Inženýr „in memoriam“ Václav Dobiáš
Inženýr „in memoriam“ Václav Dobiáš
Narodil se 19. září 1920 v Jimramově na Vysočině, kde žil do svých jedenácti let, než byl přijat do Státního československého reálného gymnázia v Praze-Smíchově. V červnu 1939 maturoval se zvláštním vyznamenáním z matematiky, fyziky a chemie. Následně začal studovat chemickotechnologické inženýrství na ČVUT v Praze. Po uzavření českých vysokých škol nacisty musel studia přerušit. Od listopadu 1939 byl zaměstnán u smíchovské firmy Křižík, odkud po roce přešel do laboratoře měďárny v Čelákovicích, kde pracoval až do svého zatčení.
Šíře Dobiášových intelektuálních, jakož i teoretických znalosti a předpokladů byla mohutná. Patřil k dialektikům ovlivněným přírodovědnou a matematickou logikou. Neměl rád povrchnosti a odmítal lehké soudy. Jako evangelík byl ctitelem přísných osobností reformace. Patřil k prvním návštěvníkům diskusních skupin v evangelickém sboru J. A. Komenského na Smíchově, které navštěvoval, aby si prohluboval a ujasňoval některé základní myšlenky humanistické a protestanské filozofie. Jelikož se diskusí zúčastňoval i německý antifašista Vincy Schwarz, Dobiáš byl stále více ovlivňován i v marxistickém duchu, což se projevovalo v jeho názorech na poválečné uspořádání světa a československé společnosti.
Společně se svými spolužáky a kamarády Jiřím Staňkem a Karlem Hiršlem založili na podzim 1943 levicovou ilegální skupinu Předvoj. Společně sepsali její programové prohlášení a začali vydávat stejnojmenný ilegální časopis, později ještě produkovali tisky zvané Boj mladých a Nástup. Za nejvhodnější organizační formu národního odboje považovali národní výbory, které pomáhali organizovat. Konec války měl v jejich představách přinést hluboké společenské konflikty, které měly vést k revoluci. Očekávaná revoluce měla být revolucí národní, ale i sociální, jejíž vedoucí silou se měli stát komunisté. Ideový základ skupiny sice vycházel z prolnutí křesťanských a socialistických tradic, ale ve svém důsledku se hlásil k názorům komunistickým. Okruh členů skupiny se rychle rozšiřoval, a tak se z Předvoje poměrně brzy stala jedna z největších odbojových organizací v protektorátu.
Dobiáš v Čelákovicích vešel ve styk s místní buňkou ilegální komunistické strany a spolupracoval mimo jiné i s Karlem Dostálem a Janem Jirůškem, u nichž se skrýval výsadkář Rudolf Vetiška. Dobiáš opatřil jemu, a ještě jednomu členu desantu legitimace. V březnu 1944 si nacistické bezpečnostní orgány přišly pro Dostála s Jirůškem. Po zatčení a výsleších Jiřího Staňka se gestapo dostalo na stopu dalších pracovníků ilegální skupiny Předvoj a bylo jen otázkou času, kdy realizuje jejich zatčení.
V polovině roku 1944 se Dobiáš na radu čelákovických spolupracovníků chystal přejít k partyzánům. Svůj odjezd však neměl odkládat. Dne 8. června 1944 byl zatčen v měďárně. První noc v rukou gestapa strávil na čelákovické radnici, kde byli shromažďováni i další zatčení odbojáři. Dobiáš kruté výslechy vydržel a nikoho neprozradil, a to ani během konfrontace s Dostálem a Jirůškem, kteří byli za tímto účelem přivezeni z Prahy.
Dobiáš byl následně deportován do pankrácké věznice. Dobu od 13. června do 16. září 1944 strávil v terezínské Malé pevnosti. Dne 19. září 1944 uzavřel vyšetřující soudce jeho případ protokolem a Dobiáš byl převezen do káznice v saském Zwickau (Cvikově), kde očekával projednání svého případu u soudu. V druhé půli října jej znovu převezli do Prahy, kde se měl vyjádřit k doznání svého spolupracovníka Staňka. Kruté výslechy, kterým byl znovu podroben, byly motivovány i mstou ze strany gestapa.
Vyšetřující soudce povolil Dobiášovi návštěvu rodiny, která se s ním za zdmi pankrácké věznice viděla naposledy. V noci z 11. na 12. prosince 1944 byl Dobiáš znovu převezen do Cvikova. Ráno předstoupil před soud, který nad ním vynesl trest smrti.
Na zvláštní rozkaz gestapa byl s ostatními odsouzeným v noci z 9. na 10. dubna 1945 přemístěn na popraviště, kde byl zavražděn. Literatura se neshoduje v místě, kde se tato nešťastná událost uskutečnila. Podle některých zdrojů mělo k popravě dojít ve Cvikově, jiné prameny uvádí jako místo jeho skonu Drážďany.
Nadanému Václavu Dobiášovi byl posmrtně udělen vysokoškolský titul inženýra. V roce 1981 byla odhalena pamětní deska na jeho rodném domě, připomínající jeho oběť v boji proti nacismu.
Jan Benda
Níže uvádíme odkazy do Centrální evidence válečných hrobů a na další pietní místa uchovávající památku inženýra i. m. Václava Dobiáše.
Pamětní deska umístěná v budově bývalého Vančurova reálného gymnázia v Praze-Smíchově (VH: CZE0005-20089).
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0005-20089
Pamětní deska na rodném domu Václava Dobiáše v Jimramově.
https://www.vets.cz/vpm/48500-pametni-deska-vaclav-dobias/
Summary:
On April 10, 1945, resistance fighter Václav Dobiáš, who was one of the founding members of the organization Předvoj, which was primarily a left-wing organization of young people, was executed. The Nazi occupation regime showed them no mercy, despite their young age.
Pamětní deska inženýra i. m. Václava Dobiáše je umístěna na jeho rodném domě č. p. 190 v Jimramově na Vysočině.
Rodný dům odbojáře Václava Dobiáše v Jimramově v okrese Žďár nad Sázavou.
Pamětní deska odbojáře Václava Dobiáše se nachází v dnešním Gymnáziu Na Zatlance (bývalém Vančurově reálném gymnáziu) v Praze-Smíchově, kde v červnu 1939 maturoval.
Václav Dobiáš (*19. 9. 1920 - †10. 4. 1945).
Komunistický odbojář Václav Dobiáš.
Rodina po válce pátrala po osudu Václava Dobiáše i prostřednictvím tisku.
Použitá literatura:
BARTOŠ, Josef. Nedokončené životopisy, portréty mladých lidí, kteří položili život v boji proti fašismu. Praha 1987.
ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt, Československý odboj a nacistická okupační moc 1943-1945. Praha 2007.
HÁJKOVÁ, Alena. Pražští komunisté v odboji. In. Hlas revoluce č. 4/1980, 26. 1. 1980, s. 5.
Kolektiv, Jimramov. 1361-2011: almanach k 650. výročí první písemné zmínky. Jimramov 2011.
MENCL, Vojtěch – SLÁDEK, Oldřich. Dny odvahy: z historie revoluční skupiny Předvoj. Praha 1966.
METELEC, Matěj. Revoluční skupina Předvoj: 75 let od popravy mladých odbojářů, Alarm, deník, on-line: https://denikalarm.cz/2020/05/revolucni-skupina-predvoj-75-let-od-popravy-mladych-odbojaru/
PÁNKOVÁ, Růžena. Z galerie statečných. Ing. Václav Dobiáš. In. Hlas revoluce č. 30/1981, 1. 8. 1981, s. 5.
PÁNKOVÁ, Růžena. Byli předvojem dneška, In. Hlas revoluce č. 29/1982, 24. 7. 1982, s. 4.
TUREK Jan. Padli na prahu svobody. In. Hlas revoluce č. 38/1982, 22. 9. 1984, s. 7, Hlas revoluce č. 39/1982, 29. 9. 1984, s. 7, Hlas revoluce č. 40/1982, 6. 10. 1984, s. 7.
