Slavnostní přísaha Československého armádního sboru v Padově a Československý vojenský hřbitov Solbiate Olona

Náměstí Prato della Valle v Padově se 8. prosince 1918 stalo svědkem slavnostní přísahy Československého armádního sboru Československé republice. Šlo o první společnou přísahu všech legionářů v Itálii. V půlkruhu před tribunou utvořili tři řady. V první a druhé stálo šest pěších pluků 6. a 7. divize, včetně kulometných rot praporů i divisí, útočných a zákopnických čet, oddílu trubačů, cyklistů s koly i vrhačů plamenů (obsluh plamenomet) s nezbytnými plukovními hudbami. Třetí řada se skládala ze tří baterií těžkých polních houfnic (jedna s děly), 12 baterií lehkých polních děl (dvě s děly), dvou švadron jízdy na koních, roty cyklistů velitelství armádního sboru, sborového zákopnictva, telegrafní roty a zásobovacích i zdravotních oddílů. Za jízdou stály dva nové obrněné automobily (typu Bianchi a Lancia 1ZM). Celkem asi 21 000 mužů. Oddíl první čs. vojenské policie „Národní stráže“ udržoval pořádek v obecenstvu. 

V 10:30 byl nástup jednotek ukončen. Přehlídku zahájil velitel sboru, italský generál Luigi Piccione, a poté na tribuně vystoupil čs. diplomatický zástupce v Římě dr. Lev Borský, v doprovodu kpt. Jana Šeby, a pronesl zdravici prezidenta Masaryka. Nastoupený armádní sbor zazpíval národní hymnu. Následoval příjezd hostů a italského krále Viktora Emanuela III. Král provedl přehlídku nastoupených jednotek a následně kpt. Šeba přečetl přísahu: 

„My, vojáci svobodné a samostatné republiky zemí československých, skládáme do rukou vlády zemí československých tuto slavnostní přísahu: Ve jménu naší národní cti, ve jménu všeho toho, co je nám jako lidem a Čechoslovákům nejvíce svaté, přísaháme, že vždy a všemi silami hájiti budeme zájmy republiky zemí československých. Jako věrni bojovníci, nesouce ve své krvi dědictví našich slavných dějin, a vždy jsouce pamětlivi nezapomenutelných hrdinských činů našich národních mučedníkův, i našich husitských vojevůdcův, slibujeme býti jich důstojni a přísaháme nikdy z boje neutíkati, nijakému nebezpečí se nevyhýbati, rozkazů náčelníků svých poslouchati, své prapory a odznaky ctíti, nepřítele o milost nikdy a za nijakých okolností neprositi a se zbraní v ruce se nevzdati, navzájem se milovati a v nebezpečí chrániti, smrti se nelekati a za svobodu národa a vlasti své vše i život položiti. Tak budeme jednati, a tak přísaháme.“

Zazněla italská a česká hymna. Plukům byly předány prapory darované italskými městy a během následující hodiny vojáci odpochodovaly kolem tribuny s hosty ven z náměstí.

O dva dny dříve, 6. prosince 1918, přísahali v Busto Arsizio, nedaleko Milána, Československé republice první příslušníci Čs. domobrany v Itálii. Po zhruba 6 týdnech vyjednávání a plánování vznikaly prapory Čs. domobrany v Itálii od 1. prosince 1918 ze zajatců, kteří se dříve nepřihlásili do legie či byli zajati v době rozpadu rakousko-uherské armády na konci října a začátkem listopadu 1918. Šlo o snahu především kpt. Šeby a mužů okolo něj, kteří si uvědomili, že zajatci budou trpět podstatně více než vojáci a že italská vláda dovolí spíše repatriaci spojenecké armády než zajatců. Když legie slavně přísahaly v Padově, vznikly teprve 3 domobranecké prapory s 2667 muži, ale do jara 1919 vzniklo celkem 55 domobraneckých praporů, 1 útočný (sokolský) prapor, 21 tzv. Terstských rot a několik samosprávných oddílů (Milán, Casorate-Sempione, Gallarate, štábní rota ve Varese). Prapory se organizovaly v soustřeďovacích táborech Gallarate, Foligno, Avezzano a Busto Arsizio. 

Domobranou prošlo přes 62 000 mužů a na nemoci a zranění zemřelo v Itálii 624 domobranců. Byli pohřbíváni na hřbitovech v místě posádek či táborů. Později část z nich nalezla místo posledního odpočinku na velkém hřbitově v Solbiate Olona. Československý vojenský hřbitov v blízkosti zajateckého tábora v Solbiate Olona začal vznikat 17. prosince 1918, když místní starosta Carlo Castalletti obdržel informace lékaře polní nemocnice č. 036, který varoval před možností úmrtí několik tisíců čs. domobranců v následujících měsících v souvislosti s epidemií španělské chřipky. Kapacita malého obecního hřbitova nevyhovovala již ani potřebám občanů obce. Čs. vojenský hřbitov fyzicky vznikl ve velmi prosté podobě v únoru 1919 na pozemcích, které vykoupil a daroval továrník, a za fašistického režimu podesta a posléze prefektský komisař obce, Alfredo Tobler. V pozdějších letech se o hřbitov zasloužil rovněž čs. konzul v Miláně, legionář, mjr. Jan Laška. Lékařem přednesený katastrofický scénář se naštěstí nenaplnil, přesto zde do roku 1923 bylo pochováno 334 Čechoslováků z tábora u Solbiate Olona. 

V roce 1923 došlo k rekonstrukci a úpravě hřbitova a 4. listopadu 1924 byla slavnostně vysvěcena nová kaple. Do roku 1927 se počet pochovaných zvýšil dle italských dokumentů na 562 mužů, když byly svezeny ostatky legionářů a domobranců ze hřbitovů obcí Gallarate (89), Varese (67), Varese Belforte (26), Binago (15), Appiano Gentile (11), Busto Arsizio (6), Angera (3), Sesto Calende (2), Miláno (1), Samarate (1), Somma Lombardo (1), Golasecca (1), Menzago di Sumirago (1), Vergiate (1), Caronno Ghiringhello (Caronno Varesino) (1), Varano Borghi (1), Cantello (1).  Oficiální vysvěcení hřbitova proběhlo 18. dubna 1927. O hroby pečoval Maxmilián (Michal) Pučalik, Čech, domobranecký poručík, usazený v sousedním Busto Arsizio, a každý rok na dušičky hřbitov navštěvovali Čechoslováci z kolonie v Miláně. Na péči o hřbitov finančně přispíval československý stát až do roku 1938 a posléze i v letech 1945–1949. Alfredo Tobler byl 3. března 1927 vyznamenán Řádem Bílého lva IV. stupně. Maxmilián Pučalik na hřbitově či v jeho blízkosti 2. října 1931 spáchal sebevraždu. 

Po roce 1948 došlo k ochlazení československo-italských vztahů a v roce 1951 uzavření konzulátu v Miláně, ale péči o hřbitov převzala italská vláda. V roce 1964 byly ostatky 563 domobranců a legionářů (není známo, kdy přibyl poslední pochovaný) exhumovány a převezeny na rakousko-uherský válečný hřbitov v obci Citadella (Cimitero Militare Austro-Ungarico di Cittadella) severně od Padovy. Samotný objekt hřbitova v Solbiate Olona zanikl v roce 1968, kvůli výstavbě bytových domů, které využívají vojáci NATO z místní základny sil rychlého nasazení. Oplocení na západní straně areálu dodnes využívá některé prvky původní hřbitovní zdi a mezi dvěma bloky domů roste lipová alej, vysázená na hřbitově v roce 1929 jako dar československého Ministerstva národní obrany. 

Československý hřbitov v Solbiate Olona a muže, kteří na něm spočinuli, připomíná na místním hřbitově kříž a dva náhrobky přenesené z původního pohřebiště. Pod pomníky jsou pochovány zlomky ostatků nalezené při výstavbě sídliště na místě původního hřbitova. Od září 2017 připomíná hřbitov vpravo od vstupu do areálu bytových domů, stéla s textem „V letech 1918–1964 se na tomto místě nacházely hroby 563 vojáků rodící se Československé armády – věrných synů své svobodné vlasti“. 

Vlastimil Křišťan

Připomínka pochovaných na obecním hřbitově v Solbiate Olona: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=ITA-488

Rakousko-uherský válečný hřbitov v obci Cittadella: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-lokality?id=1b37f406-a3a8-40b6-b5d8-646760fcaf23

Summary:

On December 8, 1918, the Czechoslovak Legionnaires in Italy gathered at Prato della Valle square in Padua, Italy, to take a historic oath to the newly formed Czechoslovak Republic. The ceremony included over 21,000 soldiers, with representatives of all units—infantry regiments, artillery, cavalry, and support teams. Italian King Victor Emmanuel III attended, inspecting the troops, and the oath was read by Captain Jan Šeba. National anthems and the presentation of banners followed.

Two days earlier, the Czechoslovak Home Guard, formed from prisoners of war not joining the legions, took their first oath. Over 62,000 men joined, with 624 dying from illness or injury. Many were buried at the Solbiate Olona cemetery, which later housed 563 remains before its dismantling in 1964. Today, a memorial cross, two gravestones, and a stele commemorate the site, honoring the these soldiers.

Zdroje: 

CIARAFFA, Enzo. Čechoslováci na řece Olona: Etnická čistka paměti, která se nezdařila. Praha: ČsOL a Epocha, 2020.

SOLPERA, Jan. Československá druhá armáda I. České Budějovice: Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, 2014.

La Macchina del Tempo Marzo 2016 - Il cimitero Cecoslovacco. SolwebTV, YouTube, on-line: https://youtu.be/sJK_yU-48GY?feature=shared

https://www.vets.cz/vpm/mista/obec/5476-solbiate-olona/

Vzácná péče o hroby československých vojínů u Solbiate Olona. In: Družina československých legionářů, 28. 1. 1928. On-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:eea73827-6e1f-410f-9015-de3ca4bbf3e6

ALGAN. Padesátý šestý batalion. In: Lidové noviny, 7. 11. 1934.

Archivu Kanceláře prezidenta republiky, KPR – protokol B (nositelé Řádu Bílého lva), 1922–1947. On-line: https://www.prazskyhradarchiv.cz/file/edee/archivni_pomucky/protokol_b.pdf

Jan Laška 5. 5. 1887, on-line: https://www.legie100.com/krev-legionare/66447/

Naše rovy: Nevrátí se již. In: Zpravodaj Svazu příslušníků bývalé československé domobrany z Italie roč. 1932, č. 3, on-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:bad8f390-ee20-11e1-a625-000d606f5dc6

BEDNAŘÍK, František. Přísaha italské legie. In: Československý legionář, 7. 12. 1923, on-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:3ca2fb90-27df-11e1-ac79-0013d398622b

HANZAL, Vojtěch. Výzvědčíci v Italii a na Slovensku. Praha: Vojtěch Hanzal, 1928, on-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:1617b9b4-0fde-11e8-bdbb-005056b73ae5

LIBIŠ, František. Ve stínu Apenin a Alp: vzpomínky vojáka československé revoluce v Italii. Brno: Moravský Legionář, 1928, on-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:b42ea301-b140-11ea-add7-001b63bd97ba

Domobranecké prapory. In: BEDNAŘÍK, František, VANĚK, Otakar. V boj!: Obrázková kronika československého revolučního hnutí v Italii 1915-1918. Praha: Za Svobodu, 1927, online:
https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:156b7eba-1167-11e8-b685-005056b73ae5