Krhanice

Detailní pohled na spodní část obelisku před renovací.

Na hřbitově středočeské obci Krhanice, která je výchozím bodem pro návštěvníky přijíždějící hromadnou dopravou do známého Vojenského technického muzea v Lešanech, se nachází hrob dvou rudoarmějců, a to gardového kapitána Andreje Ivanoviče Botašana a Nikolaje Alekseeviče Kareva, kteří zemřeli v květnu 1945. Dominantu válečného hrobu s ostatky tvoří kamenný obelisk zakončený tradičně rudou pěticípou hvězdou, ve spodní části obelisku jsou údaje o padlých psaných azbukou. Po levé a pravé straně obelisku se nachází dva menší sloupy.Vlastní hrob je vymezen žulovými kvádry.

Na území České republiky se nachází množství válečných hrobů cizích vojáků, kteří zde padli během různých konfliktů, jež se na území našeho státu odehrávaly. Cílem péče o válečné hroby je jejich zachování v důstojném a poznatelném stavu, přičemž všechny válečné hroby mají rovné postavení bez ohledu na to, zda se jedná o válečné hroby našich nebo spojeneckých vojáků, či zda se jedná o hroby vojáků, kteří bojovali proti naší zemi. Česká republika se k tomu zavázala coby civilizovaný stát.

Hrob rudoarmějců v Krhanicích je umístěn na severní straně hřbitova na rozhraní hrobů a urnového háje a již delší dobu působil, i přes pravidelnou běžnou údržbu, zašle, navíc mu i blízkým hrobům a kolumbáriu škodily přerostlé túje. Vlastník válečného hrobu, obec Krhanice, se jej proto rozhodl zrenovovat. Renovace proběhla v roce 2023, během níž byl kompletně ošetřen korpus pomníku a dvou sloupů, bylo obnoveno písmo, žulové kvádry byly zasazeny do nového betonového lože, byly pokáceny přerostlé túje a místo nich byl vysázen na základě doporučení dendrologa tis červený. Největší změnou oproti předchozímu stavu pak je vydláždění prostoru kolem hrobu žulovými dlažebními kostkami a vysypání vlastního hrobu bílými oblázky, tzv. kačírky.

Renovace přišla celkem na 438 987 Kč, přičemž Ministerstvo obrany přispělo částkou 351 189 Kč z dotačního programu ISPROFIN - Zachování a obnova historických hodnot I.

Číslo válečného hrobu: CZE2101-36901

Jiří Řezníček

 

Odkaz na pomník v Evidenci válečných hrobů zde: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE2101-36901

Pohled na pomník před renovací.

Pohled na pomník před renovací.
Zdroj. CEVH

Celkový pohled na pomník po renovaci.

Celkový pohled na pomník po renovaci.
Zdroj: CEVH

Detailní pohled na spodní část obelisku před renovací.

Detailní pohled na spodní část obelisku před renovací.
Zdroj: CEVH

Detailní pohled na spodní část obelisku před renovací.

Detailní pohled na spodní část obelisku před renovací.
Zdroj: CEVH

Pohřby repatriovaných československých hrdinů – výsadkářů ze skupin Iridium a Bronse a odbojáře Josefa Doskočila

Ministerstvo obrany v srpnu 2025 realizovalo úspěšnou repatriaci ostatků devíti československých hrdinů, kteří padli v průběhu 2. světové války. V návaznosti na slavnostní pietní akt na pražském Vítkově se v průběhu podzimu uskutečnila poslední rozloučení se členy paraskupin Iridium a Bronse a příslušníkem domácího odboje Josefem Doskočilem na hřbitovech v České republice. V případě příslušníků Stráže obrany státu nebyly jejich ostatky prozatím pohřbeny z důvodu prováděné expertízy Kriminalistickým ústavem Policie ČR.

Bitva tří císařů u Slavkova

Bitva u Slavkova (2. 12. 1805), známá jako bitva Tří císařů, byla rozhodujícím střetem napoleonských válek. Napoleon porazil početně silnější rusko-rakouskou armádu díky mistrné taktice na Prateckém návrší. Spojenci ztratili přes 30 tisíc mužů, Francouzi necelých 10 tisíc. Vítězství vedlo k prešpurskému míru. Slavkovské bojiště je dnes památkovou zónou s řadou pietních míst, nejvýznamnější je Mohyla míru na Prateckém kopci.

Konec evakuace čs. legie z Ruska a československé válečné hroby ve vlnách

Evakuace čs. legionářů z Ruska v letech 1919–1920 byla mimořádnou logistickou operací. Celkem 67 730 osob se dostalo z ruského Vladivostoku do vlasti různými zaoceánskými trasami. Ne všichni cestu přežili – několik desítek legionářů a civilistů zemřelo a bylo pohřbeno na moři či v přístavních městech. V Terstu vznikl roku 2024 pomník těm, kteří se domů nevrátili.