Tovačov

Tovačov 1866

Po prohrané bitvě u Hradce Králové se většina rakouské Severní armády shromáždila u Olomouce a po nezbytném odpočinku a reorganizaci nastoupily její jednotlivé armádní sbory pochod podél řeky Moravy směrem k Vídni, kterou měly bránit. V sobotu 14. července 1866 vytáhly od Olomouce II. a IV. armádní sbor spolu se saskou jezdeckou divizí a jejich přesun proběhl až na drobné srážky u Biskupic a Kralic na Hané nerušeně. Dalšího dne je měl od Olomouce následovat VIII. armádní sbor spolu s 2. lehkou jezdeckou divizí a od Přerova I. armádní sbor. Ustupující rakouské vojsko pronásledovala k Olomouci pruská Druhá armáda s cílem nepřítele dostihnout a narušit jeho přesun k Vídni, zatímco pruská Labská armáda a První armáda postupovaly přímo na Vídeň přes Jihlavu a Svitavy.

Při ústupu od Olomouce se u Tovačova dostal 15. července slabý odřad II. armádního sboru do boje se silnějšími jednotkami pruské Druhé armády, postupujícími od Prostějova. Následně se rozhořel chaotický boj, do něhož se zapojily i jednotky rakouského VIII. armádního sboru v prostoru mezi Tovačovem a Dubem nad Moravou a během něhož byl ohrožen i štáb polního zbrojmistra Benedeka. V boji padlo přibližně 1 600 rakouských vojáků a necelých 250 Prusů. Bitva u Tovačova a Dubu nad Moravou znamenala pro rakouskou Severní armádu uzavření cesty na Vídeň podél řeky Moravy. Další ústup k rakouské metropoli proto musel být veden přes karpatské průsmyky do údolí Váhu a dále přes Bratislavu.

Ústřední pomník tovačovského bojiště leží vedle silnice č. 435 z Tovačova do Olomouce. Jedná se o mohutnou mohylu o šířce základny přibližně 600 × 600 cm a výšce asi 650 cm, navršenou z neopracovaných vápencových balvanů. Na jejím vrcholu spočívá mohutný hranolový pískovcový sarkofág, na němž jsou umístěny z vápence vymodelované vojenské trofeje (dělové hlavně, dělové koule, kyrys, toulec na šípy, prapory, kopí, halapartny, štít, čáko, dragounská přilba, morion a rukavice). Na čelní straně sarkofágu je umístěna plastika císařského orla. Do obou bočních stěn sarkofágu jsou vsazeny mramorové nápisové desky s textem v českém a německém jazyce. V čelní straně mohyly pod sarkofágem je umístěna bílá mramorová deska v pískovcovém rámu, na níž jsou vytesána a černou barvou zvýrazněna jména 281 rakouských vojáků a důstojníků a jednoho saského vojáka, kteří padli v bitvě nebo zemřeli na následky utrpěných zranění. Pomník nechal zhotovit Moravský spolek podporovací u kamenické firmy Adolfa Loose z Brna a slavnostně byl vysvěcen již 13. října 1867.

Druhý pomník, věnovaný rakouskému setníkovi (Hauptmann) Emanuelu Sauczkovi (na pomníku uvedenému jako Souczek), stojí nedaleko ústředního pomníku. Jedná se o jednoduchý čtyřboký pískovcový jehlanec spočívající na kvádrovém podstavci s jedním stupněm. Nápisová deska je vsazena do čelní strany pomníku a nad ní je umístěn plastický černý kříž. Pomník byl zřízen na hrobě rakouského setníka 1. třídy a velitele 17. setniny pěšího pluku č. 71 velkovévody toskánského Emanuela Sauczka, který byl jediným rakouským důstojníkem padlým v bitvě u Tovačova, jemuž byl postaven samostatný pomník. Ten nechali zbudovat Bernard a Anna Veikovi z Tovačova, strýc a teta setníka Sauczka, již v listopadu 1866. Pomník se tak stal jednou z prvních trvalých památek na tovačovském bojišti.

Oba pomníky patřily k nejohroženějším pietním místům na tovačovském bojišti. Nejhůře na tom byly jejich pískovcové části. U Ústředního pomníku docházelo k výraznému zvětrávání a úbytku pískovce, zatímco u pomníku Emanuela Sauczka se výrazně projevovala diagonální prasklina vzniklá po starším poškození, kdy byl pomník ve 30. letech 20. století přeražen a povalen. Další závady na Ústředním pomníku spočívaly v zatékání vody otevřenými spárami do mohyly, růstu náletových rostlin zakořeněných mezi jednotlivými kamennými bloky, znečištění prachem a usazenými nečistotami i porostu zelenými řasami a lišejníky. U obou pomníků byla dále patrná horší čitelnost nápisů, uvolněné spárování mezi jednotlivými segmenty, lokální mechanická poškození a koroze jemných detailů i kontur.

Vlastník obou pomníků, město Tovačov, si uvědomoval, že bez komplexní opravy se nepodaří obnovit jejich původní a důstojný vzhled a zajistit jejich dlouhodobé zachování. Rozsah i náročnost restaurátorského zásahu však přesahovaly finanční možnosti města. Ministerstvo obrany ČR každoročně vyhlašuje dotační program ISPROFIN č. 107 290 „Zachování a obnova historických hodnot I“, z něhož lze na obnovu válečných hrobů a pomníků získat dotaci až do výše 80 % celkových nákladů. Město Tovačov proto podalo žádost o dotaci a se svým projektem uspělo.

Renovace obou pomníků proběhla v létě 2024 pod vedením restaurátora Mgr. A. Jiřího Fingera (Sochaři v.o.s.). Během opravy byly pomníky očištěny od nečistot i biologického napadení, proběhla konsolidace kamene organokřemičitými prostředky, ošetření biocidním roztokem, domodelování chybějících partií minerálním tmelem, lokální barevná retuš a zvýraznění nápisů i závěrečná hydrofobizace. Nejvýznamnější změnou oproti stavu před renovací bylo zhotovení a osazení kopie rytířské přilby podle historických fotografií, která zdobila vrchní část plastiky vojenských trofejí na ústředním pomníku a zmizela někdy po roce 1945.

Celkové náklady na renovaci obou pomníků činily 676 366 Kč, přičemž Ministerstvo obrany ČR na jejich obnovu přispělo částkou 535 788 Kč z dotačního programu ISPROFIN č. 107 290 „Zachování a obnova historických hodnot I“.

Jiří Řezníček

Číslo válečného hrobu: CZE7109-7060, CZE7109-7271

Odkaz na oba pomníky ve Veřejném portálu Centrální evidence válečných hrobů:

https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE7109-7060

https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE7109-7271

Summary:

The Battle of Tovačov, fought on 15 July 1866, was the last major engagement of the Austro-Prussian War in Moravia. It took place during the Austrian Northern Army’s retreat after the Battle of Hradec Králové and closed its route to Vienna along the Morava River. The fallen are commemorated by several war graves and memorials, most notably the Central Monument of the Tovačov battlefield and the memorial to Captain Emanuel Sauczek. Both monuments underwent comprehensive restoration in 2024 with substantial financial support from the Czech Ministry of Defence through the ISPROFIN grant programme.