Bitva pod Studencem 1757

Bitva pod Studencem 1757

Sedmiletá válka (1756–1763) patřila díky své intenzitě, rozsahu škod a ztrátám na životech mezi nejrozsáhlejší konflikty 18. století. Válečné události zasáhly nejen Evropu, ale bojovalo se také ve vzdálených koloniích, zejména v Indii a Kanadě. I proto se o ní hovoří jako o prvním světovém konfliktu.

Za rozpoutáním války stála snaha Velké Británie vytlačit Francii ze severoamerických a indických kolonií a také touha Marie Terezie znovu získat ztracené Slezsko (proto se o konfliktu hovoří také jako o třetí slezské válce). Válce předcházel tzv. „zvrat aliancí“, který ukončil 250 let trvající dědičné nepřátelství mezi Francií a Rakouskem, ale zároveň zpřetrhal tradiční spojenectví mezi Francií a Pruskem. Naproti tomu Prusko navázalo spojenectví s Velkou Británií – tradičním protivníkem Francie a dosavadním spojencem habsburské monarchie. Dalším významným hráčem, kterého se Francii a Rakousku podařilo získat na svou stranu, bylo Rusko. Boje se dotkly i českých zemí, zejména na počátku konfliktu. 

Vlastní bitvě pod Studencem předcházel pruský vpád do Čech. Po rakouské porážce v bitvě u Štěrbohol 6. května 1757 oblehl pruský král Fridrich II. Prahu. V této vypjaté situaci dosáhly rakouské síly důležitého vítězství: 18. června 1757 porazil polní maršál Leopold Daun pruskou armádu v bitvě u Kolína. Toto vítězství Marie Terezie označila za „znovuzrození monarchie“, protože donutilo Prusy přerušit obléhání Prahy a zahájit ústup z Čech.

Během tohoto ústupu byly pruské jednotky opakovaně napadány „lehkými“ rakouskými oddíly, především husary a hraničáři. Rakušané se soustředili na část pruské armády vedenou korunním princem Augustem Vilémem, která ustupovala směrem k Žitavě. Když se korunní princ zdržel v České Lípě, podařilo se rakouským silám obejít Prusy a obsadit klíčové průchodové cesty v ose Liberec–Žitava. To donutilo pruské vojsko ustupovat obtížným terénem přes pohraniční Lužické hory – a tím se dostáváme k samotnému boji u Studence.

Tehdy se Rakušanům podařilo u České Kamenice předstihnout ustupující Prusy a počíhat si na ně na svazích Studence. Část rakouských sil tvořená tisícovkou Varaždínských a Slavonských hraničářů a třemi sty husarů pod velením polního podmaršála Philippa Lewina von Becka napadla Prusy ze tří stran v průsmyku nad Lískou, když se v noci z 18. na 19. července pokusili projít se zásobami a zavazadly přes Horní Kamenici a Lísku směrem na Chřibskou.

Protože byla mimořádně tmavá noc, svítili si Prusové na cestu lucernami a pochodněmi, což je učinilo snadným terčem pro hraničářské ostrostřelce. Po urputných bojích, které pokračovaly i celý následující den, byli Prusové zatlačeni zpět. Při ústupu bylo zničeno značné množství zavazadel, munice a pontonů. Pruské ztráty byly citelné – 261 zajatých, 43 přeběhlíků, počet padlých není znám. Rakouské síly ztratily 72 mužů a 94 jich bylo raněno.

Neméně krvavé boje se odehrály také u obce Studený na opačném svahu vrchu Studenec. Rakouské jednotky pod velením polního podmaršála Andrease Hadika zde s osmi děly obsadily návrší podél cesty a 19. července 1757 navečer zaútočily na výše zmíněnou pruskou kolonu, již oslabilo předchozí rakouské napadení.

Při útoku se Rakušanům podařilo ukořistit 46 vozů se zavazadly, municí a 184 koní. Poté, co Prusům dorazily posily, odhodlali se k protiútoku, který však odrazili Gradiští hraničáři pod velením plukovníka Václava von Kleefelda.

Prusové utrpěli těžké ztráty: 486 padlých, 264 raněných a 423 zběhů. Císařské jednotky ztratily 164 mužů a dalších 214 bylo raněno. Boje v okolí Studence utichly 21. července 1757.

Mnoho padlých vojáků bylo pohřbeno v následujících dnech. Nejvíce z nich nalezlo poslední odpočinek na lesní mýtině, na které byla později při budování silnice z České Kamenice do Chřibské postavena hájovna. Nad jejich hroby byl na vzrostlý buk umístěn dřevěný kříž. Od té doby se tomuto místu říká „U křížového buku“ či „Křížový buk“.

Později byl buk pokácen a kříž byl nahrazen novým z trámů, který byl postupem času průběžně obnovován. Další hroby padlých se nacházejí před obcí Studený, v místech, kde Hadik napadl pruské jednotky. Tomuto místu se až do roku 1945 říkalo Čakrtovy hroby (Tschakerts Gräber) a ještě dlouhá léta zde byly vidět zarostlé pahorky hrobů.

Kamenné pomníky připomínající padlé vojáky nechal v letech 1903 a 1906 postavit vysloužilý důstojník Eduard Lehmann z Chřibské.

V místech, kde podmaršál Beck úspěšně napadl pruské jednotky, stojí do dnešních dnů pomník z roku 1906. Nachází se na rozcestí v sedle mezi Javorkem a Zlatým vrchem. Vytesal jej českokamenický sochař Julius Hermann. Po druhé světové válce byl pomník několikrát rozvalen a později znovu postaven (naposledy v roce 1984), což se podepsalo na jeho stavu – byl silně otlučený a nápis na něm byl téměř nečitelný.

O důkladnou renovaci se v roce 2003 postaral státní podnik Lesy České republiky, který opravou pověřil kameníka Jana Pokorného. Na podstavci jsou vyobrazeny zkřížené šavle věnčené dubem a vavřínem. Na čelní straně pomníku stojí německý nápis:

„K uctění památky padlých udatných rakouských a pruských válečníků, kteří tu ve věrném plnění povinností ve dnech 18. až 21. července 1757 padli hrdinnou smrtí za císaře, krále a vlast. Bůh dejž jim věčný mír.“

Další dva pomníky vztyčené Eduardem Lehmannem stojí na severozápadním úpatí Studence, po pravé straně silnice asi 350 metrů za obcí Studený směrem na Kunratice, v místech, kde pruské vojáky napadl podmaršál Hadik. Právě tomuto místu se dříve říkalo Čakrtovy hroby, jak již bylo zmíněno.

Oba pomníky jsou pískovcové a stojí vedle sebe. Na pravém je vyobrazen motiv zkřížených šavlí ověnčených dubem a vavřínem a na soklu je nápis:

„Zbudováno 23. srpna 1903 Eduardem Lehmannem.“

Levý pomník má tvar štíhlého komolého jehlanu. Oba pomníky byly po druhé světové válce povaleny a rozlámány na několik částí. Později se je podařilo znovu sestavit. V roce 1997 byl levý pomník nahrazen přesnou replikou, jelikož originál již nebyl opravitelný. Na jeho čelní straně byl obnoven nápis:

„Na paměť zde pochovaných rakouských a pruských vojáků, kteří zde padli v boji 19. a 20. července 1757. Bůh dejž jim věčný mír.“

V roce 2024 prošly všechny pomníky další renovací.

Jiří Řezníček

Číslo válečného hrobu: CZE4202-41898, CZE4202-36969

Odkaz na pomníky v Centrální evidenci válečných hrobů zde:

https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE4202-41898

https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE4202-36969

Summary:

The Seven Years' War (1756–1763) was one of the largest 18th-century conflicts, spanning Europe, India, and North America—often called the first global war. It began with Britain’s aim to expel France from its colonies in North America and India, while Austria sought to reclaim Silesia. A key event was the Prussian siege of Prague in 1757, broken by Austria’s victory at the Battle of Kolín. During the Prussian retreat, Austrian forces ambushed them near Studenec, inflicting heavy losses. Fierce battles followed, with many casualties on both sides. Several memorials were later erected at the battle sites, some of which were restored in the 20th and 21st centuries.