Přemysl Otakar II. – Bitva na Moravském poli

Přemysl Otakar II. – Bitva na Moravském poli

Přemysl Otakar II. – Bitva na Moravském poli

Nejstarším evidovaným válečným hrobem v České republice je hrob významného českého krále Přemysla Otakara II. (1233 – 26. 8. 1278). Nachází se v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha, jak se správně tento nejvýznamnější duchovní střed země nazývá, na Pražském hradě pod skvostným náhrobkem od Petra Parléře.

Přemysl Otakar II. byl vnukem krále Přemysla Otakara I. a synem krále Václava I. a jeho manželky Kunhuty Štaufské. Na trůn nastoupil v září 1253 a záhy se stal nejmocnějším vládcem střední Evropy. Říkalo se mu král železný a zlatý: první přízvisko získal na bitevních polích, druhé díky bohatství, které pocházelo ze stříbrných dolů v Jihlavě a jejím okolí.

Jeho druhou manželkou byla Kunhuta Uherská, vnučka uherského krále. S Přemyslem Otakarem II. měli asi šest dětí, z nichž do dospělosti přežily dcery Kunhuta a Anežka, a také dědic trůnu Václav II. Král založil desítky královských měst a hradů, například České Budějovice, Vysoké Mýto, Čáslav, Kolín, Most, Děčín, Uherské Hradiště, Litovel či Písek. Z hradů pak Bezděz, Orlík, Svojanov a Špilberk. Založil také klášter Zlatá Koruna v jižních Čechách. Na počest jeho účasti na křížové výpravě do Pruska (1254–1255) bylo založeno město Královec, dnešní Kaliningrad, o jehož „znovuzískání“ vtipkují dnes někteří recesisté.

Na vrcholu moci byl Přemysl Otakar II. držitelem titulů štýrský a korutanský vévoda, kraňský markrabě, pán Chebska a pán italského města Pordenone. Po roce 1273, kdy byl římskoněmeckým králem zvolen Rudolf I. Habsburský, o rakouské a italské državy přišel. Ve snaze znovu získat alpské země podnikl tažení proti Habsburkům. Dne 26. srpna 1278 padl v bitvě na Moravském poli. Jeho ostatky byly několikrát přemístěny; v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha spočívají od roku 1373.

Jiří Řezníček

Číslo válečného hrobu: CZE0001-33118

Odkaz na válečný hrob v Centrální evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0001-33118

Zusammenfassung

Das älteste dokumentierte Kriegsgrab in der Tschechischen Republik ist das des Königs Přemysl Otakar II. (1233–1278), der in der Kathedrale St. Veit, Wenzel und Adalbert auf der Prager Burg unter einem Grabmal von Peter Parler ruht. Als Enkel von Přemysl Otakar I. und Sohn von König Wenzel I. bestieg er im Jahr 1253 den Thron und wurde bald zum mächtigsten Herrscher Mitteleuropas. Bekannt als der „Eiserne und Goldene König“, erlangte er Ruhm durch militärische Stärke und Reichtum aus Silberminen. Er gründete zahlreiche Städte und Burgen, darunter České Budějovice, Písek, Bezděz und das Kloster Zlatá Koruna. Auf dem Höhepunkt seiner Macht trug er zahlreiche Titel, doch nach der Wahl Rudolfs von Habsburg im Jahr 1273 verlor er die österreichischen und italienischen Gebiete. Am 26. August 1278 fiel er in der Schlacht auf dem Marchfeld; seine sterblichen Überreste befinden sich seit 1373 in der Kathedrale.

Summary:

The oldest recorded war grave in the Czech Republic is that of King Přemysl Otakar II (1233–1278), resting in St. Vitus, Wenceslaus and Adalbert Cathedral at Prague Castle beneath a tomb by Peter Parler. Grandson of Přemysl Otakar I and son of King Wenceslaus I, he ascended the throne in 1253 and soon became the most powerful ruler in Central Europe. Known as the “Iron and Golden King,” he gained fame through military strength and wealth from silver mines. He founded many towns and castles, including České Budějovice, Písek, Bezděz, and the monastery Zlatá Koruna. At his peak he held extensive titles, but after the election of Rudolf of Habsburg in 1273 he lost Austrian and Italian lands. On 26 August 1278 he fell at the Battle on the Marchfeld; his remains have been in the cathedral since 1373.

Porážka českého krále Přemysla Otakara II. římským králem Rudolfem I. Habsburským na obraze Antona Pettera.

Porážka českého krále Přemysla Otakara II. římským králem Rudolfem I. Habsburským na obraze Antona Pettera.
Foto Wikipedia, on-line: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_na_Moravsk%C3%A9m_poli#/media/Soubor:Anton_Petter_-_Bitva_na_Moravsk%C3%A9m_poli.jpg

Náhrobek Přemysla Otakara II. z parléřovské huti v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě.

Náhrobek Přemysla Otakara II. z parléřovské huti v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě.
Zdroj: CEVH

Socha Přemysla Otakara II. v dolnorakouském Marcheggu.

Socha Přemysla Otakara II. v dolnorakouském Marcheggu.
Foto: František Vyčesal

Socha Přemysla Otakara II. ve Vysokém Mýtě.

Socha Přemysla Otakara II. ve Vysokém Mýtě.
Foto: Pavel Michovský

Pomník na Moravském poli v Dolních Rakousích.

Pomník na Moravském poli v Dolních Rakousích.
Foto: Carl Hermann, Wikipedia, on-line: https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99emysl_Otakar_II.#/media/Soubor:D%C3%BCrnkrut_feld.jpg

Socha Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích.

Socha Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích.
Foto: Norman Wild

Přemysl Otakar II. (Gelnhausenův kodex).

Přemysl Otakar II. (Gelnhausenův kodex).
Zdroj: Wikipedia, on-line: https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99emysl_Otakar_II.#/media/Soubor:Premysl2Gelnhausen.jpg

Územní rozsah moci Přemysla Otakara II. v roce 1272.

Územní rozsah moci Přemysla Otakara II. v roce 1272.
Zdroj: Maximilian Dörrbecker (Chumwa), Wikipedia, on-line: https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99emysl_Otakar_II.#/media/Soubor:Bohemia_under_Otakar_II_and_Karel_IV_CZ.svg

Úspěšné zapojení československých vojáků do obrany Tobruku

Dnešní den si připomínáme 84. výročí zapojení 11. československého pěšího praporu pod velením podplukovníka Karla Klapálka do obrany libyjského přístavu Tobruk, obléhaného od dubna do prosince 1941 německo-italskými silami. Jednotka vznikla v Palestině z československých exulantů a dobrovolníků, kteří po boku spojenců prokázali mimořádnou statečnost. Jejich hrdinství jim zajistilo místo mezi legendárními „Tobruckými krysami“.

Želechovice

Prvního října 1938 obsadil Wehrmacht československé pohraničí, přičemž Německo později zabralo i tzv. páté pásmo s převahou českého obyvatelstva. Po odstoupení území se jednotky Stráže obrany státu stáhly k demarkační linii. Dne 19. října 1938 však skupina SOS překročila hranici do Želechovic, kde došlo ke konfliktu s německou přesilou. Incident skončil tragicky – padli čtyři příslušníci SOS a starosta Novotný, další Češi byli zatčeni a ztýráni.

Rosice

Asi dva kilometry východně od Rosic na Chrudimsku stojí v místě zvaném „U Mrtvých“ pomník obětem napoleonských válek. Byl postaven v roce 1911 na místě masového hrobu vojáků, kteří zemřeli po bitvě u Lipska roku 1813. Po letech zanedbání prošel pomník v roce 2024 kompletní renovací díky finanční podpoře Ministerstva obrany ČR a znovu důstojně připomíná oběti napoleonských válek.