Dirigent a skladatel Vít Nejedlý

Vít Konstantin Nejedlý se narodil 22. června 1912 na dnes pražském Smíchově do rodiny univerzitního profesora, hudebního vědce a politika Zdeňka Nejedlého a jeho manželky Marie. Hrál na klavír a v 16 letech se pokoušel již komponovat. Na Karlově univerzitě začal studovat matematiku, ale studia nedokončil. Úspěšně vystudoval hudební vědu a estetiku a v roce 1936 obhájil doktorát disertací „Počátky moderní české harmoniky“. Zároveň studoval soukromě v letech 1929-1931 skladbu u Otakara Jeremiáše a dirigování u Václava Talicha. Jako dirigent působil od roku 1936 v opeře v Olomouci, kde se oženil s herečkou Štefou Petrovou a v roce 1938 se vrátil do Prahy. Po celou dobu byl aktivní v levicových politických a kulturních organizacích. Po okupaci Československa odešel v červnu 1939 spolu s matkou do Sovětského svazu, kam na jaře již přesídlil jeho otec a později se zde setkal opět i se svojí manželkou. Působil na katedře dirigování moskevské konservatoře, stal se členem Svazu sovětských skladatelů a pracoval jako redaktor českého hudebního vysílání. Po vypuknutí války začal pracovat jako dirigent Všesvazového rozhlasu a komponoval propagandistická témata jako například skladbu „Vítězství bude naše“ či kantátu „Přísaha Ukrajinky“.

Po vzniku československé vojenské jednotky v SSSR sehnal pro v Buzuluku vznikající hudební těleso hudební nástroje. Na žádost Ludvíka Svobody se rozhodl vstoupit do čs. armády. V rozkaze brigády z 13. května 1943 stálo „Po zájezdu na III. Všeslovanský mítink v Moskvě vrátila se k jednotce hudební kapela v počtě 16 mužů a 1 civilisty v odvodním řízení. S kapelou přijel z Moskvy dirigent Vít Nejedlý.“ Za necelý týden, 19. května 1943, se v Novochopersku stal velitelem Hudební čety 1. čs. samostatné brigády. Vít Nejedlý přichystal pro soubor sešitek revolučních písní a se souborem nastudoval pásmo „Do boje Slované“, které poprvé představil veřejnosti na konci září 1943 před odjezdem z Novochopersku na frontu. V průběhu bojů hudebníci, z větší části elévové, plnili v brigádě podpůrné role. V září 1944 Nejedlý připravil pro rozrůstající se soubor pásmo „Přicházíme k vám z SSSR“, ale již den po premiéře musel opět část hudebníků propustit pro plnění bojových úkolů. Vít nejedlý a jeho soubor poprvé vystoupili na území Československa 7. října 1944 během pohřbu generála Vedrala-Sázavského. Přes složité bojové podmínky do konce roku 1944 soubor odehrál 300 koncertů.

Poslední vystoupení na území osvobozeného Československa Vít Nejedlý absolvoval 11. prosince 1944, když v Ladomirové předváděl štábu nový koncert. Vystoupení bylo zdařilé, ale během dirigování začal pociťovat silnou únavu. Po návratu do přiděleného domu okamžitě ulehl a spal až do odpoledne následujícího dne. Donutili jej dojít na ošetřovnu a v následujících dnech byl v domácím léčení s horečkami. Jeho stav se nelepšil. Nakonec byl na příkaz lékařů 16. či 17. prosince 1944 odeslán na rentgenové vyšetření do Krosna a po potvrzení onemocnění břišním tyfem do sovětské infekční nemocnice v Kroscienku. Jeho manželka Štefa Petrová si vymohla přítomnost u něj na pokoji. Na Štědrý den 1944 začal ztrácet paměť. Asi 30. či 31. prosince 1944 jej navštívil vojenský lékař brigádního obvaziště MUDr. Gustav Singer. V březnu 1955 vzpomínal: „Den předtím byl někdo u něho na návštěvě a vyprávěl nám, že je Vít tak značně obluzený, že již nepoznává lidi. Na moji otázku, zda mne poznává, odpověděl: ‚Proč bych tě Nepoznal?‘ a nazval mě jménem. Měl jsem velkou radost, protože jsem si myslel, že se jeho stav zlepšuje. Tím více jsem pak byl zarmoucen, jako všichni, kteří Víta znali, když jsem o 2 dny později slyšel, že Vít zemřel.“ Vít Nejedlý zemřel v Kroscienku 2. ledna 1945 v 1:30 ráno. Za doprovodu hudby byl pochován 4. ledna 1945 na pohřebišti v Dukelském průsmyku. Hudba 1. čs. armádního sboru osiřela. In memoriam byl jmenován kapitánem a vyznamenán čs. Medailí Za zásluhy 1. stupně, čs. Válečným křížem 1939, sov. Řádem Velké vlastenecké války 1. stupně a Pamětní medailí Československé armády v zahraničí se štítkem SSSR. Pravděpodobně největšího posmrtného uznání se mu ovšem dostalo na jaře 1945. V osvobozeném Popradu došlo k reorganizaci a vyčlenění Armádního uměleckého souboru, který 4. dubna 1945 přijal oficiální název Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého. Soubor zanikl teprve 30. září 1995 a za dobu své existence odehrál 43 000 představení a pomáhal vychovat celou řadu český a slovenských umělců.

Od 8. listopadu 1955 byl Vít Nejedlý připomenut pamětní deskou od sochaře Emanuela Famíra na rodném domě v Diezenhoferových sadech 1. Deska o rozměru 150 x 180 cm nesla po stranách incipity tří nejedlého skladeb a byly původně osazena na fasádě budovy. Před rokem 2012 byla deska přenesena do vestibulu budovy a následně zcela odstraněna. Prsť z jeho hrobu na Dukle byla uložena do rodinného hrobu na pražském Vyšehradě.

Vlastimil Křišťan

Vít Nejedlý je pochován a připomenut na čestném pohřebišti v Dukelském průsmyku:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=SVK-895
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=SVK-39572

Summary:

Vít Nejedlý was born on July 22, 1912 in Prague to a prominent academic family. He studied music and aesthetics, earning a doctorate with a dissertation on Czech harmonics. He trained in composition and conducting under renowned mentors and worked as a conductor in Olomouc and later in Moscow during WWII. On May 19, 1943 he joined the Czechoslovak army, organizing musical ensembles for cultural and propaganda purposes. Nejedlý's works, including revolutionary song cycles and cantatas, supported the resistance movement. Despite health issues, he conducted over 300 concerts during the war. He died of typhoid on January 2, 1945 and was posthumously honoured with military and artistic accolades. His legacy was cemented by the Army Artistic Ensemble named after him, which performed for 50 years.

Zdroje:

Matrika narozených Smíchov N 34, fol. 414, on-line: https://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=A531E455E33D4B70ADA2D7969A50948C&scan=423#scan423

JIRÁNEK, Jaroslav. Vít Nejedlý: z historie bojů o novou, socialistickou kulturu. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1959.

JAREŠ, Stanislav. Busty, pomníky a pamětní desky osobností hudební kultury v Praze. Praha: Divadelní ústav, 1990, s. 41.

BRŮNA, Otakar. Z frontové partitury. In: Československý voják, 30. 4. 1970, on-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:8cb6072b-fa3d-11ea-80fc-001b63bd97ba

Jeden z řady: Vít Nejedlý. In: Lidová armáda, 3. 10. 1974, on-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:a2bcbfdb-8e06-11ed-ba25-001b63bd97ba

https://prazskypantheon.cz/index.php?title=V%C3%ADt_Nejedl%C3%BD

Pamětní desky v Praze, on-line: https://www.pametni-desky-v-praze.cz/2012/03/06/nejedly-vit-na-dome-cp-1102-v-dienzenhoferovych-sadech-1-praha-5-smichov/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Arm%C3%A1dn%C3%AD_um%C4%9Bleck%C3%BD_soubor_V%C3%ADta_Nejedl%C3%A9ho