Dubnové boje u Dunkerque

Na začátku března 1945 přibyla k čs. jednotkám obléhajícím francouzský přístav Dunkerque posila asi 140 mužů. Jednalo se o bývalé příslušníky Vládního vojska, kteří z nasazení v Itálii uprchli k partyzánům a následně prodělali anabázi přes internaci ve Švýcarsku a francouzskou Neapol, aby se dostali na počátku prosince 1944 do Anglie. Odtud vedla jejich cesta k bojovým jednotkám na západní frontě. Jednalo se o cennou posilu, která byla rozdělena k jednotlivým útvarům dle potřeb a odborností.

I přes blížící se konec války nadále pokračovaly u obleženého přístavu bojové operace, které si vyžadovaly mezi „vladaři“ krutou daň. Němečtí dělostřelci zvýšili od začátku dubna svoji činnost. Prvním padlým „vladařem“ u Dunkerque se stal v den svých 31. narozenin, 4. dubna 1945, Oldřich Jaroš. Jako četař u baterie C II. oddílu 1. dělostřeleckého pluku obrněné brigády padl během německé dělostřelecké palby na pozice u Loon Plage v západním úseku fronty. Byl pochován v Bourbourgu do hrobu č. 26. V následujících dnech německá dělostřelba ještě zesílila a 10. dubna 1945 v 1:51 hodin zahájili Němci protiútok na pozice držené francouzskou 8. rotou II. praporu 51. pěšího pluku FFI. Získali objekt přádelny Filature a farmy Delabaere, Enfants Dekeisler a Vermesch a pronikli podél kanálu Bourgbourg na jihozápad. Ještě před rozedněním se pokusilo několik tanků 3. roty tankového praporu 2 zaútočit na továrnu, ale pro zničené mostky a nedostatečnou podporu pěchoty se musely stáhnout. 

Protiútok 11. dubna začal v 17:30. Do útoku nastoupila jako pěchota 1. rota tankového praporu 3 s podporou francouzské 7. a 6. roty 33. pěšího pluku a tanků československé velitelské roty tankového praporu 1. Podporučík Blahoslav Zavadil na útok opěšelých tankistů vzpomínal: „Jirouše zasáhla střepina z minometu. Košíček byl velitelem jednoho družstva mé čety a při pěším útoku se mi téměř před očima doslova ztratil po přímém zásahu dělostřeleckým granátem. Nebýt očitým svědkem jeho smrti, těžko bychom jeho pozůstatky našli a ještě hůře identifikovali. Oba padlé jsme potom v přítomnosti našeho katolického kněze Hugo Vaníčka důstojně pohřbili na hřbitově v Bourbourg…“ Oba zmiňovaní muži, Antonín Košíček a Jaroslav Jirouš patřili také k „vladařům“. Jaroslav jirouš byl pochován 16. dubna v Bourgbourg do hrobu č. 33. Ostatky Antonína Košíčka nebylo možné pohřbít. Dnes je připomenut v britském National Memorial Arboretum. Tanková 1. rota utrpěla toho dne ztrátu 11 padlých a 28 raněných. V 18:00 se musela stáhnout. Francouzská 6. rota, která měla jistit levé křídlo, nenastoupila do boje vůbec, 7. rota se stáhla předčasně, a i když československé tanky dojely až do prostoru továrny, musely se stáhnout. 

O dva dny později Francouzi z 33. pluku obsadili předsunuté pozice před Filature a 14. dubna 1945 Britové z 600. pluku získali farmy Vanherseck, Vie Deram a Devos. V 10:00 zahájili spojenečtí dělostřelci desetihodinové ostřelování továrny Filature. Dne 15. dubna v 5:45 zahájila zesílená útočná skupina úder na továrnu a její okolí. Po zdárném úvodu se jednotky dostaly pod silnou dělostřeleckou palbu a utrpěly silné ztráty. Útok se proměnil v boj muže proti muži. Jediným ziskem se tak stalo postavení Warn West, které dobyl Oddílu kanónů proti útočné vozbě. Po celodenním boji se zbytky útočných čet v 18:30 stáhly. Ten den padlo 35 Čechoslováků, 33 bylo zraněno a 16 upadlo do zajetí, ze kterého byli na základě dohody vyměněni zpět k brigádě již 18. dubna. Němci objekty přádelny Filature udrželi až do kapitulace.

Během bojů 15. dubna z „vladařů“ padl v rámci 2. čety 3. motoroty jako zástupce velitele čety rotný František Morávek, když během útoku šlápl na minu. Byl pochován následující den na hřbitově Bourgbourg, hrob č. 52. Ze stejné roty byl během bojů u továrny těžce zraněn a následně zajat Miloslav Hájek. Zemřel během převozu do nemocnice Rosendaëlu. Dnes je pochován na kanadském vojenském hřbitově v Leubringhen, oddělení H7, hrob č. 3. Josef Kolář sloužil u Oddílu kanónů proti útočné vozbě. Byl zasažen při dělostřeleckém přepadu postavení Warn West. V Bourgbourg byl pochován do hrobu č. 39. četař Oldřich Podzemný z velitelské roty tankového praporu 2 se účastnil klamného útoku u vsi Ghyvelde. Těsně před zakončením palby jej do hlavy zasáhl zákluz kanónu a svému zranění podlehl krátce po převozu na lehkou brigádní ambulanci. Byl pochován ve vojenské sekci městského hřbitova v Casselu, řada C, hrob č. 48.

Jenom boje o továrnu Filature 11. – 16. dubna 1945 zaplatila brigáda 49 mrtvými a 75 zraněnými. Celkově v dubnu padlo 53 mužů, 89 bylo raněno a 20 se stalo nezvěstnými. Z „vladařů“ u Dunkerque padlo či podlehlo zranění 15 mužů. V září 1959 byly oběti z Bourbourgu přeneseny na československý vojenský hřbitov La Targette.

Vlastimil Křišťan

Čechoslováci pochovaní na hřbitově v Bourgbourg byli přeneseni v srpnu a září 1959 na československý hřbitov La Targette:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-lokality?id=53f2e4d6-4ee2-412c-915f-690675baaaa0

Antonín Košíček je připomenut v britském National Memorial Arboretum:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=GBR-57142

Hrob Miloslava Hájka ve francouzském Leubringhen:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=FRA-1191

Hřbitov v Casselu s hrobem Oldřicha Podzemného:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=FRA-870

Summary
In spring 1945, Czechoslovak forces besieging Dunkirk were reinforced by around 140 former members of the Government Army, who had defected in Italy and reached England via Switzerland and Naples. They joined combat units on the Western Front and took part in intense fighting around the Filature factory in April. The first casualty among them, known as "Vladaři", was Oldřich Jaroš, killed on his 31st birthday. Others followed, including Antonín Košíček, Jaroslav Jirouš, and František Morávek. Heavy German shelling and infantry counterattacks led to numerous losses: 53 Czechoslovak soldiers were killed in April, 89 wounded, and 20 went missing. Despite valiant efforts, the Filature factory remained in German hands until the end of the war. In 1959, the remains of those buried in Bourbourg were reinterred at the Czechoslovak military cemetery in La Targette.

Zdroje:

Dunkerque: válečný deník Československé samostatné obrněné brigády (říjen 1944 - květen 1945). Praha: MO ČR – AVIS, 2006.

BROD, Toman. Československá samostatná obrněná brigáda u Dunkerque (1944-1945). In Historie a vojenství 9, č. 5, s. 648-694. On-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:945dbaad-422f-498f-8401-2516680f9fa2

PEJČOCH, Ivo. Za Háchu i za Beneše: ztráty příslušníků vládního vojska 1939-1945. Praha: MO ČR – AVIS, 2013.

MAREK, Jindřich. Háchovi Melody Boys: kronika českého vládního vojska v Itálii 1944-1945. Cheb: Svět křídel, 2003.