Vypálení Juříčkova mlýna v Leskovci

Vypálení Juříčkova mlýna v Leskovci

Nedaleko centra obce Leskovec se nachází torzo Juříčkova mlýna, které připomíná tragické události z konce druhé světové války před 80 lety. Mlýn Jana Juříčka v Leskovci začali na konci října 1944 využívat partyzáni z 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky jako opěrný bod. Díky ideální poloze v úzkém údolí s přístupem ze dvou stran a blízkostí Vsetína byl vybrán jako potenciální hlavní štáb plánovaného Valašského povstání. Pod mlýnem byl vybudován tajný bunkr s obytnou a pracovní místností i skladištěm. Nacházela se zde vysílačka, rozmnožovací stroj, dva psací stroje, tiskový a propagační materiál, zbraně, střelivo, potraviny i oděvy. Vchod do bunkru byl pečlivě maskován. Toto stanoviště sloužilo také jako lazaret pro raněné a nemocné partyzány, konaly se zde schůzky a soustřeďoval se zde zpravodajský materiál pro štáb brigády Jana Žižky. Rodina Juříčkova zde rovněž ukrývala své cennosti. Na stavbě bunkru se finančně i materiálně podílel významný představitel odbojového hnutí, továrník a vynálezce Josef Sousedík ze Vsetína. Plánoval zde ukrýt svou rodinu i kufr s technickými dokumenty a patentovými přihláškami.

Výběr tohoto místa byl vhodný i s ohledem na osobu mlynáře Jana Juříčka a jeho rodinu. Velký vlastenec Jan Juříček se do odboje zapojil již na začátku okupace, kdy pomáhal s ukrýváním osob, které chtěly emigrovat z protektorátu. Na této činnosti spolupracoval mimo jiné s Josefem Sousedíkem ze Vsetína, Janem Hronkem z Valašské Polanky a dalšími.

K vyzrazení úkrytu pravděpodobně došlo bývalým odbojářem a konfidentem gestapa Františkem Bednářem. Na základě jeho výpovědi došlo k dalšímu zatčení a rozjela se akce, na jejímž konci bylo vyvraždění rodiny Juříčkovy a smrt tří členů partyzánské brigády. Těsně před osudným dnem hlásily partyzánské spojky německé prohlídky pasekářských usedlostí v okolí Leskovce. V té době byli partyzáni z Juříčkova mlýna mimo úkryt na akcích, a v bunkru tak zůstalo pouze pět raněných a jejich ošetřovatel, mnich Agapitus (vlastním jménem Oldřich Bláha). Dne 2. dubna 1945 se kriminální komisař Kurt Leischke, kriminální tajemník Karel Schiefermüller a kriminální asistent Karel Wiedermerth vypravili na služebnu gestapa ve Vsetíně, kde se u jejího velitele, SS-Sturmscharführera a kriminálního inspektora Hanse Danzmayera, konala velitelská porada. K účasti byli přizváni také příslušníci oddílu ke zvláštnímu použití – velitel ZbV Kommanda 31, kriminální komisař Hans Schrader, a velitel 2. roty SS-Polizei Regiment 215, Obersturmführer Kudsa. Během porady byla dohodnuta společná akce, při níž měli příslušníci Schraderova oddílu postupovat ze severu, zatímco z jihu útočil policejní pluk SS 21 spolu s brněnskými a zlínskými gestapáky.

Velení nad celou operací převzal kriminální rada Hugo Römer z Brna. Ten večer dorazil do Zlína společně se svým zástupcem, kriminálním komisařem Janem Kochem, a přivezli i nakreslený plán úkrytu ve mlýně, který nakreslil konfident František Bednář.

V noci ze 2. na 3. dubna 1945 začaly oddíly SS ze tří stran obkličovat mlýn. Nejprve byl vyslán místní občan, aby vyzval rodinu Juříčkových a partyzány, aby vyšli z ven a vzdali se. Na tuto výzvu vyšla celá pětičlenná rodina: rodiče, devatenáctiletý syn Jan, šestnáctiletá Františka a čtrnáctiletá Marie. Mlynář byl po otázce, kde jsou partyzáni, a po odpovědi, že zde nikdo není, surově zbit pažbami pušek a přivázán ke stromu. Poté vojáci vnikli do domu a kompletně ho vyrabovali. Vše, co by se dalo sníst nebo prodat, nakládali na žebřiňák. Vedlejší stodolu, obávajíce se ukrytých partyzánů, zapálili.

Mezitím vystřelili z pancéřové pěsti do okna dobře schovaného za fošnami dřeva. Tímto útokem bylo partyzánům jasné, že jejich úkryt byl vyzrazen. Německé jednotky začaly střílet do všech oken a dveří, ale nikdo nevycházel.

Němci tedy přinutili mlynáře Juříčka, aby přivedl ukryté partyzány, protože sami neměli odvahu do bunkru vstoupit.

Po několika minutách vyšel se slovy: „Už idů.“ Za ním následoval ošetřovatel, mnich Agapitus, se vztyčenýma rukama. Okamžitě ho svázali a odvedli do nedalekého lesíka. Protože nikdo další nevycházel, poslali hospodáře znovu do bunkru, aby přivedl ostatní. Po jeho návratu vyběhl z úkrytu velitel ploštinského oddílu Alexandr Trofimovič Kotljarov, zvaný Saška Čornyj, kterého okamžitě zastřelili. Po něm vyběhl Sergej Sorokin, který, ještě, než zemře, stačí smrtelně zranit člena policejního pluku SS 21.

Němci znovu donutili Jana Juříčka, aby přivedl všechny zbývající, jinak ho zastřelí. On však odpověděl, že už tam nikdo není. Po těch slovech ho nemilosrdně zastřelí.

Poté poslali do už hořícího stavení syna Janka, který poslušně vešel do bunkru, aby se raději udusil. Jako poslední byl poslán do stavení mnich Agapitus. Ten vytáhl z hořícího domu téměř udušeného Janka a již mrtvého Oldřicha Kaňoka, který se zastřelil pod žlabem ve chlévě.

Všechny mrtvé pak položili na betonový mostek před usedlostí. Němci si je zde fotografovali a přivedli sousedy a obyvatele domu k identifikaci těl mrtvých. Poté odvedli paní Františku Juříčkovou i její dcery a zastřelili je.

Všech osm mrtvých těl nakonec vhodili do hořícího domu.

Dvěma partyzánům se v nastalém zmatku podařilo ukrýt v betonovém potrubí, které přivádělo vodu k mlýnskému kolu. Ve studené vodě museli zůstat šestnáct hodin, než se jim podařilo uprchnout do bezpečí.

Zvěst o krvavých událostech v Juříčkově mlýně se šířila valašskou krajinou, brzy ji však následovaly další tragédie – na Ploštině, v Prlově a jinde. Konec války přitom byl na dohled.

Celou tragédii rodiny Juříčkových připomíná torzo mlýna, zahrnující sklepní prostory se zbytky obvodových stěn maštalí, přístavbu se zachovaným prostorem partyzánského bunkru, žulový pomníček a přilehlou louku. Na místě bunkru byla vybudována pamětní místnost, osazena pamětní deska a vztyčen žulový pomník. Každoročně se zde koná pietní akt. V obci Leskovec se na budově obecního úřadu nachází pamětní deska s nápisem: Vypálená pasekářská usedlost partyzánské rodiny Juříčkovy měla domovní číslo 67. Na věčnou paměť umučené rodiny ponese popisné číslo 67 tato budova. Na hřbitově v Leskovci se nachází společná hrobka s ostatky 5 členů vyvražděné rodiny Juříčkovy a jednoho partyzána.

Petr Hažmuka

Summary:

Near the centre of the village of Leskovec stand the ruins of Juříček's Mill, a solemn reminder of the tragic events that took place at the end of the Second World War, 80 years ago. In late October 1944, partisans from the 1st Czechoslovak Partisan Brigade of Jan Žižka used the mill as a base due to its strategic location in a narrow valley near Vsetín. A secret bunker was built beneath the mill, equipped with a radio, printing machines, weapons, and medical supplies, serving as a shelter for the wounded and a centre for intelligence gathering.

Miller Jan Juříček, a devoted patriot, had supported the resistance since the early days of the occupation. However, in early April 1945, the hiding place was betrayed—likely by an informant. On 2 April, German forces launched an operation against the mill, encircling it from multiple sides. The Juříček family–parents and three children–was captured, brutally interrogated, and executed. Partisans hidden in the bunker were forced out, and three were killed in the ensuing confrontation. The bodies were then burned in the mill.

Two partisans managed to survive by hiding in a water conduit for 16 hours before escaping. Today, the remains of the mill, including the bunker, a commemorative plaque, and a granite monument, serve as a memorial. Each year, a ceremony honours the victims. In Leskovec, a plaque on the municipal building bears the mill’s original house number 67 in memory of the Juříček family. Their remains, along with those of a fallen partisan, are buried in a shared grave in the village cemetery.

Odkaz do Centrální evidence válečných hrobů připomínající památku rodiny Juříčkových a padlé partyzány.

Juříčkův mlýn (VH: CZE7212-1183)

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE7212-1183

Obec Leskovec (VH: CZE7212-1150)

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE7212-1150

Hřbitov v obci Leskovec (VH: CZE7212-1184)

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE7212-1184