Polské ztráty při osvobozování Československa

Osvobozování Československa se v rámci 1. ukrajinského frontu v průběhu Pražské operace spolu se sovětskými jednotkami účastnili také vojáci 2. polské armády divizního generála Karola Świerczewského. Polská armáda měla vyčleněný frontový úsek ohraničený na východě zhruba linií Ebersbach – Rumburk – Česká Lípa – Mělník a na západě Kamenz – Pirna – tok Labe. Poláci zahájili bojové operace 7. května 1945 a probíjeli se postupně německým územím. Po bojích v okolí Budyšína překročila 8. pěší divize ráno 8. května 1945 hranice předválečného československého území a po celodenních bojích osvobodili vojáci podřízeného 34. pěšího pluku první čs. obce – Severní a Lobendava. Německá obrana byla úsporná, ale soustřeďovala se na zdržení osvoboditelů. Podle dokumentů padlo toho dne v okolí Lobendavy nejméně 12 polských vojáků.

V noci na 9. května vešla v platnost bezpodmínečná kapitulace nacistického Německa. Armáda Třetí říše se hroutila, ale velitelé se často odmítali podřídit kapitulačním podmínkám. Dnes víme, že většinou šlo o zoufalé a víceméně nekoordinované snahy utéct, ale v danou dobu nebylo nic jisté, a i v těchto okamžicích stále ostrůvky nacistických jednotek kladly odhodlaný odpor i za použití těžkých zbraní. V polském úseku se jednalo především o oddíly 72. pěší divize Wehrmacht, ale také skupiny Waffen SS a různých, zpravidla východních, dobrovolníků. Během prvního „mírového dne“ Poláci osvobodili za občasných střetů Šluknovský výběžek a postupovali jižně až na Českou Kamenici. Průzkum polské 16. tankové divize v noci dorazil do Děčína, ale hlavní síly divize město osvobodily až druhého dne. Přitom jeho západní předměstí Podmokly již ovládala Rudá armáda, jejíž první tanky obcí projely ráno 9. května. Přesné polské ztráty toho dne nejsou známy a v seznamech zemřelých není jednoznačné, zda nešlo o zemřelé na zranění z předchozích dnů. S jistotou se stal obětí těchto bojů vojín Alexander Wilniewczyc ze stavu 36. pěšího pluku, který byl nalezen po bojích v okolí Lipové a zaznamenán místní matrikou zemřelých. 

Poslední den operací osvobodily polské jednotky již zmíněný Děčín a v poledne 10. května dorazili polští tankisté gen. Josefa Kimbara do Mělníka, kde již byly rovněž sovětské jednotky. Následujícího dne, 11. května, dorazily 3 tanky T–34 a 4 samohybná děla SU–85 ze stavu 28. pluku samostatného dělostřelectva pod velením podporučíka Maruzska do pražských Ďáblic. Drobné střety s prchajícími kombatanty nacistického Německa trvaly v polském operačním prostoru ještě několik dní. Dne 13. května 1945 se v Mělníku 1. tankový sbor 2. polské armády za přítomnosti gen. Kimbara a Świerczewského zúčastnil slavnostní přehlídky spojeneckých jednotek a partyzánů. Následně bylo zahájeno stahování polských sil a do 16. května 1945 všechny polské jednotky opustily území Československa.

V Centrální evidenci válečných hrobů se nachází 80 válečných hrobů s ostatky osob s polskou národností, státní příslušností nebo armádou pro období 2. světové války. Dalších 166 míst je pietními místy pro takové osoby. Příslušníci 2. polské armády ale nebyli jediní polští kombatanti na našem území. Poláci sloužili rovněž v německé armádě. Většinově šlo o muže z Pruska. Zajímavý je například případ vojína Wehramcht, Paula Wieczorka z Bismarckhütte (dnes součást Chorzów Batory) který byl 10. března 1945 mezi Prosetínem a Malinným (okr. Chrudim) popraven zastřelením za neznámý delikt. V místní paměti se zachovalo pouze, že byl vězněn v kostelní věži v Mrákotíně a prohlašoval o sobě, že je polské národnosti. Objevily se tu i první partyzánské či polovojenské polské oddíly, které se rozhodly pokračovat v boji se SSSR. Například Svatokřížská brigáda Národních ozbrojených sil, která se za pomoci nacistických orgánů dostala na Československé území. Vyhnula se nasazení na východní frontě a při útěku na západ osvobodila 5. května 1945 pobočný koncentrační tábor v Holýšově na Plzeňsku. Není znám žádný konkrétní hrob s padlými této skupiny na našem území. V létě 1945 začaly prostorem Československa procházet jednotky Armii Krajowej. Hroby dopadených příslušníků AK se nacházejí například na hřbitově v České Lípě. Zanechávaly za sebou ale i oběti z řad československých bezpečnostních složek, jako například hrob vojína Vlastimila Maliny a OBZ Jaroslava Šindeláře v Chotětově. Jedním z posledních případů jsou pak Poláci, kteří na našem území zahynuli či byli zavražděni v rámci nacistické internace, jako například v táboře Mírov, či během pochodů smrti.

Během Pražské operace na československém území padlo 66 vojáků a důstojníků 2. polské armády a 902 jich bylo zraněno. Údaje jsou ovšem i podle polských badatelů nekompletní a nezahrnují například zemřelé v důsledku zranění odsunuté do týlu či oběti nehod. Ostatky padlých a zemřelých polských vojáků byly sváženy zpět do vlasti na hřbitov příslušníků 2. polské armády ve Zhořelci. V Československu zůstalo několik málo míst, kde osvoboditelé z řad našich severních sousedů leží dodnes. V Lipové spočívá v hrobě „polského vojína“ již zmíněný Alexander Wilniewczyc. Na hřbitově v Mikulášovicích nalezneme hrob dalšího polského „neznámého vojína“ – podle bádání Radka Andonova zde leží poddůstojník Edward Krzyzanowski, který 20. května 1945 podlehl ve šluknovské nemocnici zranění z dopravní nehody na motocyklu. Na hřbitově v Rumburku je hrob Poláka, vojína Dithouzského s datem úmrtí 20. května 1945. V Ludvíkovích, nedaleko Děčína, v polském operačním prostoru, nalezneme hrob Poláka praporčíka Zdislawa Wisniewského, příslušníka „sboru ruských vojsk“, který zemřel 13. května 1945. Tyto případy poměrně jasně ukazují historicky podmíněné zmatení v označování hrobů polských vojáků.

Největším pohřebištěm polských osvoboditelů na našem území je malý hřbitov v Lobendavě, kde leží muži z bojů 8. května 1945 o Severní, Lobendavu, ale také Neukirchen. Muži byli původně pochováni v okolí kostela či na dalších místech v okolí obcí. K jejich exhumacím a soustředění na současném místě došlo v roce 1947. Podle badatelské činnosti Radka Andonova existují pro pohřebiště jak indicie, že došlo k exhumaci ostatků a jejich převozu na společné pohřebiště ve Zhořelci, tak kusé informace o soustředění dalších ostatků polských padlých z okolí v 70. letech. Na nápisové desce ústředního pomníku je uvedeno 19 jmen, ale chybí velitel samohybného děla SU-76 zasaženého během bojů o Severní, který byl dobově označován za jednoho z pochovaných. Dochází také k postupnému zpřesňování jmen a dalších údajů pochovaných polských vojáků. Mimo tyto válečné hroby připomíná 2. polskou armádu na našem území celá řada pomníků, které ale svým obsahem nenaplňují zákon o válečných hrobech. Jde například o pomníky polské armádě v Rumburku, Úštěku či Ďáblicích či pomník generála Świerczewského v Mělníku. 

V posledních letech se daří tuto kapitolu našich dějin (a také konkrétní jména a osudy mužů) daří popularizovat a odhalovat i díky bádání Vojensko-historického spolku Lužice.

Vlastimil Křišťan

Hrob či pomník 20 padlých polských vojáků a důstojníků v Lobendavě na Rumbursku: https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE4212-335 

Hrob „neznámého vojína“ Edarda Krzyzanowského v Mikulášovicích: https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE4212-336 

Hrob polského vojáka Zdislawa Wisniewského v Ludvíkovicích: https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE4202-73

V Rumburku nalezneme ve vojenské části hrob Poláka, vojína Dithouzského: https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE4212-361 

Společný hrob pro tuberkulózní tábor internovaných v Mírově: https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE7106-30368 

Hrob příslušníků Armii Krajowej v České Lípě: https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE5101-8230 

Hrob bývalého internovaného polského občana Kazimira Spravky, který zemřel 18. 5. 1945 ve Frýdlantské nemocnici: https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE5102-37523

Hroby s uvedeným jménem Paula Wieczorka na německém pohřebišti v Chebu: https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE4102-36837 a https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE4102-40327 

Summary
During the Prague Offensive in May 1945, soldiers of the Polish 2nd Army under General Karol Świerczewski took part in the liberation of northern Czechoslovakia alongside Soviet forces. Advancing through Upper Lusatia and northern Bohemia, Polish troops liberated villages and towns including Lobendava, the Šluknov region, Děčín and Mělník while facing continued resistance from retreating German Wehrmacht and Waffen-SS units even after Germany’s unconditional surrender.

The text describes the combat operations, casualties and the fate of individual Polish soldiers whose graves and memorials still survive in the Czech Republic today. It also examines lesser-known aspects of the period, including Poles serving in the German army, anti-Soviet Polish formations crossing Czechoslovakia, and post-war movements of Armia Krajowa members. The article highlights ongoing historical research into Polish wartime casualties and memorial sites.

Zdroje

ANDONOV, Radek. Z Lobendavy směr Praha: Duben a květen 1945 mezi Budyšínem a Prahou. Turnov: Oblastní muzeum v Děčíne a Město Rumburk, 2025.

MAREK, Jindřich. Bojová činnost 2. polské armády na severu Čech v květnu 1945. In: Historie a vojenství 2005, č. 2, s. 19–36. On-line: https://digitalnistudovna.mo.gov.cz/uuid/uuid:f52e6ba0-7258-11ea-af39-001b63bd97ba

Poláci na českém území v květnu 1945. VHÚ, on-line: https://www.vhu.cz/polaci-na-ceskem-uzemi-v-kvetnu-1945/ 

FRIEDL, Jiří. Neznámé události května 1945: české země osvobozovali i polští vojáci: Zapomenutý podíl polských vojáků In: Echo24, 12.05.2018, on-line: https://www.echo24.cz/a/SETV2/nezname-udalosti-kvetna-1945-ceske-zeme-osvobozovali-i-polsti-vojaci

Chrudimsko v letech 1944-1945 perem kronikáře. Chrudim: Vlastivědné muzeum, 1965, s. 51–52. Muzeum Skuteč, on-line: https://muzeum.skutec.cz/sluzby/pro-badatele/elektronicka-knihovna/chrudimsko-v-letech-1944-45-287cs.html