Popravy podporovatelů výsadku SILVER B ve Flossenbürgu

Popravy podporovatelů výsadku SILVER B ve Flossenbürgu
Dne 28. prosince 1941 ve 22 hodin anglického času odstartoval z letiště Tangmere bombardér Halifax 138. britské perutě pro zvláštní účely. Na jeho palubě letěly do protektorátu tři výsadkové skupiny: SILVER A, ANTHROPOID a SILVER B. Dva členové skupiny SILVER B – velitel, rotný Jan Zemek, a radista, četař Vladimír Škacha – seskočili jako poslední ve 2:56 hodin dne 29. prosince. Jejich hlavním úkolem bylo navázat kontakt s domácím odbojem, předat rádiovou stanici, šifrovací klíč a dále se řídit jeho pokyny.
Od tohoto okamžiku se začal odvíjet řetězec jejich nezdarů a smůly. Místo Svratouchu u Hlinska byli kvůli navigační chybě vysazeni o několik desítek kilometrů dál, v blízkosti obce Kasaličky u Přelouče. Zatímco Zemek i vysílačka dopadli v pořádku, Škacha uvízl v koruně stromu a měl problém se sundáním padáku. Nakonec se jim s pomocí rolníka Františka Chvojky podařilo padáky i radiostanici ukrýt v jeho domě – s domluvou, že si ji vyzvednou, jakmile to bude možné. Většina záchytných adres zklamala – doporučené osoby byly zatčeny nebo parašutisty odmítly přijmout. V mrazivých dnech tak museli porušit zásady konspirace a obrátit se na své příbuzné. Na Silvestra roku 1941 přijeli do Brna-Řečkovic k Zemkově sestře Růženě a jejímu manželovi, štábnímu kapitánovi v záloze Václavu Kozákovi. Ten jim okamžitě zajistil úkryt a stravu u svého známého Jindřicha Recha. Zdálo se, že vše půjde podle plánu.
Začátkem února vyzvedli radiostanici a pokusili se o vysílání. Zjistili však, že se vysílačka poškodila při přistání a nebylo ji možné opravit. Jejich poslání tak v podstatě skončilo – zůstali bez možnosti spojení s Londýnem a domácím odbojem.
Navzdory nepříznivým okolnostem museli parašutisté jednat. Potřebovali jídlo, ošacení, nové falešné legitimace a další nezbytnosti k přežití v protektorátu. Opět jim pomohl Zemkův švagr Václav Kozák. Oba parašutisté se ubytovali v rodině tajemníka řečkovického obecního úřadu Antonína Bohatce. Manželé Bohatcovi se v následujících dvou letech stali jedněmi z nejobětavějších podporovatelů desantu SILVER B. V nelehkém období po atentátu na Reinharda Heydricha byli parašutisté nuceni najít nový úkryt, který jim nakonec poskytl řečkovický zednický mistr Antonín Cupák. V dalších měsících se Jan Zemek s Vladimírem Škachou marně snažili navázat spojení s odbojovými organizacemi. Zároveň však narůstal okruh jejich pomocníků, který nakonec čítal desítky osob.
Díky těmto statečným lidem se parašutistům podařilo přežít více než tři roky v ilegalitě.
Brněnské gestapo však vědělo o jejich přítomnosti již od jara 1942. Na konkrétní stopu však narazilo až v létě 1944 při výsleších zatčených sokolských odbojářů z Brna-Řečkovic. Vlně zatýkání padli za oběť Antonín Sova, Karel Hudec a také Karel Gromeš. Při výsleších padla zmínka o parašutistech, pro které měly uvedené osoby shánět ubytování a potraviny již v roce 1942. Karel Gromeš byl při dalším výslechu donucen jmenovat Antonína Cupáka a Antonína Bohatce jako přechovavatele parašutistů a prozradit informaci o vysílačce ukryté u Cupáku na dvoře.
K vlastnímu úderu proti desantu SILVER B a jeho spolupracovníkům došlo až v prosinci 1944. V té době nebyl Vladimír Škacha jediným ukrývaným. Obětavá rodina Bohatcových ukrývala z rasových důvodů také Alžbětu Sommerovou. Mezitím byl Antonín Bohatec vylákán na brněnskou radnici, kde jej zatkli, podrobili výslechu a poté převezli do věznice v Kounicových kolejích. Zde se statečný vlastenec ještě téhož dne oběsil.
Vladimír Škacha šel na úřad zjistit, proč se Antonín Bohatec dosud nevrátil domů. Při návratu však spatřil gestapo chystající se k zásahu. Využil tmy a momentu překvapení, proklouzl mezi gestapáky do bytu a pohotově za sebou zamkl. Poté pomohl oběma ženám – Antonii Bohatcové a Alžbětě Sommerové utéct oknem na dvůr. V okamžiku, kdy vylézal za nimi, gestapo už vnikalo do bytu. Trojici uprchlíků se však podařilo zmizet, a ještě té noci odjeli do Nemochovic, kde je na čas ukryl rolník František Tesařík. Situace se komplikovala, protože nemocný parašutista dostal těžký zápal plic. Nakonec nesmírně statečná a obětavá Antonie Bohatcová našla nový úkryt v Moravské Ostravě u své kamarádky Karly Jankové.
V Brně pokračovalo až do konce roku zatýkání spolupracovníků. Byl zatčen zednický mistr Antonín Cupák, jeho manželka Ludmila i jejich dcera. Velitel výsadku SILVER B Jan Zemek, který se ukrýval v Židenicích, byl však včas varován a podařilo se mu uniknout k bratrovi Jaroslavu Zemkovi, jenž byl později sám zatčen.
Jan Zemek nakonec opustil Brno a jeho novým úkrytem se staly Osvětimany u Kyjova. Prostřednictvím hajného Jaroslava Minaříka zde v březnu 1945 navázal kontakt s partyzány. Jako aktivní člen oddílu ilegální organizace Vela se podílel na destrukcích a přepadech maďarských a německých vojáků.
Jan Zemek prožil od prosince 1941 do začátku května 1945 celkem 1 224 dnů v ilegalitě!
Jeho druh Vladimír Škacha takové štěstí neměl. Gestapo se dozvědělo o jeho ostravském úkrytu a 3. ledna 1945 jej dopadlo. Spánkem a nemocí omámený parašutista vytáhl zpod polštáře svou pistoli a chtěl střílet, ale po krátké potyčce byl přemožen.
Neuvěřitelnou statečnost projevila Antonie Bohatcová, která se při zatýkání zmocnila parašutistovy druhé pistole a střelbou těžce zranila tři gestapáky.
Přestože trpěl těžkým zápalem plic, byl zatčený Vladimír Škacha krutě vyslýchán. Po věznění v Brně byl zařazen do transportu politických vězňů, jehož konečnou stanicí byl koncentrační tábor Flossenbürg. Zde se setkal se všemi zatčenými mužskými spolupracovníky, kteří jemu a rotnému Janu Zemkovi obětavě sháněli kontakty na odbojové struktury, informace o dění v protektorátu, přechovávali je u sebe a svých blízkých, živili je a šatili.
Pro jedenáct z nich to bylo poslední setkání – 28. února 1945 stanuli před popravčí četou:
Antonín Cupák, Václav Kozák, Jaroslav Zemek, František Dvorský, Miloslav Dvorský, Oldřich Dvorský, František Tesařík, Josef Říha, Rudolf Janek, Karel Gromeš a František Sova.
O posledních okamžicích statečných žen Antonie Bohatcové její sestry Františky Dvorské, Ludmily Dvorské, Boženy Dvorské a Karly Jankové s dcerou Miroslavou nevíme. Pravděpodobně zahynuly počátkem dubna v plynové komoře koncentračního tábora Mauthausen, kam byl z Brna vypraven jeden z posledních velkých transportů českých vězňů.
Tragickou bilanci 19 mrtvých členů podpůrné sítě paravýsadku SILVER B završil učitel Karel Hudec, který zahynul 10. dubna 1945 v Mauthausenu.
Vladimír Škacha přežil útrapy koncentračního tábora a během pochodu smrti byl 24. dubna 1945 osvobozen americkou armádou.
Oběma výsadkářům a jejich statečným spolupracovníkům z řad civilního obyvatelstva patří čestné místo v historii našeho protinacistického odboje.
Petr Hažmuka
Odkaz na pietní místa evidovaná v Evidenci válečných hrobů, která připomínají podporovatele výsadku SILVER B.
Pamětní deska z leštěné žuly se jménem Antonína Cupáka se nachází ve vstupní hale Střední průmyslové školy stavební v Brně (VH: CZE6203-37387)
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6203-37387
Jméno Antonína Cupáka, Václava Kozáka, Karla Gromeše, Františka Sovy, Antonie Bohatcové, Antonína Bohatce a Karla Hudce se nachází na pamětní desce pomníku na hřbitově v Brně-Řečkovicích (VH: CZE6203-39614).
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6203-39614
V obci Vlčnov se na budově místní knihovny nachází pamětní deska se jménem Václava Kozáka a Jaroslava Zemka (VH: CZE7208-1034).
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE7208-1034
Pomník v obci Vlčnov, kde je uvedeno jméno Jaroslava Zemka (VH: CZE7208-1066).
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE7208-1066
Deska pomníku v obci Nemochovice se jménem Františka Tesaříka (VH: CZE6205-17791).
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6205-17791
Jméno Rudolfa Janka je uvedeno na památníku II. světové války u obce Hrabyně (VH: CZE8117-37447).
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE8117-37447
Pamětní deska se jménem Karla Gromeše a Antonína Bohatce se nachází ve vstupní části budovy Sokolovny v Brně-Řečkovicích (VH: CZE6203-54360).
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6203-54360
Jméno Karla Gromeše a Antonína Bohatce se také nachází na bronzové desce umístěné na sloupu v průchodu do nádvoří Nové radnice v Brně-střed (VH: CZE6203-37034).
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6203-37034
V areálu brněnské Zbrojovky v Brně-Židenicích se nachází pomník se jménem Františka Sovy (VH: CZE6203-35107).
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6203-35107
Pamětní deska obětem II. světové války se jménem Františka Sovy a Karla Hudce se nachází v předzahrádce domu v Brně-Mokré Hoře (VH: CZE6203-41562).
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6203-41562
Jména Karly Jankové a její dcery Miroslavy jsou uvedena na památníku II. světové války u obce Hrabyně (VH: CZE8117-37449).
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE8117-37449
Karla Hudce připomíná pylon z leštěné žuly v Brně-Medlánkách (VH: CZE6203-33789).
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6203-33789
Jméno Karla Hudce je také uvedeno na desce věnované památce padlých hrdinů z řad profesorů a učitelů země umístěné v budově Nejvyššího správního soudu v Brně na Moravském náměstí v Brně (VH: CZE6203-37045).
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6203-37045
Summary:
The executions of supporters of the SILVER B parachute drop in Flossenbürg represent one of the most tragic chapters of the Czechoslovak anti-Nazi resistance. The SILVER B team, consisting of Jan Zemek and Vladimír Škacha, was tasked with establishing contact with the resistance and securing communication with London. Due to a navigational error and a malfunctioning radio transmitter, they found themselves isolated and reliant on civilian assistance. They survived for over three years thanks to the bravery of dozens of supporters, most of whom were arrested in 1944. Eleven men were executed in Flossenbürg on 28 February 1945, while several women likely perished in Mauthausen. Vladimír Škacha survived imprisonment and the death march, while his comrade Jan Zemek lived to see the end of the war as a partisan fighter.
Zdroje:
ŠOLC, Jiří. Bylo málo mužů. Praha: Merkur,1991.
BŘEČKA, Jan. SILVER B neodpovídá: historie čs. paraskupiny z Velké Británie v letech 2. světové války. Brno: Moravské zemské muzeum, 2022. Vydání druhé, doplněné.