Bitva u Slivice
Bitva u Slivice
V těchto dnech, 11.–12. května, si připomínáme poslední ozbrojené střetnutí na československém území na konci druhé světové války a jednu z posledních významnějších vojenských operací této války v Evropě – bitvu u Slivice na Příbramsku.
K bitvě došlo tři dny po bezpodmínečné kapitulaci Německa. Její význam je umocněn tím, že se jí proti nepřátelskému uskupení hitlerovské branné moci zúčastnili nejen dobrovolníci z řad domácího odboje a sovětští partyzáni, ale také jednotky 1., 2. a 4. ukrajinského frontu v součinnosti s 3. americkou armádou. Předtím do bojů zasáhli také vojáci Ruské osvobozenecké armády (ROA) generála Andreje Andrejeviče Vlasova.
Německé jednotky, vedené fanatickým generálem Carlem von Pückler-Burghausem, se po ústupu z Prahy 9. května 1945 pokusily uniknout do amerického zajetí. To jim však nebylo umožněno, protože velitel spojeneckých sil na západní frontě, generál Dwight D. Eisenhower, rozhodl, že po půlnoci 8. května nebude přijato žádné další německé vojsko do amerického zajetí.
Německé síly proto uvízly u demarkační čáry v kotli u Slivice, kde se odmítaly vzdát sovětské armádě a mstily se místnímu obyvatelstvu. Vybudovaly zde obranné postavení v prostoru Buk – Slivice – milínské nádraží – Kozí vrch, které tvořily tři linie těžké techniky včetně tanků a minometů, a shromáždilo se zde přes 6000 vojáků SS.
Ve snaze donutit Němce ke složení zbraní vyrazilo proti nim 11. května 1945 několik desítek partyzánů ze skupiny Smrt fašismu a členů revoluční gardy. Jeden oddíl postupoval od Brodu, další od Jerusalema a třetí od Hájů V okamžiku, kdy se tito bojovníci dostali do palebného pásma německých zbraní, stali se snadnými terči protivníka. Z vojenského hlediska neměla akce partyzánů proti silnějšímu nepříteli sebemenší šanci na úspěch. Němečtí vojáci navíc využívali různé lsti a léčky, při nichž nemilosrdně likvidovali protivníky.
Situaci zachránily až předsunuté jednotky Rudé armády, které do bojů zasáhly téhož dne odpoledne a večer. Palebné pozice si vytvořily mezi Svatou Horou a Háji, u Brodu a před Raděticemi. Jejich zdrcující úder za použití dělostřelectva a raketometů kaťuša znamenal konec německého odporu. Asi ve tři hodiny ráno 12. května střelba utichla. Zdecimovaní Němci definitivně kapitulovali, což stvrdil v nedalekém rakovickém mlýně u Čimelic zmíněný Carl von Pückler-Burghaus, který následně spáchal sebevraždu.
Vítěznou stranu zastupoval sovětský generálmajor Ivan Fedotovič Serjogin, velitel 104. gardové střelecké divize, a americký plukovník Allison, náčelník štábu 4. tankové divize XII. sboru.
Jiří Řezníček
Odkaz na Centrální evidenci válečných hrobů připomínající památku padlých v bojích u obce Slivice a v jejím okolí:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE2120-2293
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE2120-2325
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE2120-2096
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE2120-2255
Summary.
On 11 and 12 May 1945, the last armed clash of the Second World War on Czechoslovak territory took place near the village of Slivice. Three days after the German surrender, more than 6,000 Waffen-SS soldiers attempted to escape to American captivity but were surrounded at Slivice. Despite initial resistance, including attacks by local guerrillas and Soviet partisans, it was Red Army artillery and Katyusha rocket fire that forced the Germans to surrender. The surrender, signed by General Carl von Pückler-Burghaus, concluded one of the last military engagements of World War II in Europe.
Dobový záběr z bitvy u Slivice v květnu 1945.
Konec války v roce 1945 v Rakovicích, kde v místním mlýně byla podepsána konečná kapitulace německých vojsk.
Mapa zachycující vojenskou situaci v květnu 1945 v okolí Slivic na Příbramsku. Jasně je zde vyznačena demarkační linie mezi americkým a sovětským prostorem.
Na snímku jsou příslušníci partyzánské skupiny Smrt fašismu pod velením kpt. Jevgenije Antonoviče, z nichž se někteří zúčastnili bojů u Slivice.
Situace u tzv. demarkační čáry v Čimelicích 10. 5. – 11. 5. 1945, kde si snažili zástupci německých jednotek marně vyjednat vstup do amerického zajetí.
Sovětští vojáci při bojích v okolí Slivice, Milína a Březnice ve dnech od 11. 5. do 12. 5. 1945.
Přepad německých nepřátelských postavení u Slivice sovětskými kaťušemi.
SS-Gruppenführer a generálporučík Waffen-SS Carl Friedrich von Pückler-Burghaus.
Carl Friedrich von Pückler-Burghaus (třetí z leva) u osobní Tatry 97.
Památník Vítězství z roku 1970 připomínající bitvu u Slivice.
Pomník obětem 2. světové války za obcí Slivice.
Pomník obětem bitvy u Slivice v obci Buk.
Rakovický mlýn u Čimelic.
Hrob s padlými sovětskými vojáky na hřbitově v Milíně.
