Rumburská vzpoura

Rumburská vzpoura

Samotná vzpoura začala 21. května 1918 ráno tím, že 65 mužů v čele s Františkem Nohou odepřelo poslušnost velitelům v reakci na hubené příděly jídla, nevyplacené služné a šikanu od důstojníků. Ke vzpouře se postupně přidávali další vojáci, až jich bylo na 700. Obsadili Rumburk, poštu, nádraží a velitelství praporu. Poté se rozhodli vydat do České Lípy, kde byli umístěni vojáci z královéhradeckého pěšího pluku č. 18, a získat je na svou stranu. Následným pochodem na Mladou Boleslav, Prahu a Plzeň chtěli co nejvíc rozvrátit rakousko-uherský týl a přispět tak k rychlému ukončení nenáviděné války. K jejich smůle se o vzpouře dozvědělo záhy zemské vojenské velitelství, jež začalo okamžitě jednat. Pod Chotovickým vrchem u Nového Boru byli vzbouřenci již v podvečer téhož dne obklíčeni a padli do zajetí. Během vojenského zásahu zahynul vzbouřenec Krumpos.

Za vůdce povstání byli kromě Františka Nohy označeni Stanislav Vodička a Vojtěch Kovář, kteří byli zastřeleni už 29. května v Rumburku v časných ranních hodinách. Stanným soudem v Novém Boru pak bylo k trestu smrti odsouzeno dalších sedm vzbouřenců Jakub Bernard, Jiří Kovářík, Jakub Nejdl, František Pour, Jan Pelnář, Antonín Šťastný a Jindřich Švehla, kteří skončili před popravčí četou 29. května večer v místě za dnešním Lesním hřbitovem. Z více než 580 obviněných vzbouřenců bylo 116 za trest posláno na frontu a zbytek uvězněn v terezínské pevnosti.

Záhy po válce byla těla Františka Nohy, Stanislava Vodičky a Vojtěcha Kováře exhumována a za masové účasti pohřbena na hřbitovech svých domovských obcí. Nad ostatky zbylých sedmi vzbouřenců na Lesním hřbitově v Novém Boru byl v roce 1923 vztyčen Památník Rumburské vzpoury - sousoší umírajícího muže opírajícího se o lva od sochaře Karla Dvořáka, jež se stalo významným poutním místem všech Severočechů. V roce 1938 přibyl ještě pomník na místě popravy, přičemž jeho slavnostní odhalení se stalo největší protinacistickou demonstrací roku 1938 na Českolipsku. V roce 1940 byly proto obě památky zničeny, hroby srovnány se zemí a stromy se zbytky střel pokáceny. Teprve v roce 2015 byla odhalena kopie původního památníku z roku 1923. Současně bylo vytvořeno nové pietní místo při vjezdu do Nového Boru v místě, kde došlo k potlačení vzpoury.

Po vzniku samostatné československé republiky v říjnu 1918 byla tato zřetelně protiválečná vzpoura poněkud jednostranně prezentována jako národnostně motivovaný odpor k rakousko-uherské monarchii.  Vzhledem k tomu, že v roce 1921 vznikla Komunistická strana Československa, která se snažila rozkládat československou armádu pacifismem a antimilitaristickou propagandou, začalo se především armádní velení ostře negativně vymezovat jakékoliv vojenské vzpouře bez ohledu na historický kontext. V případě Rumburské vzpoury platil zákaz poskytnout při pietních vzpomínkách vojenskou hudbu či čestnou stráž až po zákazy vojákům se v osobním volnu zúčastnit jakékoliv pietní vzpomínky na tuto událost. I později za komunistického režimu byla událost účelově pokřivována podle marxisticko-leninských šablon, jak je patrné ze známého filmu „Hvězda zvaná Pelyněk“.

 

Odkazy na válečné hroby a pietní místa spjatá s Rumburskou vzpourou v Evidenci válečných hrobů:

Hromadný hrob hrdinů Rumburské vzpoury, který se nachází v zadní části Lesního hřbitova v Novém Boru:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE5106-22119

Popraviště vojáků – účastníků Rumburské vzpoury, popravených dne 29.května 1918:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE5106-8205

Kamenná stéla v místě poprav:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE5106-42628

Pomník s bustou Františka Nohy: 

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE3209-5646

Pomník na paměť Stanislava Vodičky, s pamětní deskou a mramorovým sousoším ležícího vojáka v okovech, k němuž padá druhý, sražený velkým dvouhlavým orlem:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE3209-5691

Žulový pomník věnovaný Stanku Vodičkovi: 

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE3209-5648

Pomník se sochou dle návrhu sochaře Vendelína Zrůbeckého v parku Rumburské vzpoury:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE4212-36514

Kamenný pomník věnovaný Františku Nohovi, Stanko Vodičkovi a Vojtěchu Kovářovi v parku Rumburské vzpoury:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE4212-341

Poprava Stanko Vodičky, Františka Nohy a Vojtěcha Kováře u Rumburku

Poprava Stanko Vodičky, Františka Nohy a Vojtěcha Kováře u Rumburku
Zdroj: Wikipedie

Poprava zbývajících sedmi vzbouřenců večer 29. května 1918

Poprava zbývajících sedmi vzbouřenců večer 29. května 1918
Zdroj: Wikipedie

Celkový pohled na Pomník Rumburské vzpoury

Celkový pohled na Pomník Rumburské vzpoury
Foto Petr Mahdal

Deska se jmény popravených vzbouřenců pohřbených v místě Památníku Rumburské vzpoury

Deska se jmény popravených vzbouřenců pohřbených v místě Památníku Rumburské vzpoury
Zdroj: CEVH

Detail pomníku Rumburské vzpoury u Rumburku

Detail pomníku Rumburské vzpoury u Rumburku
Foto Jiří Brabec

Detailní pohled na památník v místě posledního střetu vzbouřenců z Rumburské vzpoury u Nového Boru

Detailní pohled na památník v místě posledního střetu vzbouřenců z Rumburské vzpoury u Nového Boru
Foto Jakub Faifer

Hrob Františka Nohy na plzeňském Ústředním hřbitově

Hrob Františka Nohy na plzeňském Ústředním hřbitově
Zdroj: Wikipedie

Hrob Stanko Vodičky v rodinné hrobce na hřbitově u svatého Jiří v Plzni

Hrob Stanko Vodičky v rodinné hrobce na hřbitově u svatého Jiří v Plzni
Zdroj: Wikipedie

Hrob Vojtěcha Kováře na hřbitově v Praze 5 – Košířích

Hrob Vojtěcha Kováře na hřbitově v Praze 5 – Košířích
Zdroj: Wikipedie

Jeden ze sedmi kamenných pomníčků u Památníku Rumburské vzpoury v Novém Boru, zde popraveného Antonína Šťastného

Jeden ze sedmi kamenných pomníčků u Památníku Rumburské vzpoury v Novém Boru, zde popraveného Antonína Šťastného
Foto Petr Tomášek

Místo popravy sedmi vzbouřenců Rumburské vzpoury za Lesním hřbitovem v Novém Boru

Místo popravy sedmi vzbouřenců Rumburské vzpoury za Lesním hřbitovem v Novém Boru
Foto Jiří Kliner

Památník Rumburské vzpoury na Lesním hřbitově v Novém Boru

Památník Rumburské vzpoury na Lesním hřbitově v Novém Boru
Foto Petr Mahdal

Pohled na pomník v místě posledního střetu vzbouřenců z Rumburské vzpoury u Nového Boru

Pohled na pomník v místě posledního střetu vzbouřenců z Rumburské vzpoury u Nového Boru
Foto Jakub Faifer

Pomník na paměť Stanka Vodičky, vůdce Rumburské vzpoury v Plzni-Lobzích

Pomník na paměť Stanka Vodičky, vůdce Rumburské vzpoury v Plzni-Lobzích
Foto Alena Švehlová

Pomník Rumburské vzpoury v místě popravy Stanko Vodičky, Františka Nohy a Vojtěcha Kováře u Rumburku

Pomník Rumburské vzpoury v místě popravy Stanko Vodičky, Františka Nohy a Vojtěcha Kováře u Rumburku
Foto Milouš Novák

Socha Nepokořený v Parku Rumburské vzpoury v Rumburku

Socha Nepokořený v Parku Rumburské vzpoury v Rumburku
Zdroj: Mapy.cz

Text na pomníku v místě popravy sedmi vzbouřenců za Lesním hřbitovem v Novém Boru

Text na pomníku v místě popravy sedmi vzbouřenců za Lesním hřbitovem v Novém Boru
Foto Petr Honsnejman

František Noha jako voják 7. zeměbraneckého pluku při nasazení v Karpatech (asi 1915)

František Noha jako voják 7. zeměbraneckého pluku při nasazení v Karpatech (asi 1915)
Zdroj: Wikipedie

Úspěšné zapojení československých vojáků do obrany Tobruku

Dnešní den si připomínáme 84. výročí zapojení 11. československého pěšího praporu pod velením podplukovníka Karla Klapálka do obrany libyjského přístavu Tobruk, obléhaného od dubna do prosince 1941 německo-italskými silami. Jednotka vznikla v Palestině z československých exulantů a dobrovolníků, kteří po boku spojenců prokázali mimořádnou statečnost. Jejich hrdinství jim zajistilo místo mezi legendárními „Tobruckými krysami“.

Želechovice

Prvního října 1938 obsadil Wehrmacht československé pohraničí, přičemž Německo později zabralo i tzv. páté pásmo s převahou českého obyvatelstva. Po odstoupení území se jednotky Stráže obrany státu stáhly k demarkační linii. Dne 19. října 1938 však skupina SOS překročila hranici do Želechovic, kde došlo ke konfliktu s německou přesilou. Incident skončil tragicky – padli čtyři příslušníci SOS a starosta Novotný, další Češi byli zatčeni a ztýráni.

Rosice

Asi dva kilometry východně od Rosic na Chrudimsku stojí v místě zvaném „U Mrtvých“ pomník obětem napoleonských válek. Byl postaven v roce 1911 na místě masového hrobu vojáků, kteří zemřeli po bitvě u Lipska roku 1813. Po letech zanedbání prošel pomník v roce 2024 kompletní renovací díky finanční podpoře Ministerstva obrany ČR a znovu důstojně připomíná oběti napoleonských válek.