Velký útěk ze Saganu
Dnes si připomínáme 80. výročí Velkého útěku ze Saganu (polsky Žagaň, česky Zaháň), největšího útěku spojeneckých vojáků v noci z 24. na 25. března 1944 ze zajateckého tábora známého jako Stalag Luft III, který se nacházel přibližně 160 kilometrů jihovýchodně od Berlína a asi 50 kilometrů severovýchodně od Zhořelce.
Stalag Luft III nacisté vybudovali v roce 1942 na ploše 240 tisíc metrů čtverečních. Kapacitu měl 10 tisíc zajatců, z nichž většinu tvořili američtí letci (7 500), asi 2 500 byli Britové a zbytek vojáci z dalších zemí včetně Čechů, z nichž tři českoslovenští letci F/Lt Arnošt Valenta, P/O Bedřich Dvořák a F/Lt Ivo Tonder se tohoto útěku zúčastnili.
Počátkem roku 1943 zajatci zřídili tajný výbor pro útěky v čele s jihoafrickým pilotem Rogerem Bushellem, členem výboru se stal i Valenta, který obstarával uplácení strážných či získávání předloh úředních dokumentů a propustek. Arnošt Valenta se narodil dne 25. října 1912 ve Svébohově a byl mezi prvními, kteří se rozhodli bojovat v zahraniční armádě. Po pádu Polska jej zajala Rudá armáda a uvěznila v sovětských táborech, odkud se mu nakonec podařilo odplout z přístavu Oděsa 19. března 1940 na lodi Svanetia a přes Varnu, Cařihrad, Tripolis, Bejrút a Alexandrii dne 14. dubna 1940 připlul do Marseille, a ještě týž den se prezentoval u československé vojenské skupiny v jihofrancouzském Agde. Do rukou Němců se tento radista československé 311. bombardovací peruti dostal 6. února 1941 poté, co jeho bombardér Vickers Wellington po návratu z náletu na Boulogne vinou chybné navigace přistál v okupované Normandii.
Zajatci začali kopat tři tunely „Dick“, „Harry“ a „Tom“. Posledně jmenovaný tunel nacisté odhalili 8. září 1943. Zajatci sami rozhodli, že dokončí pouze tunel „Harry“, který byl dlouhý 111 metrů, vedl v hloubce asi deset metrů a široký a vysoký byl něco málo přes půl metru. Výbor pro útěky předem vybral podle zásluh na 200 vyvolených ze 600 mužů, jež se na útěku podíleli a kvůli možnému prozrazení s prokopáním výlezu počkali až na den útěku. Zajatci předpokládali, že tunel bude končit v lese, avšak ve skutečnosti se prokopali do otevřeného terénu. První fázi útěku úspěšně absolvovalo jen 76 zajatců a po celém Německu a okupovaném území nacisté spustili rozsáhlou pátrací akci.
Z uprchlých zajatců přežili pronásledování pouze dva Norové a jeden Nizozemec, zbývajících 73 mužů včetně Bushella a Valenty (zastřelen 31.3. 1944, po válce povýšen do hodnosti plukovník in memoriam) nacisté zadrželi, předali gestapu, jež 50 z nich na Hitlerův příkaz navzdory Ženevským konvencím popravili zastřelením, jak potvrdil ve své svědecké výpovědi německý generál Adolf Westhoff, odpovědný za zajatecké tábory a jehož vyslýchali těsně po válce britští zpravodajci. Dvořák s Tonderem putovali do hradu v Colditz, speciální věznice pro prominentní spojenecké zajatce a další osoby, o které měli nacisté zvláštní zájem, kde je na konci války osvobodili američtí vojáci.
Spojenci hned po skončení druhé světové války ustanovili zvláštní vyšetřovací tým Královského letectva a v červenci 1947 stanulo před válečným tribunálem 18 obžalovaných. Soud všechny seznal vinnými a 14 z nich odsoudil k trestu smrti oběšením, přičemž jeden rozsudek smrti zmírnil na doživotí. O rok později následoval soud v Hamburku a v roce 1968 padl poslední rozsudek pro kielského gestapáka, který dostal jen dva roky vězení.
Odkaz na Starý posádkový hřbitov v polské Poznani, kde spočívají účastníci útěku včetně Arnošta Valenty zde:
Odkaz na místo v lese, kde se původně nacházel Stalag Luft III:
Odkaz na památník, dnešní Muzeum lotników alianckich v Žagani zde:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=POL-33110&coid=193&con=Polsko&lid=660&lim=%c5%bdaga%c5%88&st=0&
Zdroj: https://www.vhu.cz/velky-utek-ktereho-se-zucastnili-i-tri-cechoslovaci/