Vznik Československého 4. pěšího pluku na Středním východě

První československé zahraniční jednotky se začaly formovat již po okupaci Československa v březnu 1939. Většina vojáků a dobrovolníků se uchýlila do sousedního Polska, kde však do bojů nezasáhla a po rychlé invazi Německa s podporou Slovenska byla nucena ustoupit, a po útoku Rudé armády upadla do internace v SSSR. Část československých dobrovolníků se vydala tzv. jižní cestou přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii a posléze byla transporty z Řecka a Turecka odvezena do Francouzi ovládaného Bejrútu. Odtud většina mužů směřovala do francouzského Agde, kde dali základ nové vzniklé 1. čs. pěší divizi. Část dobrovolníků zůstala v Bejrútu, kde se stala součástí francouzské armády.

Po porážce Francie nacistickým Německem se čs. vojáci stáhli z Bejrútu do tehdejší Palestiny, která v té době byla pod britskou mandátní správou. Stalo se tak 29. června 1940 a 206 československých dobrovolníků se stalo základem právě vzniklého Československého 4. pěšího pluku. Velitelem nově vzniklé jednotky se stal bývalý legionář plukovník pěchoty Josef Koreš. O pár dní později jednotku doplnilo dalších 16 mužů v čele s dalším bývalým legionářem pplk. pěchoty Karlem Klapálkem. Záhy se 4. čs. pěší pluk přesunul do tábora ve vesnici Gedera jižně od Tel Alivu, kde se rozrostl o dalších téměř tři sta mužů. Ti procházeli pod dohledem Britů výcvikem v náročných podmínkách a v srpnu 1940 převzali i strážní odpovědnost za tábor Gedera, kde je také navštívil nejvyšší vojenské představitel exilové vlády na Středním východě, gen. Andrej Gak.

Název 4. čs. pěší pluk jako takový zaniká přejmenováním na 11. československý pěchotní prapor – Východní 1. listopadu 1940 a velitelem téměř tisícovky mužů se stává podplukovník Karel Klapálek. V prosinci téhož roku je prapor odeslán do oázy Jericho, kde se vojáci začali připravovat na aklimatizaci v pouštních podmínkách a následoval přesun do Egypta, konkrétně do oázy Sidi Bishr a do Agami. Zde vykonávali čs. vojáci své první úkoly, jako hlídání letišť RAF či zajateckých táborů a k praporu se postupně připojovali další muži, zejména propuštění ze sovětské internace. První bojové nasazení přišlo 2. července 1941, kdy prapor zaujal v rámci britské 23. brigády bojové postavení na libanonsko-syrské hranici a v rámci Operace Exporter, tedy bojů britských jednotek proti jednotkách Vichistické Francie, utrpěl prapor první ztráty. Prvními padlými praporu se stali vojíni Jiří Haas a Karel Weiner. Haasovy ostatky byly pohřbeny se všemi poctami na vojenském hřbitově v Haifě. O osudu Weinera, který byl považován za nezvěstného, a dokonce se objevily spekulace, že dezertoval, se dlouho vedly diskuse. Po dlouhých letech byl na britském vojenském hřbitově v Bejrútu objeven typický český náhrobek s ostatky neznámého vojáka. Badatelským zjištěním bylo potvrzeno, že se s největší pravděpodobností jedná o místo posledního odpočinku právě Karla Weinera, který padl 2. července 1940 a je tak společně s Haasem prvním padlým v řadách čs. jednotek na Středním východě.

Boje proti bývalým francouzským spojencům ukončilo 12. července 1940 příměří z francouzské strany a československé jednotky byly přesunuty do Idlibu, aby se opět pod velením Britů podílely na zajištění obrany a vnitřní bezpečnosti severní Sýrie. Zde více než s nepřítelem bojovali s nemocemi, které nejednou vedli k úmrtí. Prapor se do ostrého boje dostává opět až po přesunu do obklíčeného Tobruku v říjnu 1941. Po urputných bojích byli obránci vysvobozeni v prosinci 1941 v rámci operace Crusader. Prapor opustil Tobruk 7. dubna 1942 a přesunul se zpět do Palestiny, kde opět „zaniká“ a je nahrazen Československým lehkým protiletadlovým plukem 200 – Východním. Došlo k doplnění o nováčky a absolvoval další výcvik, aby se v prosinci téhož roku opět vrátil do Tobruku, kde se podílel na protiletadlové obraně města. Tato služba trvala až do skončení bojů v Severní Africe v květnu 1943. O měsíc později opustili českoslovenští vojáci Střední východ a přesunuli se lodí Mauretania do Velké Británie, kde byl 11. československý pěchotní prapor – Východní, dříve 4. čs. pěší pluk, začleněn do nově vzniklé Československé samostatné obrněné brigády.

Na Středním východě našlo v důsledku bojů, nemocí či nehod odpočinek 38 československých vojáků.

Marcela Volfová

Odkaz na oběti z řad československé jednotky na Středním východě v Centrální evidenci válečných hrobů:

Tobruk (13 pochovaných): https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-lokality?id=20f1bfb8-11dc-4db7-abc2-9c183efcd33e

Alamein (3): https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-lokality?id=4c7b7533-dbfe-4d16-9286-6ae616c7551b

Alexandria (2): https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-lokality?id=084b5983-4da1-4131-9878-82441f79411e

Heliopolis (1): https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=EGY-997

Tall Al Kebir (1): https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=EGY-57402

Jeruzalém (3): https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-lokality?id=c293665d-35cd-41db-b2da-caaf392a5bd4

Ramleh (7): https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-lokality?id=1684ac14-29b7-4ff8-beca-89bfe3437954

Haifa (4): https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-lokality?id=9936b61b-56cb-473a-973c-191e11d9bd7c

Rayak (1): https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=LBN-1371

Bejrút (1): https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=LBN-37189

Aleppo (2): https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-lokality?id=526402d8-f26f-4335-b47a-44e49b66e9b9

Summary:

After the occupation of Czechoslovakia by Nazi Germany, many soldiers and volunteers went abroad to join the foreign resistance. Czechoslovak units were formed within the armies of Great Britain, France and later the Soviet Union. The 4th Czechoslovak Infantry Regiment was formed in what was then Palestine on 29 June 1940. It was later renamed the 11th Czechoslovak Infantry Battalion - Eastern and became famous especially in the battles for the city of Tobruk.

Zdroje:

Nová výstava přibližuje boje čs. armády v Severní Africe za druhé světové války, VHÚ, on-line: https://vhu.cz/nova-vystava-priblizuje-boje-cs-armady-v-severni-africe-za-druhe-svetove-valky/

MAREK, Jindřich. „TOBRUCKÉ KRYSY“: K 75. výročí prvního bojového nasazení Čs. pěšího praporu 11 – VýchodníhoPraha: VHÚ, 2016, on-line: https://www.vhu.cz/wp-content/uploads/2020/04/6-bro%C5%BEura.pdf

PLACHÝ, Jiří. Kdo opravdu byl první padlý voják 11. čs. pěšího praporu – Východního a kde je jeho hrob?, VHÚ, on-line: https://www.vhu.cz/kdo-opravdu-byl-prvni-padly-vojak-11-cs-pesiho-praporu-vychodniho-a-kde-je-jeho-hrob/

Český pěší prapor 11 – Východní, Wikipedia, on-line: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensk%C3%BD_p%C4%9B%C5%A1%C3%AD_prapor_11_%E2%80%93_V%C3%BDchodn%C3%AD

4. čs. pěší pluk [1940-1940], Valka.cz, on-line: https://www.valka.cz/4-cs-pesi-pluk-1940-1940-t37512

EMMERT, František. Druhá světová válka: Češi a Slováci. Brno: nakladatelství Cpress. 2007.