Osvobození Lanžhota
Osvobození Lanžhota
V dubnu 1945 sovětská armáda překročila řeku Moravu a zahájila vojenskou operaci vedoucí k osvobození Brna. O pohraniční městečko Lanžhot se svedla tvrdá bitva – kvůli své strategické poloze ho Němci proměnili v pevnost.
Obrana Lanžhota byla po taktické stránce velmi dobře připravena. Útok ztěžovaly nejen lužní lesy protkané kanály a slepými rameny Dyje, Kyjovky a Moravy, ale i vysoká hladina vody po jarním tání. Němci navíc záměrně vypouštěli Vranovskou přehradu. Zaplavené území bylo široké až 12 kilometrů a v lužních lesích dosahovala rozlitá řeka hloubky přes jeden metr. Z vody vyčnívaly jen železniční a silniční náspy.
Již od března 1945 byli všichni muži od 16 let nuceni kopat zákopy a protitankové příkopy. Byly vybudovány chráněné pozorovatelny a kulometná stanoviště s výhledem na silnice, louky i okraje lesa. Většina mostů byla zaminována nebo vyhozena do povětří. Přístupová cesta do Lanžhota byla možná pouze po železničním a silničním náspu. Postup sovětských vojsk tak závisel na ženistech, kteří museli opravit nebo postavit mosty pro těžkou techniku, bez níž by bylo dobytí obce velmi obtížné.
Už 5. dubna začalo německé těžké dělostřelectvo z výhodného postavení u Lanžhota, kde byl vyšší terén ostřelovat sovětské postupující jednotky, které již 6. dubna bojovaly v Brodském a Kútech, posledních vesnicích před slovensko-moravskou hranicí. Sovětské dělostřelectvo odpovědělo večer téhož dne a zároveň došlo k prvnímu leteckému útoku na Lanžhot a jeho nádraží, kde byl zničen železniční transport německých a maďarských vojáků.
Druhý den 6. dubna se část obyvatelstva začala ukrývat do sklepů a krytů, jiní odcházejí do lesů. Němci nadále ostřelovali sovětské pozice z minometů a raketometů. Prvním sovětským vojákem, který vkročil na Moravu, byl průzkumník Vasil Vasilijevič Jendovickij. Po železné konstrukci zničeného železničního mostu přes řeku Moravu přelezl na pravý břeh, provedl průzkum a vrátil se ke své jednotce.
Dne 7. dubna začaly první jednotky překračovat hraniční řeku Moravu. Lanžhot byl od tohoto dne téměř bez přestání bombardován letectvem i dělostřelectvem. Letadla kroužila nad obcí a pátrala po tancích ukrytých v průjezdech a stodolách, které jen krátce vyjížděly k palbě, aby ostřelovaly útočící jednotky. Bylo je těžké zaměřit, a bombardování tak bylo intenzivnější, ale méně přesné.
V ranních hodinách dne 8. dubna dorazily německé posily: 21. policejní pluk SS, který se předtím podílel na brutálních akcích proti civilnímu obyvatelstvu (viz zde: https://valecnehroby.mo.gov.cz/aktuality/vypaleni-jurickova-mlyna-v-leskovci). Dále ženisté a dělostřelecká baterie s minomety, kteří posílili obranu na linii Lanžhot – Kostice – Tvrdonice – Týnec. Celý den pokračovaly těžké dělostřelecké a letecké souboje o Lanžhot. Ve večerních hodinách už 6. gardový jezdecký sbor bojoval na jižním, východním a severovýchodním okraji Lanžhota. zatímco 4. gardový jezdecký sbor překročil Moravu severně od hraniční obce Brodské a postupoval k severní části Lanžhota.
Dne 9. a 10. se sovětské jednotky několikrát dostaly k okrajům obce, ale bez podpory těžkých zbraní byly zatlačeny zpět. Němci kladli sovětským jednotkám vytrvalý odpor. Podle svědectví pamětníků střílelo z obce a jejího okolí na 60 německých tanků. Sovětská armáda na jejich ničení poprvé tohoto dne použila raketomety „kaťuše“.
Před hlavním útokem zasypávali sovětští dělostřelci z kaťuší několik hodin celou obec. Nebylo jediné ulice, kde by nehořelo, dobytek pobíhal zmateně po okolí. Ženistům se již 9. dubna pod těžkou palbou podařilo postavit přes řeku Moravu most a několik náhradních přeprav, což postupně umožnilo přesunout na druhou stranu těžkou techniku, především tanky a dělostřelectvo.
V noci na středu 11. dubna byl proveden velký útok na obec, kdy sovětské jednotky chtěly využít tmy a vniknout do obce v části Komárnov. Ulice se proměnily v bojiště, kde se často bojovalo muže proti muži Během dne zasáhlo do bojů i 13 těžkých tanků Pz. Kpfw. VI. Tiger Ausf. B („Königstiger“) z oddílu těžkých tanků 503 (s.Pz.Abt. 503). Přestože zničily více než 15 sovětských obrněných vozidel, nedokázaly zabránit konečnému dobytí města.
Kolem 16. hodiny kozáci 30. jezdecké gardové divize společně s 6. gardovou střeleckou divizí obsadili střed obce. Ve 20. hodin byl Lanžhot definitivně osvobozen.
Daň za osvobození byla vysoká. Z původních 924 domů jich bylo 229 zničeno do základů, dalších 483 bylo těžce poškozeno. Lehce poškozených, a tudíž obyvatelných, zůstalo pouze 212 domů! Z tohoto důvodu mnoho lanžhotských občanů po válce odešlo do vysídleného pohraničí v jiných částech republiky. Boje také naprosto zdecimovaly všechna hospodářství, kdy došlo k naprostému úbytku hospodářských zvířat, která představovala zdroj obživy pro obyvatele Lanžhota. Ohromné škody vznikly také na majetku. Jen Lesní úřad národní správy bývalého lichtenštejnského majetku v Břeclavi uváděl ve své přihlášce z 25. září 1945 škodu na mostech a cestách zničených v lesích nad soutokem Moravy a Dyje ve výši 30 milionů předválečných korun.
Bojové události si vyžádaly životy 56 lanžhotských občanů a dalších 55 osob bylo těžce zraněno. Vysoký počet obětí souvisel s neochotou obyvatel opustit svá hospodářská zvířata, která bylo třeba nakrmit. Kromě toho zde bylo i mnoho lehce zraněných. Památku obětí připomíná v Lanžhotě pamětní deska v parčíku u Základní školy T. G. Masaryka.
Celkově si boje o Lanžhot vyžádaly mnoho obětí. Německé ztráty se nepodařilo přesně zmapovat, a tak jejich počet není znám. Němci totiž zpočátku své mrtvé a raněné odváželi z Lanžhota pryč. Těla těch, kteří zemřeli v závěrečných bojích, byla pohřbena na místním hřbitově nebo v okolí města.
Ztráty na sovětské straně nelze přesně určit. Podle vojenských odhadů činily přibližně 2 000 sovětských vojáků. Přímo v obci padlo 232 z nich, stovky dalších zahynuly v lesích a na loukách pod obcí, nebo je odplavily řeky Morava, Kyjovka a Dyje. Část z nich se tak nikdy nenašla a nedočkala se důstojného pohřbu.
Hromadný hrob sovětských vojáků, kteří padli při osvobození Lanžhota se nachází na vojenském hřbitově v Hodoníně.
Petr Hažmuka
Odkaz do Centrální evidence válečných hrobů připomínající památku padlých v bojích o Lanžhot.
V parčíku u Základní školy T. G. Masaryka se nachází pamětní deska připomínající obyvatele, kteří zahynuli při osvobození města Lanžhot (VH: CZE6204-53593).
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6204-53593
V blízkosti lanžhotského stadionu se na vysokém podstavci nachází socha Rudoarmějce (VH: CZE6204-38451).
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6204-38451
Na vojenském hřbitově sovětské armády v Hodoníně se nachází hromadný hrob s centrálním pomníkem, kolem kterého se nachází menší pomníčky s jednotlivými jmény pohřbených (VH: CZE6206-14155).
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6206-14155
Summary:
In April 1945, during the final phase of World War II, the Soviet army crossed the Morava River and began an offensive to liberate Brno. The border town of Lanžhot became a fierce battleground due to its strategic location. The Germans transformed the town into a heavily fortified stronghold, utilizing the surrounding floodplains and deliberately flooded terrain to hinder the Soviet advance. After intense artillery and aerial bombardment, and despite fierce German resistance, Soviet forces managed to capture the town on April 11. The battle caused extensive destruction and high casualties on both sides, including many civilians.
Němci poškozený most přes Moravu pod Lanžhotem se sovětským ženistům podařilo opravit natolik, že přes řeku mohli dostat svou techniku.
Lanžhot – Kostická ulice.
Nejvíce zničených domů bylo v lanžhotské ulici Komárnov.
Kostel Povýšení svatého Kříže sloužil Němcům jako pozorovatelna, proto byl při bojích silně poničen.
Zničené vlakové nádraží.
Starý mlýn na řece Kyjovce.
Zničený německý „Hetzer“ v Lanžhotě.
Zničený sovětský tank M3 Stuart – dodáván USA Sovětskému svazu v rámci programu Lend-Lease.
Velitel 2. ukrajinského frontu, maršál Rodion Jakovlevič Malinovský.
Generálporučík Issa Alexandrovič Plijjev (vlevo). Jeho gardoví kozáci a jejich koně nesli největší tíhu bojů. Asi 2 000 z nich během bojů zahynulo. Většinou kvůli nepříznivým podmínkám, když se museli brodit po břicho ve vodě zatopených lužních lesů.
Celkový pohled na památník s pamětní deskou připomínající obyvatele, kteří zahynuli při osvobození města Lanžhot.
Bližší pohled na památník připomínající obyvatele, kteří zahynuli při osvobození města Lanžhot.
V blízkosti lanžhotského stadionu se na vysokém podstavci nachází socha Rudoarmějce.
Na vojenském hřbitově sovětské armády v Hodoníně se nachází hromadný hrob s centrálním pomníkem, kolem kterého se nachází menší pomníčky s jednotlivými jmény pohřbených.
Vojenský hřbitov sovětské armády v Hodoníně.
Na vojenském hřbitově sovětské armády v Hodoníně se nachází hromadný hrob s centrálním pomníkem, kolem kterého se nachází menší pomníčky s jednotlivými jmény pohřbených.
Zničená technika se stala středem pozornosti místních obyvatel – tentokrát dětí, které pózují na hlavni „královského tygra“. Tato fotografie lanžhotských dětí byla použita na zadní straně obálky časopisu Svět v obrazech v létě 1945.
Zničený tank Pz. Kpfw V Panther v polích za Lanžhotem.
Vrakoviště obrněné techniky v Masarykově ulici. Dnes se zde nachází pomník rudoarmějce.
Zdroje:
Válka.cz, on-line: https://www.valka.cz/11118-Osvobozeni-Podluzi-I-cast
HRDINA, Jan. Bitva o Lanžhot: kde se Němci opevnili před Rusy. iDNES.cz, on-line:
HRDINA, Jan. Hrdinství ruských tankistů na Moravě. Němci jim zničili desítky tanků. iDNES.cz, on-line:
https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/tankove-bitvy-na-morave.A150502_171536_vojenstvi_vse
Wikipedia, on-line: https://cs.wikipedia.org/wiki/Rodion_Jakovlevi%C4%8D_Malinovskij
Město Lanžhot, on-line: https://www.lanzhot.cz/aktualne/aktuality/historie-boj-o-lanzhot-2806cs.html
JANŠTA, Aleš. Válečná fronta na Břeclavsku (duben-květen 1945), on-line: https://www.rmm.cz/regiom/2000-2001/07_jansta.pdf
HOLOBRÁDEK, Petr. Lanžhot za Protektorátu (1938–1945). Brno, 2010. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav, on-line:
