Bitva o Rosvegovo

Na Ukrajině, asi 10 kilometrů od Mukačeva, se nachází obec Čynadijovo. Zde odpočívají čtyři vojáci pěšího pluku 36: vojín Eliáš Kolačuk, vojín Antonín Kopeček, vojín Jan Slanina a vojín František Vystrčil. Spolu s nimi zde našel místo posledního odpočinku příslušník Stráže obrany státu z roty Razošín, respicient Finanční stráže Josef Tyšer. Těchto pět statečných mužů položilo své životy při obraně již okleštěného československého státu.

Mnichovské události nebyly jediné, které řešily zánik územní celistvosti Československa. Tzv. Vídeňská arbitráž ukončila 2. listopadu 1938 zdlouhavé řešení sporu o československo-maďarské hranici. Na základě protokolu, podepsaného zástupci Německa, Itálie, Československa a Maďarska, přišlo Československo o značnou část jižního a východního Slovenska i o jihozápadní část Podkarpatské Rusi, včetně města Mukačevo. Toto řešení však horthyovské Maďarsko neuspokojilo, a proto plánovalo obsadit celé území Podkarpatské Rusi a případně i celé Slovensko. Rosvegovo (dobově uváděno jako Rozvegovo), ležící na severním okraji Mukačeva a fakticky fungující jako předměstí města za řekou Latoricou, mělo po Vídeňské arbitráži zůstat československým územím. V listopadu 1938 došlo k vyhrocení situace, když Maďaři obsadili Rosvegovo nad rámec Vídeňské arbitráže. Československá strana se s tímto stavem nehodlala smířit a plánovala zahájit na Rosvegovo útok. V noci z 5. na 6. ledna 1939, kdy maďarští teroristé postřelili četnického závodčího Františka Dvořáka, zahájili vojáci 1. a 2. roty pěšího pluku 36 spolu s několika družstvy Stráže obrany státu (SOS) v časných ranních hodinách, v domnění, že střelba znamená zahájení československé ofenzivy, postup do Rosvegova. Rozpoutal se prudký pouliční boj, do kterého se zapojily i tři obrněné automobily Tatra vz. 30 z Motorizovaného předzvědného oddílu 2 a dělostřelci z 5. baterie dělostřeleckého pluku 12 pod velením poručíka dělostřelectva Viléma Svobody. Obrněné Tatry vz. 30 svými kulomety účinně podporovaly pěchotu, avšak jedna z nich dostala smyk a zůstala uvězněná v příkopu. Posádka byla nucena vozidlo opustit a ustoupit společně s pěšáky. Palba deseticentimetrových houfnic výrazně usnadnila situaci československé pěchotě, neboť se začala projevovat početní převaha Maďarů. Překvapeni dělostřeleckou palbou, Maďaři zastavili své protiútoky, což umožnilo jednotkám 1. a části 2. roty stáhnout se za demarkační čáru. Kolem deváté hodiny ranní boje stále pokračovaly. Maďaři podnikli další protiútok, zaměřený především na klášter Vasiliánů, kde byla část československých jednotek provizorně ubytována. Hlavní ulici vedoucí ke klášteru střídavě ovládaly obě strany. Teprve rozhodný protiútok československé pěchoty zahnal Maďary definitivně za demarkační čáru. K úspěchu opět přispěla přesná palba houfnic. Některé granáty zasáhly budovy v Mukačevu, včetně hotelu Czilag, radnice a kina. Kvůli fotografiím zasažených objektů vyvolala tato událost mezinárodní pozornost.

Teprve v odpoledních hodinách se podařilo styčným důstojníkům zastavit palbu na obou stranách. Během několikahodinového boje padli vojín Eliáš Kolačuk, vojín František Vystrčil, respicient Finanční stráže Josef Tyšer a vojín Jan Slanina, který zachránil své kamarády, když rychle odhodil zpět maďarský granát. Vojín Antonín Kopeček byl během bojů raněn, zajat a svým zraněním podlehl 11. ledna 1939 v mukačevské nemocnici. Jeho poslední chvíle popsal zraněný spolubojovník Alois Čižmár: „Měl průstřel oka a pořád volal maminku. Musel jsem ho držet za ruku, dokud nezemřel.“

Pohřeb čtyř obětí se konal 11. ledna 1939 v Čiňadově (dnes Čynadijovo) za účasti okresního hejtmana Komarinského, který jménem předsedy podkarpatoruské vlády Augustina Vološina položil na hrob padlých věnec se stuhou v národních barvách. Později byl k mužům pohřben také Antonín Kopeček, který zemřel v zajetí. Maďarská strana oficiálně přiznala smrt čtyř důstojníků a pěti vojáků, ale svědci vojenského pohřbu v Mukačevu hovořili o mnohem vyšším počtu obětí, doplněném velkým množstvím zraněných. V roce 1948 byl respicient FS Josef Tyšer vyznamenán Československým válečným křížem 1939 „in memoriam“. V roce 2009 byli vojíni František Vystrčil a Jan Slanina oceněni za své hrdinství Křížem obrany státu ministra obrany České republiky „in memoriam“. Původní československé hroby se v obci Čynadijovo nedochovaly. K pohřbu došlo pravděpodobně, i dle dobových fotografií, na tamním katolickém hřbitově. 

Navzdory obětem na životech bylo Rosvegovo nakonec, na základě rozkazu vyšších míst, předáno zpět Maďarsku. Po 10. lednu 1939 ustaly maďarské útoky a provokace. Nastalo období tzv. klidu před bouří, během něhož se Maďaři připravovali na konečný útok na Podkarpatskou Rus. Vhodnou záminkou pro tento krok se stal 14. březen 1939.

Petr Hažmuka

Číslo válečného hrobu: UKR-55511

Odkaz na pohřebiště s ostatky v Evidenci válečných hrobů zde:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-55511

Jméno respicienta FS Josefa Tyšera je umístěno na pamětní desce věnované příslušníkům FS, příslušníkům SOS, zahynulým v letech 1938–1939 v Pěchotním srubu K-S 14 „U cihelny“:

 https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE5305-56050

Summary:

In Chynadiyovo, Ukraine, four soldiers of the 36th Infantry Regiment—Eliáš Kolačuk, Antonín Kopeček, Jan Slanina, and František Vystrčil—and State Defence Guard member Josef Tyšer are buried. These men died defending Czechoslovakia during January 6, 1939 clashes with Hungarian Army and Terrorists.

After the Vienna Arbitration of November 1938, Czechoslovakia ceded much of southern Slovakia and Subcarpathian Ruthenia, including Mukachevo, to Hungary. However, Rosvegovo remained under Czechoslovak control, provoking Hungarian expansionist ambitions. In January 1939, Hungarian forces occupied Rosvegovo, sparking fierce battles involving Czechoslovak infantry, armoured vehicles, and artillery. Despite heavy resistance, Czechoslovak forces were ordered to withdraw, and Rosvegovo was handed to Hungary.

The clashes caused significant casualties, including Jan Slanina, who heroically saved his comrades but later died in captivity. The fallen were honoured at a funeral on 11 January 1939. In 2009, Vystrčil and Slanina were posthumously awarded the Cross of State Defence.

Zdroje:

MAREK, Jindřich. Boj o Rozvegovo – 6. leden 1939. VHÚ Praha, on-line: https://www.vhu.cz/boj-o-rozvegovo-6-leden-1939/

PLACHÝ, Jiří. Hroby vojáků československé armády na území bývalé Podkarpatské Rusi.: Historie a vojenství. 2010, roč. 59 č. 3 (11.2010), on line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:df2ab4bc-7296-11ea-8f79-001b63bd97ba

https://www.mo.gov.cz/images/id_13001_14000/13339/0211.doc