Bombardování u Jachnivky – pomník ve Svitanoku

Rekonstruovaný válečný hrob.

Od konce září 1943 se 1. čs. samostatná brigáda přesunovala na frontu k Dněpru u Kyjeva. Čtvrtý vlak s dělostřeleckým oddílem byl nucen 12. října 1943 večer na trati Něžin - Priluky před stanicí Jachnivka zastavit. Koleje byly zablokované troskami vlaku zničeného německým bombardováním. Také ešalon s dělostřelci objevilo německé letadlo a pumou zničilo trať před vlakem. Po půlnoci další dva německé letouny transport bombardovaly a postřelovaly vagony z palubních zbraní. Jeden z vozů dostal přímý zásah, další byl roztříštěn tlakovou vlnou. Druhá baterie během pár minut fakticky přestala existovat. Padl její velitel podporučík Ervín Falter, 8 poddůstojníků a 30 příslušníků mužstva. Dalších 9 mužů 2. baterie bylo raněných a jen 6 jich vyvázlo bez zranění. Padlo také dalších 11 příslušníků 1. dělostřeleckého oddílu a 4 muži od protileteckých kulometů. 

Jedna z pum dopadla v blízkosti velitelského a sanitního vagonu, na kterém tlaková vlna rozmetala veškeré dřevěné prvky. Z vyprávění lékaře 1. dělostřeleckého oddílu MUDr. Širokého: „Tož nejdříve záchranné práce, vyprostit raněné. Mrtvé odneseme až potom. Děvčata se činí. Vyprošťovat se musí v hořících troskách, pořád něco padá a do toho křik, krev, mnoho krve. Nosíme je na pole asi 800 metrů stranou, prozatím. Děvčata spěchala do dva kilometry vzdálené školy, aby tam připravila místnost, v níž se bude operovat. Muselo to jít rychle – jeden lékař, v tomto okamžiku chirurg na 54 raněných. Začali jsme operovat na improvizovaném stole, narychlo stlučeném z všelijakých beden. Na to jsme položili prkna a jedny vylomené dveře. Je nás šest – tři děvčata, Pečora, Knop a já, jediný lékař jako chirurg. Materiálu nebylo dost, mnoho se zničilo při náletu. Velmi teď záleží na pořadí, v jakém budou narychlo ošetření ranění podrobeni operaci. Všem najednou nepomůžeš. Někteří umřeli, než se dostali na improvizovaný operační stůl. Operujeme celou noc až do jedenácti hodin… Velitel brigády dává k dispozici dva gazíky k odvozu raněných do sovětské chirurgické nemocnice v Něžině, kde ještě umřeli tři vojáci… Padlé jsme pohřbili do společného hrobu. Byli tam všichni, i když se nám v mnohém případě nepodařilo přesně určit, co komu patřilo. Ostatky opatrně do přikrývek, přikrývky do narychlo sbíjených rakví…“

Celkem u nádraží Jachnivka onu noc zemřelo 54 mužů. Dalších 54 bylo raněno. Oběti náletu byly pochovány v pět hodin odpoledne 13. října 1943 v zahradě strážního domku do společného hrobu za přítomnosti velitele brigády plk. Ludvíka Svobody a velitele dělostřelectva kpt. Otakara Rytíře.

Padlé v obci Svitanok, která vznikla v blízkosti uvedeného nádraží, v roce 2006 uctila delegace MO ČR. Při rekognoskaci okolí válečného hrobu jsme narazili na torzo pomníku (obr. 1), o němž nám místní obyvatelé sdělili, že se jedná o pozůstatek původního pomníku, který byl na hromadný hrob osazen hned po válce. Posléze byl nahrazen typizovanou betonovou sovětskou stélou (obr. 2). Jednali jsme s ukrajinskými představiteli o nahrazení betonové stély nově objeveným pomníkem, ale pro demolici stély ještě nenazrála doba. Proto jsme v roce 2008 odhalili obnovený válečný hrob, na který jsme původní zrekonstruovaný pomník prostě přidali. K seznamu původně pohřbených vojáků jsme doplnili i další dva, kteří zemřeli na utrpěná zranění několik dní po tragické události a byli pochováni v Prylukách a Pyrjatyně (obr. 3).

Po okupaci Krymu a Ruskem vyvolaném konfliktu na východě Ukrajiny se situace změnila a s ukrajinskými úřady bylo možno zahájit jednání o demolici betonové stély a jejím nahrazení původním pomníkem. Dílo se podařilo a rekonstruovaný válečný hrob byl slavnostně odhalen přesně před pěti lety, 14. října 2019 (obr. 4 a 5).

Pavel Filipek

Číslo válečného hrobu: UKR-1443

Bratrská mohyla ve Svitanoku v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-1443

 

Summary:

On October 12, 1943, a train with a Czechoslovak artillery unit was forced to stop near the Jachnivka station due to German bombing, which destroyed the tracks. German aircraft attacked the halted convoy, directly hitting several wagons. The 2nd Battery was almost completely wiped out, including its commander, Lt. Ervín Falter. Medical personnel, working in difficult conditions, improvised an operating table to treat the injured. Despite their efforts, some soldiers died before receiving surgery. That night 54 soldiers were killed and another 54 wounded. The fallen were buried in a mass grave on October 13, 1943, in the presence of Brigade Commander Col. Ludvík Svoboda and Artillery Commander Cpt. Otakar Rytíř. In 2006, a Czech Ministry of Defense delegation honored the victims, and negotiations with Ukrainian officials led to the 2019 unveiling of a restored war grave with the original monument, replacing a Soviet concrete stele.

1. Torzo původního pomníku v roce 2006.

Torzo původního pomníku v roce 2006.
Zdroj: Archiv autora

2. Typizovaná sovětská stéla.

Typizovaná sovětská stéla.
Zdroj: Archiv autora

3. Bratrská mohyla v roce 2009 po částečné rekonstrukci.

Bratrská mohyla v roce 2009 po částečné rekonstrukci.
Zdroj: Archiv autora

4. Rekonstruovaný válečný hrob.

Rekonstruovaný válečný hrob.
Zdroj: Archiv autora

5. Rekonstruovaný válečný hrob byl slavnostně odhalen 14. října 2019.

Rekonstruovaný válečný hrob byl slavnostně odhalen 14. října 2019.
Zdroj: Archiv autora

Pohřeb repatriovaného hrdiny – vrchního respicienta finanční stráže Ludvíka Svobody

Urna s ostatky vrchního respicienta finanční stráže Ludvíka Svobody byla uložena do rodinného hrobu v Horních Vilémovicích. Svoboda, velitel čety Stráže obrany státu, byl 22. září 1938 zavražděn nacisty během henleinovského povstání v Liptani. Jeho ostatky, po desetiletí uložené v Polsku, byly exhumovány v roce 2025 díky spolupráci Ministerstva obrany ČR a polského Institutu národní paměti. Pohřeb je symbolem návratu padlého obránce vlasti i dlouhodobé péče státu o válečné hroby a historickou paměť.

Alej československých parašutistů - lípy výsadku Iridium a Bronse

V Aleji československých parašutistů, která se nachází v těsné blízkosti obce Střížov na Třebíčsku, bylo v sobotu 18. dubna za účasti zástupců odboru pro válečné veterány a...

Josef Šanc – český námořník v Japonsku

Josef Šanc z Nymburka sloužil jako námořník na křižníku Kaiserin Elisabeth. Po vypuknutí první světové války se zapojil do obrany německého přístavu Čching-tao proti japonským a britským silám. Po kapitulaci padl do zajetí a byl internován v Japonsku. Zemřel 21. dubna 1916 v táboře Kurume. Jeho osud připomíná pomník u chrámu Šogen-ji.