Operace BARIUM

Před 80 lety, dne 16. ledna 1945, byla v Žamberku, v místní části zvané Polsko, Gestapem odhalena jedna z nejúspěšnějších paraskupin vyslaných II. zpravodajským odborem Ministerstva národní obrany československé exilové vlády ve Velké Británii. Připomeňme si poslání tohoto výsadku a osudy jeho jednotlivých členů.

Velitelem skupiny byl nadporučík Josef Šandera, přezdívaný „Velký Josef“. Četař aspirant Josef Žižka, známý pod přezdívkou „Malý Josef“, měl na starosti obsluhu radiostanice, šifrování a vysílání zpráv do Londýna. Třetím členem byl četař Tomáš Býček, který působil jako zástupce velitele a zároveň plnil funkci spojky. Skupina, vybavená vysílačkou s krycím názvem MARTA, seskočila z letounu Halifax s polskou posádkou v noci z 3. na 4. dubna 1944 u obce Vysoká nad Labem. Jejím hlavním úkolem bylo získávání a odesílání zpravodajských informací do Londýna a příprava na ozbrojené povstání.

Josef Šandera se narodil 13. března 1912 v Náměšti nad Oslavou. Pocházel z početné rodiny sedláře a čalouníka a ženy v domácnosti. Po předčasné smrti matky se o děti starali příbuzní, neboť otec byl ve válce. Po absolvování obecní a měšťanské školy se vyučil u svého otce sedlářem a čalouníkem. Už od mládí byl aktivní ve skautingu a sokolské organizaci. Po skončení základní vojenské služby a vystudování státní reálky v Brně byl v září 1937 přijat na Vojenskou akademii v Hranicích. Studium zakončil v srpnu 1938 s hodností poručíka dělostřelectva.

Po okupaci a následném propuštění z armády pracoval jako úředník. V prosinci 1939 opustil protektorát a přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii se dostal do Francie. V lednu 1940 se prezentoval v Agde u formující se československé zahraniční armády a nastoupil jako velitel čety u 7. baterie 1. dělostřeleckého pluku. Po pádu Francie se mu podařilo uprchnout přes Gibraltar do Velké Británie, kam dorazil v červenci 1940. Zde byl opět zařazen k dělostřelectvu, později do tzv. velitelské zálohy.

Zlomovým okamžikem jeho života bylo jaro 1941, kdy u československé brigády začal nábor dobrovolníků pro nasazení v okupované vlasti. V rámci parašutistického programu organizovaného ve spolupráci s britskou Special Operations Executive (SOE) absolvoval kurs útočného boje a výsadkový výcvik. Byl povýšen na nadporučíka a připravoval se na seskok do okupované vlasti. Po zařazení do výsadku BARIUM se s dalšími členy skupiny přesunul do jižní Itálie, kde probíhalo kompletování vybavení a poslední přípravy na misi.

Josef Žižka se narodil 10. října 1913 ve Vejprnicích u Plzně do dělnické rodiny. Jeho otec pracoval jako dělník v plzeňské Škodovce a matka, hluboce věřící evangelička z Jednoty bratrské, vychovávala celou rodinu ve své víře. Náboženské přesvědčení pevně formovalo osobnost a celý život Josefa Žižky. Když byl Josef ještě malý, jeho otec padl ve válce a matka brzy ovdověla. Po druhém sňatku přibyli do rodiny další čtyři sourozenci.

Ve věku 10 let se rodina přestěhovala do Kaceřova na Sokolovsku. Po ukončení základní školy Josef pokračoval na reálném gymnáziu v Karlových Varech. Ve svých 17 letech získal díky svému mimořádnému nadání stipendium na Lycée Carnot v Dijonu, kde odmaturoval. Poté začal studovat na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1935 však studium přerušil, aby nastoupil základní vojenskou službu u 38. pěšího pluku v Berouně.

Po jejím ukončení v říjnu 1937 odešel v hodnosti vojína do zálohy a znovu se zapsal na právnickou fakultu UK. Kvůli finančním a zdravotním problémům však studia nedokončil. Od března 1938 pracoval jako tlumočník pro mezinárodní společnost expresních vlaků MITROPA, kde využil své znalosti pěti jazyků. Po absolvování mobilizace v roce 1938 se do této společnosti opět vrátil a v červnu 1939 byl vyslán do Bratislavy. V březnu 1940 se Josef rozhodl odejít z protektorátu a přes Maďarsko a Balkán se dostal do Francie.

Tomáš Býček se narodil 10. května 1910 v Holkovicích na Strakonicku do rodiny mlynáře. Jeho otec vlastnil menší mlýn a matka se starala o domácnost. Podnikavý otec později zakoupil větší hospodářství, které zahrnovalo mlýn a pilu v Týně nad Vltavou. Rodina, ke které patřily ještě tři sestry, se tam přestěhovala. Po dokončení obecné a měšťanské školy se Tomáš Býček vyučil mlynářem a pokračoval ve studiu na Státní odborné škole mlynářské v Břeclavi.

V letech 1930–1932 absolvoval základní vojenskou službu u 11. pěšího pluku v Písku, kterou zakončil v Praze v hodnosti svobodníka. Po odchodu do zálohy pracoval jako účetní, ale v červenci 1934 se vrátil na zadlužený rodinný mlýn. Bohužel, mlýn i pila byly nakonec prodány v exekuční dražbě. Po absolvování mobilizace pracoval jako mlynář v Roudnici nad Labem. Po okupaci Čech a Moravy odjel na práci do Německa, kde čekal na příležitost k útěku. Ta se mu naskytla v dubnu 1940, když nastoupil jako závozník v Innsbrucku.

Již za měsíc se mu podařilo uprchnout do Švýcarska. Zde byl krátce internován, ale podařilo se mu odcestovat do Francie, kde vstoupil do československé zahraniční armády. Byl zařazen k 1. pěšímu pluku, se kterým se zúčastnil bojů o Francii. Po evakuaci do Velké Británie v roce 1940 prošel výcvikem plnění úkolů zvláštního určení a v roce 1943 absolvoval speciální výcvik společně se skupinou BARIUM. Za své schopnosti byl povýšen na četaře. Dne 3. dubna 1944 byl Tomáš Býček spolu s ostatními členy skupiny BARIUM vysazen do akce.

Po úspěšném seskoku se objevily problémy na tzv. záchytných adresách, ale skupina BARIUM měla štěstí. Navázala kontakt s domácím odbojem a Josef Žižka poprvé uskutečnil spojení s londýnskou centrálou dne 19. dubna 1944 z Rychnova nad Kněžnou. První depeše byla stručná, ale brzy se korespondence s Vojenskou rádiovou ústřednou (VRÚ) značně rozšířila, zejména o velké množství zpravodajských informací. V červnu byla vysílačka z bezpečnostních důvodů přemístěna na jiné místo. Organizační centrum Baria bylo v Hradci Králové, kde členové skupiny využívali úkryty u několika rodin a zároveň vysílali do Londýna. Aktivně také spolupracovali na vytváření odbojové organizace a přípravách povstání. Činnost skupiny se velmi úspěšně rozvíjela. Brzy měla 380 spolupracovníků z řad železničářů, vládního vojska, policistů, četníků a pracovníků zbrojních závodů, kteří poskytovali cenné zpravodajské informace. Podařilo se jí podchytit několik civilních odbojových organizací, včetně R3 – Rady tří a Obrany národa. Oblast severovýchodních Čech se dostala pod jednotné vedení, které bylo londýnským ústředím schváleno.

Tato činnost však neunikla gestapu, které vyděsila šíře odbojové sítě, zpravodajské možnosti, a především fakt, že se plánovaly letecké dodávky zbraní. V noci z 2. na 3. října 1944 začala v Hradci Králové rozsáhlá zatýkací akce, při níž padlo do rukou nacistů 171 spolupracovníků skupiny. Tento zásah byl výsledkem činnosti konfidentů, zejména Gustava Žida, který se dostal až k samotným členům Baria. Skupina utrpěla citelný zásah, ale všem třem jejím členům se podařilo vyklouznout ze smyčky gestapa. Josef Šandera požádal plukovníka Rudolfa Gaksche, člena Obrany národa z Rychnova nad Kněžnou, o pomoc při hledání nového útočiště i s vysílačkou. Mezitím Tomáš Býček odjel na Turnovsko, kde hledal pro skupinu nové útočiště. V důsledku dalších událostí se už nikdy nesetkal s Josefem Šanderou a Josefem Žižkou, válku přežil u partyzánů.

Nové útočiště se podařilo najít 6. října 1944 v usedlosti Rudolfa a Boženy Žabkových v Žamberku, v místní části zvané Polsko. Díky jejich statečnosti mohli oba výsadkáři pokračovat v činnosti. Již 9. října 1944 vysílačka MARTA odeslala další depeše o německém zatýkání a novém vývoji situace. Činnost zbývajících dvou členů skupiny pokračovala na novém místě neztenčenou silou. Byly typovány další plochy pro shoz zbraní a shromažďovány další zpravodajské informace. Gestapo však nadále intenzivně pátralo po skupině a vysílačce. Koncem roku 1944 prostřednictvím konfidenta gestapa, Vítězslava Lepaříka, získali jejich stopu. Kapitán Vítězslav Lepařík, velitel paraskupiny GLUCINIUM, se po svém zatčení dal do služeb gestapa. Hrál s gestapem dvojí hru, když první setkání s Josefem Šanderou gestapu zatajil, ale nacisté to zjistili z rozšifrované depeše zaslané londýnskému ústředí, protože Josef Žižka dne 3. ledna 1945 opět zahájil vysílání. Lepařík byl podroben tvrdému výslechu, nechal se opět zlomit a přivedl gestapáky k usedlosti Žabkových.

Dne 16. ledna 1945 byla provedena akce proti skupině Barium. Zatýkání se účastnilo téměř třicet lidí, byli zde úředníci a konfidenti protiparašutistického referátu z Prahy i gestapáci z Hradce Králové. Před vesnicí Helvíkovice vystoupili gestapáci z aut a pokračovali pěšky. Cestu jim ukazuje Lepařík, který si v ranní mlze není jistý směrem. Gestapo donutilo dva náhodně potkané občany, aby je zavedli ke statku Žabkových. Po obklíčení domu tlučou na dveře a vyzývají Rudolfa Žabku, aby vydal oba parašutisty. Ten jim sděluje, že se u nich nikdo neskrývá a následně i manželka se synem statečně zapírají. Gestapáci vyhrožují vypálením domu a celé osady. V této kritické situaci gestapo posílá do domu Lepaříka, aby přesvědčil parašutisty ke kapitulaci. Josef Šandera, vědom si bezvýchodnosti situace, se rozhodl ukončit svůj život a střelil se do hlavy. Josef Žižka chtěl následovat svého velitele, ale byl Žabkovými přemluven, aby se nezabíjel. Nyní se vrátila „odvaha“ členům přepadového komanda, kteří vnikají do stavení a odzbrojují a spoutávají Josefa Žižku. Ten byl převezen do Prahy, kde byl podroben výslechům. Dne 18. ledna 1945 se ve své cele na Pankráci oběsil, aby jej Němci nemohli použít k rádiové protihře.

Josef Šandera však při výstřelu nezemřel. Když to gestapo na místě zjistilo, tak ho nechalo po vyšetření žamberským lékařem převézt do nemocnice v Hradci Králové. Zde byl okamžitě operován a přes jeho kritický stav zde byla naděje, že přežije a bude tak donucen ke spolupráci s gestapem. Přes počáteční naději se jeho stav zhoršuje. Zemřel v nemocnici pod falešným jménem František Drbola dne 9. března 1945. Manželé Žabkovi byli převezeni na Gestapo do Hradce Králové a po tvrdých výsleších odesláni do Malé pevnosti v Terezíně. Od vykonání rozsudku smrti je zachránil konec války. Syn Ladislav využil zmatku při odvozu postřeleného Šandery, uprchl a skrýval se až do konce války. Tak skončila paraskupina BARIUM, jejíž činnost byla v Londýně velmi ceněna. I když byla činnost skupina gestapem odhalena, významně přispěla k zesílení odbojové činnosti v celé oblasti jejího působení.

Po smrti Josefa Šandery bylo tělo zpopelněno v pardubickém krematoriu. Urnu s jeho popelem se podařilo v květnu 1945 zachránit. Na pietní slavnosti konané v jeho rodišti Náměšti nad Oslavou byla urna uložena do rodinného hrobu. Téhož dne byla na jeho rodném domě umístěna pamětní deska. Šanderovo jméno nese také ulice, v níž dům stojí. Další ulice nesoucí jeho jméno se nachází v Žamberku v místní části Polsko a vede ke statku Žabkových, kde se nachází pamětní deska věnovaná výsadku BARIUM. Za svoji odbojovou činnost byl Josef Šandera povýšen na majora „in memoriam“. Byl vyznamenán Československou vojenskou pamětní medailí se štítkem F a VB, dvakrát Československým válečným křížem 1939 a Československou medailí Za chrabrost před nepřítelem. 

Josef Žižka byl za svoji odbojovou činnost povýšen do hodnosti štábního kapitána pěchoty „in memoriam“ a vyznamenán Československou vojenskou pamětní medailí se štítkem F a VB, dvakrát Československým válečným křížem 1939 a Československou medailí Za chrabrost před nepřítelem. V rodných Vejprnicích je po něm pojmenována ulice.

Tomáš Býček po válce odešel na vlastní žádost v hodnosti poručíka z armády a stal se národním správcem pily v Křemži. Byl vyznamenán dvakrát Československou medailí Za chrabrost před nepřítelem, Československou vojenskou pamětní medailí se štítkem F a VB, a dvakrát Československým válečným křížem 1939. Po komunistickém převratu opustil v březnu 1948 Československo a odešel do Velké Británie. V emigraci se nejdříve živil jako dělník a posléze kuchař v jídelních vozech u British Railways. Zemřel v Londýně 28. listopadu 1986.

Petr Hažmuka

Číslo válečného hrobu: CZE5315-6593, CZE5205-26444, CZE6107-27720, CZE6107-9952, CZE6107-9967, CZE5205-54654, CZE6203-53357, CZE3208-41045, CZE3208-6073, GBR-32165

Odkaz na pietní místo v Evidenci válečných hrobů zde:

Pamětní deska připomínající konec paraskupiny Barium a Rudolfa Žabku na domě Žabkových v Žamberku – Polsku v Evidenci válečných hrobů:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE5315-6593

Pamětní deska připomínající seskok paraskupiny Barium ve Vysoké nad Labem v Evidenci válečných hrobů:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE5205-26444

Pamětní deska Josefa Šandery nacházející se na jeho rodném domku v Evidenci válečných hrobů:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6107-27720

Pamětní deska Josefa Šandery na budově sokolovny v Náměšti nad Oslavou v Evidenci válečných hrobů:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6107-9952

Pamětní deska obětem II. světové války se jménem Josefa Šandery na budově staré radnice v Náměšti nad Oslavou v Evidenci válečných hrobů:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6107-9967

Pískovcový pomník, na kterém je umístěna busta Josefa Šandery v Hradci Králové v Evidenci válečných hrobů:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE5205-54654

Pamětní deska Josefa Šandery na budově Vysokého učení technické v Brně v Evidenci válečných hrobů:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6203-53357

Pamětní deska Josefa Žižky na budově obecního úřadu Vejprnice v Evidenci válečných hrobů:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE3208-41045

Jméno Josefa Žižky je uvedeno na desce pomníku obětem I. a II. světové války v centru obce Vejprnice v Evidenci válečných hrobů:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE3208-6073

Jména Josefa Šandery, Josefa Žižky a Tomáše Býčka jsou uvedena na památníku československých parašutistů ve skotské obci Arisaig, odkaz na Evidenci válečných hrobů zde:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=GBR-32165

Summary:

During World War II, one of the most successful Czechoslovak parachute units, known as BARIUM, was established under the Second Department of the Ministry of National Defence in the Czechoslovak exile government in Great Britain. The group’s mission was to gather intelligence and prepare for an armed uprising against the Nazis. Led by First Lieutenant Josef Šandera, also known as “Big Josef,” the group included Josef Žižka, a radio operator and encryption specialist, and Tomáš Býček, who served as deputy commander and liaison officer. Equipped with a radio transmitter named MARTA, the team parachuted into occupied Czechoslovakia on April 3, 1944.

Operating in northeastern Bohemia, the group quickly built an extensive resistance network, encompassing hundreds of collaborators from railway workers, military personnel, and civilians. They transmitted vital intelligence to London and helped unify local resistance efforts. However, the network’s success drew the attention of the Gestapo. In October 1944, a betrayal by a double agent led to a major crackdown. While the team narrowly escaped, they were forced to relocate repeatedly.

In January 1945, their position was compromised, leading to a deadly Gestapo raid. Josef Šandera committed suicide to avoid capture, while Josef Žižka was arrested and later took his own life in custody. Tomáš Býček evaded capture and joined partisan groups. Despite its tragic end, BARIUM significantly bolstered resistance activities and intelligence operations, making a lasting impact on the anti-Nazi effort.

Šandera and Žižka were posthumously honoured for their bravery, with streets and memorials commemorating their sacrifices. Býček survived the war but left Czechoslovakia after the 1948 communist coup, living in exile in the UK until his death in 1986. Their legacy endures as a testament to courage and resistance during one of history’s darkest periods.

Zdroje:

BŘEČKA, Jan. Vzpomínka na BARIUM a Velkého Josefa. In: Historie a vojenství 2006, č. 1. On-line:

https://digitalnistudovna.army.cz/view/uuid:7d48a27d-2ad6-4101-8095-e6e65a70ebc9

Vojenský historický ústav Praha

on line: https://www.vhu.cz/josef-sandera/

on line: https://www.vhu.cz/josef-zizka-obet-odpovedneho-radisty/

on line: https://www.vhu.cz/tomas-bycek-mlynar-v-mlynici-valky/

Knihovna Akademie věd ČR

on line: https://www.lib.cas.cz/parasut/sandera.htm

on line: https://www.lib.cas.cz/parasut/zizka.htm

on line: https://www.lib.cas.cz/parasut/bycek.htm

Vojenský ústřední archiv

on line: https://www.vuapraha.cz/badatelna/archivalie-nahled-obsahu/37440318-c3bc-4f19-b232-ffebc02b7c2a

PÍČ, Radek. Protinacistický odboj na Žambersku 1939-1945. Brno: Masarykova univerzita, 2011. 55 stran. Bakalářská diplomová práce. Vedoucí práce: PhDr. Vladimír Černý, Ph.D. 

On line: https://is.muni.cz/th/dauaq/Protinacisticky_odboj-Radek_Pic.pdf

ŠOLC, Jiří. Bylo málo mužů. Praha: Merkur,1991.