Obnova pomníku v Šonově

Šonov

Šonov

Na území České republiky se nachází množství válečných hrobů či pietních míst připomínajících cizí vojáky, kteří zde padli během různých konfliktů odehrávajících se na území našeho státu. Cílem péče o válečné hroby a pietní místa je jejich zachování v důstojném a rozpoznatelném stavu. Všechny tyto památky mají rovné postavení bez ohledu na to, zda se jedná o válečné hroby či pietní místa našich nebo spojeneckých vojáků, anebo vojáků, kteří bojovali proti naší zemi. Česká republika se k tomu přístupu zavázala jako civilizovaný stát.

Jedním z takových pomníků je také pomník v Šonově, věnovaný všem padlým vojákům Rudé armády ve druhé světové válce, vybudovaný svépomocí místními obyvateli. Pomník byl slavnostně odhalen předsedou MNV Vladimírem Ledvinou dne 9. května 1975, tedy v den tehdejšího oficiálního státního svátku známého jako Den osvobození Československa Sovětskou armádou. Netřeba připomínat, že mimo vzdání úcty padlým spojeneckým vojákům, jejichž role při osvobozování Československa je nezpochybnitelná, vznikl pomník také jako symbol demonstrace síly komunistického režimu a oddanosti Sovětskému svazu.

Stav pomníku v Šonově byl po technické stránce neuspokojivý. Nebylo divu, když od svého vzniku neprošel žádnou větší údržbou. Problémem bylo zejména znečištění mikrovegetací, špatná čitelnost nápisů způsobená nánosy nečistot, vyvrácené obrubníky a také betonová plocha vnitřního prostoru pomníku, která se nacházela na hranici své životnosti.

Vlastník pomníku, obec Šonov, proto začal uvažovat o jeho renovaci. Ačkoli obec původně plánovala při rekonstrukci vzhled pomníku výrazněji pozměnit, nakonec jej ponechala v původní podobě. V řadách Rudé armády totiž sloužili také etničtí Češi žijící v Sovětském svazu a součástí struktury sovětských frontů byl také 1. československý armádní sbor.

Renovaci pomníku provedl sochař Hynek Bláha z Vysokého Újezdu a práce se omezily na jeho očištění od mechů a lišejníků, dospárování umělým kamenem, obnovu písma a výměnu původní betonové plochy pod pomníkem za podklad z bílého štěrku. Jedinou výraznější změnou oproti původní podobě je absence rudé pěticípé hvězdy.  Symbol komunistické diktatury někdo z pomníku odstranil již po převratu v 90. letech. 

Celkové náklady na renovaci pomníku v Šonově činily 102 112 Kč, přičemž Ministerstvo obrany ČR přispělo částkou 71 292 Kč z dotačního programu ISPROFIN č. 107 290 „Zachování a obnova historických hodnot I“.

Jiří Řezníček

Číslo válečného hrobu: CZE5201-37552

Odkaz na pomník v Evidenci válečných hrobů zde:

https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE5201-37552

 

Summary:

The Czech Republic maintains numerous war graves and memorial sites commemorating foreign soldiers who fell during armed conflicts on its territory. These sites are preserved in a dignified and identifiable condition and are treated equally regardless of whether they commemorate domestic, allied, or former enemy soldiers. One such memorial is in located the village of Šonov and is dedicated to Red Army soldiers who died during World War II. Erected by local residents and unveiled in 1975, the monument reflected both commemorative and ideological functions of its time. Due to long-term neglect, it underwent renovation in 2025, preserving its original form. The restoration was carried out by sculptor Hynek Bláha and financially supported by the Czech Ministry of Defence.

Pomník v Šonově před renovací.

Pomník v Šonově před renovací.
Zdroj: CEVH

Pomník v Šonově po renovaci.

Pomník v Šonově po renovaci.
Foto: Naďa Gutzerová, Spolek pro vojenská pietní místa.

Pomník v Šonově po renovaci.

Pomník v Šonově po renovaci.
Foto: mapy.com

85. výročí tragické smrti osádky Wellingtonu T2519 KX-Y v Severním moři

Připomínáme si 85. výročí tragické havárie Wellingtonu T2519 KX-Y na operačnímu letu, kterým byl nálet na německý Wilhelmshaven. Během návratu se stroj z důvodu silné námrazy zřítil do Severního moře. Nikdo z osádky tvořené československými letci nebyl během pátrací akce nalezen.

160 let od války roku 1866: historické souvislosti a důsledky

Prusko-rakouský mocenský konflikt, jehož kořeny sahají do 18. století, vyústil v roce 1866 v rozhodující válku o dominanci v německém prostoru. Pruský vzestup, slezské války a ztráta Slezska na úkor Rakouska zásadně proměnily poměr sil ve střední Evropě. Po vzniku Německého spolku v roce 1815 se soupeření obou mocností vyostřovalo, zejména v souvislosti s politikou Otto von Bismarcka a otázkou německého sjednocení. Konflikt byl urychlen sporem o Šlesvicko a Holštýnsko a spojenectvím Pruska s Itálií. Válka byla rozhodnuta rychlým pruským postupem a vítězstvím u Hradce Králové. Jejími důsledky byly pruská hegemonie v Německu, vznik Rakousko-Uherska a územní zisky Itálie.

Rozhodující rakousko-uherská ofenziva proti Černé Hoře – bitva u Mojkovce

Černá Hora vstoupila do první světové války 6. srpna 1914 po boku Srbska a Ruska, přestože k tomu nebyla smluvně vázána. Kombinace solidarity se Srbskem, dlouhodobé orientace na Rusko a odporu k Rakousku-Uhersku převážila nad vojenskou i finanční slabostí země. Počáteční odpor, vyvrcholený vítěznou bitvou u Mojkovce v lednu 1916, nedokázal zabránit porážce po pádu strategického Lovćenu a obsazení Cetinje. Rozpuštěním armády zanikl černohorský ozbrojený odpor a země se ocitla v okupaci. Po válce ztratila samostatnost a byla začleněna do nově vzniklého jihoslovanského státu.