Generálové Golian a Viest

Generálové Golian a Viest

Ján Golian se narodil v maďarském městě Dombóvár (rodina se později vrátila na Slovensko). V srpnu 1927 absolvoval vojenskou školu v Hranicích. Následně byl do roku 1939 důstojníkem československé armády. Po březnu 1939 sloužil v armádě slovenské, avšak pomáhal organizovat ilegální odchody do zahraničí a udržoval kontakty s československou vládou v Londýně. Byl rovněž autorem plánů na ozbrojené vystoupení slovenské armády proti nacistickému Německu, přičemž spolupracoval i s generálem Štefanem Jurechem. Jurech však aktivní účast v povstání v této chvíli odmítl, neboť byl již kvůli své předchozí činnosti sledován. Golian měl naplánovanou i schůzku s generálem Augustem Malárem, který později souhlasil s převedením svých dvou divizí na stranu povstalců. Na konci dubna 1944 byl Golian jmenován velitelem vojenského ústředí Slovenské národní rady. Pověřen k vedení povstání byl však fakticky i exilovou vládou v Londýně. 29. srpna 1944 vydal v osm hodin večer rozkaz „Začnite s vysťahovaním“, kterým počaly boje. V této situaci selhal výše zmíněný generál Malár, jenž pod vlivem slovenského ministra národní obrany Čatloša považoval povstání za předčasné, a v rozhlasovém projevu vyzval, aby vojáci zůstali v kasárnách. Naopak se k povstání snažil přidat Štefan Jurech, kterému se však již nepodařilo proniknout přes německé hlídky až ke Golianovi. Od 5. září byl Golian povýšen do hodnosti brigádního generála. 7. října se stal zástupce hlavního velitele povstání generála Rudolfa Viesta.

Slovenský rodák z Revúci generál Rudolf Viest sloužil u c. a k. pěšího pluku č. 5, s nímž byl u Krakova 25. 11. zajat. Následně sloužil jako dobrovolník u srbské divize (u dobrovolnické jednotky v Oděse) a poté od února 1917 v čsl. legiích v Rusku, s kterými se vrátil do Československa již v hodnosti majora. Roku 1933 dosáhl hodnosti brigádního generála (jako první slovenský důstojník). Během mobilizace velel jednotkám VI. sboru. Podepsal memorandum proti způsobu odtržení Slovenska v březnu 1939 a později přes Maďarsko uprchl do Francie. Na Slovensku byl zatím v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Byl členem Československého národního výboru v Paříži. Od ledna 1940 velel 1. čs. divizi ve Francii. V červnu 1940 se mu podařilo dostat se do Anglie, přičemž patřil mezi členy exilové vlády v Londýně.

V říjnu se přes SSSR dostal do Banské Bystrice s částí 2. čs. paradesantní brigády, která byla vyslána na pomoc SNP. Převzal velení 1. československé armády na Slovensku. Při zhoršující se situaci generál Viest vydal v noci na 28. října 1944 v Donovalech rozkaz: „Boj za slobodu Československa sa nekončí, bude pokračovať v horách.“. 3. listopadu 1944 byl zajat spolu s generálem Golianem v Pohronském Bukovci, když se raději vzdali kvůli hrozbě vypálení celé obce (k čemuž i navzdory slibu později došlo). Po vyšetřování v Banské Bystrici a Bratislavě byli s generálem Golianem odsouzeni k trestu smrti. Popraveni byli pravděpodobně v březnu 1945 v táboře Flossenbürg i spolu se Štefanem Jurechem a Augustem Malárem, kteří rovněž byli pro spolupráci s odbojem zatčeni.

Lukáš Havel

Odkaz do Centrální evidence válečných hrobů připomínající památku generálů:

Generály Goliana a Viesta (ale i v článku zmíněného Malára a Jurecha) připomíná pomník důstojníkům generálního štábu umístěný v areálu Ministerstva obrany ČR Na Valech. (VH: CZE20768)

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0006-20768

Summary:

The fate of the Czechoslovak generals Golian and Viest, who commanded the Slovak National Uprising, was a tragic one. Unfortunately, their situation was quite complicated due to the failure of General August Malár, with whom they paradoxically met again while awaiting execution. Though their courageous behavior during interrogations was even confirmed by German officers.