Bitva u Arrasu a nasazení roty „Nazdar“

Před první světovou válkou žilo ve Francii několik tisíc Čechů. V samotné Paříži šlo o číslo okolo dvou tisíc osob a důležitým prvkem bylo zapojení do krajanských organizací. Vzápětí po vypuknutí Velké války podnikali krajané a jejich spolky veškeré možné kroky, aby nebyli bráni jako rakouští státní příslušníci, tedy jako občané nepřátelského státu. Mezi přední organizace v tomto snažení patřil pařížský tělovýchovný Sokol a socialistická Svornost. Současně s tím krajané založili Výbor dobrovolníků české kolonie a usilovali o vstup do francouzské armády, s cílem vytvořit v ní dobrovolnickou formaci. To se podařilo 22. srpna 1914, v den určený k odvodům zahraničních dobrovolníků, kteří však mohli sloužit pouze v rámci Cizinecké legie. 

Přes tři stovky odvedených Čechů a Slováků hned druhý den odjelo do jihofrancouzského města Bayonne, kde je čekal výcvik společně s dalšími zahraničními dobrovolníky. Česká jednotka vzbudila pozornost francouzských vojáků i veřejnosti svým veřejným vystupováním, ať už šlo o zpěv nebo o sokolská cvičení. Pozornosti neušel ani vzájemný sokolský pozdrav „Nazdar“, který dal vzniknout neoficiálnímu názvu roty. Příslušníci 1. roty praporu C 2. pochodového pluku cizinecké legie, slavné roty Nazdar, složili 12. října 1914 v Bayonne během slavnosti přísahu, při které převzali z rukou starosty rotní praporek. Jednalo se o motiv bílého lva se svatováclavskou korunou na červeném poli z hedvábí. Podle návrhu četaře Jana Štafla jej vyšily bayonnské ženy, v čele s učitelkou, paní Penchenierovou. Praporek byl předán do opatrování praporečníkovi roty Nazdar Karlu Bezdíčkovi.

Po ukončení základního výcviku, 23. října 1914, se přesunuli na frontu do oblasti Champagne, kde byly prapory 1. pluku Cizinecké legie včleněny do Marocké divize. V okolí Remeše okusili čeští krajané první válečné zkušenosti, převážně však v rámci tzv. zákopové války. Větší a mnohem drsnější podoba války na ně čekala s koncem dubna 1915, kdy se Marocká divize přesunula do oblasti Artois. 

Bitva u Arrasu

Francouzská a britská armáda naplánovala na jaro 1915 ofenzívu, která měla zatlačit německé jednotky až na území Belgie a urychlit konec války. Jako nejideálnější místo pro útok byla vybrána oblast severně od Arrasu, poblíž návrší Vimy. Ofenzívě předcházely mohutné přípravy, během kterých se shromažďovalo značné množství pěchoty a dělostřelectva, probíhaly rozsáhlé ženijní práce i detailní letecký průzkum. Francouzské velení si nepřipouštělo neúspěch. K útoku na nepřátelské pozice došlo 9. května 1915 v časných ranních hodinách. Ofenzivu zahájila rozsáhlá palba francouzského dělostřelectva. V 10 hodin dopoledne vyrazila do útoku pěchota 2. pochodového pluku 1. pluku Cizinecké legie, tedy i rota Nazdar. 

Cílem jednotek byla kóta 140, vyvýšenina v rovinaté krajině, která mohla následně sloužit jako ideální místo pro další dělostřelecký útok. Česká jednotka v počtu 250 vojáků vyrazila ve velmi rychlém tempu, čímž zprvu překvapila německé protivníky, kteří byli stále ještě paralyzovaní z předchozího dělostřeleckého útoku. Proto byly první nepřátelské zákopy dobyty celkem rychle a prakticky bez ztrát. Další postup ke kótě už tak jednoduchý nebyl. Německé jednotky se vzpamatovaly a útočící vojáky zasypaly dělostřeleckou palbou a střelbou z kulometů. Strhla se urputná bitva, která si vyžádala velké ztráty na obou stranách. Nejinak tomu bylo i u roty Nazdar. Bezprostředně po překonání první linie zákopů přišla o praporečníka Karla Bezdíčka, kterého zasáhl výbuch granátu. Bayonnský rotný praporek měl dle vzpomínek uvázán kolem těla. Ani jeho tělo a ani praporek nebyly nikdy nalezeny. Kopie praporku vznikla mezi světovými válkami pro Památník osvobození na Vítkově. 

Rychlý postup čs. vojáků se začínal obracet proti nim, neboť nechávali většinu svých spolubojovníků za sebou a dostali se i pod palbu vlastního dělostřelectva. Rota Nazdar se však přes velké ztráty, kdy přišla o téměř všechny důstojníky, nezastavovala. I díky velké odvaze poručíka Václava Dostála, který se svou kulometnou četou chránil ohrožené spolubojovníky a při obsluze kulometu utrpěl smrtelné zranění, dosáhli čs. vojáci pod vedením četaře Ivana Štafla vysněnou kótu 140. Zde zaujali pozice a čekali na posily, kterých se ale nedočkali. 

Cena za dobytí kóty 140 však byla vysoká. Z 250 mužů roty Nazdar bylo 42 zabito a 90 zraněno. Rota přestala prakticky existovat, přesto si však vysloužila respekt spolubojovníků, což dokazuje i citace dopisu Emila Ulrycha z 12. května 1915. „Dnes nám dali odpočinku, a proto mám chvíli času, abych vám napsal. Snad již víte o našem boji. Ještě dnes je každý z nás zmalátnělý. Nejvíc nás bolí ramena a krční svaly od stálého nošení nábojů. Však 250 kusů něco váží. Nedá se popsati, co jsme prožili. Každý nyní zná Cizineckou legii a zejména prapor C. Ukazují na nás a říkají: To jsou Češi!“

Hrdinství roty Nazdar a zejména poručíka Václava Dostála, jehož jméno je napsáno i na čestném seznamu cizinecké legie, bylo zmíněno v armádním rozkaze francouzské armády. Kóta 140 po několika týdnech opět padla do rukou německých jednotek. České dobrovolníky roty Nazdar připomíná hřbitov La Targette. V Československu byl pomník 52 padlých od Arrasu odhalen 6. května 1936. Byl odstraněn v roce 1938, obnoven v odlišné podobě v roce 1946 a odstraněn po roce 1948. Od 6. května 2023 stojí opět obnovený v nejstarší podobě. Praporečníka Karla Bezdíčka připomíná pomník v Sezemicích.

Marcela Volfová

Odkaz na Centrální evidenci hrobů – čs. vojenské pohřebiště v La Targette: https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-lokality?id=53f2e4d6-4ee2-412c-915f-690675baaaa0  

Pomník Karla Bezdíčka v Sezemicích: https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE5309-6767

Pomník roty Nazdar v Trutnově: https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE5214-57289

Summary

111 years ago, on May 9, 1915, the Battle of Arras began. It was an offensive by the French and British armies, in which the Czechoslovak Legions—specifically the Nazdar Company—played a significant role. The main fighting ended on May 18 and did not yield the expected result; however, despite heavy losses in battle, the Czechoslovak soldiers distinguished themselves and thus made a lasting impression on the Allied forces. 

Zdroje

Československé legie ve Francii 1914 - 1918. Bitva u Arrasu 9. 5. – 18. 5. 1915. Brožura vydaná Československou obcí legionářskou u příležitosti 100. výročí bitvy u Arrasu.

Bitva u Arrasu. Wikipedia, on-line: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Arrasu_(1915)

Naše velká bitva: smrt poručíka Dostala. Respekt, on-line: https://www.respekt.cz/special/2015/ceska-cesta/nase-velka-bitva?srsltid=AfmBOopug0YLup4il-LCk-2hkRdsWXCRh0HbDB0bvGCesMYCukNtsgkP

Praporek Roty Nazdar, 1914. VHÚ, on-line: https://www.vhu.cz/exhibit/praporek-roty-nazdar-1914/