Boje o Slovensko 1919

Boje o Slovensko 1919

Na základě rozkazu ministra národní obrany Václava Klofáče překročily československé jednotky pod velením italských důstojníků 27. dubna 1919 provizorní československo-maďarskou demarkační linii. Podnětem k tomuto dohodovými mocnostmi oficiálně neschválenému výpadu byly předcházející úspěšné operace rumunské armády proti maďarským silám, které byly převážně soustředěny na rumunské frontě.

Na jednom ze dvou hlavních operačních směrů českoslovenští legionáři postupovali s obrněným vlakem podél železnice na důležitý dopravní uzel Sajószentpeter a dále na průmyslové a správní středisko Miskolc ležící necelých 60 km jihovýchodně od Tornaľy. Ani zkušené legionářské jednotky nebyly svou výzbrojí a výstrojí, ani početním stavem (sníženým částečnou demobilizací) připraveny na větší bojové střety. Nepočítala s nimi ani vláda v Praze, ani italské velení přímo na místě. Zákrok byl oficiálně prezentován jako policejní akce směřující k obsazení území opuštěného maďarskými bolševickými silami, aby se zamezilo rabování a ochránilo civilní obyvatelstvo.

První fáze operace se zdařila a Miskolc byl obsazen již 2. května téměř bez boje a beze ztrát. Kromě značného množství cenných surovin zde byl zajištěn i početný park parních lokomotiv, které sem Maďaři svezli téměř z celého slovenského území.

Jediným padlým československým vojákem v průběhu této akce byl italský legionář Josef Benda z 32. střeleckého pluku. Padl 29. dubna 1919 ve Štrkovci na slovenské straně současné slovensko-maďarské hranice. Narodil se 4. června 1888 v Brandýse nad Labem. Zajat byl na řece Soča v srpnu 1917 a do legií vstoupil 16. dubna roku následujícího. Boje na obou stranách italské fronty přežil bez větší újmy na zdraví. Osudnými se mu stali až maďarští bolševici, mezi nimiž ovšem působila také významná česká úderka vedená Antonínem Janouškem z Nymburku, jenž na přelomu dubna a května 1919 organizoval shazování bolševických letáků z maďarských letadel nad československými jednotkami.

Hrob Josefa Bendy jsme objevili ve vesnici Lenka jižně od Tornaľy a severně od Štrkovce v průběhu pietní cesty po hrobech padlých československých vojáků k 100. výročí bojů proti maďarským bolševikům v červenci 2019.

Předpokládali jsme, že náhrobek k letošnímu 105. výročí bojů zrestaurujeme, ale jeho struktura byla natolik narušena, že to nebylo možné. Nechali jsme zhotovit kamennou kopii, která bude na zrekonstruovaný hrob Josefa Bendy osazena v květnu letošního roku. 

Odkaz na hrob Josefa Bendy v Evidenci válečných hrobů zde:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=SVK-55526&coid=228&con=Slovensko&hid=1&hin=Boje%20o%20%c4%8cS%20hranice%20(1918-1919)&fnin=Josef&srn=Benda&st=0&

Momentka z pietního aktu u příležitosti 100. výročí bojů proti maďarským bolševikům v červenci 2019

Momentka z pietního aktu u příležitosti 100. výročí bojů proti maďarským bolševikům v červenci 2019
Zdroj: MO ČR

Původní náhrobek legionáře Josefa Bendy. Hrob se nachází ve vesnici Lenka jižně od Tornaľy a severně od Štrkovce

Původní náhrobek legionáře Josefa Bendy. Hrob se nachází ve vesnici Lenka jižně od Tornaľy a severně od Štrkovce
Zdroj: MO ČR

Kamenná kopie, která bude osazena na zrekonstruovaný hrob Josefa Bendy v květnu letošního roku

Kamenná kopie, která bude osazena na zrekonstruovaný hrob Josefa Bendy v květnu letošního roku
Zdroj: MO ČR

Telnice

Pomník v obci Telnice byl vybudován v roce 1923 na památku 21 padlých spolužáků z Telnice, Varvažova a Liboňova, kteří zahynuli během první světové války. Po druhé světové válce byl v souvislosti s odsunem německého obyvatelstva odstraněn a jeho materiál byl v roce 1955 použit při stavbě pomníku oslavujícího Rudou armádu. V roce 2024 byl z iniciativy obce Telnice renovován a navrácen ke svému původnímu pietnímu účelu.

Řídící učitel Ludvík Grygera a jeho rodina

Učitel Ludvík Grygera (1888–1945) působil na Moravě jako řídící učitel a zapojil se do odbojové organizace Obrana národa. Jeho syn Vlastimil bojoval v zahraničním vojsku, rodina byla za tuto činnost perzekvována gestapem. Grygera byl internován ve Svatobořicích, kde se nakazil tuberkulózou. Zemřel na Štědrý den 1945. Je uveden jako jeden z 434 hrdinů z řad učitelstva země Moravskoslezské, kteří obětovali životy v letech 1939-1945

Přejeme klidné prožití svátků vánočních a šťastný nový rok 2026

Vážení přátelé a podporovatelé,
v době vánočních svátků a blížícího se konce roku, kdy vzpomínáme na blízké a rozjímáme o uplynulých 12 měsících, bychom vám rádi poděkovali za vaši podporu a zájem o uchovávání památky mužů a žen, kteří položili své životy za naši svobodu.
Děkujeme, že nám pomáháte tento úkol naplňovat.

Klidné prožití svátků vánočních a šťastný nový rok 2026 vám přeje tým péče o válečné hroby a pietní místa Ministerstva obrany ČR.