Nálet amerických letadel na Prahu 14. února 1945
Letecký útok na Prahu americkým letectvem dne 14. února 1945 dodnes představuje v české historické paměti velmi živou a traumatizující epizodu 2. světové války. Ačkoliv byla Praha bombardována za války několikrát, jednalo se v tomto případě o nejtragičtější nálet co do počtu lidských obětí, a to zcela zbytečných. Podle analýzy amerických vojenských historiků byla Praha bombardována omylem.
Dne 14. února 1945 vzlétla americká 8. letecká armáda USAAF v počtu 1 377 bombardovacích a 962 stíhacích letounů ze svých základen ve Velké Británii. Jejich cílem bylo Německo – železniční a silniční most ve Weselu (84 bombardérů B-17), seřaďovací nádraží v Magdeburku (375 letounů B-24), Saská Kamenice (457 B-17) a především saská metropole Drážďany. Tam mířilo nejsilnější uskupení, tvořené 461 čtyřmotorovými bombardéry B-17 Flying Fortress, doprovázenými 316 stíhacími letouny P-51 Mustang. Jejich osádky měly pokračovat v díle zkázy, které bylo zahájeno předešlé noci britskými bombardéry.
Nad západní Evropou tehdy panovalo nepříznivé počasí, vál silný severozápadní vítr a hustá oblačnost ztěžovala srovnávací navigaci. V důsledku toho došlo již po přeletu Zuiderského jezera v Nizozemsku došlo k prvnímu odchýlení 1. bombardovací letky od původního kurzu. Navíc po přeletu Porúří vysadil palubní radiolokátor hlavního navigátora. Zbloudilá letka pokračovala stále více na jihovýchod a v prostoru jihozápadně od Erfurtu se již odchýlila od stanoveného kurzu o 120 kilometrů. Za těchto podmínek se hlavní navigátor svazu mohl orientovat jen podle hodinek a mapy, a to jen částečně, neboť část západní Evropy zakrývaly mraky. Hledal tedy jakékoli orientační body na zemi, jako velká města, toky řek a rozložení železničních tratí, které by ho zavedly k cíli, drážďanskému seřaďovacímu nádraží.
Jedním z orientačních bodů, které měly pomoci při navigaci na Drážďany, bylo město Cvikov (Zwickau), ležící přibližně 90 km jihozápadně od Drážďan. V důsledku výše zmíněné odchylky od stanoveného kurzu se však zbloudilá letka nacházela zhruba v prostoru Plzně, tedy asi 80 km jihozápadně od Prahy. Zde se již viditelnost zlepšovala a železniční tratě podobně orientované jako v Sasku dovedly americký svaz ku Praze. Jakmile osádky bombardérů spatřily pod sebou velké město, podobně protnuté říčním tokem jako v Drážďanech, bylo neštěstí dokonáno. Zůstává otázkou, proč přesto shodily pumy na město, které bylo na rozdíl od Drážďan dosud nálety netknuté. Na Prahu zaútočilo dne 14. února 1945 celkem 62 letounů B-17 Flying Fortress. Nalétly od jihozápadu a během několik málo minut, od 12.25 do 12.34 hodin, se z jejich pumovnic na město vysypalo celkem 152 tun bomb. S výjimkou lehkého poškození smíchovského a vršovického nádraží nebyl zasažen žádný z vojensky důležitých cílů, bombardování zasáhlo téměř výhradně hustě obydlené centrum města. Nejvíce byla postižena oblast od Palackého mostu přes Karlovo náměstí a Nové Město po Vinohrady. Bomby dopadly také na rozhraní Smíchova, Radlic a Jinonic či na části Vršovic, Nuslí a Podolí.
Bombardováním bylo postiženo více než 2 500 pražských domů, z toho 68 bylo úplně zničeno, 88 velmi těžce poškozeno, 168 těžce a 2 351 poškozeno lehce. V nejhůře postižených Vinohradech nálet srovnal se zemí 21 domů, 41 poškodil velmi těžce, 59 těžce a 1 037 lehce. Poškozen byl i kostel sv. Ludmily. Na Novém Městě bylo 21 domů zničeno úplně, 33 velmi těžce poškozeno, 61 těžce a 465 lehce. Náletu padly za oběť významné pražské stavby, jako např. vinohradská synagoga nebo Emauzský klášter. Celkový počet lidských obětí přesáhl 700 osob dalších 1 200 bylo zraněno.
Vysoký počet mrtvých a zraněných byl způsoben tím, že Pražané neměli s leteckým bombardováním dosud přímou zkušenost. S blížícím se koncem války se část z nich dokonce domnívala, že Praha již nebude cílem spojeneckého letectva. K tomuto dojmu přispíval i fakt, že navzdory mnoha desítkám leteckých poplachů v minulých měsících k bombardování skutečně nedošlo – s výjimkou útoku osamělého letounu na holešovickou elektrárnu 15. listopadu 1944. Část Pražanů, ukolébaná neustálými planými leteckými poplachy, poněkud podceňovala hrozící nebezpečí. Protiletecké kryty buď nevyhledali, nebo tak učinili, až když bylo pozdě. Navíc letecký poplach byl 14. února z nepochopitelných důvodů vyhlášen poměrně pozdě, teprve pět minut před dopadem prvních pum. K vysokému počtu obětí přispěl i fakt, že některé protiletecké kryty neodolaly těžkým pumám.
V Centrální evidenci válečných hrobů (CEVH) jsou zapsány některé oběti tohoto náletu z řad civilního obyvatelstva. Nejedná se ovšem o válečné hroby ve smyslu zákona č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech a pietních místech, jelikož civilní oběti zahynuly v důsledku náletu. Dle dikce zákona se musí jednat o „oběti, které zahynuly v důsledku aktivní účasti ve vojenské operaci nebo v důsledku válečného zajetí, anebo oběti osob, které zahynuly v důsledku účasti v odboji nebo vojenské operaci v době války“. Objekty připomínající tento tragický nálet byly do CEVH zaneseny v minulosti chybně, přesto se evidují i nadále pro případ změny zákona a také jako připomínka válečných událostí či z důvodu badatelského zájmu. Jsou proto opatřeny poznámkou, že § 2 zákona č. 122/2004 Sb. nejsou válečnými hroby.
Jiří Řezníček
Odkaz na hroby a pietní místa v Centrální evidenci válečných hrobů připomínající oběti leteckého bombardování Prahy dne 14. února 1945.
Hrob Marie Lahodové na Krčském hřbitově v Praze (VH: CZE0004-55264).
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0004-55264
Hrob Miroslava Kroulíka na Krčském hřbitově v Praze (VH: CZE0004-55224).
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0004-55224
Hrob Karly Rollové na Krčském hřbitově v Praze (VH: CZE0004-55233).
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0004-55233
Hrob Emilie Lingové na Krčském hřbitově v Praze (VH: CZE0004-55313).
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0004-55313
Hrob Jany Rabochové na Krčském hřbitově v Praze (VH: CZE0004-55288).
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0004-55288
Deska z černého mramoru v Apolinářské ulici, připomíná oběť náletu Ladislava Poláka (VH: CZE0002-18113).
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0002-18113
Pomník z granitu v Praze na Farkáně uvádí 13 obětí náletu (VH: CZE0005-20168).
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0005-20168
Summary
The American air raid on Prague on 14 February 1945 remains a painful memory in Czech history. Although the city had been bombed before, this attack was the deadliest, claiming the lives of more than 700 civilians. American military historians concluded that it was a navigational error caused by poor weather. A lost formation of B-17 bombers mistook Prague for Dresden and dropped 152 tonnes of bombs, devastating the city centre. Over 2,500 buildings, including historic landmarks, were damaged. The late air raid warning and inadequate shelters contributed to the high number of casualties. This tragic event serves as a lasting reminder of the horrors of war.
Hrob Marie Lahodové na Krčském hřbitově v Praze.
Hrob Miroslava Kroulíka na Krčském hřbitově v Praze.
Hrob Karly Rollové na Krčském hřbitově v Praze.
Hrob Emilie Lingové na Krčském hřbitově v Praze.
Hrob Jany Rabochové na Krčském hřbitově v Praze.
Místo oběti náletu Ladislava Poláka u Gynekologicko-porodnické kliniky v Apolinářské ulici v Praze.
Pietní místo v Praze na Farkáně připomínající mimo jiné oběti nešťastného náletu ze 14. února 1945.
Pamětní deska v Mánesově ulici na Praze 2 připomíná manžele Štáflovi jako oběti náletu.
Pamětní deska památce obětí leteckého bombardování Prahy v letech 1944-1945 na Karlově náměstí.
Pohled na skupinu amerických bombardérů.
Symbol náletu ze 14. února 1945 – těžce poškozený Emauzský klášter.
Oficiální rozloučení s českými oběťmi náletu na náměstí Míru v Praze.
