Bombardování u Jachnivky – pomník ve Svitanoku

Rekonstruovaný válečný hrob.

Od konce září 1943 se 1. čs. samostatná brigáda přesunovala na frontu k Dněpru u Kyjeva. Čtvrtý vlak s dělostřeleckým oddílem byl nucen 12. října 1943 večer na trati Něžin - Priluky před stanicí Jachnivka zastavit. Koleje byly zablokované troskami vlaku zničeného německým bombardováním. Také ešalon s dělostřelci objevilo německé letadlo a pumou zničilo trať před vlakem. Po půlnoci další dva německé letouny transport bombardovaly a postřelovaly vagony z palubních zbraní. Jeden z vozů dostal přímý zásah, další byl roztříštěn tlakovou vlnou. Druhá baterie během pár minut fakticky přestala existovat. Padl její velitel podporučík Ervín Falter, 8 poddůstojníků a 30 příslušníků mužstva. Dalších 9 mužů 2. baterie bylo raněných a jen 6 jich vyvázlo bez zranění. Padlo také dalších 11 příslušníků 1. dělostřeleckého oddílu a 4 muži od protileteckých kulometů. 

Jedna z pum dopadla v blízkosti velitelského a sanitního vagonu, na kterém tlaková vlna rozmetala veškeré dřevěné prvky. Z vyprávění lékaře 1. dělostřeleckého oddílu MUDr. Širokého: „Tož nejdříve záchranné práce, vyprostit raněné. Mrtvé odneseme až potom. Děvčata se činí. Vyprošťovat se musí v hořících troskách, pořád něco padá a do toho křik, krev, mnoho krve. Nosíme je na pole asi 800 metrů stranou, prozatím. Děvčata spěchala do dva kilometry vzdálené školy, aby tam připravila místnost, v níž se bude operovat. Muselo to jít rychle – jeden lékař, v tomto okamžiku chirurg na 54 raněných. Začali jsme operovat na improvizovaném stole, narychlo stlučeném z všelijakých beden. Na to jsme položili prkna a jedny vylomené dveře. Je nás šest – tři děvčata, Pečora, Knop a já, jediný lékař jako chirurg. Materiálu nebylo dost, mnoho se zničilo při náletu. Velmi teď záleží na pořadí, v jakém budou narychlo ošetření ranění podrobeni operaci. Všem najednou nepomůžeš. Někteří umřeli, než se dostali na improvizovaný operační stůl. Operujeme celou noc až do jedenácti hodin… Velitel brigády dává k dispozici dva gazíky k odvozu raněných do sovětské chirurgické nemocnice v Něžině, kde ještě umřeli tři vojáci… Padlé jsme pohřbili do společného hrobu. Byli tam všichni, i když se nám v mnohém případě nepodařilo přesně určit, co komu patřilo. Ostatky opatrně do přikrývek, přikrývky do narychlo sbíjených rakví…“

Celkem u nádraží Jachnivka onu noc zemřelo 54 mužů. Dalších 54 bylo raněno. Oběti náletu byly pochovány v pět hodin odpoledne 13. října 1943 v zahradě strážního domku do společného hrobu za přítomnosti velitele brigády plk. Ludvíka Svobody a velitele dělostřelectva kpt. Otakara Rytíře.

Padlé v obci Svitanok, která vznikla v blízkosti uvedeného nádraží, v roce 2006 uctila delegace MO ČR. Při rekognoskaci okolí válečného hrobu jsme narazili na torzo pomníku (obr. 1), o němž nám místní obyvatelé sdělili, že se jedná o pozůstatek původního pomníku, který byl na hromadný hrob osazen hned po válce. Posléze byl nahrazen typizovanou betonovou sovětskou stélou (obr. 2). Jednali jsme s ukrajinskými představiteli o nahrazení betonové stély nově objeveným pomníkem, ale pro demolici stély ještě nenazrála doba. Proto jsme v roce 2008 odhalili obnovený válečný hrob, na který jsme původní zrekonstruovaný pomník prostě přidali. K seznamu původně pohřbených vojáků jsme doplnili i další dva, kteří zemřeli na utrpěná zranění několik dní po tragické události a byli pochováni v Prylukách a Pyrjatyně (obr. 3).

Po okupaci Krymu a Ruskem vyvolaném konfliktu na východě Ukrajiny se situace změnila a s ukrajinskými úřady bylo možno zahájit jednání o demolici betonové stély a jejím nahrazení původním pomníkem. Dílo se podařilo a rekonstruovaný válečný hrob byl slavnostně odhalen přesně před pěti lety, 14. října 2019 (obr. 4 a 5).

Pavel Filipek

Číslo válečného hrobu: UKR-1443

Bratrská mohyla ve Svitanoku v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-1443

 

Summary:

On October 12, 1943, a train with a Czechoslovak artillery unit was forced to stop near the Jachnivka station due to German bombing, which destroyed the tracks. German aircraft attacked the halted convoy, directly hitting several wagons. The 2nd Battery was almost completely wiped out, including its commander, Lt. Ervín Falter. Medical personnel, working in difficult conditions, improvised an operating table to treat the injured. Despite their efforts, some soldiers died before receiving surgery. That night 54 soldiers were killed and another 54 wounded. The fallen were buried in a mass grave on October 13, 1943, in the presence of Brigade Commander Col. Ludvík Svoboda and Artillery Commander Cpt. Otakar Rytíř. In 2006, a Czech Ministry of Defense delegation honored the victims, and negotiations with Ukrainian officials led to the 2019 unveiling of a restored war grave with the original monument, replacing a Soviet concrete stele.

1. Torzo původního pomníku v roce 2006.

Torzo původního pomníku v roce 2006.
Zdroj: Archiv autora

2. Typizovaná sovětská stéla.

Typizovaná sovětská stéla.
Zdroj: Archiv autora

3. Bratrská mohyla v roce 2009 po částečné rekonstrukci.

Bratrská mohyla v roce 2009 po částečné rekonstrukci.
Zdroj: Archiv autora

4. Rekonstruovaný válečný hrob.

Rekonstruovaný válečný hrob.
Zdroj: Archiv autora

5. Rekonstruovaný válečný hrob byl slavnostně odhalen 14. října 2019.

Rekonstruovaný válečný hrob byl slavnostně odhalen 14. října 2019.
Zdroj: Archiv autora

Malhotice

Pomník v Malhoticích připomíná padlé občany v první světové válce a nese bustu T. G. Masaryka. Jeho osudy poznamenaly dějiny 20. století, busta se vrátila až po roce 1989. V roce 2023 prošel pomník renovací s podporou Ministerstva obrany.

Konec 2. světové války

Připomínáme si konec 2. světové války. Japonsko podepsalo 2. září 1945 bezpodmínečnou kapitulaci.
Československo bylo v tu dobu již čtyři měsíce svobodné, ale stále oficiálně ve válečném stavu s Japonskem. Tento stav se změnil až v květnu 1957.

Exhumace obětí nacistických zločinů

Konec druhé světové války přinesl na území Československa tisíce obětí. Nacisté popravovali zajatce ve věznicích i táborech. Další věznění zahynuli při transportech a pochodech smrti. Hroby zavražděných byly často neoznačené. Okamžitě po skončení války začaly snahy o exhumace obětí, jejich identifikaci a důstojné připomenutí.