Bratislavsko-brněnská operace

Bratislavsko-brněnská operace se stala jedním z rozhodujících úderů vedoucích k osvobození Československa. Ofenziva započala 25. března 1945, když sovětská 7. gardová armáda v noci překvapivě překročila tok řeky Hron na středním Slovensku a vytvořila průlom v německých liniích. Následující den osvobodila 4. rumunská armáda Banskou Bystricu a již 4. dubna dobyla Rudá armáda Bratislavu. Zhroucení jižní části fronty donutilo Němce a jejich spojence ke stažení rovněž v severním úseku fronty na Slovensku u Liptovského Mikuláše. K řece Moravě se jednotky 2. ukrajinského frontu probojovaly o dva dny později. Klíčové překročení řeky proběhlo již 7. dubna v Brodském a 11. dubna sovětští a rumunští vojáci osvobodili po tvrdých bojích Lanžhot, následovaný o dva dny později Hodonínem a Velkými Bílovicemi.

Okamžitě 15. dubna 1945 se spojenci pokusili využít zhroucení německé obrany na řece Moravě k rychlému postupu do Brna. První čtveřice sovětských tanků dorazila do oblasti brněnského Ústředního hřbitova již 18. dubna, ale byla zlikvidována a německá skupina armád Střed, posílená stažením jednotek od Sověty dobyté Vídně, dokázala spojenecký postup ve dnech 18.–24. dubna zastavit na linii Ivančice–Ořechov–Rajhrad–Šitbořice. Němci provedli několik úspěšných protiútoků, kdy 19. dubna znovu dobyli Ořechov či 20. dubna odřízli sovětské jednotky u Popůvek.

Obnovený sovětský útok, posílený o 6. gardovou tankovou armádu přesunutou od Vídně, podporovaný leteckým a dělostřeleckým bombardováním německých pozic, se dokázal 23. dubna spojit s odříznutými jednotkami u Popůvek a 24. dubna osvobodit Ořechov, Ořechovičky, Tikovice, Popůvky, Omice, část Žebětína, Šlapanice a první brněnské předměstí – Tuřany. Následujícího dne se jednotky 2. ukrajinského frontu probojovaly až k břehům Svratky a Svitavy a v noci v okolí výstaviště za pomoci Brňanů překročili vodní tok řeky Svratky a během urputných bojů ovládli 26. dubna městské centrum i většinu předměstí Brna. Německé jednotky držely na severních předměstích pevná obranná postavení a stále dělostřelecky ostřelovaly ulice v severní části metropole. Poslední předměstí Brna – Řečkovice – bylo zcela osvobozeno až v rámci německé kapitulace 9. května 1945.

Převážná většina pomníků padlých sovětských a rumunských vojáků v menších obcích sloužila jako válečný hrob s ostatky jen po omezenou dobu. První vlna exhumací padlých sovětských vojáků probíhala již těsně po válce. Ostatky padlých, v některých případech po exhumaci zpopelněné, byly soustředěny na větší pohřebiště. V rámci soustředění obětí Bratislavsko-brněnské operace šlo pro rudoarmějce především o bratislavský Slavín či Čestné pohřebiště na Ústředním hřbitově v Brně. Rumunští vojáci byli v první polovině 50. let soustředěni na četném pohřebišti ve Zvolenu a Brně. Jedním z relativně menších shromažďovacích pohřebišť sovětských vojáků se stal hřbitov v Hodoníně.

Prvních 15 sovětských vojáků spočinulo v Hodoníně, na nynějším náměstí Osvobození, krátce po osvobození města 13. dubna 1945. V následujícím měsíci na městském hřbitově přibylo 78 rudoarmějců z bojů na přístupech k Brnu. Po jednání Rudé armády a místního Obecního národního výboru z ledna 1946 bylo rozhodnuto, že Hodonín se stane soustředěné pohřebiště padlých sovětských vojáků. Mezi 29. lednem a 5. únorem 1946 byla provedena exhumace a převoz ostatků 1489 rudoarmějců z více než 54 obcí především z okolí Břeclavi a Hodonína. Šlo o padlé z obce Biskupice (1 padlý), Blatnička (1), Bojkovice (1), Boršice (2), Břeclav (58–60), Březová (27), Bzenec (2), Částkov (1), Čejč (39), Čejkovice (42), Dolní Bojanovice (4), Dubňany (7), Havřice (16), Hlohovec (3), Hluk (24), Hodonín (78) , Horní Němčí (27), Hovorany (102), Hrušky (52), Charvátská Nová Ves (2), Kněždub (2), Kunovice (14), Lanžhot (232), Ladná (14), Ludkovice (4), Lužice (26), Mikulčice (7), Moravská Nová Ves (10), Moravský Žižkov (60), Mutěnice (19), Napajedla (4–6), Nesvačilka (18), Nezdenice (1), Nový Poddvorov (28), Ostrožské Předměstí (1), Pašovice (3), Petrov (8), Podivín (74), Pohořelice (6), Polichno (2), Poštorná (14), Prakšice (12), Prušánky (1), Radějov (2), Sudoměřice (36), Terezín (26), Topolná (6), Tvrdonice (56–58), Týnec (54), Újezdec (1), Velké Bílovice (34), Velký Ořechov (4), Zlámanec (2) či Ždánice (1). Vojsková část Rudé armády p/p 03077, zastoupená g. mjr. A. I. Jakovlevem (někdy také jako A. L. či A. J. Jakovlev) a kpt. S. V. Ležněvem (někdy jako S. R. Ležnev) předala hotové pohřebiště MNV Hodonín 15. března 1946. První vzpomínková slavnost se konala o dva dny později. Evidence válečných hrobů uvádí pro hodonínský hřbitov 1055 sovětských vojáků známých jménem, kteří padli či zahynuli při osvobození Československa.

Vlastimil Křišťan

Soustředěné pohřebiště padlých sovětských vojáků v Hodoníně:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6206-14155

Summary:
The Bratislava-Brno Operation, one of the key offensives leading to the liberation of Czechoslovakia, began on March 25, 1945. The Soviet 7th Guards Army crossed the Hron River, breaking through German lines, and liberated Banská Bystrica the following day. Bratislava was freed by the Red Army on April 4, prompting a German retreat across the front. By April 7, the 2nd Ukrainian Front reached the Morava River, and on April 11, Soviet and Romanian troops liberated Lanžhot, followed by Hodonín and Velké Bílovice. Despite a brief German counter-offensive, the Soviet forces, strengthened by the 6th Guards Tank Army, reached Brno's outskirts by 24 April. On 26 April, they secured the city center after heavy fighting. The final northern suburbs fell on 9 May with Germany’s surrender. Post-war, fallen soldiers were exhumed and reburied in major cemeteries like Slavín in Bratislava and Brno’s Central Cemetery. Smaller sites, including Hodonín, became consolidation burial grounds, honouring over a thousand identified Soviet soldiers.