Krhanice

1.9.2024 Vlastimil Křišťan
Detailní pohled na spodní část obelisku před renovací.

Na hřbitově středočeské obci Krhanice, která je výchozím bodem pro návštěvníky přijíždějící hromadnou dopravou do známého Vojenského technického muzea v Lešanech, se nachází hrob dvou rudoarmějců, a to gardového kapitána Andreje Ivanoviče Botašana a Nikolaje Alekseeviče Kareva, kteří zemřeli v květnu 1945. Dominantu válečného hrobu s ostatky tvoří kamenný obelisk zakončený tradičně rudou pěticípou hvězdou, ve spodní části obelisku jsou údaje o padlých psaných azbukou. Po levé a pravé straně obelisku se nachází dva menší sloupy.Vlastní hrob je vymezen žulovými kvádry.

Na území České republiky se nachází množství válečných hrobů cizích vojáků, kteří zde padli během různých konfliktů, jež se na území našeho státu odehrávaly. Cílem péče o válečné hroby je jejich zachování v důstojném a poznatelném stavu, přičemž všechny válečné hroby mají rovné postavení bez ohledu na to, zda se jedná o válečné hroby našich nebo spojeneckých vojáků, či zda se jedná o hroby vojáků, kteří bojovali proti naší zemi. Česká republika se k tomu zavázala coby civilizovaný stát.

Hrob rudoarmějců v Krhanicích je umístěn na severní straně hřbitova na rozhraní hrobů a urnového háje a již delší dobu působil, i přes pravidelnou běžnou údržbu, zašle, navíc mu i blízkým hrobům a kolumbáriu škodily přerostlé túje. Vlastník válečného hrobu, obec Krhanice, se jej proto rozhodl zrenovovat. Renovace proběhla v roce 2023, během níž byl kompletně ošetřen korpus pomníku a dvou sloupů, bylo obnoveno písmo, žulové kvádry byly zasazeny do nového betonového lože, byly pokáceny přerostlé túje a místo nich byl vysázen na základě doporučení dendrologa tis červený. Největší změnou oproti předchozímu stavu pak je vydláždění prostoru kolem hrobu žulovými dlažebními kostkami a vysypání vlastního hrobu bílými oblázky, tzv. kačírky.

Renovace přišla celkem na 438 987 Kč, přičemž Ministerstvo obrany přispělo částkou 351 189 Kč z dotačního programu ISPROFIN - Zachování a obnova historických hodnot I.

Číslo válečného hrobu: CZE2101-36901

Jiří Řezníček

 

Odkaz na pomník v Evidenci válečných hrobů zde: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE2101-36901

Pohled na pomník před renovací.

Pohled na pomník před renovací.
Zdroj. CEVH

Celkový pohled na pomník po renovaci.

Celkový pohled na pomník po renovaci.
Zdroj: CEVH

Detailní pohled na spodní část obelisku před renovací.

Detailní pohled na spodní část obelisku před renovací.
Zdroj: CEVH

Detailní pohled na spodní část obelisku před renovací.

Detailní pohled na spodní část obelisku před renovací.
Zdroj: CEVH

Další příběhy

Pomník padlým občanům na místním hřbitově ve Vracově po renovaci.

Vracov

11.3.2025 Petr Hažmuka
Ve Vracově stojí na místním hřbitově od roku 1930 pomník padlým občanům v první světové válce Původně byl součástí kostelní zdi, ale při přestavbě kostela v roce 1929 bylo rozhodnuto o jeho přesunu. Po roce 1945 byl doplněn o jména obětí druhé světové války. V roce 2023 proběhla rozsáhlá renovace pomníku, zahrnující čištění, opravy a ošetření hydrofobizační látkou. Celkové náklady činily 81 000 Kč, z toho Ministerstvo obrany přispělo částkou 64 800 Kč.
Skupina čs. tankistů pravděpodobné v Ostravě-Vítkovicích.

Ostravská operace

9.3.2025 Petr Hažmuka
Ostravská operace, známá též jako Ostravsko-opavská, probíhala od 10. března do 30. dubna 1945 a patřila k největším a nejnáročnějším bitvám na československém území během druhé světové války. Sovětský 4. ukrajinský front spolu s 1. československým armádním sborem čelil silné německé obraně. Cílem bylo ovládnutí strategicky významného Ostravska, posledního průmyslového centra Německé říše. Po tvrdých bojích a změně taktiky byla Ostrava osvobozena 30. dubna 1945. Boje si vyžádaly obrovské ztráty a zničily velkou část Opavy i okolí.
Bitva o Sokolovo

Bitva o Sokolovo

8.3.2025 Vlastimil Křišťan
Před 82 lety vyvrcholila snaha Čechoslováků zapojit se do protinacistického odboje v SSSR. Po roce výcviku vyrazil 1. československý samostatní polní prapor 30. ledna 1943 z Buzuluku a 3. března 1943 dorazil k řece Mža. Předsunutý obranný bod ve vsi Sokolovo se stal 8. března 1943 místem těžkých bojů. I přes statečnou obranu Sokolovo nakonec padlo a protiútok z 9. března situaci již nezvrátil. Celkové ztráty dosáhly 80 padlých, včetně velitele Otakara Jaroše.