Bitva u Zborova

Rusko stálo po katastrofální zimě 1916/1917 a následné únorové revoluci krůček od propasti. Nová ruská prozatímní vláda čelila zničujícím ekonomickým a sociálním problémům. Přesto se pokoušela plnit dohodu se západními spojenci a nadále setrvat ve válce. Ruská armáda měla na jaře provést velký útok na východní frontě. Její bojeschopnost ale byla silně diskutabilní. Velká ofenziva byla odložena na 1. července 1917. Začalo hledání úderných jednotek. Ty se měly dobrovolně přihlásit k vedení prvotního úderu a svým příkladem strhnout do útoku demoralizované běžné pěší pluky. Jednou z takto přihlášených jednotek byla Československá samostatná střelecká brigáda.
Tři československé bojové pluky o síle 3500 vojáků pod velením ruských důstojníků byly nedostatečně vyzbrojené. Jádro pluků tvořili starodružiníci, z nichž někteří bojovali v četných rozvědkách za samostatný československý stát od léta 1914, ale většinu mužstva tvořili již dobrovolníci získaní mezi zajatými rakousko-uherskými vojáky. Část z nich nestihla prodělat po propuštění ze zajetí ani nový řádný výcvik a někteří muži stále nevyfasovali letní součásti výstroje. Ruský štáb se proto československé dobrovolce rozhodl nasadit na vedlejším úseku fronty. Čechoslováci měli útočit jižně od ukrajinského městečka Zborov. V létě 1917 stála fronta u ukrajinského Zborova již takřka rok a Rakousko-uherská armáda vybudovala v prostoru tři linie propracovaného opevnění. Když legionáři v noci z 21. na 22. června 1917 (podle ruského starého kalendáře 8.-9. června) dorazili do ruských zákopů, nalezli je zpustošené a neudržované. Začali ihned s opravami a úpravami 6,5 km dlouhého svěřeného úseku. Ruch na frontě vyprovokoval přestřelky z ručních i větších zbraní. Dělostřelecké přepady si vyžádaly četné oběti. Šrapnel jednoho z dělostřeleckých granátů zabil 23. června 1917 například velitele 6. roty 1. střeleckého pluku nadporučíka Jaroslava Igora Vilímka.
Silně motivovaní dobrovolci se snažili zákopy připravit na nadcházející úder a prováděli rozvědky k zjištění umístění a stavu nepřátelských pozic. Šest dnů po příchodu do pozic odrazili v noci menší rakouský útok. Napětí na frontě rostlo. Velitel brigády, ruský plukovník Trojanov, vydal 30. června 1917 rozkaz 2. československému pluku k vyslání rozvědky za účelem získání zajatců. Praporčík Václav Kopal (budoucí divizní generál) vyrazil s deseti dobrovolníky 30. června 1917 v čase oběda a rychlým překvapivým úderem získal 7 zajatců Čechů. Obranu úseku měla na starosti částečně 32. pěší divize z Uher a především 19. pěší divize tvořená pěším plukem 35 z Plzeňska a pěším plukem 75 z Jindřichohradecka. Pod vlivem úspěchu Kopalovy rozvědky měl být úkol opakován druhý den. Odpoledne se pokusil o přepad rakouské polní stráže četař Alois Václav Svítek s několika dobrovolníky. Jeho skupina byla však předčasně zpozorována a rakousko-uherské jednotky spustily palbu z pušek, kulometů a nakonec i děl. Mužům skupiny se podařilo ustoupit. Jejich velitel Svítek byl v pásmu „nikoho“ těžce raněn. Mával k pozicím. Ale pokusy o jeho záchranu byly vždy zahnány palbou. Zemřel před nepřátelskými dráty odpoledne 1. července 1917. Na jiných úsecích fronty začala toho dne poslední velká ruská ofenziva války. Československý úsek měl útočit ráno druhého dne.
Nastal 2. červenec 1917 (19. červen). V 5:15 zahájila palbu ruská děla. Snažila se otevřít průchody v drátěných zátarasech a vyřadit z boje známé pozice kulometů. Rakousko-uherská děla začala odpovídat. Legionáři v noci přichystali nástupní zákopy a v 8:00 roty nastupovaly do pozic. Rakušané si pohybu všimli a začali pálit po nástupních prostorech. Z boje byl vyřazen například i velitel 2. praporu 1. střeleckého pluku poručík Otakar Husák (budoucí ministr národní obrany) či praporčík Jan Syrový, budoucí generál a předseda vlády v mnichovských dnech. Když v 9:00 vyrazili legionáři 1. střeleckého pluku „Svatého Václava“ ze zákopů, postupovali tak, jak byli zvyklí z rozvědek. Přískoky a po malých hloučcích. Velitelé hloučků vyvíjeli vlastní iniciativu a reagovali pružně na vzniklé situace. Za půl hodiny je následoval i 2. střelecký pluk „Jiřího z Poděbrad“ a poté 3. střelecký pluk „Jana Žižky z Trocnova“. Legionáři se rychle dostali do první linie zákopů a do hodiny je v celém úseku dobyli. Během další hodiny padla druhá linie rakousko-uherských zákopů včetně cílové kóty 392. Legionáři se často dostávali pod palbu vlastní dělostřelecké podpory, která nepostupovala kupředu tak rychle jako oni. C. a k. velení naopak nemělo přehled o situaci. Ve dvě hodiny se vzdala pod společným legionářským a ruským útokem i obklíčená Mogila. Českoslovenští legionáři rozvíjeli úspěch. Probili se do třetí linie, kterou jim již rozkaz k útoku za cíl neurčoval. Někde postoupili až do hloubky 5-6 km. Ovládli bojiště. V 15:00 se československé jednotky opět zkonsolidovaly. Bitva skončila naprostým vítězstvím. Ruské velení nečekalo takový úspěch a v oblasti nebyly dostatečné zálohy. Legionáři byli v noci vystřídáni a staženi do vsi Cecová. Rakousko-uherské zálohy naopak dokázaly vytvořit novou linii obrany. Ruská fronta se během několika dnů rozsypala. Nastal Tarnopolský ústup, v kterém Čechoslováci tvořili zadní stráž, a ztráty byly strašnější než z vítězné bitvy.
Během bitvy u Zborova padlo 173 československých legionářů (včetně 5 velitelů rot), dalších 29 mužů zemřelo později na následky zranění. Jejich ostatky byly uloženy především do Bratrské mohyly v Cecové (dnes Kalynivka). Beze stopy zmizelo 32 mužů dobrovolnického vojska. Raněno bylo na 800 dobrovolců. Z rakousko-uherských pluků č. 35 a 75 padlo 140 mužů. Přes 3 200 rakousko-uherských vojáků padlo během bitvy do zajetí a nejméně 480 z nich vstoupilo později do československého dobrovolnického vojska. Legionáři během bitvy dobyli tři linie zákopů, ukořistili dvě desítky děl a velké množství menších zbraní a munice. Českoslovenští dobrovolci ukázali v řadách vlastní vyšší jednotky odhodlání, a především schopnost, bojovat za samostatný československý stát. Zpráva o bitvě se roznesla do zajateckých táborů v Rusku, do Rakousko-Uherska a snad především do vlád spojeneckých států. Zborov jednoznačně vedl ke vzniku Československé armády ve Francii v prosinci 1917.
Legionáři padlí u Zborova byli během meziválečného období připomínáni pamětními deskami na rodných domech. Vznikaly vlastní zborovské pomníky. Ostatky jednoho z padlých legionářů od Zborova byly v roce 1922 vyzvednuty do hrobu „Neznámého vojína od Zborova“ ve Staroměstské radnici. Na Bratrské mohyle v Cecové (dnes Kalynivce) byl po dohodě československé a polské vlády od září 1926 do června 1927 vybudován památník dle návrhu architekta Jaroslava Rösslera. Byla do ní a do jednotlivých hrobů v blízkosti snesena také těla z hrobů v jiných úsecích bojiště. Těsně před masovou národní poutí v červenci 1927 byla osazena také nápisová deska v českém a polském jazyce. Zborovští padlí naplňovali ideál sebeobětování a hrdinství následovaného triumfem. Zborovské události plnily řádky článků, knih, divadelních scénářů a v letech 1937-1938 vznikl celovečerní film Zborov.
Výročí bitvy v meziválečném Československu doprovázely oslavy organizované armádou i občanským sektorem. Ale teprve 30. června 1928 prohlásil ministr obrany František Udržal „2. červenec – výročí bitvy u Zborova – za svátek všech útvarů, ústavů a úřadů čs. branné moci“. Svého vrcholu zborovské oslavy dosáhly v roce 1937, kdy se v souvislosti s rostoucím napětím s nacistickým Německem oslavy změnily v národní manifestaci věrnosti legionářskému odkazu. Nacistická okupace znamenala zánik připomínek v okupované zemi, ale jednotky zahraniční armády na východě i západě stále udržovaly zborovské oslavy a duch Zborova. Například muži polského legionu vyskakovali 13. září 1939 během evakuace na východ z vlaku, který projížděl Zborovem, aby si nabrali prsť ze slavného bojiště. V září 1943 obdržel jeden z deseti tanků T-34 tankového praporu 1. československé samostatné brigády v SSSR jméno Zborov. Oslav se v jednotkách často účastnili i veteráni bitvy. Po roce 1945 byl Zborov připomínán s bitvou u Bachmače, odkazující na společný boj legionářů a bolševiků proti Centrálním mocnostem. Zborovský svátek byl nahrazen teprve v roce 1950, výročím připomínky bojů na Dukle 6. října.
Dodnes nalezneme v českých městech ulice a čtvrti pojmenované po Zborovu a jeho hrdinech a také pomníky bitvě i mužům, kteří během bitvy zahynuli.
Pomníky ve vašem okolí, které upomínají oběti bitvy u Zborova, můžete najít v naší databázi https://evidencevh.army.cz/Evidence/vysledky-hledani-v-cr?dpn=zborov&dd=7.1917&st=0
Bratrská mohyla v Kalynivce v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-718
Pamětní deska Igora Vilímka: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE2113-1927
Pamětní deska na rodném domě praporčíka Adolfa Svítka: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE4207-30518
Zborovský památník v ostravských Husových sadech: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE8119-7966
Zdroje:
President Masaryk o významu Zborova. In: Národní osvobození, 19.06.1927. On-line: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:cd6cc4f0-5ed8-11e1-a516-0013d398622b
GALANDAUER, Jan. Hrob Neznámého vojína v proměnách času. In: Historie a vojenství 2/1999. On-line: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:72b3cafc-a666-4600-84bb-f9536b99e6e7
HLAVÁČEK, Jar. Ze zajateckého tábora ke Zborovu. In: Kolem Zborova: Kytice vzpomínek na Zborov a život v legiích. Brno, Moravský legionář, 1937. On-line: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:b9d9e1b2-ce11-4fec-972b-dbb3a2a79d60
KESSLER Vojtěch. Vzpomínkové oslavy bitvy u Zborova. In: HÁJKOVÁ Dagmar, HORÁK Pavel, KESSLER Vojtěch, MICHELA Miroslav. Sláva Republice!: Oficiální svátky a oslavy v meziválečném Československu. Praha: Academia, 2018. Str. 181-217.
KLECANDA, Vladimír. Bitva u Zborova: Vojensko historická studie o bojích československé brigády v Haliči roku 1917. Praha: Vojenský archiv RČS, 1927. On-line: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:328995fa-34f6-11ed-8965-001b63bd97ba
LANGER, František, MEDEK Rudolf, KOPTA Josef. Zborov 1917-1937: památník k dvacátému výročí bitvy u Zborova 2. července 1917. Praha: Čin, 1937. On-line: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:a5810613-87b8-401f-8759-45a1de26f082
LOTOCKÝ, Ludvík, HANUŠ, Otakar. Vídeň - Skobelevo - Zborov: vzpomínky a zápisky prostého vojáka legií. Brno: Moravský legionář, 1926. On-line: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:186d5eaa-b3d8-11ea-8cbc-001b63bd97ba
MEDEK, Rudolf, SYŘIŠTĚ, František. Památce Zborova 1917-1927. Praha: Za svobodu, 1927. On-line: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:9e807430-488b-11e4-8113-005056827e52
MOJŽÍŠ, Milan, RAK, Michal a kol. Zborov 1917-2017. Praha: ČsOL, 2018.
SYŘIŠTĚ, Stanislav. Vzpomínky účastníků bitvy u Zborova. In: Vojenské rozhledy, roč. 1927, č. 8-9. On-line: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:778dd5c6-5730-11e7-9e57-005056b73ae5
Prohlášení dne 2. července — výročí bitvy u Zborova — za svátek všech útvarů, ústavů a úřadů
čs. branné moci. In: Věcní věstník ministerstva národní obran, roč. XI., č. 40. On-line: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:6aa63ded-8c85-11ea-9e7b-001b63bd97ba
JAKL, Tomáš. Oslavy výročí bitvy u Zborova za druhé světové války. On-line: https://www.vhu.cz/oslavy-vyroci-bitvy-u-zborova-za-druhe-svetove-valky/
KUTHAN, Pavel J. Zborov 1917. On-line: https://www.valka.cz/clanek_10381.html
STRAKA, Karel. Zásadní střetnutí československých legionářů: před 105 lety bojovali v bitvě u Zborova. On-line: https://www.vhu.cz/zborov-bitva-ktera-cs-vojakum-vydobyla-respekt/