Osvobození Lvova 22. června 1915

Lvov (německy Lemberg, ukrajinský Lviv, polsky Lwów) byl v dobách Rakousko-Uherska multietnickým a multikonfesním městem. Většina obyvatel vyznávala katolickou (51 %), židovskou (28 %) a řecko-katolickou (19 %) víru, z toho 89 % mluvilo polsky a 11 % ukrajinsky. Město, páté největší v mocnářství, i jeho menšiny těžily z liberálního přístupu Předlitavska k menšinám a stability habsburské monarchie.

Na počátku 1. světové války se oblast Haliče stala jedním z prvních míst střetů rakousko-uherské a ruské carské armády. V samotném městě spustil všeobecný předpoklad brzké porážky Ruska hned 28. července 1914 řadu veřejných manifestací oslavujících „slávu rakouských zbraní“, císaře Františka Josefa I. či společných vystoupení místních polských a ukrajinských polovojenských jednotek. Město začalo vybírat peníze pro Polskou legii, k nelibosti ukrajinské části obyvatel nepodporovalo obdobně i ukrajinské jednotky. Zároveň ve městě docházelo k potlačování proruských elementů či k veřejným popravám údajných zrádců. Jakékoliv zprávy o nezdaru rakousko-uherské armády byly potlačovány. Dokud 31. srpna město opustila armáda a policie. Městská rada vytvořila milici, která měla chránit klid a pořádek. Docházelo k rabování a útokům na majetnější obyvatelstvo, především Židy a Poláky. Až do 3. září 1914. Ten den do města bez výstřelu vstoupila ruská carská armáda.

V první dny vojenský guvernér Sergej Šeremetěv přikázal zavřít hostince, zakázal prodej alkoholu a prohlásil, že rabování a krádeže budou těžce trestány. Opatření fungovalo do 10. září 1914, kdy v důsledku rakouskou-uherského protiútoku byli hledáni špióni. Násilnosti vyvrcholili 27. září pogromem vedeným ruskými kozáky s pomocí místních občanů, kteří se rovněž podíleli na rabování. Zemřelo nejméně 47 lvovských židů.

Okupační správa se plánovala usadit natrvalo. Podle slov nového vládce Haliče, generálního guvernéra Georgije Bobrinského „Východní Halič a Lemkovina byly vždy autochtonní součástí sjednocené Velké Rusi. V těchto zemích bylo původní obyvatelstvo vždy ruské a jejich struktura by měla být založena na ruských principech. Zavedu zde ruský jazyk, právo a systém.“ Následovala vlna zavírání ukrajinských a polských škol a redakcí, okupační správa nahradila řecko-katolické kněze a ritus pravoslavím, věřící začali vyhledávat církevní stánky mimo Lvov, načež je začala armáda nutit k účasti na bohoslužbách násilím, veřejný prostor byl rusifikován, byl zaveden juliánský kalendář a na radničních hodinách byl nastaven petrohradský čas. V rámci potlačování místních došlo k vystěhování části obyvatelstva, především, ale nejenom, židovského, z města na venkov či přímo do Ruska.

Průlom u Gorlice 1. a 2. května 1915 a následné operace rakousko-uherské a německé armády směrem na Tarnopol rozhodujícím způsobem změnili povahu východní fronty. Ruská armáda začala ustupovat. Začala také znásilňovat a rabovat ve městě a v okolí. Ještě 19. června rozkázal generální guvernér internovat a vystěhovat všechny dospělé muže do Volyňské oblasti, ale plán dokázali okupanti realizovat jen velmi omezeně. V neděli 20. června odpoledne dostali Lvované příkaz nevycházet z domů. Rusové začali ničit to co nemohli odvézt. Před ústupem 21. června 1915 zapálili nádraží na západě města, sklady pohonných hmot v jeho okolí, kasárna a odvezli do Kyjeva 44 rukojmích. Uprchlo asi 10 000 obyvatel podporujících Rusy. Následujícího dne, 22. června, se na vrších západně od Lvova objevily první jezdecké oddíly 2. armády polního maršála Eduarda von Böhm-Ermoliho. Hasiči začali bojovat s požáry a v 11 hodin se objevili v ulicích první rakouské průzkumné hlídky. Hlavní rakousko-uherské síly vstoupili do Lvova v 16:00 bez výstřelu. Vítalo je asi 20 000 Lvovanů plných radosti. Všechny etnické a náboženské skupiny se předháněly v tom, kdo osvoboditele vítal víc.

Zpráva se po mocnářství rozlila ještě ten den večer, krátce po 20:00 začali Pražané slavit na Příkopech a průvodem došli k soše maršála Radeckého, kde se rozešli někdy po 23:00. Pražský starosta Karel Groš k vyvěšování praporů. Večer 23. června proběhlo na oslavu osvobození města veřejné oslavy za účasti hudeb pěšího pluku 68 a 73 (Cheb). Ve Vídni se u Ministerstva války shromáždilo asi 1000 místních Rusínů a Ukrajinců a vyslechli oslavnou řeč poslance Tylovského. Vídeňských oslav 23. června se účastnilo na 200 000 lidí. V Pešti byly vyvěšeny černo-žluté prapory vedle uherských. Vítězství oslavoval také turecký spojenec. V Praze a ve Vídni byly na 24. června vyhlášeny prázdniny ve školách. Zdálo se, že nastal obrat ve válce.

Podle databáze padlých zemřelo či padlo během června 1915 v Haliči 1801 mužů z území budoucího Československa. V Evidenci válečných hrobů je zapsáno 683 z nich. Ve Lvově či v jeho okolí padlo 124 mužů z Českých zemí. Někteří mají v zápisech zapsáno prosté pochován u Lvova, část oběti byla pochována na lvovském vojenském hřbitově, k největším bojům českých pluků došlo u obcí Glinna – Navarija jihozápadně od města a Gluchoviči, Bibrka a Čižikiv jihovýchodně od města. V obci Navarija byli pochováni také zemřelí z polní nemocnice č. 3/7 v týdnech po bitvě. Na sever od města jsou pak pochované oběti z Čech zaznamenány v obci Žovka (původně Zolkiev). V současné době je v Evidenci válečných hrobů pro okolí Lvova zaevidován pouze jeden hrob v Glinsku severně od města. Pravděpodobně se jedná o záměnu na základě podobnosti jmen.

Vlastimil Křišťan

Vojenský hřbitov v ukrajinské obci Glinsk v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-36468

Summary:
Lviv (then Lemberg) was a multi-ethnic city in Austria-Hungary, home to Poles, Jews, and Ukrainians. At the outbreak of WWI, local enthusiasm supported the Austro-Hungarian Empire, but by 3 September 1914, Russian forces occupied the city. Under Russian rule, harsh measures were implemented: Ukrainian and Polish institutions were closed, Greek Catholic clergy replaced, forced Russification imposed, and a pogrom led by Cossacks killed at least 47 Jews. As Central Powers advanced in 1915, the Russians looted and destroyed infrastructure before retreating. On 22 June 1915, Austro-Hungarian troops re-entered Lviv to mass celebration. The news sparked rejoicing throughout the Empire, including Prague, Vienna, and Budapest. During the campaign 124 soldiers from Czech lands died near Lviv. They were buried in local cemeteries, although most places of their graves are now uncertain. 

Zdroje:

MICK, Christoph. Lemberg, Lwów, Ľviv: Violence and Ethnicity in a Contested City. West Lafayette: Purdue University Press, 2016.

ZINGER, Evgen. Brutale (Vor)Reiter? Illegitime militärische Gewalt der Kosaken im Ersten Weltkrieg (1914-1917) In: „When you catch one, kill him slowly“: Militärische Gewaltkulturen von der Frühen Neuzeit bis zum Zweiten Weltkrieg. Frankfurt/New York: Campus Verlag, 2024, s. 315-342

KYKAL, Tomáš. Průlom Gorlice–Tarnów 1915 a velký ruský ústup. On-line: https://www.vhu.cz/prulom-gorlice-tarnow-a-velky-rusky-ustup/

Večer, 24. 6. 1915, s. 1 a 2.

Čas, 24. 6. 1915, s. 6.

Maria von Gember. Die Russen im Lemberg. In: An den Grenzen Ruslands. Mönchengladbach: 1916, s. 153-168. On-line: https://archive.org/details/Abhandlungen

City as Stage: City in the Great War, on-line: https://city-as-stage.lvivcenter.org/en/city-in-the-great-war/

Tjaželyj gorod: Počemu Lvov tak i ne stal častju „russkovo mira“, on-line: http://history.lviv.ua/index.php/ru/lvov-v-voinah/177-tyazhjolyj-gorod-pochemu-lvov-tak-i-ne-stal-chastyu-russkogo-mira