Boje o Slovensko 1919

Boje o Slovensko 1919

Na základě rozkazu ministra národní obrany Václava Klofáče překročily československé jednotky pod velením italských důstojníků 27. dubna 1919 provizorní československo-maďarskou demarkační linii. Podnětem k tomuto dohodovými mocnostmi oficiálně neschválenému výpadu byly předcházející úspěšné operace rumunské armády proti maďarským silám, které byly převážně soustředěny na rumunské frontě.

Na jednom ze dvou hlavních operačních směrů českoslovenští legionáři postupovali s obrněným vlakem podél železnice na důležitý dopravní uzel Sajószentpeter a dále na průmyslové a správní středisko Miskolc ležící necelých 60 km jihovýchodně od Tornaľy. Ani zkušené legionářské jednotky nebyly svou výzbrojí a výstrojí, ani početním stavem (sníženým částečnou demobilizací) připraveny na větší bojové střety. Nepočítala s nimi ani vláda v Praze, ani italské velení přímo na místě. Zákrok byl oficiálně prezentován jako policejní akce směřující k obsazení území opuštěného maďarskými bolševickými silami, aby se zamezilo rabování a ochránilo civilní obyvatelstvo.

První fáze operace se zdařila a Miskolc byl obsazen již 2. května téměř bez boje a beze ztrát. Kromě značného množství cenných surovin zde byl zajištěn i početný park parních lokomotiv, které sem Maďaři svezli téměř z celého slovenského území.

Jediným padlým československým vojákem v průběhu této akce byl italský legionář Josef Benda z 32. střeleckého pluku. Padl 29. dubna 1919 ve Štrkovci na slovenské straně současné slovensko-maďarské hranice. Narodil se 4. června 1888 v Brandýse nad Labem. Zajat byl na řece Soča v srpnu 1917 a do legií vstoupil 16. dubna roku následujícího. Boje na obou stranách italské fronty přežil bez větší újmy na zdraví. Osudnými se mu stali až maďarští bolševici, mezi nimiž ovšem působila také významná česká úderka vedená Antonínem Janouškem z Nymburku, jenž na přelomu dubna a května 1919 organizoval shazování bolševických letáků z maďarských letadel nad československými jednotkami.

Hrob Josefa Bendy jsme objevili ve vesnici Lenka jižně od Tornaľy a severně od Štrkovce v průběhu pietní cesty po hrobech padlých československých vojáků k 100. výročí bojů proti maďarským bolševikům v červenci 2019.

Předpokládali jsme, že náhrobek k letošnímu 105. výročí bojů zrestaurujeme, ale jeho struktura byla natolik narušena, že to nebylo možné. Nechali jsme zhotovit kamennou kopii, která bude na zrekonstruovaný hrob Josefa Bendy osazena v květnu letošního roku. 

Odkaz na hrob Josefa Bendy v Evidenci válečných hrobů zde:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=SVK-55526&coid=228&con=Slovensko&hid=1&hin=Boje%20o%20%c4%8cS%20hranice%20(1918-1919)&fnin=Josef&srn=Benda&st=0&

Momentka z pietního aktu u příležitosti 100. výročí bojů proti maďarským bolševikům v červenci 2019

Momentka z pietního aktu u příležitosti 100. výročí bojů proti maďarským bolševikům v červenci 2019
Zdroj: MO ČR

Původní náhrobek legionáře Josefa Bendy. Hrob se nachází ve vesnici Lenka jižně od Tornaľy a severně od Štrkovce

Původní náhrobek legionáře Josefa Bendy. Hrob se nachází ve vesnici Lenka jižně od Tornaľy a severně od Štrkovce
Zdroj: MO ČR

Kamenná kopie, která bude osazena na zrekonstruovaný hrob Josefa Bendy v květnu letošního roku

Kamenná kopie, která bude osazena na zrekonstruovaný hrob Josefa Bendy v květnu letošního roku
Zdroj: MO ČR

Karel Kazda

Příběh Karla Kazdy (*1925) odráží složité osudy obyvatel pohraničí během druhé světové války. Po nuceném nasazení v německé armádě a zajetí ve Francii vstoupil do československé zahraniční armády a v květnu 1945 se vracel do osvobozené vlasti. Tragicky zahynul nedaleko Klatov jen několik dní po konci války při nešťastném pádu z tanku. Jeho památka byla důstojně připomenuta až v roce 2023.

Štarnov

V obci Štarnov na Olomoucku byly v roce 2025 obnoveny dva památníky evidované v Centrální evidenci válečných hrobů – pomník obětem první světové války a pomník padlým rudoarmějcům z konce druhé světové války. Renovace zahrnovala čištění, opravy kamene i kovových prvků a u druhého pomníku i výměnu silně poškozených částí. Celkové náklady činily 238 390 Kč, přičemž většinu uhradilo Ministerstvo obrany ČR.

Rakousko uherská jarní ofenzíva v Trentinu roku 1916

Rakousko-uherská jarní ofenzíva v Trentinu z roku 1916 patřila k největším operacím monarchie na italské frontě první světové války. Útok, označovaný v některé literatuře jako „trestná výprava“ (Strafexpedition), měl potrestat Itálii za vstup do války proti bývalému spojenci a prorazit přes náhorní plošinu Asiaga do Benátské nížiny. Ofenzíva začala 15. května 1916 mohutnou dělostřeleckou přípravou a zpočátku přinesla rakousko-uherským vojskům výrazné úspěchy. Postup však zastavily obtížné horské podmínky, sílící italský odpor a Brusilovova ofenzíva na východní frontě, která přinutila monarchii přesunout část sil do Haliče. Boje si vyžádaly statisícové ztráty a dodnes je připomínají četné válečné hřbitovy a památníky v oblasti Asiaga a Trentina.