Operace Roblička II a poválečná perzekuce Vendelína Robličky

Vracíme se k osudům Vendelína Robličky. V prvním díle (dostupný zde: https://valecnehroby.mo.gov.cz/aktuality/operace-roblicka-i ) jsme jej opustili ve chvíli, kdy se po nezdařeném rezidenčním výsadku vrátil s agenturními informacemi zpátky na území ovládané Rudou armádou. Po přechodu fronty byl podezříván ze špionáže, ale situaci pomohlo vyřešit kontaktování moskevských orgánů. V Moskvě podal podrobný popis situace v Brně a především předal film se snímky platných protektorátních dokumentů. Souhlasil s opětovným nasazením a zahájil doplňovací výcvik. Vánoce 1944 tak trávil v Moskvě se svojí manželkou Jekatěrinou Michalcovovou, ale začátkem roku 1945 byl vyslán do Kalinovky a následně do Lvova, kde vyčkával vhodné příležitosti k výsadku. Ten nastal po peripetiích až 20. února 1945. Do letounu Lisunov Li-2 spolu s V. Robličkou nastoupilo toho večera také šest Slováků. Šlo o tříčlenný výsadek STAS vyslaný 4. ukrajinským frontem a tříčlenný výsadek NKVD s krycím názvem PAVEL.

Vendelín Roblička měl být vysazen spolu s členy skupiny PAVEL u Jihlavy, ale 20. února ve 23:00 se výsadek navigační chybou snesl až u Žerotic u Znojma. Navíc se nepodařilo vysadit všechny členy najednou z obou dveří a letoun musel výsadek opakovat, čímž přilákal nedalekou německou posádku. Vendelín Roblička (alias Emil Benda či Jan) se v nedalekém lese setkal jen s Jozefem Hanuskou (alias Laco) a Jánem Plavcem (alias Juraj). Třetího muže výsadku PAVEL, Jána Ballu (alias Štefan), považovali za padlého. Vydali se na sever přes Dukovany a Oslavany a ukryli se v lese u Žebětína. V následujících dnech se Roblička sám vydal do Brna za starým známým Janem Golešem, od kterého získal informace o současné situaci v Brně a okolí. Po Robličkově návratu odvysílala skupina informace do moskevského ústředí a dostala nové rozkazy. Rozdělili se. Skupina PAVEL měla pokračovat dle původního plánu na záchytnou adresu do Ježkovic, kam dorazila 7. března 1945 a kde se po 14 dnech setkala s Jánem Ballou. Ale Vendelín Roblička měl přesunout svoji zpravodajskou činnost do Prahy. V Brně mu papírník Josef Fikr poupravil falešné doklady a za pomoci Jana Goleše kontakt na spolehlivého člověka v Praze a lístek na vlak a 13. března 1945 vyrazil do hlavního města.

Ubytoval se u Golešova známého penzisty Jana Müllera v Braníku. Vydával se za dělníka nasazeného v Německu, který přišel o místo a část dokladů během bombardování Norimberka. Policejně se přihlásil, obdržel „ztracené“ doklady a získal práci dělníka u stavební fy. Prokůpek, Praha – Vyšehrad. Firma se v danou dobu zabývala odklízením trosek po bombardování Prahy. Ubytoval se v podnájmu v Japonské (dnes Americké) ulici č. 44. Patro nad bytem, který obýval vysoký představitel SA. Při pokusu o navázání rádiového spojení s moskevským ústředím údajně zjistil poruchu sovětské vysílací stanice Sever-bis P-2, kterou ale nemohl opravit a zahájil tedy budování zpravodajské sítě.  Získal důvěru souseda Josefa Přibyla, který jej napojil na manžele Černíkovi v Hradci Králové a manželé mu zprostředkovali kontakt na uprchlé sovětské válečné zajatce. Roblička vyslal později souseda Josefa Přibyla se získanými zpravodajskými informacemi přejít frontu. Když vypuklo 5. května 1945 povstání v Praze, rozhodl se ohrozit své utajení a vybudoval na střeše domu zdvojenou anténu, s kterou dokázal zesílit signál radiostanice natolik, že kontaktoval Moskvu. Měl tak být prvním, kdo informoval sovětské velení o vypuknutí květnového povstání v Praze. Vysílal i v následujících dnech.

Po vstupu Rudé armády do Prahy se přihlásil na sovětském velitelství, byl odvezen na štáb Rybalkovy armády do Unhoště a poté do Kladna na velitelství 1. ukrajinského frontu. Putoval do Budapešti, Szombothely a Badenu u Vídně. Byl vyslýchán a současně působil jako tlumočník při výsleších německých vysokých důstojníků. V Moskvě se mu 6. července narodil syn Vladislav. Kapitán Rudé armády Vendelín Roblička se dočkal demobilizace 28. července 1945. Za službu získal odměnu 2000 Kčs a rádiový přijímač. Jeho snahy o získání uznání za válečnou zpravodajskou činnost Československé orgány smetly ze stolu a musel narukovat do čs. armády jako vojín. Podařilo s emu alespoň přestěhovat manželku a syna do Československa, pravděpodobně do Znojma. Právě ve Znojmě sepsal očividně zdrcený Roblička 3. července 1947 prohlášení, že již o přezkum započtení služby ve spojenecké armádě a započtení služby podle zákona č. 255/46 o druhém odboji nežádá a chce opustit Československo. Mladému páru se 16. listopadu 1947 narodila dcera Lidija. Roblička se životem jen protloukal. Kvůli stigmatu služby v Luftwaffe a německé matce mohl vykonávat jen pomocné práce a často se stěhoval. Nakonec jej 14. prosince 1953 zatkla československá Státní bezpečnost jako údajného agenta Inteligence Service. Ve vězení strávil dalších 15 měsíců. Jeho malé dceři raději řekli, že je jen v nemocnici. Manželství se rozpadlo a s rodinou se přestal stýkat. Odstěhoval se na Ostravsko, kde opět pracoval v pomocných stavebních pozicích.

V srpnu 1958 došlo v SSSR k setkání bývalých příslušníků partyzánské kletňanské brigády. Začali se zajímat, o osudy „českého svobodníka Vedeléna Rabličky“. Požádali o pomoc Muzeum sovětské armády a to požádalo o součinnost Muzeum československé armády. Hledali jej novinové články, ptal se rozhlas. Vendelínův otec jej nabádal, aby se přihlásil. Roblička ale systému nevěřil a dál zůstal v anonymitě. Pracoval tehdy jako brigádník v ostravském Bytostavu. V roce 1960 vyšla kniha Ovidia Gorčaka „Soustřeďte palbu na nás“, která se věnovala jeho působení na seščském letišti. V roce 1962 se jej daří poprvé úřadům dohledat. Získal zaměstnání jako řidič tramvaje v Ostravě. Z počátku roku 1963 byl rehabilitován a 16. února 1963 obdržel československý Řád Rudé hvězdy. Při té příležitosti se setkal opět s rodinou. V dubnu téhož roku navštívil spisovatele Zbyňka Kožnara, který jeho případ v následujících měsících medializoval a v roce 1966 vydal v nakladatelství Svět sovětů román s názvem „Rezident“ o válečných i poválečných osudech Vendelína Robličky. Druhé upravené vydání vyšlo v roce 1967. Jednou z motivací bylo očištění Robličkova jména. 

Vendelín Roblička v roce 1965 pracoval na oborovém ředitelství Pozemního stavitelství v Ostravě. Ve stejný rok se pokusil rozvést s manželkou, bývalou sovětskou poručicí Jekatěrinou Michalcovovou. Dotazem na sovětské ambasádě manželé zjistili, že jejich válečný sňatek z dubna 1944 nebyl nikdy platný. Kolem roku 1968 pracoval Roblička také jako hospodský na Vítkovicku. V roce 1985 bydlel v Hlučíně.

Agent-rezident Vendelín Roblička zemřel 7. března 1985 v Ostravě. Byl zpopelněn ve 13:00 hod. dne 14. března v krematoriu ve Slezské Ostravě. Ačkoliv není uložení jeho ostatků zapsáno ve hřbitovní knize, je uveden na hrobu č. 24-1/22 na znojemském centrálním hřbitově.

Vlastimil Křišťan

Summary:

As we mentioned in the first part of the story of Soviet intelligence agent Vendelin Roblicka, he was parachuted into occupied Czechoslovakia in the summer of 1944. He crossed the front line in the autumn of 1944 and was initially suspected of espionage, but was cleared with Moscow's help. He provided intelligence information, including photographs of Protectorate documents, and agreed to a second parachute drop. On February 20, 1945, he was dropped off near Žerotice with the paratrooper group PAVEL. Despite being pursued by the German army, he made it to Brno. In March 1945 he moved to Prague, where he created a spy network. He was the first to inform Moscow about the Prague Uprising on May 5, 1945. After the war, he was sidelined by the Czechoslovak authorities and imprisoned as a foreign agent from 1953-1955. After years of hardship, he was rehabilitated in 1963 and awarded the Order of the Red Star. His story gained attention through magazines, books and a film series. He died on March 7, 1985.

Zdroje:

KOŽNAR, Zbyněk. Rezident. Praha: Svět sovětů, 1967.

ŠOLC, Jiří. Za frontou na východě: českoslovenští parašutisté ve zvláštních operacích na východní frontě za druhé světové války (1941-1945). Cheb: Svět křídel, 2003, s. 149-152, 268.

NÝVLTOVÁ, Danuše a Vojenský historický archiv. Soupis militárií uložených ve Studijním ústavu ministerstva vnitra. Sv. 3. Praha: 1969, s. 52. On-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:ed629612-6dd4-4ac3-a208-b442a89a7ee3

KOPEČNÝ, Petr. Československé a sovětské zpravodajské a partyzánské desantní jednotky na Brněnsku v letech 1940–1945. In: Brno v minulosti a dnes: sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna. Brno: Krajské nakladatelství, 1989, s. 63. 

KRÁTKÝ, Karel. Neznámí hrdinové: Najde se Vendelín Rablička? In: Obrana lidu, 17. 2. 1959, s. 5.

KOŽNAR, Zbyněk. Další osudy V. Robličky. In: Obrana lidu, 11.12.1965, s. 6. On-line: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:df432c14-1063-11eb-9062-001b63bd97ba

KOŽNAR, Zbyněk. Komu dát příležitost. In: Lidová armáda, roč. 1968, č. 8, s. 21-22. On-line: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:b27edc5c-1596-11ee-8de4-001b63bd97ba

KOŽNAR, Zbyněk. V týlu nepřítele. In: Zápisník, roč. 1963, č.11-17. 

MITREGOVÁ, Miluše. Historie Hodonic. Břeclav: Petr Brázda, 2009, s. 120-122. 

PACNER, Karel. Československo ve zvláštních službách: pohledy do historie československých výzvědných služeb 1914-1989. Sv. 2. Praha: Themis, 2002, s. 390-391.

Štafeta proběhla Ostravou. In: Lidová demokracie, 18. 11. 1965, s. 1.

Nová svoboda, 13. 3. 1985, s. 7.

Nová svoboda, 14. 3. 1985, s. 6.