie usilovala o udržení svých držav v Lombardii. Roku 1796 převzal velení francouzské Armády Itálie mladý generál Napoleon Bonaparte, který během několika měsíců dosáhl řady vítězství a přiměl rakouská vojska k ústupu. Jedním z hlavních cílů francouzského tažení se stala pevnost Mantova, představující jeden z nejvýznamnějších opěrných bodů Rakouska v severní Itálii. Francouzská armáda ji proto začala obléhat. 

Rakouské velení se následně pokusilo obleženou Mantovu osvobodit. Na přelomu července a srpna 1796 proto zahájilo protiofenzivu, při níž sbor generála Petera Quasdanoviche postupoval podél západního břehu Gardského jezera. Napoleon na vzniklou situaci rychle reagoval, přerušil obléhání Mantovy a obrátil své síly proti rakouskému postupu. V následujících dnech došlo k bojům v okolí Salò a Lonato, během nichž byl dne 2. srpna 1796 raněn František de Paul z Valdštejna-Vartenberka. 

Francouzská armáda následně získala převahu. V bitvě u Lonata ve dnech 3.–4. srpna 1796 porazila Quasdanovichův sbor a krátce poté zvítězila také nad hlavní rakouskou armádou v bitvě u Castiglione. Boje v severní Itálii pokračovaly i v následujících měsících. Po dalších Napoleonových vítězstvích se rakouská pevnost Mantova 2. února 1797 vzdala a habsburská monarchie byla nucena přistoupit k mírovému jednání. Konflikt mezi Francií a Rakouskem ukončil mír v Campo Formio dne 17. října 1797, kterým Francie upevnila své postavení v severní Itálii a získala významný vliv v evropské politice. 

Litomyšlský pomník Františka de Paula z Valdštejna-Vartenberka náleží k nemnohým památkám na území České republiky připomínajícím oběti francouzských revolučních válek. K obdobným příkladům lze zařadit dvojici pomníků v zámecké oboře v Loučeni (okres Nymburk), věnovaných knížeti Karlu Aloisi z Fürstenbergu (1760–1799), který padl v bitvě u Stockachu během války druhé protifrancouzské koalice. 

Kristýna Hledíková

Odkaz na pomník připomínající Františka de Paula z Valdštejna-Vartenberka v zámeckém parku v Litomyšli ve Veřejném portálu Centrální evidence válečných hrobů:

https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/Graves/Detail/45a1dade-e1d1-44b3-89ed-1d66bdb379c7

Summary

In the grounds of Litomyšl Castle stands a monument dedicated to Franz de Paula of Waldstein-Wartenberg. It was commissioned in 1808 by the then owner of the Litomyšl estate, Count Georg Joseph of Waldstein-Wartenberg, in memory of his younger brother, an officer in the Imperial Army, who succumbed on 2 September 1796 to wounds sustained during the fighting against Revolutionary France near the northern Italian town of Salò. The monument, featuring a sculpture of a recumbent lion symbolising both courage and grief, constitutes an important element of the castle park and is also one of the relatively few monuments in the Czech Republic commemorating those who lost their lives in the French Revolutionary Wars.