Boje o Liptovský Mikuláš 1945 a pietní areál Háj Nicovo

Boj o Liptovský Mikuláš byl, spolu s boji na Dukle, jedním z nejkrvavějších bojů, které 1. čs. armádní sbor na Československém území podstoupil. Nic tomu přitom nejprve nenasvědčovalo. V lednu 1945 došlo v podtatranské oblasti k osvobození 52 obcí a 30. ledna československý sbor vstoupil do Liptovského Hrádku, který den předtím osvobodili slovenští partyzáni. Liptovský Mikuláš byl jasným cílem dalšího postupu. Ale němečtí a maďarští vojáci vybudovali v prostoru hlubokou členěnou obranu podporovanou horským terénem v okolí města. Ještě bez větších ztrát se podařilo Čechoslovákům obsadit Žiar a Podtureň, ale když byl 3. února 1945 zahájen útok na Smrečany, byl během boje dělostřeleckou palbou na pozorovatelně v Žiaru vážně zraněn do hlavy také velitel 3. brigády generál Karel Klapálek. Obec se sice získat podařilo, ale německou obranu se prolomit nepodařilo a fronta začala stagnovat. Následovaly útoky 5. a 13. února. Opět bezúspěšně. Svoji daň si vybíralo také mrazivé počasí. Nový pokus o osvobození Liptovského Mikuláše byl zahájen až 3. března 1945. Útok pěchoty německé okupanty vytlačil, ale podařilo se dobýt jen Bobrovec a Trstené a následný protiútok zatlačil Čechoslováky zpět do Smrečan. 

Sovětští vojáci 24. střelecké divize útočící na jižním úseku byly podstatně úspěšnější a podařilo se jim během útočné operace 3. března 1945 osvobodit z jihovýchodu velkou část Liptovského Mikuláše, včetně nádraží. Na chvíli získali také strategické výšiny Háj a Nicovo nad Městem, ale německý protiútok je vrhl zpět. Město bylo dočasně osvobozeno. Bylo rozhodnuto o přesunu mužů 24. střelecké divize na jiný úsek fronty. Během jejich střídání československými vojáky, 10. března 1945, došlo ke katastrofě. Nedošlo k řádnému předání úseků a německý protiútok (jeden ze 64 v první třetině března) vyústil v opětovné obsazení předměstí a následující den celého města. Došlo ke krátké operační pauze, sovětská 24. střelecká divize zůstala v úseku a Čechoslováci získali vítané posily. Prořídlé zkušené brigády byly doplněny na plné stavy a 13. března přibyla 4. brigáda, složená převážně z branců z východního Slovenska. Plánovaný další útok na město 20. března zhatila náhlá obleva. Další pokus tak bylo možné zahájit až o deset dnů později. O osudu města se ale rozhodovalo nakonec jinde. Němci ohrožení postupem sovětských jednotek na jižním Slovensku a v jižním Polsku a v probíhajících bojích začali v noci na 4. dubna opouštět pozice. To neuniklo československému průzkumu a v 6:00 zahájili českoslovenští a sovětští vojáci útok na město, které v průběhu dne zcela osvobodili. Započalo pronásledování nepřítele dál na západ.

Během dvou měsíců bojů přišel 1. čs. samostatný armádní sbor o 4 563 vojáků, většinou raněných, ale v tom čísle asi také 500 dezertérů. Padlí a zemřelí byli nejprve pochováváni provizorně, následně na místních hřbitovech. Některé oběti byly po válce příbuznými odvezeny na hřbitovy jejich rodných obcích. Padlí sovětští vojáci byli v březnu 1946 soustředěni v Žilině na sovětském pohřebišti na vrchu Borik. Na poradě dne 3. prosince 1947 za přítomnosti zástupců Místního národního výboru, Klubu slovenských turistů a lyžařů, Slovakotouru, velitele vojenského útvaru 4511 mjr. Karla Kristena a gen. Jaroslava Janáka bylo rozhodnuto umístit pohřebiště padlých příslušníků 1. čs. armádního sboru a účastníků Slovenského národního povstání na kótě 748 Háj. Prostor měl získat charakter lesního hřbitova a první čtyři návrhy vypracoval zahradní architekt Leopold Klika. S výstavbou se ovšem nezačalo pro finanční obtíže ještě ani v roce 1949 a 26. května 1950 adresovalo MNO městu silně kritický dopis o nepřipravenosti celého projektu.

Teprve v červnu 1950 padlo oficiální rozhodnutí o soustředění ostatků 1361 vojáků 1. čs. armádního sboru a účastníků Slovenského národního povstání, padlých v bojích v okresech Liptovský Mikuláš, Liptovský Hrádek, Rožumberok a Dolní Kubín, na vznikajícím pohřebišti Háj-Nicovo nad Liptovským Mikulášem. Exhumace od 9. do 18. listopadu 1950 vedl Josef Houška z Pohřební služby hlavního města Prahy. V roce 1953 byla vypsána nová soutěž na podobu památníku a výsledná podoba areálu byla realizována podle návrhu architektů Aladára Búzika a Ladislava Bauera. Ústředním motivem památníku se stal na vrcholu umístěný železobetonový pylon, obložený spišským travertinem s travertinovými reliéfy s motivy „Uctění zástavy“, „Pomoc raněnému“, „Kladení věnce“ a „Nad hrobem“. K vrcholku areálem hřbitova s 1400 hrobovými místy vede středem pozvolné schodiště na jehož úpatí nalezneme dvě sousoší. Levé s figurami československých vojáků zpodobňuje „Přísahu“ a pravé se sovětským vojákem a ženou „Vítězstvím k míru“. Reliéfy i sousoší jsou dílem sochařů Miroslava Ksandra a Alfonse Gromy. Areál památníku a vojenského hřbitova byl veřejnosti odevzdán 9. května 1961. Došlo ještě k pohřební několika obětí partyzánských bojů a v lednu 1985 byl na hřbitově pochován také veterán bojů a dlouholetý ministr národní obrany Martin Dzúr. Dnes zde spočívá 1370 žen a mužů.

V roce 1968 vznikl projekt rozšiřující areál hřbitova o muzeum, restauraci, toalety a vyhlídkovou věž. Vše měla doplňovat v krajině rozesetá těžká technika. Kvůli invazi „spojeneckých“ vojsk z plánu ovšem sešlo. Při poslední rekonstrukci pohřebiště v roce 2021 došlo k odstranění kamenných obrubníků vymezujících jednotlivá hrobová místa.

Vlastimil Křišťan

Odkaz na lokalitu Háj Nicovo v Evidenci válečných hrobů:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-lokality?id=a2544d02-5e30-4fe4-82e5-3148345b0048

Summary:

The Battle of Liptovský Mikuláš was one of the bloodiest fought by the 1st Czechoslovak Army Corps on Czechoslovak soil during WWII. Initially, the advance seemed promising, but German and Hungarian forces established a strong, well-defended position in the mountainous terrain. Repeated attacks in February and March 1945 failed, and harsh winter conditions added to the challenges. A breakthrough came on April 4, when the Germans withdrew, allowing Czechoslovak and Soviet troops to liberate the town. The battle resulted in 4,563 casualties. In 1961, a memorial cemetery was established at Háj-Nicovo to honor the fallen soldiers. Expansion plans in 1968 were halted due to the Warsaw Pact invasion. The last major renovation took place in 2021. Today, the site remains a key place of remembrance for those who fought and died in the battle.

Zdroje:

Boje o Liptovský Mikuláš. On-line: https://www.fronta.cz/dotaz/boje-o-liptovsky-mikulas

MAREK, Vladimír. Velké ztráty na „malé Dukle“. In: Areport 2015, č. 4. On-line: https://mocr.mo.gov.cz/assets/multimedia-a-knihovna/casopisy/a-report/ar4_2015.pdf

Dva měsíce bojů u Liptova. In: Lidová demokracie, 18. 2. 1970, s. 3.

I. V. Slavné dny 1. čs. sboru. Svobodné Československo: ústřední deník československé armády, 3.4.1946. On-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:3b87a11c-9b94-11e9-bd5c-005056b73ae5

NOVEK, František. Salvy vítězství. Praha: Naše vojsko, 1979, s. 168-171. 

NEMCOVÁ, Zuzana. Areál piety na Háji otvorili pred 55 rokmi. In: Mikuláš: Mesačník pre všetkých obyvateľov města 2016, květen. On-line: https://www.mikulas.sk/files/noviny/05-16.pdf

Spoločný cintorín pre padlých v bojoch pri Liptovskom Mikuláši. Múzeum Janka Kráľa. On-line: http://muzeumjankakrala.sk/spolocny-cintorin-pre-padlych-v-bojoch-pri-liptovskom-mikulasi/

Vytvorenie vojenského cintorína na výšine Háj-Nicovô. Múzeum Janka Kráľa. On-line: http://muzeumjankakrala.sk/vytvorenie-vojenskeho-cintorina-na-vysine-haj-nicovo/

STANČÍKOVÁ, Ľubica, KUBIŠOVÁ, Ľubica. Padlí vojaci nemali byť na Háji, ale na Vrbickom cintoríne. On-line: https://myliptov.sme.sk/c/8187854/padli-vojaci-nemali-byt-na-haji-ale-na-vrbickom-cintorine.html#storm_gallery_58584

Za svobodné Československo: ústřední deník 1. československého sboru v SSSR, 5.4.1945. On-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:17c7e86a-9af6-11e9-820c-005056b73ae5