Památník umučených v Letovicích

Památník umučených v Letovicích

Před 80. lety, v rozmezí od 12. do 15. května 1945, byly v lesíku za veřejným koupalištěm v Letovících postupně objeveny hromadné hroby s devatenácti umučenými a popravenými nešťastníky. Další osoba, v pořadí dvacátá, byla nalezena v areálu koupaliště, a to u tehdejšího hotelu Lamplota v odpadcích. Na místě hromadných hrobů byl krátce po válce vztyčen dřevěný kříž a malý kamenný pomník. V upomínku byl navíc v 50. letech minulého století před koupalištěm v Letovicích zbudován památník umučeným, kde se konají při příležitosti výročí ukončení druhé světové války pietni vzpomínkové slavnosti. V 90. letech byl památník doplněn deskami se jmény občanů z Letovic a místních částí, kteří za druhé světové války zahynuli –byli popraveni, umučeni v koncentračních táborech nebo padli.

Zavražděné měli na svědomí příslušníci ZbV-Kommanda 28, tedy 28. oddílu pro zvláštní použití, který se přesunul do Letovic kolem 13. ledna 1945 s cílem zasahovat proti partyzánům v tehdejších okresech Boskovice, Nové Město na Moravě a Bmo-venkov. Opěrné body tohoto oddílu se nacházely v Blansku, Bystřici nad Pernštejnem a Novém Městě na Moravě.

V Letovicích byl rovněž zřízen tzv. protipartyzánský štáb (Bandenbekämpfungsstab), který koordinoval akce v oblasti Českomoravské vrchoviny. Jeho hlavní úkoly spočívaly ve vytváření a řízení provokatérských sítí z řad bývalých příslušníků Rudé armády, soustřeďování a vyhodnocování všech informací o činnosti domácího odboje a rovněž ve vypracovávání a realizaci plánů konfidentských akcí a dílčích protipartyzánských úderů.

Zadržené osoby posílalo ZbV-Kommando 28 do Brna, do Kounicových kolejí, přičemž je před samotnou eskortou věznilo v textilní továrně M. Fabera a spol., a později také v textilní továrně Miloše Červinky. Podle poválečného šetření zatkl oddíl během svého působení v Letovicích, v období od 17. ledna do 8. května 1945, celkem 189 osob. Po 17. dubnu 1945 již vězně do Brna neposílal, a to z důvodu vyklizení Kounicových kolejí před postupující sovětskou armádou.

Popravy zatčených odbojářů proto provádělo každé ZbV-Kommando samo, a také Kukův oddíl v tomto nebyl výjimkou. Od konce dubna do začátku května 1945 tak jeho příslušníci provedli exekuce vězňů, kteří na svůj osud čekali ve sklepě hotelu Lamplota. Vězni byli odváděni do blízkého lesíka a tam zastřeleni ranou do zátylku. Následně byli pohřbeni v hromadných hrobech objevených krátce po válce.

Během poválečné exhumace se zjistilo, že v hromadných hrobech byli uloženi spolupracovníci partyzánů: Alois Barák, Leopold Blažek, Anna Filková, Marie Smíšková, Josef Opálka a František Smíšek. Nacházel se zde také neznámý muž v německé uniformě, pravděpodobně vojenský zběh. Kromě nich byla popravena skupina podporovatelů partyzánů z Kozárova, Stěchova a Těchova v okrese Boskovice. Jednalo se o Josefa Vejrostu, Marii Vejrostovou a Josefu Vejrostovou, Antonína Konečného, Josefa Ryzího, Jana Krejčíře, Josefu Krejčířovou, Miladu Krejčířovou a Augustina Tesaře. Hroby obsahovaly také pozůstatky tří ruských partyzánů neznámých jmen. Poslední neidentifikované tělo bylo nalezeno v hromadě popela a listí před hotelem. Exhumovaní mrtví, u nichž byla zjištěna totožnost, byli převezeni zpět do vesnic, kde žili a kde byli následovně pohřbeni. Neznámé osoby byly pohřbeny na letovickém hřbitově.

Dne 8. května 1945 opustil Herbert Kuka společně s posledními členy oddílu město. Před odjezdem svolal obyvatele Letovic na náměstí, kde před nimi vystoupil s oslavnou řečí. Tvrdil, že jeho oddíl neprolil ani kapku krve, a vyzýval k mírumilovnosti. Nakonec oznámil obnovení Československa a povolil vyvěsit státní vlajky.

Štěstí mělo asi 24 vězňů, kteří byli označeni za „lehčí“ případy. Utrpení tím ale neskončilo. Po Kukově oddílu totiž zůstal před hotelem Lamplota nákladní automobil, v němž bylo ukryté nástražné výbušné zařízení. To se stalo osudným Zdeňku Zvěřinoví, neboť došlo k silné explozi. Výbuch způsobil také značné škody na koupališti a samotném hotelu.

A co se stalo s Herbertem Kukou? Podle některých zpráv měl být zastřelen během přepadu kolony partyzány na Čáslavsku, ale důkazy o tom chybí. U Kolína oddíl dostihli příslušníci Rudé armády a jeho členové se rozprchli po okolí, kde se pokoušeli zamíchat mezi kolony zajatých německých vojáků.

Jiří Řezníček

Číslo válečného hrobu: 

CZE6202-14177

CZE6202-14190

CZE6202-14191

CZE6202-14212

Odkaz na válečný hrob v Centrální evidenci válečných hrobů:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6202-14177

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6202-14212

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6202-14190

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6202-14191

Summary:

In the 1950s, a memorial was erected in front of the public swimming pool in Letovice, South Moravia, to honor those tortured and killed during WWII. It stands on the site where, in May 1945, mass graves of 19 Czechoslovak patriots executed by the German 28th anti-partisan unit were discovered. In the 1990s, the memorial was expanded with plaques listing the names of local war victims, including those executed, tortured in camps, or fallen in combat.