Operace PLATINUM-PEWTER

V noci z 16. na 17. února 1945 byl poblíž Javorné v Železných horách vysazen desant Platinum-Pewter. Skupina ve složení kpt. Jaromír Nechanský, rtn. Jaroslav Pešán, radista rtn. Alois Vyhňák a radista čet. Jaroslav Klemeš byla pověřena zpravodajskými a spojovacími úkoly. K tomuto účelu disponovali radiomajákem Eureka a dvěma rádiovými komplety Věra/Betty a Anna/Helena.  

Únorový seskok členů výsadku byl až třetí v pořadí, jelikož dva pokusy o výsadek desantu 3. října 1944 a 22. prosince 1944 nebyly úspěšné. První pokyn k odletu byl pro nepříznivé počasí odvolán. Při druhém pokusu se letoun s výsadkáři kvůli důsledkům protiletadlové palby musel vrátit na letiště v italském Brindisi. Úspěšný seskok byl proveden z letounu typu Halifax polské 301. perutě RAF. Při seskoku došlo k přetržení lan nožních pytlů u všech výsadkářů kromě Nechanského, čímž byl naneštěstí poškozen přepravovaný operační materiál. Jinak se výsadek polské posádce povedl velmi přesně, neboť vysadil výsadkáře jen pár kilometrů od první kontaktní adresy v osadě Tarabka. Zdejší obyvatel pan Pilný se však obával provokací, a proto neznámé osoby ani po vyřčení smluveného hesla nepřijal. Výsadkáři proto před další cestou přečkali čas v zasněženém hustém mlází, než se po setmění vydali na další kontaktní adresu do Hradiště u Nasavrk, kde žila rodina pana Korábka, u níž po dobu několika dnů našli nezbytnou podporu. Nebyli sami. Statečným výsadkářům postupně pomáhala řada obětavých vlastenců, bez nichž by svou činnost mohli vyvíjet jen obtížně. Po celou dobu svého působení měli na 37 spolupracovníků, svou pomocnou ruku jim podali mimo jiné Fialkovi z Nasavrk, Musilovi ze Studnice, rodina Malcova v Rudě, L. Homola z Radešínské Svratky, J. Zelený, F. Nečas z Nového Města na Moravě, K. Malý z Velké Bíteše a mnozí další. 

Vzhledem k místu vysazení se členové desantu Platinum-Pewter pohybovali především v oblasti Českomoravské vrchoviny, kde spolupracovali s místními odbojáři. Kontakt na členy skupiny Rada tří jim obstaral zvěrolékař Fialka. Ti poté odvedli výsadkáře čtyřicetikilometrovým pochodem v náročných zimních podmínkách do Velkého Meziříčí, kde pokračovali ve své činnosti.“

Jedním z prvních úkolů bylo navázat spojení s československým exilem. Jednu z rozbitých radiostanic se sice podařilo Vyhňákovi složit a jejím prostřednictvím odeslat z novoměstského lihovaru Vojenské rádiové ústředně ve Velké Británii dva telegramy, ale její trvalé fungování už možné nebylo. S československým exilem ve Velké Británii se výsadkáři ze skupiny Platinum-Pewter mohli trvale spojit až prostřednictvím svých vysílaček, které opravili z náhradních dílů získaných později od výsadkářů z desantu Bauxite, na jehož přijetí se v noci z 22. na 23. března 1945 podíleli. Nechanský s Klemešem působili s vysílačkou Anna ve Velké Bíteši. Vyhňák s Pešánem se s vysílačkou Věra umístili ve Velkém Meziříčí. Obě skupiny zajišťovaly přípravu dodávek zbraní a vytyčení doskokových ploch. Uskutečnilo se pak díky tomu několik shozů vojenské výzbroje a výstroje na plochách Pec, Kamna a Okno, v celkovém objemu asi čtrnácti tun.

Na konci války bylo rozhodnuto, že radiostanice Anna bude společně s Nechanským a Klemešem dána k dispozici České národní radě. Dne 23. dubna 1945 tak oba výsadkáři odcestovali automobilem do Prahy, kde vstoupili ve styk s příslušníky odbojové skupiny Zpravodajská brigáda. Umístění radiostanice vyžadovalo vyhledání vhodného místa, které nebylo snadné v podmínkách velkoměsta najít. Podařilo se to až v Kobylisích, kde k tomuto účelu byl vytipován byt mladé rodiny. Vhodné útočiště pro vysílání nakonec poskytla jejich skromná koupelna. Radistovi Klemešovi se podařilo navázat spojení s Londýnem, a nakonec i s československou vládou v Košicích. Předával informace České národní rady a vojenského velitelství BARTOŠ. V depeši zaslal seznam míst vhodných pro shození zbraní, jejichž přijetí se už z politických důvodů neuskutečnilo. Během povstání bylo zapotřebí přijímat a odesílat velké množství zpráv. Klemešovi byli proto poskytnuti dva pomocníci – kurýři, kteří zajištovali přesun zpráv mezi štábem a bytem v Kobylisích a pomáhali i se šifrováním. Radiostanice Anna odvysílala na 130 zpráv a v plném provozu byla ještě 9. května 1945, kdy přešla do podřízenosti vlády a zajišťovala spojení se zahraničím. Nechanský působil přímo v České národní radě jako vedoucí její vojenské komise. Vedl jednání s Němci, a pak i s Američany. Pešán s Vyhňákem se účastnili Květnového povstání českého lidu v oblasti Českomoravské vysočiny v prostoru Hrbov. Skupina Platinum-Pewter stanovené úkoly splnila. I díky tomu se zařadila mezi nejúspěšnější desanty, které byly vyslány čs. exilem na území okupované vlasti.

Jan Benda

Památku československých výsadkářů – účastníků operace Platinum-Pewter připomíná pietní místo ve skotském Arisaigu ve Velké Británii, na které uvádíme odkaz do Centrální evidence válečných hrobů (VH: GBR32165).

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=GBR-32165

Summary: 

80 years have already passed since the members of the Platinum-Pewter landing party jumped into the territory of the Protectorate of Bohemia and Moravia. Czech the paratroopers concentrated on performing intelligence tasks and maintaining radio contact with London as part of the operation. Last but not least, they recorded success during their participation in the May Uprising of the Czech People.