Bitva u Custozy 1866

V souvislosti s vypuknutím prusko-rakouské války 14. června 1866 italská armáda pod velením generála Alfonsa Ferrera La Marmory překročila dne 23. června 1866 řeku Mincio a postupovala směrem k Veroně. Itálie tak činila v rámci vojenského paktu s Pruskem (ze dne 8. dubna 1866) a pod příslibem získání Benátska, přičemž tuto nabídku učinil pruský kancléř Otto von Bismarck.

Habsburské císařství se pokusilo vyhnout boji na dvou frontách, když 12. června podepsalo dohodu o předání správy Benátska francouzskému císaři Napoleonu III., který měl region dále předat Itálii. Nicméně italské požadavky šly dalece za Benátsko a válku se tak odvrátit nepodařilo.

Přes 200 000 italských vojáků bylo rozděleno do dvou armád. Větší, tzv. Mincijskou armádu o síle 120 000 mužů vedl právě generál Ferrero, přičemž ji doprovázel i král Viktor Emanuel II. Po překročení řeky Mincio měla svést velkou bitvu s rakouskou armádou. Druhá italská armáda pak měla překročit řeku Pád a obejít zleva rakouské pevnosti a částečně tak rakouské síly odříznout. Plán byl více smělý a grandiózní než dobře uvážený, přičemž i pruští vojenští poradci vyjadřovali své pochyby.

Rakouské síly čítaly jen asi 75 000 mužů pod vedením arcivévody Albrechta (z těšínské větve habsbursko-lotrinské dynastie). V jeho armádě sloužily také „české pluky“ Habsburské monarchie. Šlo o pěší pluky č. 28 (Praha), 36 (Mladá Boleslav), 54 (Olomouc) a 75 (Jindřichův Hradec). Arcivévoda Albrecht a náčelník jeho generálního štábu, generálmajor Franz von John, se na základě zpráv svých agentů rozhodli pro ofenzivní variantu, která předpokládala opuštění ochrany velkých rakouských pevností za řekou Adiží a přechod k aktivnímu útoku. Italský plán tak byl zmařen již ve svém počátku, kdy navíc italské velení i po překročení hraniční řeky Mincio 23. června 1866 dále předpokládalo, že rakouská armáda zaujala defenzivní postavení za řekou Adiží.

Rakouský útok ráno 24. června 1866 italskou armádu naprosto překvapil. V následné dramatické bitvě u Custozy měla i tak po velkou část dne navrch početnější italská armáda. Nakonec výsledek rozhodlo pohotové rozhodování rakouských velitelů, kteří neváhali opustit původní plány na obchvat a úspěšně prorazili středem italské armády. K večeru téhož dne se tak vyčerpané italské síly stáhly z Custozy i za řeku Mincio. Ztráty obou nepřátelských armád činily do 8 000 mužů. Arcivévoda Albrecht se pravděpodobně správně rozhodl italské síly nepronásledovat. Bitva fakticky zvrátila italské plány na souši a rakouská strana čelila vyčerpání vlastních vojáků po celodenní bitvě. Větší část rakouských jednotek, i s jejich velitelem, navíc zanedlouho spěchala pokusit se zvrátit situaci na severním bojišti.

Itálie nakonec těžila z bojů, které Habsburská monarchie vedla s Pruskem. Dne 12. srpna 1866 následovalo příměří z Cormons. Francie postoupila Benátsko ve prospěch Itálie.

Lukáš Havel

Padlé z bitvy u Custozy, Viléma Schiera a Josefa Johna z 36. pěšího pluku a Franze Steffana, připomíná například pomník v Kořenově: http://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE5108-8325

V Oldřichově v Hájích pomník připomíná dalšího z padlých u Custozy, Josefa Schölera: http://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE5105-8178

Summary
In June 1866, Italy entered the Austro-Prussian War as Prussia’s ally, hoping to secure Venetia from the Austrian Empire. On 23 June, General Alfonso Ferrero La Marmora led more than 120,000 Italian troops across the Mincio River towards Verona. The Italian strategy relied on a major advance by two armies, but Austrian commanders anticipated the move. Archduke Albrecht and his Chief of Staff, Major General Franz von John, abandoned a purely defensive posture and launched an offensive from behind the Adige River.

The surprise Austrian attack on 24 June led to the Battle of Custoza. Although the numerically superior Italians held the advantage for much of the day, Austrian commanders reacted more effectively to changing circumstances and eventually broke through the Italian centre, forcing a retreat beyond the Mincio. The battle disrupted Italian plans in northern Italy. Nevertheless, following the war and the Armistice of Cormons, Venetia was transferred to France and then to Italy. Austrian forces included infantry regiments recruited in Prague, Mladá Boleslav, Olomouc and Jindřichův Hradec.