Rumburská vzpoura

Rumburská vzpoura

Samotná vzpoura začala 21. května 1918 ráno tím, že 65 mužů v čele s Františkem Nohou odepřelo poslušnost velitelům v reakci na hubené příděly jídla, nevyplacené služné a šikanu od důstojníků. Ke vzpouře se postupně přidávali další vojáci, až jich bylo na 700. Obsadili Rumburk, poštu, nádraží a velitelství praporu. Poté se rozhodli vydat do České Lípy, kde byli umístěni vojáci z královéhradeckého pěšího pluku č. 18, a získat je na svou stranu. Následným pochodem na Mladou Boleslav, Prahu a Plzeň chtěli co nejvíc rozvrátit rakousko-uherský týl a přispět tak k rychlému ukončení nenáviděné války. K jejich smůle se o vzpouře dozvědělo záhy zemské vojenské velitelství, jež začalo okamžitě jednat. Pod Chotovickým vrchem u Nového Boru byli vzbouřenci již v podvečer téhož dne obklíčeni a padli do zajetí. Během vojenského zásahu zahynul vzbouřenec Krumpos.

Za vůdce povstání byli kromě Františka Nohy označeni Stanislav Vodička a Vojtěch Kovář, kteří byli zastřeleni už 29. května v Rumburku v časných ranních hodinách. Stanným soudem v Novém Boru pak bylo k trestu smrti odsouzeno dalších sedm vzbouřenců Jakub Bernard, Jiří Kovářík, Jakub Nejdl, František Pour, Jan Pelnář, Antonín Šťastný a Jindřich Švehla, kteří skončili před popravčí četou 29. května večer v místě za dnešním Lesním hřbitovem. Z více než 580 obviněných vzbouřenců bylo 116 za trest posláno na frontu a zbytek uvězněn v terezínské pevnosti.

Záhy po válce byla těla Františka Nohy, Stanislava Vodičky a Vojtěcha Kováře exhumována a za masové účasti pohřbena na hřbitovech svých domovských obcí. Nad ostatky zbylých sedmi vzbouřenců na Lesním hřbitově v Novém Boru byl v roce 1923 vztyčen Památník Rumburské vzpoury - sousoší umírajícího muže opírajícího se o lva od sochaře Karla Dvořáka, jež se stalo významným poutním místem všech Severočechů. V roce 1938 přibyl ještě pomník na místě popravy, přičemž jeho slavnostní odhalení se stalo největší protinacistickou demonstrací roku 1938 na Českolipsku. V roce 1940 byly proto obě památky zničeny, hroby srovnány se zemí a stromy se zbytky střel pokáceny. Teprve v roce 2015 byla odhalena kopie původního památníku z roku 1923. Současně bylo vytvořeno nové pietní místo při vjezdu do Nového Boru v místě, kde došlo k potlačení vzpoury.

Po vzniku samostatné československé republiky v říjnu 1918 byla tato zřetelně protiválečná vzpoura poněkud jednostranně prezentována jako národnostně motivovaný odpor k rakousko-uherské monarchii.  Vzhledem k tomu, že v roce 1921 vznikla Komunistická strana Československa, která se snažila rozkládat československou armádu pacifismem a antimilitaristickou propagandou, začalo se především armádní velení ostře negativně vymezovat jakékoliv vojenské vzpouře bez ohledu na historický kontext. V případě Rumburské vzpoury platil zákaz poskytnout při pietních vzpomínkách vojenskou hudbu či čestnou stráž až po zákazy vojákům se v osobním volnu zúčastnit jakékoliv pietní vzpomínky na tuto událost. I později za komunistického režimu byla událost účelově pokřivována podle marxisticko-leninských šablon, jak je patrné ze známého filmu „Hvězda zvaná Pelyněk“.

 

Odkazy na válečné hroby a pietní místa spjatá s Rumburskou vzpourou v Evidenci válečných hrobů:

Hromadný hrob hrdinů Rumburské vzpoury, který se nachází v zadní části Lesního hřbitova v Novém Boru:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE5106-22119

Popraviště vojáků – účastníků Rumburské vzpoury, popravených dne 29.května 1918:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE5106-8205

Kamenná stéla v místě poprav:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE5106-42628

Pomník s bustou Františka Nohy: 

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE3209-5646

Pomník na paměť Stanislava Vodičky, s pamětní deskou a mramorovým sousoším ležícího vojáka v okovech, k němuž padá druhý, sražený velkým dvouhlavým orlem:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE3209-5691

Žulový pomník věnovaný Stanku Vodičkovi: 

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE3209-5648

Pomník se sochou dle návrhu sochaře Vendelína Zrůbeckého v parku Rumburské vzpoury:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE4212-36514

Kamenný pomník věnovaný Františku Nohovi, Stanko Vodičkovi a Vojtěchu Kovářovi v parku Rumburské vzpoury:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE4212-341

Poprava Stanko Vodičky, Františka Nohy a Vojtěcha Kováře u Rumburku

Poprava Stanko Vodičky, Františka Nohy a Vojtěcha Kováře u Rumburku
Zdroj: Wikipedie

Poprava zbývajících sedmi vzbouřenců večer 29. května 1918

Poprava zbývajících sedmi vzbouřenců večer 29. května 1918
Zdroj: Wikipedie

Celkový pohled na Pomník Rumburské vzpoury

Celkový pohled na Pomník Rumburské vzpoury
Foto Petr Mahdal

Deska se jmény popravených vzbouřenců pohřbených v místě Památníku Rumburské vzpoury

Deska se jmény popravených vzbouřenců pohřbených v místě Památníku Rumburské vzpoury
Zdroj: CEVH

Detail pomníku Rumburské vzpoury u Rumburku

Detail pomníku Rumburské vzpoury u Rumburku
Foto Jiří Brabec

Detailní pohled na památník v místě posledního střetu vzbouřenců z Rumburské vzpoury u Nového Boru

Detailní pohled na památník v místě posledního střetu vzbouřenců z Rumburské vzpoury u Nového Boru
Foto Jakub Faifer

Hrob Františka Nohy na plzeňském Ústředním hřbitově

Hrob Františka Nohy na plzeňském Ústředním hřbitově
Zdroj: Wikipedie

Hrob Stanko Vodičky v rodinné hrobce na hřbitově u svatého Jiří v Plzni

Hrob Stanko Vodičky v rodinné hrobce na hřbitově u svatého Jiří v Plzni
Zdroj: Wikipedie

Hrob Vojtěcha Kováře na hřbitově v Praze 5 – Košířích

Hrob Vojtěcha Kováře na hřbitově v Praze 5 – Košířích
Zdroj: Wikipedie

Jeden ze sedmi kamenných pomníčků u Památníku Rumburské vzpoury v Novém Boru, zde popraveného Antonína Šťastného

Jeden ze sedmi kamenných pomníčků u Památníku Rumburské vzpoury v Novém Boru, zde popraveného Antonína Šťastného
Foto Petr Tomášek

Místo popravy sedmi vzbouřenců Rumburské vzpoury za Lesním hřbitovem v Novém Boru

Místo popravy sedmi vzbouřenců Rumburské vzpoury za Lesním hřbitovem v Novém Boru
Foto Jiří Kliner

Památník Rumburské vzpoury na Lesním hřbitově v Novém Boru

Památník Rumburské vzpoury na Lesním hřbitově v Novém Boru
Foto Petr Mahdal

Pohled na pomník v místě posledního střetu vzbouřenců z Rumburské vzpoury u Nového Boru

Pohled na pomník v místě posledního střetu vzbouřenců z Rumburské vzpoury u Nového Boru
Foto Jakub Faifer

Pomník na paměť Stanka Vodičky, vůdce Rumburské vzpoury v Plzni-Lobzích

Pomník na paměť Stanka Vodičky, vůdce Rumburské vzpoury v Plzni-Lobzích
Foto Alena Švehlová

Pomník Rumburské vzpoury v místě popravy Stanko Vodičky, Františka Nohy a Vojtěcha Kováře u Rumburku

Pomník Rumburské vzpoury v místě popravy Stanko Vodičky, Františka Nohy a Vojtěcha Kováře u Rumburku
Foto Milouš Novák

Socha Nepokořený v Parku Rumburské vzpoury v Rumburku

Socha Nepokořený v Parku Rumburské vzpoury v Rumburku
Zdroj: Mapy.cz

Text na pomníku v místě popravy sedmi vzbouřenců za Lesním hřbitovem v Novém Boru

Text na pomníku v místě popravy sedmi vzbouřenců za Lesním hřbitovem v Novém Boru
Foto Petr Honsnejman

František Noha jako voják 7. zeměbraneckého pluku při nasazení v Karpatech (asi 1915)

František Noha jako voják 7. zeměbraneckého pluku při nasazení v Karpatech (asi 1915)
Zdroj: Wikipedie

Dětřichov

Nově opravený pomník obětem první světové války v obci Dětřichov připomíná padlé vojáky z řad českých Němců. Pomník, postavený v roce 1925, prošel v roce 2023 náročnou renovací, která ho zachránila před úplnou zkázou a vrátila mu jeho původní historický vzhled. Celkové náklady na obnovu dosáhly 353 718 Kč.

Plukovník „in memoriam“ Ondřej Šamberger

Právě před 80 lety se stal nezvěstným rotmistr letectva Ondřej Šamberger, který se svým letounem zřítil nad Severním mořem. Do národního boje za osvobození se zapojil krátce po okupaci své vlasti a v hrdinném boji setrval až do své smrti. Jeho jméno připomíná řada pomníků v České republice, ale i v zahraničí.

Zdeněk Bořek-Dohalský

Uplynulo již 80 let od hrdinské smrti Zdeňka Bořka-Dohalského, novináře, člena odboje a důvěrníka Edvarda Beneše. Po okupaci udržoval kontakty mezi exilovou a domácí vládou. V říjnu 1941 ho zatklo gestapo a uvěznilo v Praze na Pankráci. V únoru 1945 byl popraven v Terezíně.