Vojtěch Boris Luža

Generál Vojtěch Luža, někdejší legionář v Rusku, patřil k předním důstojníkům meziválečného Československa. Na generála byl povýšen v roce 1929, později se stal velitelem Vysoké školy válečné v Praze (1934 – 1937) a poté byl jmenován zemským vojenským velitelem v Brně. V době zářijové mobilizace v roce 1938 velel jedné ze čtyř čs. armád – II. armádě chránící severní Moravu. Patřil mezi zásadní odpůrce kapitulace po mnichovské dohodě, a proto uvažoval v prvních říjnových dnech roku 1938 spolu s jinými důstojníky o svržení Syrového vlády vojenským převratem. Krátce po německé okupaci se zapojil do odboje, byl ve spojení s Obranou národa (vojenskou odbojovou organizací) a udržoval kontakt s předsedou protektorátní vlády generálem Aloisem Eliášem. Po Eliášově zatčení po Heydrichově příchodu do protektorátu 28. září 1941 odešel do ilegality.

Koncem roku 1942 vybudoval Vojtěch Luža s několika spolupracovníky (Josef Robotka, Karel Štajner-Veselý, Josef Grňa) ze zbytků rozbitých odbojových skupin novou organizaci Přípravný revoluční výbor, která později užívala název Jaro a od léta 1944 pak Rada tří. Luža se stal jejím vojenským velitelem a byl uznán za hlavního představitele celého domácího odboje. Během toho začal pracovat na plánech ozbrojeného povstání.

Z tohoto důvodu se počátkem září 1944 Luža přemístil z moravského venkova k Praze na Benešovsko, kde měl v úmyslu vyhledat stanoviště pro budoucí povstalecké velitelství. Gestapo však pomocí konfidenta do této skupiny proniklo a v polovině září 1944 několik lidí zatklo. Hrozilo, že se při jejich výsleších dostane na Lužovu stopu. V této situaci Luža opustil 28. září 1944 Říčany a pěšky se přesouval na Českomoravskou vysočinu, a to společně se svým pobočníkem 27letým poručíkem v záloze Josefem Korešem a přítelem Karlem Müllerem působícím jako jeho spojka k ostatním členům pražské organizace vojenského odboje. Müller posléze skupinu opustil 1. října s tím, že se vrací zpět do Říčan.

Ač měli odbojáři na několika místech trasy pochodu přislíben úkryt, nikdo je u sebe nenechal ze strachu déle jak pár hodin. Tak se 2. října 1944 dostali až do obce Hřiště nedaleko Přibyslavi. Zde se rozhodli zajít do hostince, kde by se usušili a najedli. Prozrazení se neobávali, jelikož vlastnili kvalitní padělky legitimací. Ke své smůle se ovšem potkali s místním agilním starostou Jaroslavem Honzou, jemuž se nezdáli, a tak na ně upozornil četníky. Prý se obával provokace gestapa. Znovu a důkladně překontrolovat jejich doklady se za nimi posléze vypravili do hostince tři neméně agilní četníci – velitel Bohumil Mečíř a strážmistři Stanislav Kunderka a Josef Navrátil. Jelikož Luža na jejich výzvu, aby dali ruce vzhůru, tasil revolver, byl na místě zastřelen četníky, a Koreš vážně postřelen. Při útěku spáchal v bezvýsledné situaci sebevraždu vlastní pistolí.

Smrt významného čs. odbojáře byla pomstěna večer 26. října 1944, kdy trestná skupina vedená Lužovým synem Radomírem, pozdějším neméně významným protikomunistickým odbojářem, popravila Bohumila Mečíře a Stanislava Kunderku ve sklepě četnické stanice v Přibyslavi, a to i spolu s dalšími třemi zajatými přítomnými četníky, kteří nenesli na Lužově smrti vinu (jeden z nich popravu přežil). Mělo se tím dát mužům zákona v protektorátu jasně na vědomí, že maření národního boje proti Němcům bude přísně trestáno. Josef Navrátil byl tou dobou přeložen a přišel o život při tragickém bombardování Tišnova 25. dubna 1945. Další cíl odplaty, starosta Jaroslav Honza, se mstě vyhnul tím, že se skrýval u příbuzných v Havlíčkově Brodě. Ač mu po válce hrozil trest smrti, byl soudem zcela osvobozen, jelikož měl za války podporovat potravinami několik politických vězňů a pomáhal i pozůstalým po mrtvých odbojářích.

Jiří Řezníček

Číslo válečného hrobu: CZE6102-27004

Odkaz na pomník v Evidenci válečných hrobů zde: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6102-27004

Summary:

General Vojtěch Luža, a former Czechoslovak legionnaire and one of the country's top military officers, was promoted to general in 1929. He later commanded the Military Academy in Prague and became the regional military commander in Brno. During the 1938 mobilization, he led the 2nd Army, which defended northern Moravia. After opposing the Munich Agreement, Luža considered a military coup against the government. Following the Nazi occupation in March 1939, he joined the resistance, cooperating with the Obrana národa (Defence of the Nation) organization. In September 1941 he went underground. From 1942 he built the Přípravný revoluční výbor (Revolutionary Preparatory Committee), later known as the Jaro (Spring) and the Rada tří (Council of Three). In 1944, he prepared plans for an armed uprising but had to flee after a Gestapo informant infiltrated his group. On October 2, 1944, Luža and his aide Josef Koreš were confronted by gendarmes in the village of Hřiště. Luža was shot dead, and Koreš, wounded, committed suicide. Luža's death was avenged by his son Radomír, who executed the responsible gendarmes in Přibyslav.