Boje o Slovensko 1919

Boje o Slovensko 1919

Na základě rozkazu ministra národní obrany Václava Klofáče překročily československé jednotky pod velením italských důstojníků 27. dubna 1919 provizorní československo-maďarskou demarkační linii. Podnětem k tomuto dohodovými mocnostmi oficiálně neschválenému výpadu byly předcházející úspěšné operace rumunské armády proti maďarským silám, které byly převážně soustředěny na rumunské frontě.

Na jednom ze dvou hlavních operačních směrů českoslovenští legionáři postupovali s obrněným vlakem podél železnice na důležitý dopravní uzel Sajószentpeter a dále na průmyslové a správní středisko Miskolc ležící necelých 60 km jihovýchodně od Tornaľy. Ani zkušené legionářské jednotky nebyly svou výzbrojí a výstrojí, ani početním stavem (sníženým částečnou demobilizací) připraveny na větší bojové střety. Nepočítala s nimi ani vláda v Praze, ani italské velení přímo na místě. Zákrok byl oficiálně prezentován jako policejní akce směřující k obsazení území opuštěného maďarskými bolševickými silami, aby se zamezilo rabování a ochránilo civilní obyvatelstvo.

První fáze operace se zdařila a Miskolc byl obsazen již 2. května téměř bez boje a beze ztrát. Kromě značného množství cenných surovin zde byl zajištěn i početný park parních lokomotiv, které sem Maďaři svezli téměř z celého slovenského území.

Jediným padlým československým vojákem v průběhu této akce byl italský legionář Josef Benda z 32. střeleckého pluku. Padl 29. dubna 1919 ve Štrkovci na slovenské straně současné slovensko-maďarské hranice. Narodil se 4. června 1888 v Brandýse nad Labem. Zajat byl na řece Soča v srpnu 1917 a do legií vstoupil 16. dubna roku následujícího. Boje na obou stranách italské fronty přežil bez větší újmy na zdraví. Osudnými se mu stali až maďarští bolševici, mezi nimiž ovšem působila také významná česká úderka vedená Antonínem Janouškem z Nymburku, jenž na přelomu dubna a května 1919 organizoval shazování bolševických letáků z maďarských letadel nad československými jednotkami.

Hrob Josefa Bendy jsme objevili ve vesnici Lenka jižně od Tornaľy a severně od Štrkovce v průběhu pietní cesty po hrobech padlých československých vojáků k 100. výročí bojů proti maďarským bolševikům v červenci 2019.

Předpokládali jsme, že náhrobek k letošnímu 105. výročí bojů zrestaurujeme, ale jeho struktura byla natolik narušena, že to nebylo možné. Nechali jsme zhotovit kamennou kopii, která bude na zrekonstruovaný hrob Josefa Bendy osazena v květnu letošního roku. 

Odkaz na hrob Josefa Bendy v Evidenci válečných hrobů zde:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=SVK-55526&coid=228&con=Slovensko&hid=1&hin=Boje%20o%20%c4%8cS%20hranice%20(1918-1919)&fnin=Josef&srn=Benda&st=0&

Momentka z pietního aktu u příležitosti 100. výročí bojů proti maďarským bolševikům v červenci 2019

Momentka z pietního aktu u příležitosti 100. výročí bojů proti maďarským bolševikům v červenci 2019
Zdroj: MO ČR

Původní náhrobek legionáře Josefa Bendy. Hrob se nachází ve vesnici Lenka jižně od Tornaľy a severně od Štrkovce

Původní náhrobek legionáře Josefa Bendy. Hrob se nachází ve vesnici Lenka jižně od Tornaľy a severně od Štrkovce
Zdroj: MO ČR

Kamenná kopie, která bude osazena na zrekonstruovaný hrob Josefa Bendy v květnu letošního roku

Kamenná kopie, která bude osazena na zrekonstruovaný hrob Josefa Bendy v květnu letošního roku
Zdroj: MO ČR

Návštěva srbské delegace

Dne 28. dubna 2026 přivítali zástupci Odboru pro válečné veterány a válečné hroby, Vojenského historického ústavu a Vojenského ústředního archivu srbskou delegaci vedenou státním tajemníkem Ministerstva práce, zaměstnanosti, veteránů a sociálních věcí Srbské republiky. Společné jednání se zaměřilo na péči o válečné hroby, české a společné projekty a možnosti další spolupráce. Část delegace navštívila také expozici Armádního muzea na Žižkově.

85. výročí úmrtí Bedřicha Brabce a Zdeňka Svobody v kontextu nacistické perzekuce českého studentstva

Připomínáme si 85. výročí úmrtí Bedřicha Brabce a Zdeňka Svobody, brněnských vysokoškolských studentů, kteří se stali oběťmi nacistických represí spojených s událostmi ze dne 17. listopadu 1939. Po zatčení během zásahu v Kounicových kolejích v Brně byli deportováni do koncentračního tábora Sachsenhausen, kde 29. dubna 1941 zahynuli. Jejich osudy představují tragický příklad perzekuce českého studenstva a inteligence a zůstávají trvalou součástí historické paměti, připomínanou prostřednictvím pietních míst.

Vážany

Pomník obětem první světové války ve Vážanech z roku 1925, umístěný u kostela Zvěstování Panny Marie, byl kvůli havarijnímu stavu v roce 2025 obnoven. Původní teracový obelisk byl nahrazen kopií ze světlé žuly se zachováním nápisů. Obnova zahrnovala i nový základ a ochranný nátěr. Náklady činily 198 000 Kč, z větší části hrazené Ministerstvem obrany ČR.