Pyrotechnické práce v poválečném Československu a tragédie v muničním skladu v Hostivici

Pyrotechnické práce v poválečném Československu a tragédie v muničním skladu v Hostivici

Po skončení druhé světové války zůstalo na území tehdejšího Československa velké množství nevybuchlé munice. Zanechaly ji zde obě bojující strany. V místech přímých bojů šlo především o munici připravenou k použití, selhanou nebo nevybuchlou.

V týlu skutečných či předpokládaných bojových linií se nacházely polní sklady. Dalšími municí zamořenými prostory byla místa kapitulace německých jednotek, průmyslové objekty a železniční uzly, bombardované především americkým letectvem.

Nebezpečí bylo natolik závažné, že již krátce po květnu 1945 došlo k urychlenému obnovení výcviku armádních pyrotechniků. Úkol zahájit centrální výcvik dostalo velitelství nově budovaného Zbrojního učiliště, do jehož čela byl povolán pplk. technické a zbrojní služby Ing. Jindřich Škrla, poslední předválečný velitel tohoto útvaru.

Praktický výcvik vedli zkušení předváleční odborníci-pyrotechnici, mjr. technické a zbrojní služby Oldřich Vitoušek a npor. technické a zbrojní služby Václav Vokurka.

O složitosti a nebezpečí celé situace svědčí i statistiky: do konce roku 1945 zahynulo při pyrotechnických pracích 51 vojenských pyrotechniků, z toho 27 důstojníků a 11 rotmistrů. Zraněno bylo dalších 43 pyrotechniků.

Zvlášť obtížná byla situace na východním Slovensku, kde se začalo s likvidací tohoto nebezpečného materiálu ještě před koncem války. Zde se podařilo do konce roku 1945 zneškodnit téměř 100 000 protitankových min, 70 000 protipěchotních min, 500 leteckých bomb a 120 000 dělostřeleckých granátů všech ráží.

Pyrotechnická očista probíhala i v dalších letech. Například v letech 1962 až 1964 prověřili pyrotechnici jen ve východoslovenském kraji přes 600 hektarů a zneškodnili více než 78 000 kusů různé munice. Téměř dvacet let po válce byla poměrně v dobrém stavu a způsobovala škody na majetku a životech. Jen v letech 1952–1962 si výbuchy této munice vyžádaly 289 mrtvých a 1 174 zraněných civilistů, převážně dětí.

Výcvik u Hostivice a osudné 13. září 1945

V červenci až září 1945 probíhaly první dva jednoměsíční pyrotechnické kurzy organizované Velitelstvím dělostřelectva Hlavního štábu Československé armády. Teoretická výuka probíhala v Praze, praktická část v areálu prvorepublikové vojenské Zemské zbrojnice č. I u Hostivice, využívané za okupace jako policejní muniční sklad. Zde bylo soustředěno velké množství různorodé munice, především německé výroby.

Dne 13. září 1945 odjelo do Hostivice 20 frekventantů druhého kurzu. Rozdělili se na dvě skupiny – první pod velením mjr. Vitouška prakticky ničila munici v trhací jámě, druhá pod velením npor. Vokurky prováděla výcvik ve zneškodňování munice. Po poledni se skupiny vystřídaly. V 14:45 hodin došlo na pracovišti npor. Vokurky k mohutné explozi.

Výbuch okamžitě zabil 12 důstojníků, další dva zemřeli později v nemocnici. Čtyřem těžce zraněným zůstaly trvalé následky, jeden byl zraněn lehce. Pouze dva frekventanti kursu vyvázli bez následků.

Vyšetřovací komise určila jako epicentrum výbuchu tzv. demonstrační stolek, na němž se předvádělo zneškodňování různých typů munice – od leteckých pum až po pancéřové pěsti. Podle svědectví přeživších však v okamžiku výbuchu nikdo u stolku nestál a s municí se nemanipulovalo. Stolek byl explozí zcela zničen a vzniklý požár se podařilo rychle uhasit.

Těla dvanácti obětí byla uložena do márnice v nedalekých Litovicích, kde proběhla identifikace a ohledání soudními znalci Těmi byli určeni pplk. zdravotnictva MUDr. Jaroslav Vích, přednosta chirurgického oddělení sborové nemocnice 1 a škpt. zdravotnictva MUDr. Zdeněk Ponec, šéflékař letiště Ruzyně.

Dle jejich vyjádření v „Protokolu, sepsaného polním soudem I. stolice u I. armádního soudu dne 14. 9. 1945“ vyplývá, že všichni zahynuli na následky rozdrcení lebky spojeného s ožehnutím plamenem. Soudní pitva nebyla provedena, neboť existoval dostatečný znalecký posudek.

Přesné příčiny výbuchu se nikdy nepodařilo zjistit. Komise konstatovala pouze několik zásadních okolností:

• manipulovalo se s ostrou a málo prozkoumanou municí

• výcvik probíhal na nevhodném místě obklopeném dalšími výbušninami,

• příliš velký počet frekventantů (20 osob) na jednoho instruktora.

Všechny vyšetřující orgány proto došly ke shodnému závěru: „za nehodu nelze nikomu přičíst vinu a jde zřejmě o nešťastnou náhodu.“.

Zahynulým důstojníkům byl 21. září 1945 vystrojen v Praze státní pohřeb. Smuteční průvod byl vypraven z kasáren na Smíchově a ubíral se Prahou směrem k divadlu na Vinohradech, kde byly ostatky předány rodinám.

Tragédie v Hostivici však nebyla osamocená. Již 22. září 1945 při zneškodňování munice u obce Těchonín zahynul poručík ženistů Václav Beran a jeho pomocník, štábní rotmistr Václav Beníšek.

V březnu roku 1948 zahynul v obci Velké Leváre pyrotechnik Zdeněk Hrazdil. Při odklizovacích pracích došlo nešťastnou náhodou k výbuchu nahromaděné munice. Hrazdil byl zasažen střepinou do krku a na místě zemřel.

Podobné události se odehrály i na mnoha dalších místech tehdejšího Československa a zranily či připravily o život desítky pyrotechniků i civilistů.

Výbuch v Hostivici však zůstává největší tragédií v dějinách československých i českých pyrotechniků. Připomíná nejen nebezpečí spojené s poválečným odstraňováním munice, ale také oběti, které tento náročný a nepostradatelný úkol přinesl.

Petr Hažmuka

Zde je odkaz do Evidence válečných hrobů na místa, která připomínají památku zahynulých pyrotechniků:

Hostivice

https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE2105-22212

Zdeněk Hrazdil

https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6210-13929

Jan Šíma – zemřel na zranění způsobené při manipulaci s německými talířovými minami.

https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE3106-55166

Michal Šurgot

https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/vysledky-hledani-v-cr?fnin=Michal&srn=%c5%a0urgot

František Brož – spolupracovník sovětské armády při odminovávání terénu, zahynul v obci Lukavec (okres Nový Jičín)

https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE8117-34975

Bedřich Kratochvíl – zahynul při odminovávání polí.

https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE8117-38449

Václav Beníšek

https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE5315-6588

Václav Beran

https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE5315-6589

https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE5315-6588

Summary:

After WWII, Czechoslovakia was left with vast amounts of unexploded ordnance from both warring sides. Dangerous areas included battlefields, field depots, industrial sites, and bombed railway hubs. The threat led to the urgent reactivation of army bomb disposal training in May 1945, led by Lt. Col. Ing. Jindřich Škrla. Despite expert leadership, the work was perilous—51 military technicians died in 1945 alone. The worst tragedy occurred on September 13, 1945, during training in Hostivice, where an explosion killed 14 officers and injured others. The cause was never fully determined. Cleanup efforts continued for decades, with thousands of mines and bombs neutralized. Explosions caused hundreds of civilian casualties, mostly children. The Hostivice incident remains the deadliest in Czech pyrotechnic history, symbolizing the risks and sacrifices of postwar ordnance disposal.