Renovace vojenského hřbitova z prusko-rakouské války roku 1866 v České Skalici

Renovace vojenského hřbitova z prusko-rakouské války roku 1866 v České Skalici

Vojenský hřbitov z války roku 1866 v České Skalici je umístěn na konci městečka v Jiráskově ulici a byl zřízen v roce 1892 Spolkem pro udržování hrobů a pomníků na bojištích z roku 1866 v Náchodě, Skalici a Svinišťanech. Místo tehdy nebylo vybráno náhodně. Právě zde bylo bezprostředně po bitvě u České Skalice 28. června 1866 pohřbeno do hromadných hrobů na 500 padlých rakouských vojáků. Hřbitov tak představuje ústřední pietní lokalitu zdejšího bojiště, na níž vzdal čest padlým vojákům samotný rakouský císař František Josef I. během své inspekční cesty po bojištích války dne 2. listopadu 1866.

Bitva u České Skalice 28. června 1866 představovala promarněnou příležitost a zbytečnou porážku Rakušanů. Rakouskému vrchnímu velení se tehdy naskytla možnost odčinit nedbalost, která vedla téhož dne k porážce rakouského Gablenzova X. armádního sboru u nedalekého Starého Rokytníka (též označované jako druhá bitva u Trutnova) pruským gardovým sborem, a udeřit silou tří armádních sborů na pruský Steinmetzův 5. armádní sbor, který předchozího dne zvítězil u Náchoda, a po jeho porážce vpadnout do zad zmíněnému pruskému gardovému sboru. Porážka Prusů u České Skalice by tak mohla vést až k porážce celé Druhé pruské armády, anebo alespoň k výraznému narušení či znemožnění jejího nástupového plánu.

Přeneseme-li se v čase k České Skalici před vlastní bitvou, zaujal rakouský Rammingův VI. armádní sbor po neúspěchu u Náchoda postavení mezi nádražím v České Skalici a výšinou Na Hradě. Pro obranu to však nebylo vhodné postavení, neboť v zádech měl rozvodněnou Úpu. Na druhou stranu však zajišťovalo předmostí vhodné k nástupu do útoku. Ramming totiž předpokládal, že dorazivší jednotky VIII. armádního sboru a v záloze stojící IV. armádní sbor budou představovat dostatečnou sílu k úderu na pruský 5. armádní sbor. Vrchní velitel rakouské Severní armády, polní zbrojmistr Benedek, si však nepřál svést boj a zamýšlel stáhnout oba sbory (VI. a VIII.) na pravý břeh Labe k Lanžovu a Zaloňovu. Tehdy byl totiž pravděpodobně stále ještě rozhodnut vypořádat se v prvé řadě s pruskou Labskou a První armádou bojující na řece Jizeře. Rozhodl proto vystřídat oslabený VI. sbor VIII. sborem, jemuž velel polní podmaršálek arcivévoda Leopold.

Když velitel pruského 5. armádního sboru a vítěz od bitvy u Náchoda Karl von Steinmetz postřehl střídání rakouských jednotek, rozhodl se využít příležitosti a na protivníka udeřit. Arcivévoda Leopold se rozhodl boj přijmout navzdory rozkazům vrchního velitele. Rakouské protiútoky proti postupujícím Prusům byly zastaveny pruskou rychlopalbou na krátkou vzdálenost, které přinesly značné ztráty. „Rakušané se bili s beznadějnou udatností, důstojníci vedli své lidi statečně s šavlemi v rukách, jen všechno bylo marné, proti převaze manévrovacího umění a obávaným pruským jehlovkám nemohla tato pouhá statečnost vydržet“, psalo Kölnische Zeitung. Celkem Rakušané přišli v boji o téměř 5600 mužů. Prusové odepsali necelých 1400 mužů. Zbytečná porážka Rakušanů u České Skalice stála pozici arcivévodu Leopolda, jehož po boji Benedek pro neuposlechnutí rozkazů zbavil velení. 

Nyní se zaměříme na samotný vojenský hřbitov v České Skalici. Ten sestává ze dvou základních částí – původní, tzv. zadní, pochází z roku 1866; od roku 1867 na ní byly instalovány pomníky připomínající padlé a v témže roce byla ohrazena vkusným a důstojným oplocením. Druhou část tvoří tzv. přední část, která vznikla až v roce 1965, především v souvislosti s budováním vodní nádrže Rozkoš, kdy sem byly přemístěny pomníky a ostatky vojáků z různých míst České Skalice, Velkého Třebešova a Zlíče. Na hřbitově se nachází celkem 36 pomníků a typových křížů. Jednou z nejnovějších památek, zřízenou v roce 2004, je pomník na přeneseném hrobě 13 rakouských a 6 pruských vojáků od přehrady Rozkoš.

Na vzhledu vojenského hřbitova v České Skalici se odrazily turbulentní dějinné události, které s sebou přinesly neochotu připomínat si „starou“ rakouskou monarchii. Hřbitov proto nebyl přibližně od 20. let 20. století pravidelně udržován, což vedlo k postupné destrukci jeho historického oplocení. Zároveň byla v důsledku rozšíření hřbitova v roce 1965 změněna jeho dispozice a postupně zanikl jakýkoliv systém cestiček; celý areál byl jednotně zatravněn. Historický vzhled původní části hřbitova byl v posledních desetiletích dále pozměněn řadou individuálních zásahů, zaměřených především na jednotlivé památky, nikoli na areál jako celek.

Tato doba je naštěstí již za námi. Zásluhou vlastníka hřbitova – města Česká Skalice, které spojilo síly s Komitétem pro udržování památek z války roku 1866, tedy spolkem systematicky pečujícím o válečné hroby a pomníky z prusko-rakouské války, se podařilo hřbitov kompletně zrenovovat a vytvořit z něj důstojné pietní místo připomínající tuto válku. Během tříleté renovace došlo k opravě historického plaňkového plotu včetně dvoukřídlé vstupní branky, odstranění náletových dřevin, zarovnání terénu, obnovení mlatových cestiček a restaurování všech 36 pomníků a typových křížů.

Toto úsilí by se neobešlo bez podpory Ministerstva obrany ČR, které na renovaci přispělo z dotačního programu ISPROFIN č. 107 290 „Zachování a obnova historických hodnot I“.

Celkové náklady na renovaci vojenského hřbitova z roku 1866 v České Skalici, včetně všech pomníků, dosáhly 3 595 000 Kč, přičemž Ministerstvo obrany z uvedeného dotačního programu uhradilo 2 839 332 Kč.

Jiří Řezníček

Číslo válečného hrobu: CZE5209-40577, CZE5209-40607, CZE5209-40576, CZE5209-40569, CZE5209-40619, CZE5209-40586, CZE5209-40579, CZE5209-40612, CZE5209-40616, CZE5209-40571, CZE5209-40610, CZE5209-40567, CZE5209-40582, CZE5209-40608, CZE5209-40609, CZE5209-40583, CZE5209-40588, CZE5209-40585, CZE5209-39237, CZE5209-40611, CZE5209-40584, CZE5209-40613, CZE5209-40625, CZE5209-40587, CZE5209-40620, CZE5209-40565, CZE5209-40593, CZE5209-40594, CZE5209-39238, CZE5209-40621, CZE5209-40578, CZE5209-40575, CZE5209-40622, CZE5209-40572, CZE5209-40566, CZE5209-39240 

Odkaz do Veřejného portálu Centrální evidence válečných hrobů:

https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-lokality?id=6c6e1d95-e637-41b3-98d2-5ae32db0b7e6

Summary: 

The renovation of the military cemetery from the Austro‑Prussian War of 1866 in Česká Skalice has restored dignity to an important site of remembrance. Established at the location of mass graves of around 500 Austrian soldiers who fell in the Battle of Česká Skalice, the cemetery later evolved into a central memorial of the battlefield. Over time, neglect and insensitive alterations disrupted its original layout and appearance. A comprehensive three‑year restoration, carried out by the town in cooperation with a specialized heritage association and supported by the Ministry of Defence, renewed the fencing, pathways, terrain, and all 36 monuments. Today, the site stands as a carefully maintained and respectful reminder of the human cost of the 1866 conflict.